18. února 2021

Jaroslav Bejvl patří mezi naše nejznámější sklářské designéry. Úspěch sklízí po celém světě. Jeho lustry zdobí kupříkladu královské paláce v Bahrajnu a Egyptě. Nebo prezidentské sídlo v Abú Dhabí. Restauroval taky historická svítidla ve Stavovském divadle, na Pražském hradě nebo v brněnské vile Tugendhat. Pyšní se i celou řadou prestižních ocenění. Talent a lásku ke křehké kráse podědil po tátovi, který byl legendou oboru. O své cestě do absolutní špičky vyprávěl Petru Bělíkovi.

Podle některých expertů se dopravním prostředkem budoucnosti stanou letadla. A nás může těšit, že k dobývání prostoru mezi nebem a zemí přispíváme velkou měrou i my. Třeba české ultralighty si oblíbili piloti daleko za hranicemi země. Vzniklo tu i dosud nejvýkonnější dvoumístné elektroletadlo na planetě. A už dvacet let patříme mezi velmoci v produkci ultralehkých vrtulníků. V Bohuňovicích u Olomouce je dokonce jako jediní v Evropě vyrábějí sériově. Navíc jejich stroje patří k nejbezpečnějším na světě. K obloze se v nich vznesla i naše kolegyně Zuzana Glacová.

Step se zrodil v Americe už někdy v osmnáctém století a je směsicí tanců, které za velkou louži přinesli irští, skotští a afričtí přistěhovalci. Většího úspěchu se ale dočkal až v minulém věku, a to díky filmu a jeho hvězdám. Postupem času se z něj stala disciplína, v níž se dokonce bojuje o tituly mistrů světa. Pro někoho možná překvapivě patří Češi na těchto kláních pravidelně k nejúspěšnějším. Mimo jiné i zásluhou Tomáše Slavíčka, který je dokonce jedenáctinásobným šampiónem planety. Co ho na pódia přivedlo, zajímalo Tomáše Poláka.

V další reportáži vám představíme královnu moří. Takovou přezdívkou se totiž pyšní modelářka Doris Obručová z Horní Suché na Karvinsku. Moc žen byste v tomto oboru nenašli. Její doménou jsou, jak asi tušíte, lodě. Především pak plachetnice. Ovšem pozor. Vypadají jako opravdové. Jen zmenšené. Už dlouhé roky je staví z papíru a kartonu. Jsou promyšlené a propracované do posledních detailů, takže za ně sklízí obdiv doma i v cizině. A před jejím umem smekají i muži. O svém celoživotním koníčku si povídala s Petrem Švihovcem.

Když v roce 1895 uspořádali bratři Lumiérové v Paříži první filmové představení, byla to velká a průlomová událost. Novinka zvaná kinematograf se záhy poté začala šířit po celém světě. U nás okouzlila Jana Kříženeckého, který ještě před koncem devatenáctého století natočil i první české hrané snímky. Jmenovaly se Dostaveníčko ve Mlýnici nebo Výstavní párkař a lepič plakátů. Byly sice pouze minutové, ale díky tomuto báječnému muži s klikou jsme se staly v pořadí teprve šestou zemí na planetě, kde se filmovalo. Materiál vyvolával ve vaně a sušil ve větru na pavlači. Vedl taky kino Louvre a později i Elektra. V roce 1946 obdržel in memoriam titul Průkopník české kinematografie a bylo po něm pojmenováno náměstí před barrandovskými ateliéry. Jeho fascinující příběh pro vás zmapoval Josef Kubeš.