16. dubna 2020

Roušky a respirátory. Pomůcky chránící nás před zákeřným koronavirem se v posledních týdnech skloňovaly snad ve všech pádech. Na trhu jich bylo málo, a my Češi jsme národem kutilů, takže jsme si je začali dělat sami. Mezi jejich nejnápaditější tvůrce se řadí Josef Průša. Vymyslel totiž obličejové štíty určené především zdravotníkům. Už jich vytvořil desítky tisíc a do výroby zapojil podobně zapálené lidi z celé země. Využil přitom oboru, ve kterém u nás patří k průkopníkům. Před lety se totiž pustil do vývoje 3D tiskáren. Navíc unikátních. Ve formě stavebnice. Zákazníci si je většinou sami skládají, ale zase je pořídí výrazně levněji. Krom toho se některé typy umí replikovat. Tedy vytisknout svou kopii. Víc vám o muži, který má nejen rozum ale i srdce na správném místě, prozradí Barbora Němcová.

Řád za boj s koronavirem by si zasloužil i Jiří Kůs z Vimperka. Jiří dodává záchranářům pro změnu speciální roušky. Od vypuknutí pandemie jich od něj dostali přes sto tisíc kusů. On sám je přitom mužem mnoha zájmů. Vystudoval průmyslovou energetiku, pak sociologii i psychologii a teď už se roky věnuje úplně jinému oboru. Objevil totiž pozitivní účinky nanovláken. Jako první na světě je začal používat na výrobu ložního prádla, které chrání hlavně alergiky před roztoči. A vytvořil z nich taky tkaninu na už zmíněné ústenky. Ovšem pozor. S účinkem respirátorů. Víc vám o nich i jejich autorovi prozradí Ivan Bareš.

Už Konfucius kdysi řekl, že je lepší zapálit alespoň malou svíčku, než proklínat tmu. Proto vám představíme muže, který se světlem přímo čaruje. Ano, Alex Dowis totiž s jeho pomocí vytváří nejrůznější snové obrazy. Včetně portrétů. Používá ho místo štětce a plátno mu nahrazuje luminiscenční plocha. Jeho díla ale nenajdete v galeriích ani výstavních síních. Existují pouhých pár vteřin. Pak nenávratně zmizí a zůstanou jen ve vzpomínkách diváků. Přesto s nimi jejich autor slaví úspěchy po celém světě. Jeho neobyčejný příběh pro vás natočil Pavel Bělík.

Je považován za vizionáře a experimentátora. Za své návrhy staveb zdůrazňující souznění s přírodou dokonce v roce 2014 v Paříži získal prestižní ocenění Global Award for Sustainable Architecture, udělované tvůrcům takzvaných udržitelných objektů. Dřív se přitom podílel na obřích projektech, jako byl třeba Obchodní dům Máj nebo český pavilon na Expu ve Vancouveru v roce 1986. Pak ho však uchvátil svět téměř nepoznamenaný moderní civilizací a vytvořil koncept takzvané přirozené architektury. Od té doby má na kontě mimo jiné desítky dřevěných rozhleden. Přičemž jedna z nich stojí dokonce i v Jeruzalémě. O tom, proč se rozhodl jít zrovna tímto směrem, a v čem spatřuje smysl své práce, si povídal s Josefem Kubešem.

„No tohle si vypiješ.“ „Tak vypiju, no, proč bych nevypil.“ Nebo třeba: „Já říkal noviny, ne celou trafiku.“ „Když vy jste mi neřekl, který, tak jsem vzal radši všechny, no.“ Mnozí z vás už nejspíš tuší, že bude řeč o asi nejslavnějším českém psovi. Pardon maxipsovi, Fíkovi. Jeho otcem je výtvarník Jiří Šalamoun. Muž mnoha profesí, který o své tvorbě říká, že stojí na čtyřech nohách – animovaném filmu, litografické práci, volné tvorbě a knižní ilustraci. Za svou práci taky získal celou řadu ocenění. U nás i v cizině. V těchto dnech slaví kulaté osmdesáté páté narozeniny. A za Gejzír se k němu s gratulací vypravila Barbora Němcová.