Jeho štěstí bylo vždycky v tom, že ho potkalo nějaké neštěstí. Film režiséra Jiřího Menzela podle slavného románu Bohumila Hrabala (2006). Hrají: O. Kaiser, I. Barnev, J. Jentschová, M. Huba, M. Labuda, M. Lasica, J. Abrhám, J. Lábus, J. Dulava, P. Nový a další. Scénář J. Menzel. Kamera J. Šofr
00:00:05 Česká televize uvádí
00:01:46 Byl jsem odsouzen na 15 let. Ale protože byla amnestie,
00:01:51 odseděl jsem si jenom 14 a tři čtvrtě roku.
00:02:05 BOUCHÁNÍ
00:02:22 Celý život jsem neusiloval o nic jiného,
00:02:25 než abych byl milionář.
00:02:27 Ale úplně nejdřív jsem nechtěl dělat nic jiného,
00:02:30 než roznášet podle vlaku horký párky.
00:03:09 A ty horké párky jsem prodával tak dobře,
00:03:13 že jsem si umínil, že ze mne bude milionář.
00:03:16 Že si koupím hotýlek, že si vezmu bohatou nevěstu,
00:03:19 a že když dám peníze s mou ženou dohromady,
00:03:22 budu vážený tak jako ostatní hoteliéři.
00:03:26 Že všichni mne budou uznávat jako bohatého člověka,
00:03:30 jako milionáře.
00:03:35 Dokonce jsem uměl na nádraží i plakat.
00:03:38 A že jsem byl maličký, dokonalý piccolo,
00:03:40 mávali nade mnou rukou a nechávali mi peníze,
00:03:43 protože mysleli, že jsem sirotek.
00:03:51 A tak jsem začínal mít svoje peníze.
00:03:54 Za měsíc to už bylo pár stovek. Nakonec jsem měl i tisícikorunu.
00:04:11 A taky jsem poznal, co s lidma hejbá a v co lidi věří.
00:04:16 A čeho jsou schopni, třeba i pro pár mincí, udělat.
00:04:19 Jak se umí kvůli nim pěkně ohýbat, klekat, dokonce i lézt po čtyřech.
00:04:50 I za dne jsem sníval o tom, jak nabírám plné hrsti mincí
00:04:54 a rozhazuji je jako rozsévač obilí, a vidím, jak skoro nikdo neodolá
00:04:58 a sbírá ty šestáky.
00:05:00 Jak se lidé o ně hádají a vrážejí do sebe.
00:05:03 Beraní hlavami jeden do druhého, aby sesbírali ty moje mince,
00:05:06 o kterých si každý myslí a předstírá,
00:05:09 že patří jen a jen jemu.
00:05:18 Ale to už bylo dávno.
00:05:21 Když mě pustili z kriminálu, tak mi řekli,
00:05:24 abych si vybral brigádu podle uvážení.
00:05:27 Ale jen s tou podmínkou, že to musí být v pohraničí.
00:05:44 Poslali mě dělat cestáře daleko do hor,
00:05:47 kde byly ještě prázdné chalupy po odsunutých Němcích.
00:05:53 Dokonce mi dali i klíče od jedné z nich.
00:06:13 A neuvěřitelné, které se stávalo skutkem, mne neopustilo.
00:06:18 Viděl jsem, že kdyby tady byl místo mne jiný, tak že by utekl,
00:06:22 tak jako lidé utíkají z místa neštěstí.
00:06:26 Ale já jsem se zaradoval, že vidím takovou spoušť.
00:06:29 Byl jsem rád, že je to tak. Shledal jsem,že tady mi bude dobře.
00:06:33 Že tady bude můj nový domov.
00:06:37 Shledal jsem to jako dobré znamení, že ty klíče patřily
00:06:40 k bývalé hospodě. Protože já jsem v hospodě začínal
00:06:44 a k hostinské živnosti vlastně patřil celý můj život.
00:07:02 Byl jsem malý a z malé vesničky, a tady jsem si připadal
00:07:06 jako ve velkém světě. Přicházela sem vyvolená společnost:
00:07:11 pan notář a přednosta stanice a zvěrolékař
00:07:14 a vedoucí hudební školy a továrník Jína.
00:07:18 Celé odpoledne vydrželi upíjet pivo a bavit se třeba o tom,
00:07:23 že za městem je lávka a tam u tý lávky před 30 lety byl topol.
00:07:27 Jeden říkal, že tam nebyla ta lávka,
00:07:29 že tam byl pouze ten topol, a druhý, že to nebyla lávka,
00:07:32 ale jen prkno se zábradlím.
00:07:35 A na tohle téma křičeli a nadávali si,
00:07:38 ale všechno jen na oko.
00:07:40 To křičeli jen proto, aby jim líp chutnalo pivo.
00:07:51 Já nevím. Že bych táhl střelcem na G7?
00:07:56 Měl byste jít s tím koněm na C5. A máte to vyhraný.
00:08:00 Pane Dítě, nekibicujte a běžte si po svým!
00:08:02 -Počkejte, počkejte! Ten prcek má pravdu! Šach! Mat!
