Jiří Strach: S Ivanem a Jirkou jsme takový triumvirát

Mezi prvním a druhým dílem uběhlo jedenáct let…

Chtěl jsem, když už se do toho pustíme, aby scénář byl neprůstřelný, a jestli nebude neprůstřelný, tak žádná dvojka nebude.

Scenárista Marek Epstein také nebyl zastáncem pokračování, co ho přivedlo k novému příběhu?

Marek přišel s nápadem, aby Pán Bůh poslal ty dva na zem, ale bez převleků. Řekl jsem mu tehdy, že to nebude fungovat, protože vtip je přeci v tom, že lidé nevědí, že je to čert a anděl. A on mi na to odpověděl geniální větu. „Jeden den v roce to jde!“ A to byl spouštěcí impuls k tomu, abychom celou věc rozjeli.

První Anděl Páně zaznamenal velký úspěch, neměl jste přece jen rozpaky v pohádce pokračovat?

Natáčením dvojky jsme se tak trochu postavili na start závodu sami se sebou. To je velký risk a odvaha, ale já bych se tam ani nepostavil, kdybych nevěřil, že mám formu a dobře namazané lyže v podobě scénáře.

Když se řekne Anděl Páně, každý si vzpomene na ústřední dvojici. Neměl jste obavu, že herce dělí od prvního dílu už příliš dlouhá doba?

Důležité bylo, jak budou fungovat kluci – Ivan Trojan a Jirka Dvořák. Jejich chemie tam stále je a je dokonce zralejší než před jedenácti lety. Kluci hrajou zkrátka nebeskou exhibici. Jsem moc rád a těší mě, že nejen české herce. Že se na ně můžu spolehnout, opřít se o ně, že si vzájemně důvěřujeme.

S Jiřím Dvořákem a Ivanem Trojanem jste nakonec natáčeli často…

Z nás tří vznikl takový triumvirát, kde na sebe absolutně slyšíme a jsme sehraní. Moje režie spočívá v tom, že já třeba řeknu po prvním jetí, po první klapce: „Ivane, já bych to chtěl…“ a on řekne: „Já vím…“. A to je prostě nevídaný. Jaká je spřízněnost duší, ale i názorů, na to, jak ten film má vypadat, co je vtipný, co bude bavit lidi a co baví nás. Takže ta chemie uzrála a já si myslím, že tady, ve dvojce se zhodnocuje to, co jsme natrénovali.

Jak obtížné pro Vás bylo natáčení?

Bylo to hodně náročné – točilo se v zimě, často v noci, střídaly se lokace. Důležité je, že na filmu se dala dohromady skvělá parta, a nejen herecká, ale v celém štábu. Producentky mi vytvořily skvělé podmínky, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy na natáčení měl. Potřebuju být obklopen parťáky, s kterými se dá film utáhnout. Je to velmi důležité a věřím tomu, že nálada při natáčení se do výsledku promítne.

Rozhovory