3. září 2019

Podolský plavecký stadion byl pro Pražany doslova zjevením. Originální byl nejen svým vzhledem, ale nabídl i něco do té doby nevídaného. Hned několik venkovních bazénů a jeden krytý. A rovnou padesátimetrový. Po Žilině a Olomouci byl teprve třetím zařízením svého druhu v tehdejším Československu. Areál se stal oblíbeným místem odpočinku i dějištěm mnoha mezinárodních sportovních událostí. Třeba v roce 1997 v něm o tituly mistrů Evropy bojovalo 3255 plavců a 148 skokanů z 32 zemí. A ani v době aquaparků nabitých atrakcemi si na nezájem veřejnosti nemůže stěžovat. A protože letos je to krásných kulatých 60 let od zahájení stavby, připomeneme si, jak se tenhle unikát rodil.

K nejrozšířenějším koníčkům u nás patří rybaření. Máme přes 300 tisíc registrovaných příznivců Petrova cechu. A čeští reprezentanti dokonce sbírají vavříny na mezinárodních kláních v různých disciplínách rybolovu. Jednou z hvězd tohoto sportu je Kateřina Švagrová z Kaplice. Ve svých 28 letech je už mistryní Evropy v muškaření. A nejspíš taky jedinou ženou, která se u nás chytáním ryb živí. Vysloužila si proto přezdívku „Jakub Vágner v sukni“. O tom, jak se křehká dívka dostala ke stále převážně mužské zálibě, vyprávěla Petrovi Bělíkovi.

K velmocem v dobývání vesmíru sice nepatříme, ale možná vás překvapí, že podíl našich firem je v tomto oboru nemalý. Ano, do kosmu totiž létají tisíce součástek, které naši lidé vytvořili. Od malých filtrů přes kondenzátory po mechanická zařízení otevírající solární panely. A z České republiky na kosmodrom do francouzské Guyany putuje i vrchní část rakety Vega. Vyrobili ji v Brně a tamní odborníci se podíleli taky na zkonstruování modulu, který by měl v příštím roce dopravit na Mars evropské vozítko. U zrodu jednoho z nejúspěšnějších českých start-upů, tedy rychle se rozvíjejících nových firem, stál původní profesí ekonom Petr Kapoun. Kudy vedla jeho cesta od účetních knih ke hvězdám, zjišťoval Josef Kubeš.

Jednou ze starých čínských výtvarných technik je tušová malba. Rozvíjet se začala už v 7. století. Jejím smyslem není dokonale zachytit tvary, ale vystihnout podstatu objektu. Třeba krásu květiny nebo temperament koně. Tohle umění bravurně ovládá i náš další hrdina Jiří Straka. Tradiční postupy dávných mistrů ovšem velmi svérázně propojuje se současnými tématy. Ve svých dílech proto ztvárňuje i věci naprosto nepoetické. Třeba neuklizená staveniště nebo nedopalky cigaret. Přesto získal uznání i v zemi, kde se tento styl zrodil. Což se mnoha cizincům nepodařilo. Jeho obrazy byste dokonce našli ve sbírkách National Art Museum of China. Co ho na práci se štětci a tuší tak uchvátilo, prozradil kolegyni Lucii Klímové.

Představte si, že my Češi utratíme ročně zhruba osm miliard korun za květiny. Téměř 90 procent z nich přitom pochází z ciziny. Nejčastěji z Keni, Tanzanie, Kolumbie nebo Ekvádoru. K tomu, aby vyrostly a doputovaly až k nám je tedy zapotřebí hodně chemie i energie. Míla Hilgertová z Velkých Přílep se proto rozhodla nabídnout lidem něco úplně jiného. Pustila se do pěstování rostlin, které jsou doma tady. Na našich zahrádkách a loukách. A snaží se to dělat ryze přírodní cestou. Míliny kytice jsou nezvyklé, takže jim zákaznicí museli přijít na chuť. Ale v současné době jdou na dračku a třeba její svatební vazby se staly bez nadsázky hitem. Do její voňavého království ležícího kousek od Prahy vás zavede Josef Kubeš.