00:08:22 A jindy se zase přeli o to, jaké pivo je v Čechách nejlepší.
00:08:26 A jeden, že protivínský, a druhej, že vodňanský.
00:08:28 A třetí, že nymburský. A jiný, že - Plzeňský pivo je známý
00:08:32 po celým světě!
00:08:35 A tak zase na sebe křičeli, ale všichni se měli rádi.
00:08:38 A křičeli jen proto, aby se něco dělo.
00:08:41 Aby nějak zabili ten čas.
00:08:46 A já jsem se divil, jak bohatý lidi se dovedou
00:08:49 celé odpoledne bavit.
00:09:05 Tak - kromě těch plíček nakyselo mi noste všecko hlavní jídlo
00:09:10 jedno za druhým. Tak, jak budu dojídat první,
00:09:13 noste druhý, až řeknu dost.
00:09:18 A po večeři mi přineseš do pokoje 4 minerálky
00:09:22 a půl kila uheráku. Tak jsem poznal pana Waldena,
00:09:27 který mne měl rád nejspíš proto, že byl stejně maličký,
00:09:30 jako jsem byl já.
00:09:34 Jsem zástupce firmy Van Berkel. Největší firma na světě
00:09:37 je církev katolická!
00:09:40 Ta obchoduje s něčím, co nikdy nikdo neviděl,
00:09:43 na co si nikdo nesáhl, a to je prosím to,
00:09:46 čemu se říká Bůh.
00:09:48 Druhá na světě je firma Van Berkel, které vyrábí váhy,
00:09:52 které váží na celém světě, na rovníku nebo na Nordpólu,
00:09:56 úplně přesně.
00:09:57 Taky vyrábíme všechny druhy strojů na krájení masa a salámů.
00:10:01 Půvab tohoto přístroje je v tomhle prosím.
00:10:48 Viděl jsi něco krásnějšího?
00:10:52 Tohle, co tady vidíš na tom koberci,
00:10:55 jsem vydělal za tejden. Prodal jsem 10 vah a 7 strojků
00:10:59 na krájení masa a salámů.
00:11:07 Kupuju, prodávám. A vím, co kupovat, a kde to prodat.
00:11:12 To je celé, ten kumšt.
00:11:17 Viděl jsem tě na nádraží prodávat párky.
00:11:20 Ale taky jsem tě viděl, co děláš s drobnými.
00:11:24 Ale - musíš umět házet drobný oknem tak,
00:11:28 aby ti dveřmi přišly stovky. Víš?
00:11:38 Chuďato, drž se! Jseš malej a z malýho. Ty to někam dotáhneš!
00:11:44 Pamatuj si to! Je to v tobě!
00:11:47 Peníze ti otevřou cestu do celýho světa!
00:12:02 Pamatuj si, synku, že život, když se trošku povede,
00:12:08 tak je krásnej. Tak krásnej!
00:12:18 Tak se mi objevil i můj obraz. Jak všechny peníze, co vydělám,
00:12:23 si budu taky takhle rovnat, budu si na podlaze vykládat
00:12:26 obraz své schopnosti, své moci.
00:12:40 A teď rovnám a vykládám ne bankovky, ale štěrk,
00:12:44 který jsem si sám musel roztlouct a kterým vyplňuji cestu.
00:12:50 Ostatně čím dál tím víc shledávám údržbu téhle cesty
00:12:53 s údržbou svého života, který se mi jeví zpátky,
00:12:56 jako by se stal někomu jinému. Jako by celý můj život až sem
00:12:59 byl román, kniha, kterou napsal někdo jiný.
00:13:04 ŽENSKÝ SMÍCH
00:13:13 Pěkně vás vítám! Taky jste tu za trest?
00:13:18 Za trest? Nikdo tu není jen tak.
00:13:22 Pro nic za nic. Aha.
00:13:27 Jmenuju se Marcela.
00:13:34 Jsem vyučená v čokoládovně, v Orionce.
00:13:39 A já se jmenuju Dítě. Mám tu štěrkovat cestu.
00:13:43 A my tu hledáme stromy, ve kterých je muzika. Hudba.
00:13:52 TÓN
00:14:00 Takových smrků, jako je tento, je poskrovnu.
00:14:02 Má v sobě konzervovanou hudbu. Odvezeme strom do továrny
00:14:06 na hudební nástroje, kde se ten smrk rozřeže na prkna,
00:14:10 na prkýnka, na tenké destičky, ze kterých se v továrně dělají
00:14:16 housle a cella, hudební smyčcové nástroje.
00:14:24 -Já jsem tady taky za trest. Za trest?
00:14:27 Za to, že jsem ráda tančila.
00:14:30 -Lidstvo je potomstvo zlé, blbé, protivné!
00:14:34 Ten pán tady určitě taky není jenom tak, že ne?
00:14:37 Že má akademické vzdělání? Byl profesorem francouzské
00:14:41 literatury a estetiky. A jak jste to poznal?
00:14:45 Podle jeho prstů.
00:14:47 A podle vašich očí bych hádal, že vy máte ráda mužské plemeno.
00:14:54 Ráda tancuju. A jdu ráda s každým, kdo se mi líbí.
