8. října 2020

Žongléři, kteří naučí létat třeba i obyčejnou židli. Nebo provazochodci a gymnasti posouvající limity lidského těla. To vše bez jištění, zato s příběhem, který za pomoci akrobatických kousků vyprávějí. Takový je Nový cirkus. Narodil se ve Francii v osmdesátých letech minulého století. Prim v něm ovšem už hrají i Češi. Konkrétně Cirk La Putyka vyznačující se odvážnou hravostí a prolínáním žánrů i stylů. Vystupoval v jedenadvaceti státech světa. Jen loni odehrál 330 představení. A spolupracuje se třemi sty zahraničními umělci. Vznikl před deseti lety a my mu společně s autorkou následující reportáže Veronikou Kvakovou přejeme, ať ani v této těžké době neztrácí dech. Byla by to velká škoda.

Někteří znalci umění řadí Miroslava Tichého mezi takové velikány, jakými byli kupříkladu Josef Sudek nebo František Drtikol. Jiní ho ale dodnes považují spíš za asociálního blázna s foťákem. Pravda, k technické dokonalosti mají jeho snímky daleko. I tak ovšem slaví úspěch v prestižních galeriích po celém světě. Paradoxem je, že jejich autor sám sebe považoval za malíře, ne za fotografa. Neuvěřitelný příběh naprosto nezařaditelného a velmi kontroverzního umělce pro vás natočil Petr Bělík.

Slavný kanál La Manche fascinoval lidi odnepaměti. Ale až v roce 1875 ho někdo dokázal přeplavat. A to Angličan Matthew Webb. V ledové vodě strávil dlouhých 21 hodin a 45 minut. O 51 let později ho překonala první žena, Američanka Gertrude Ederleová. Sen mnoha sportovců z celé planety si splnilo už téměř 30 Čechů. Včetně Lenky Štěrbové z Pardubic. V roce 2010 to zvládla za 9 hodin a 22 minut. Bylo jí tehdy pouhých 16 let. Stala se tak naším nejmladším pokořitelem průlivu. Navíc musela bojovat s nejsilnějšími proudy za posledních bezmála třicet let. Co ji do nezkrotných chladných vln přivedlo, zajímalo Tomáše Poláka.

Rekordmanem je i dvaadevadesátiletý Miroslav Šnejdar z Ostravy. Nikdo z Čechů totiž neprojezdil svět křížem krážem tak jako on. Je naším jediným cestovatelem, který navštívil všech 577 samostatných i federálních států, teritorií a kolonií na šesti kontinentech. Na cestách strávil víc než 12 let a urazil při nich 2 364 000 kilometrů. Má je zmapované v 45 denících obsahujících 13 tisíc stránek a na 40 tisících diapozitivech. Nejen o svých výpravách vyprávěl Pavlu Bělíkovi.

Jedním z ožehavých témat dnešní doby je i úbytek vody v krajině. Jen u nás za posledních 70 let vyschlo kolem milionu hektarů mokřadů. Nedostatek životodárné tekutiny trápil i Lubora Křížka z Kosovy Hory na Sedlčansku. A vyřešil ho tak, že na svém pozemku svépomocí vybudoval systém tůní. Místa, která donedávna smutně uvadala, teď překypují bujnou vegetací. Lubor za své snažení získal v roce 2019 od Společnosti pro krajinu cenu Ivana Dejmala udělovanou za mimořádný pozitivní počin v péči o prostředí, ve kterém žijeme. Do jeho zeleného království se za ním vypravil kolega Pavel Bělík.