Jiří Dvořák a Ivan Trojan po jedenácti letech

Jaký to byl pocit potkat se opět jako Uriáš s Petronelem?

Jiří Dvořák: Když jsme se vedle sebe s Ivanem postavili, já s těmi rohy a on v blond paruce, tak to bylo takové déja vu, až jsme si říkali, tady se někdo zbláznil, když nás po jedenácti letech do toho uvrtal. Byl to zvláštní pocit, ale ne nepříjemný.

Ivan Trojan: Ačkoliv jsme jako lidi trošku rozdílné povahy, tak práci nám to nijak nekomplikuje a myslím si, že s vzájemným respektem a obdivem jeden ke druhému se nám daří držet určitý nadhled a odlehčení. Oba jsme si uvědomili, že abychom těch dvanáct hodin natáčení přežili a ponorek nebylo moc, tak bylo důležité na place udržovat pohodu. Takže jsme ji i někdy záměrně vyvolali a vtipkovali takhle i s Jirkou Strachem, vyměnili si kousavé dialogy, které třeba pobavily i štáb.

Během prvního Anděla Páně jste se pracovně potkali poprvé. Od té doby jste společně natočili už více než deset filmů…

Jiří Dvořák: Myslím, že to mezi námi dobře funguje. Docela se bavíme o scénách a obrazech. Než jsme začali točit toto pokračování, dávali jsme připomínky Jirkovi Strachovi i Marku Epsteinovi.

Ivan Trojan: Asi není úplně běžná praxe, aby herci pracovali na scénáři, ale já to mám rád, protože skrz povídání o textu, o scénáři, o situacích už postavu do sebe dostávám. Patřím mezi herce, kteří se snaží vidět věci v kontextu. S Jirkou jsme spolu natočili třináctý film, a myslím, že z toho se dá už jasně poznat, že spolu děláme rádi. On je řemeslně téměř dokonalý, má svůj styl – rukopis, kterému rozumím, a rozumíme si i lidsky. Kdysi jsme si řekli, že při půtkách, které máme, se nikdy doopravdy neurazíme. A to platí, ať děláme na scénáři, nebo pak na place.

Proměnily se Vaše postavy po jedenácti letech, kdy vznikl první díl pohádky?

Ivan Trojan: Petronel se neproměnil nijak zásadně, pořád je to trošku namyšlený, pyšný anděl, který si myslí, že by měl být úplně někde jinde a že by měl dělat jinou práci, než kterou dělá v nebi. Z toho pak plynou určité komplikace, které způsobíme s čertem Pánu Bohu, a ten nás sešle zpátky na zem.

Jiří Dvořák: Já myslím, že se neproměnili. Jsou to bytosti nadpřirozené, takže nestárnou, spíš se proměnil Dvořák, na kterém holky v maskérně musí více pracovat.

Jste si s Vašimi postavami podobní?

Ivan Trojan: Takové ty lidské stránky máme podobné. Ivan Trojan je taky částečně takový matla, trošku v některých věcech nepraktický. A občas je v něm nějaká nepokora, i když to vím, že by to tak nemělo být. Ale zase když udělám něco špatně, uvědomuji si to, a to myslím také máme společné, že nám to až zas tak lhostejné není, nechceme, aby po nás zůstaly nějaké krátery a nedorozumění.

Jiří Dvořák: Možná to, že Uriášovi se líbí holky, což mně se taky líbí děvčata… Taky rád rejpnu do Ivana Trojana, i když on je v tom lepší, takže to moc nezkouším, protože ty jeho smeče jsou někdy smrtelný.

Rozhovory