00:15:01 Hned jsem poznal, že to je jistě dívka z polepšovny.
00:15:05 Nebo jedna z těch, které stávaly za Prašnou branou.
00:15:30 A pocítil jsem touhu ji zvolna vysvlékat.
00:15:33 Když ne ve skutečnosti, tedy alespoň očima.
00:15:40 Dokonce sám sebe jsem překvapil a shledal jsem to
00:15:44 jako dobré znamení, že tahle zrzavá dívka
00:15:47 ve mně vzbudila po tolika letech touhu.
00:15:57 Jseš tady pikolík, tak si pamatuj: nic jsi neviděl, nic jsi neslyšel.
00:16:03 Opakuj to! Nic jsem neviděl
00:16:05 a nic jsem neslyšel.
00:16:08 A taky si pamatuj, že všechno musíš vidět
00:16:11 a všechno slyšet. Opakuj to. Všechno musím vidět
00:16:15 a všechno slyšet.
00:16:34 Pojďte dál, slečno, ať nezmoknete. No pojďte, šup!
00:16:41 Posaďte se, prosím.
00:16:48 Dáte si grog? Prosím. No prosím.
00:17:32 -Oh, už neprší! Děkuju.
-Ne, ne, to je v pořádku, prosím.
00:17:45 To je ta nová slečna od Rajských.
00:17:50 Jmenuje se Jaruška.
00:17:53 -Pan zvěrolékař byl včera, ve čtvrtek, viděn u Rajských.
00:17:57 -Das ist nicht Wahr!
-Ale ano, ano!
00:18:00 A byl tam na pokoji s Helenkou!
-A nebylo to ve čtvrtek,
00:18:04 ale ve středu, pánové!
-Aber nicht mit Helenka,
00:18:08 sondern mit der langweiligen Vlastička.
00:18:11 -S nohatou Vlastičkou? S tou, co má -
00:18:15 Tak jsem začínal kolem sebe nic neslyšet, avšak slyšet všechno.
00:18:20 Všechno vidět, a nevidět nic.
00:18:24 A už jsem nechtěl nic vidět a nic slyšet,
00:18:26 jenom vidět a slyšet jak to vypadá u Rajských.
00:18:39 -Tak copak bys chtěl, chasníčku?
00:19:45 Bylo to docela jinačí, než jsem si to dělával sám.
00:19:49 A bylo to tak zakázaně krásné, že jsem si nepřál už nic víc,
00:19:53 než tohle.
00:19:57 A hned druhý den jsem se díval na svět docela jinak.
00:22:25 Pane Dítě? Zase jsem v háji, že jo?
00:22:29 Kdepak. Když si couvnete dámou -
00:22:43 Malinovou grenadinu!
00:22:51 -Kam s tou dámou? Hned.
00:23:02 Co jsi to provedl, ty prcku?! To se dělá tohleto?!
00:23:05 To se dělá, co?
-Co si to dovolujete?!
00:23:10 Co toho člověka tady zostuzujete?
-Polil a zničil vám šaty!
00:23:13 -Co je vám do toho?
-Ale já to budu muset platit!
00:23:16 -Já po vás nic nechci.
00:23:20 A podívejte se.
00:23:39 Platím.
00:23:43 Večer přijďte zas k Rajským.
00:23:46 Koupila jsem krásnou kytici divokých máků.
00:24:06 Odcházela a za ní šla vůně malin.
00:24:10 Vyšla v těch šatech hedvábných a plných pivoněk
00:24:13 a byla obletována včelami jako krámek s tureckým medem.
00:24:26 A já věděl, že už musím pryč. Že to není možné,
00:24:30 aby si v tomhle městě mohl pikolík dovolit to,
00:24:33 co počestný měšťan dělá jen potají.
00:24:39 Ale měl jsem v tom neštěstí vlastně štěstí.
00:24:43 Dostal jsem nové místo v hotelu Tichota.
00:24:48 Pan hoteliér Tichota mne přijal na doporučení mého strážného anděla
00:24:52 reprezentanta firmy Van Berkel, pana Waldena.
00:25:00 ZAPÍSKÁNÍ
00:25:04 Hotel byl krásný jako v nějaké pohádce.
00:25:07 Taky mi to tady připomínalo pohádku O Šípkové Růžence.
00:25:32 Vůbec jsem nevycházel z údivu, kam jsem se to dostal.
00:25:36 Pro koho je postaven tenhle hotel. A zda je to vůbec možné
00:25:40 takhle si žít.
00:25:44 Celý hotel byl připravený jako nějaký orchestrion,
00:25:48 do kterého najednou někdo hodí korunu, a on začne hrát.
00:26:06 ZATROUBENÍ
00:26:08 PÍSKNUTÍ
00:27:30 -Nepotřeboval bys vagon maďarských bagounů?
00:27:32 -Mordyje!
-Nebo dva?
00:27:35 -Co mi to cpete?
-Nebo celý vlak?
00:27:37 -Fujtajbl!
-Tak jo.
00:27:59 -Ham.
00:28:05 VESELÍ
00:28:47 Hned jsem si umínil, že si na tuhle pokojskou našetřím
00:28:50 a že bude moje.
00:29:22 Nikdy jsem neviděl tak šťastné mužské, jako ty bohaté průmyslníky
00:29:26 a továrníky. A tak jako všichni bohatí lidé byli hraví a veselí
00:29:32 jako štěňátka.
00:29:35 Uprostřed léta si uděláme zimní radovánky.
00:29:40 A tady v hotelu Tichota jsem taky poznal,
00:29:43 že ten, kdo vymyslel, že práce šlechtí člověka,
00:29:46 to že nikdo jiný nebyl, než ti, kteří tady celou noc pili
00:29:50 a jedli s krásnými slečnami na kolenou.
00:30:06 Trochu jsem si polepšil.
00:30:09 Nechte to. Já se na to rád dívám.
00:30:13 A nakonec ještě půl kila uheráku? Ne, to nechte chudejm.
00:30:23 Dřív jsem si myslel, že bohatí lidé jsou prokletí.
00:30:26 A že jenom chaloupky a světničky a kyselo a brambory
00:30:29 dávají lidem pocit štěstí a blaha, ale jak se zdá,
00:30:33 tohle camrání o tom, jak je šťastno v chaloupkách,
00:30:37 že to vymysleli ti naši hosté, kterým bylo jedno,
00:30:40 kolik za noc utratili, a dělalo jim to dobře.
00:30:47 -Dobrý večer.
-Čím mě to krmíte?
00:30:50 -Dobrý večer.
-Vy si přejete, lotři, abych umřel!
00:30:55 Asi jsem přechodil rakovinu.
00:31:01 Mám pryč játra a určitě ledvinový písek!
00:31:05 Tady v tomhle hotelu se kupují a prodávají celé ulice
00:31:08 činžovních domů. Nesmím se přejídat!
00:31:12 Dokonce se tady prodával a prodal i hrad. Hrad a dva zámky.
00:31:16 -Měl bych na prodej fabriku na klikový hřídele.
00:31:19 Kupovaly a prodávaly se tady fabriky, honební revíry.
00:31:23 Generální zástupci tady sjednávali dodávku obálek pro celou Evropu.
00:31:28 Sjednala se tady půjčka půl miliardy někam na Balkán.
00:31:32 -Pod dva miliony bych nešel. Promiňte.
00:31:36 Prodaly se dva vlaky munice.
00:31:40 Všechno se šampaňským, ústřicemi, koňakem a slečnami.
00:31:49 HUDBA A ZPĚV
00:31:51 O páté se dívka líbí, večer oslní.
00:31:54 Při večeři lecos slíbí. Kdy to vyplní?
00:31:59 Muž si myslí, na co čeká, slib je přece slib.
00:32:03 Pojďme, slečno, ještě někam. Čím dřív, tím líp!
00:32:08 Teď ještě ne. Až za chvilku.
00:32:12 Až zhasnou světla v baru.
00:32:17 Teď ještě ne. Až za chvilku -
00:32:21 se ztratí pár po páru.
00:32:26 Teď ještě ne. Až za chvilku.
00:32:31 Až budem spolu sami.
00:32:35 Něco ti slíbí, pak tě políbí.
00:32:40 Ale teď ne. Až za chvilku.
00:34:14 VÝSTŘEL
00:34:31 Budíček.
00:34:36 VÝSTŘEL
00:34:51 -Účet.
-Ano.
00:34:54 Tak tedy - pan generál ráčil sníst, vypít a rozbít toto:
00:34:58 3 láhve šampaňského Henkel trocken, dohromady 66 korun.
00:35:02 Dále si pan generál poručil jednu husičku, pečenou,
00:35:05 a dva tucty ústřic, dohromady 39 korun.
00:35:08 3 lahve Beaujolaise, ročník 1923,
00:35:11 2 želví polévky, 32 a 20 korun.
00:35:15 Tucet šneků, 14 korun. Jednu broušenou mísu Moser -
00:35:18 -při tom pan generál rozšlápl. 169 korun.
00:35:22 2 štiky na bílém víně, 36 korun.
00:35:25 Rozbitý skleněný džbán na vodu, 12 korun.
00:35:27 2 chřestové krémy, 16 korun.
00:35:30 Stojan na vlajku, 57 korun.
00:35:33 Japonský porcelánový servis při tom přišel k úhoně. 1327 korun.
00:35:40 Chatteau Mouton Rotchild, ročník 1918, 161 korun.
00:35:46 Později pan generál objednal a sám snědl celého pečeného kohouta -
00:35:52 Stačí?
00:36:00 -Stačí.
00:36:28 A zase jsem věděl, že musím pryč.
00:36:31 Že musím jinam, abych se naučil všechno, co budu potřebovat,
00:36:34 až budu milionář a mít svůj vlastní veliký hotel.
00:36:43 A měl jsem štěstí, že mě opět na doporučení pana Waldena
00:36:46 přijal sám pan Brandejs. Hoteliér a milionář,
00:36:50 majitel nejkrásnějšího hotelu v Praze.
00:37:17 Hotel Paříž byl tak krásný, že jsem se skoro svalil.
00:37:22 A navíc jsem měl štěstí, že jsem se dostal tam,
00:37:25 kde se můžu nejvíc naučit: pod vedením vrchního pana Skřivánka
00:37:37 A v tomhle nádherném hotelu jsem si dobře všiml,
00:37:40 že tenhle číšník, když nese na tácu jídlo z kuchyně, a myslí si,
00:37:43 že se nikdo nedívá, vždycky si kousíček uždíbl.
00:37:49 A mne - nevím proč - rád neměl.
00:37:57 Uhni, prcku!
00:37:59 Good afternoon, gentleman. Today we can offer for you
00:38:02 cream seauce with Karlsbad dumplings and potato crocets.
00:38:08 POZDRAVY V RŮZNÝCH JAZYCÍCH
00:38:12 MAĎARŠTINA
00:38:17 NĚMČINA
00:38:19 FRANCOUZŠTINA
00:38:23 Ruky boskávam, milostivá! Pán poslanec.
00:38:26 KOREJŠTINA
00:38:32 Vy umíte i čínsky? To byla korejština.
00:38:41 -Un tabel.
-In tabel, ty krávo.
00:38:48 -Un tabel, ty krávo.
-In tabel.
00:38:54 -In tabel.
-Náno blbá, já odepnu pásek
00:38:57 a dám ti na prdel.
-In tabel.
00:39:01 -No konečně. Un chere.
00:39:03 -Inšér.
-Un chere.
00:39:07 -Inšér.
-Je úplně blbá. Un cherrr.
00:39:12 -Inšé-R!
-Šé -rrr. Ne šé-R! Mě!
00:39:19 SMÍCH
00:39:23 FRANCOUZŠTINA
00:39:27 OPAKOVÁNÍ SLOVÍČEK
00:39:38 No vidíš, to ti jde. SMÍCH
00:39:41 OPAKOVÁNÍ SLOVÍČEK
00:39:46 DÍVKA ŠPATNĚ
00:39:49 FRANCOUZŠTINA
00:40:03 Ano, prosím. Máme skopové hlavy, telecí mozečky,
00:40:07 a nenosíme v hlavě nic než huspeninu.
00:40:10 Ty vole! Vy idiote! Jak to tak víte?
00:40:15 Mám řád od habešského císaře.
00:40:49 Host si dá gulášovou polévku nebo speciální dršťkovou.
00:40:53 Hmm. Tenhle host si dá čaj a opékaný chléb bez česneku.
00:41:06 Čaj s topinkou a bez česneku. To musíš poznat hned, žlučníkáře.
00:41:11 Jen se na hosta podívej. Ten má možná i játra v sakrech.
00:41:15 Jak to tak, pane vrchní, všechno víte? Jak to všechno víte?
00:41:19 Obsluhoval jsem anglického krále. Krále?
00:41:24 Propánakrále! Vy jste obsluhoval anglickýho krále?
00:41:41 Oh!
00:42:29 Kdo to byl?
00:42:52 A tahle dáma bude asi z Paříže. Ta paní je jistá Julinka z Vršovic.
00:42:58 Jak vy to všechno poznáte?
00:43:00 Vy jste obsluhoval anglickýho krále.
00:43:23 Pan Brandejs měl tohohle číšníka rád.
00:43:26 Považoval ho za ozdobu podniku.
00:43:29 To, jak nosil tolik jídel, bylo skoro artistické číslo.
00:43:50 RÁNA
00:44:41 Já jsem ještě tohle nechápal. Ale každý, kdo byl od fochu,
00:44:45 o tom říkal, že kdyby se mu to stalo s tím talířem,
00:44:48 tak by to s těmi ostatními dopadlo zrovna tak.
00:44:51 Protože číšník na place má čest jen jednu.
00:45:00 A já jsem povýšil a stal se číšníkem na place,
00:45:03 pod vedením vrchního pana Skřivánka.
00:45:32 A zdědil jsem po svém předchůdci i další povinnosti.
00:50:12 SMÍCH
00:50:33 Jak to bylo s tím habešským císařem?
00:50:36 Vy mi nevěříte? A měla bych?
00:50:43 Pozvete mě na večeři a pak mi to dopovíte.
00:51:13 -Člověk je nezničitelný. Jenom se proměňuje. Metamorfizuje.
00:51:19 V každém člověku je tolik fosforu, že by z něj bylo 10 krabiček sirek!
00:51:25 A tolik železa, že by se z toho ukoval hřeb,
00:51:28 na kterým by se člověk mohl oběsit. Dobrý večer.
00:51:32 Člověk je nezničitelný. Jak duševně, tak fyzicky.
00:51:38 A taky je v člověku tolik vody, že by se z toho mohlo uvařit
00:51:42 10 litrů dršťkové polévky. Mám hlad.
00:51:51 Tohle já nemůžu jíst. Asi jsem přechodil rakovinu.
00:51:56 A mám žaludeční vředy. Mám pryč játra
00:51:59 a určitě ledvinový písek. Mám dobrý srdce, pajšl,
00:52:04 dobrý nohy. Povídal doktor, takovýho šedesátníka že neviděl.
00:52:10 Můžu tady bejt do devadesáti. Není to smůla?
00:52:14 Co jsem komu udělal, že musím tady ještě tak dlouho -
00:52:24 -Odpusťte, ale u nás v chalupě nemáme žádný zrcadlo.
00:52:33 A je to opravdu tak? Že lidstvo je potomstvo zlé
00:52:37 a blbé a zločinnné? Ještě horší.
00:52:42 Všichni ti filozofové, proroci, Krista Pána nevyjímaje,
00:52:47 nejsou nic, než banda darebáků, syčáků, raubířů a vrahounů.
00:52:57 A kdyby jich nebylo, bylo by lidstvu líp.
00:53:03 My je ve 20. století -
-Jak to bylo s tím císařem?
00:53:08 Je to tak. Mám řád habešského císaře.
00:53:15 SMÍCH
00:53:17 -My ve 20. století tíhneme k tomu, abychom na sobě viděli
00:53:21 spíš tu slávu a na druhých tu hanbu. To je počátek zmatku.
00:53:28 A v tomhle nepředstavitelném chaosu -
00:53:36 To je opravdu řád habešského císaře.
00:53:40 Měl jsem štěstí, že největší událost a pocta,
00:53:43 která se může stát, že ta se stala v hotelu - Paříž.
00:53:53 Vzácný host z Afriky si vybral náš hotel pro uspořádání
00:53:56 slavnostního banketu pro vládu a diplomatický sbor.
00:53:59 Jeho kuchaři přivezli před hotel živého velblouda,
00:54:02 který jasně a zřetelně mečel: Néé, neéé!
00:54:05 Jako že aby ho nepodřezávali. Ale jeden kuchař ho podřízl
00:54:09 košeráckým nožem, a dvůr hotelu byl plný krve.
00:54:12 Pak ti kuchaři z Habeše celého velblouda bez noh vykostili,
00:54:16 rozdělali veliký oheň a na tom ohni opékali toho velblouda.
00:54:21 Dali si přivézt dvě antilopy, rychle je stáhli a pekli.
00:54:25 Pak do těch antilop vkládali napolo pečené krocany s nádivkou,
00:54:29 volné místo vyplnili stovkami vajec natvrdo,
00:54:32 a když byli hotovi, tak do toho velblouda dali
00:54:35 ty dvě antilopy, ve kterých byli krocani jako nádivka.
00:54:38 A v těch už byla taky nádivka a taky ryby.
00:54:41 Volné místo vyfutrovali vařenými vajíčky
00:54:44 a pořád sypali to svoje koření a pili pivo.
00:54:48 Když bylo prostřeno, přijel sám habešský císař
00:54:51 v doprovodu habešských potentátů, našeho ministerského předsedy
00:54:54 a našich členů vlády, a pak se ta specialita africká a arabská,
00:54:59 maličká pozornost habešského císaře, slavnostně podávala.
00:57:29 Císař byl spokojený. Bylo ujednáno, že za zásluhy
00:57:33 a dobrý průběh banketu bude vyznamenán nejstarší
00:57:36 a nezasloužilejší z číšníků, pan Skřivánek.
00:58:13 A zase jsem věděl, že tady dlouho nezůstanu,
00:58:15 že mi ostatní nikdy neodpustí to, že jsem dostal ten řád
00:58:18 a tu šerpu přes prsa zrovna jenom já.
00:58:23 VRZÁNÍ NA HOUSLE
00:58:35 Dobrý večer.
00:59:34 POZPĚVOVÁNÍ
00:59:50 Dělej! Kruci.
00:59:54 Já odepnu pásek a dám ti přes prdel!
01:00:03 Ach.
01:00:45 Věděl jsem, že tahle dívka z čokoládovny,
01:00:47 kterou sem poslali za trest proto, že ráda spávala pokaždé s jiným,
01:00:52 že tahle dívka nebude šťastná, ale že její život bude
01:00:56 smutně krásný, že život s ní bude pro muže trápením
01:01:01 a naplněním současně.
01:01:23 A přišlo mi na mysl, že téhle dívce je už jedno,
01:01:26 kdo tu kdysi žil. Že je jí lhostejná historie,
01:01:29 kvůli které museli odejít ti, kteří tu před námi po staletí žili.
01:01:33 O kterých nic nevím a po kterých teď uklízím.
01:02:30 A tak jsem na sebe začal více dbát.
01:02:34 Když jsem měl volno, hezky jsem se oblíkal,
01:02:36 a abych byl o pár centimetrů vyšší, chodil jsem na dvojnásobně
01:02:40 podbitých podrážkách.
01:02:44 HUDBA
01:02:54 Brzy po Hitlerově projevu byly zabrány Sudety
01:02:57 jako říšské území.
01:03:00 Po pražských ulicích chodili vítězně němečtí studenti
01:03:03 a Češi jim jako pomstu za ty zabrané Sudety strhávali
01:03:06 z nohou bílé punčochy.
01:03:16 A já jsem viděl, jak všichni Češi jsou k Němcům nespravedliví,
01:03:20 a v tu chvíli jsem se začal i stydět za to, že jsem byl
01:03:23 přispívajícím členem Sokola.
01:03:36 Čeští hulváti stahovali surově té slečně bílou podkolenku,
01:03:40 já jsem česky křičel: To jste Češi? Fuj! Co to děláte,
01:03:44 vy česká soldatesko?!
01:03:46 Křičel jsem tak dlouho, až nás pustili,
01:03:49 a nesli její punčochu jako nějaký bílý skalp.
01:03:52 Bílou trofej.
01:03:59 NĚMECKÉ NADÁVKY
01:04:02 Ta dívka plakala a sípala:
01:04:04 To si vy, bolševická sebranko, odnesete.
01:04:07 Takhle zhanobit německou učitelku z Chebu!
01:04:13 NĚMČINA
01:04:27 Praha je krásné říšské město. A právo po něm chodit
01:04:33 je nezadatelné právo každého Němce.
01:04:38 A já byl tak rozhořčen, že jsem hledal členskou legitimaci
01:04:41 Sokola, abych ji roztrhal. Tak!
01:04:44 Ale nenašel jsem ji.
01:05:09 Přijde den, kdy Vůdce to tak nenechá,
01:05:12 a osvobodí všechny Němce od Šumavy až do Karpat.
01:05:29 -Proč je tady všechno tak opuštěné?
01:05:34 Tohle byla německá vesnice. Po staletí tu žili Němci
01:05:38 vedle Čechů.
01:05:41 Přišel Hitler, a Češi museli pryč.
01:05:44 Pak Němci prohráli válku, a museli odtud taky odejít.
01:05:50 Byli odsunuti.
01:05:55 Že museli odejít a byli odsunuti ti, kteří vedli politiku,
01:05:59 kteří byli zpupní a suroví a plní pyšnosti,
01:06:02 která je nakonec srazila, tohle jsem chápal.
01:06:06 Ale nechápal jsem, proč musely odejít ty dělnické ručičky,
01:06:09 za které teď tady nepracuje nikdo.
01:06:14 A vy jste byl ve válce? Ne.
01:06:18 My Češi neválčíme.
01:06:23 Mnichovská dohoda, která stanovila, že území s většinou německého
01:06:26 obyvatelstva připadne Německé říši, vedla k urychlenému obsazování
01:06:31 českého pohraničí německým vojskem.
01:06:34 Vláda republiky, uvažujíc těžkou situaci mezinárodní
01:06:40 a jsouc přinucena okolnostmi, vyšlými z mnichovského diktátu,
01:06:44 nemohla rozhodnout jinak, než skloniti zatím
01:06:47 hrdou hlavu československou před nebývalým nátlakem.
01:06:55 Obyvatelům české národnosti bylo umožněno přesídlit
01:06:58 do vnitrozemí, kde teď hledají nový domov.
01:07:01 A je na nás ostatních a na naší lidské solidaritě,
01:07:04 aby ho nalezli a pokračovali ve své práci v nových podmínkách.
01:07:11 V obsazeném již území obyvatelé německé národnosti
01:07:14 nadšeně vítají vůdce Německé říše, kancléře Adolfa Hitlera.
01:07:28 Au! Verzeihung.
01:07:32 Ve svém berlínském projevu ujistil říšský kancléř
01:07:35 světové velmoci, že již nebude mít žádné další územní požadavky.
01:07:48 Mistr Max Švabinský pracuje na vyhotovení nové verze
01:07:51 poštovní známky, jejíhož zavedení si vynutily změny
01:07:55 nového státního zřízení.
01:07:59 Švabinského návrh a předlohu pečlivě zpracuje rytec
01:08:02 Bedřich Heinz, a řada dalších odborníků připraví známku do tisku.
01:08:18 Zanedlouho potěší nová známka nejen odesílatele a adresáty
01:08:22 v Čechách a v zahraničí,
01:08:25 ale i sběratele a obdivovatele umění mistra Švabinského.
01:08:54 Entschuldigen, noch ein Taschentuch.
01:08:58 Vracím vám kapesník. Ich heisse Lisa.
01:09:02 Jmenuju se Líza. A já jsem Dítě.
01:09:07 Dítě? Ein Kind?
01:09:10 Jmenuju se Dítě. Jan Dítě.
01:09:13 A jsem z tak maličké vesničky, že uhlí jsem viděl poprvé až vloni.
01:09:18 A já jsem z Chebu. Jsem učitelkou tělocviku
01:09:21 a mistryní župy v plavání.
01:09:25 A já jsem vrchním v restauraci nejkrásnějšího hotelu v Praze,
01:09:30 v hotelu Paříž. Vrchní?
01:09:33 Tak úplně vrchním ještě ne, ale brzo jím budu.
01:09:51 Tak kromě těch plíček nakyselo budete chtít všechna hlavní jídla
01:09:56 jedno za druhým. Minerálku. Jenom minerálku.
01:10:01 Nevíte o někom, kdo prodává známky?
01:10:04 -Das Menu, bitte!
-Prosím?
01:10:06 -Das Menu!
-Promiňte, nerozumím.
01:10:10 -Die Speisekarte.
01:10:13 -Prepáčte, ja vám nerozumiem.
-Ich habe die Speisekarte verlangt.
01:10:18 Bude válka. Všechno ztratí svou cenu. Ale známky ne.
01:10:24 Dají se dobře přenášet, schovat. Všechno jsem prodal.
01:10:27 Teď kupuju známky.
01:10:29 -Der Ober in einem grossen Hotel muss doch wollt deutsch
01:10:31 kennen oder?
-Sorry, I dont understand.
01:10:34 -Die Speisekarte! MAĎARŠTINA
01:10:38 Die Speisekarte!! FRANCOUZŠTINA
01:10:43 -Die Speisekarte!!!
-Ja ně panimáju.
01:10:48 Známky, známky. Ne zlato, ne šperky. Vůbec ne valuty.
01:10:53 Nebo cenné papíry. Bude válka. Všechno ztratí svou cenu,
01:10:57 ale známky ne. Známky ne. NĚMČINA - NADÁVKY NA ČECHY
01:11:17 Pan vrchní Skřivánek mě učil, že musím umět poznat
01:11:21 na každém hostovi, odkud kdo je.
01:11:25 Umět rozpoznat Čecha od Němce, Francouze od Poláka,
01:11:29 a taky poznat nejen národnost, ale i to, co si host asi poručí.
01:11:36 Abych taky dovedl odhadnout, kolik má host s sebou peněz,
01:11:40 a zda podle toho taky utrácí, nebo by utrácet měl.
01:11:45 A taky věděl, kdo kde u kterého stolu ještě nedostal jídlo,
01:11:49 a taky věděl, kdo chce platit, aby nikdo nemusel zvednout ruku
01:11:53 a luskat prstama.
01:12:00 Viděl jsem, že je zrovna tak maličká jako já, a že je krásná.
01:12:04 A taky jsem si všiml, že ona se na mne dívá taky tak.
01:12:08 Dívala se mi na moje vlasy, světlé jako slámu,
01:12:11 a na moje telecí modré oči.
01:12:14 A já jsem věděl, že ji musím chránit proti všem Čechům,
01:12:17 kteří by téhle malé egerlenderačce chtěli něco udělat.
01:12:21 Řekla mi, že mám nejkrásnější světlé vlasy na světě.
01:12:24 A já jsem jí zase řekl, že až budu tím vrchním v hotelu Paříž,
01:12:28 tak si našetřím na nějaký hotýlek a budu hoteliérem.
01:12:33 S takovým řádem by se dal otevřít hotel někde v Podkrkonoší
01:12:37 a nebo v Českém ráji. Hotel U řádu habešského císařství.
01:13:15 Líza mi udělal přednášku o důležitosti čistoty krve
01:13:18 a o tom, že rasy nemají mezi sebou mísit.
01:13:21 Že rasa nespočívá v jazyku, nýbrž v krvi.
01:13:24 A že smíšení krve by znamenalo pokles úrovně vyšší rasy.
01:13:27 A v důsledku páření s nižší rasou by vymizely zejména kulturní síly.
01:13:32 Ale já jsem to neuměl a nechtěl poslouchat.
01:13:36 Nakonec mne Líza prosila, abych se podíval
01:13:39 do svého rodokmenu, že tam určitě musí být někde
01:13:42 nějaký germánský předek. A já jsem jí jen řekl,
01:13:45 že můj děda má na pomníku napsáno Johann Ditie.
01:13:49 Že byl panským štolbou. Za toho štolbu od koní
01:13:53 jsem se styděl, ale v jejích očích jsem vyrostl víc,
01:13:57 než kdybych byl český hrabě. Herr Ditie. Hmm.
01:14:05 Tenhle host si dá čaj a chleba s máslem.
01:14:08 Tenhle host si objedná pražskou šunku s okurkou
01:14:11 a sklenici plzeňského piva.
01:14:23 Jedna plzeň a pražská šunka! A okurku navíc!
01:14:31 Vsaďte se, že vím, odkud je ta slečna.
01:15:24 NĚMČINA
01:15:30 Od české soldatesky se nic jiného čekat nedalo a nedá!!!
01:15:33 -Pane Dítě?
01:15:36 Nejste dobrý Čech. Jste propuštěn.
01:15:39 A nečekejte, že vás v Praze někdo zaměstná. O to se postarám.
01:15:53 Prag ist wirklich eine schöne Reichsstadt.
01:15:57 Přijde den, kdy Vůdce to tak nenechá,
01:16:01 a osvobodí všechny Němce. Od Šumavy až do Karpat.
01:16:07 Aber es kommt der Tag. Němčina: Vůdce to tak nenechá.
01:16:12 Všichni Němci od Šumavy až po Karpaty budou osvobozeni!
01:16:54 Herr Ditie, weiss du, dass di Deutschen aus dem Reich
01:16:57 eigentlich nach diesem slawischen Blut sehen?
01:17:05 Das ist schon tausend Jahren in guten wie in bösem
01:17:08 mit diesem Blut zu verheiraten wünschen.
01:17:16 Herr Ditie.
01:17:37 Řekla mi, že Němci z říše tak touží po slovanské krvi,
01:17:41 že už tisíc let se pod dobrým nebo po zlým snaží s tou krví oženit.
01:17:52 Lide český! Odhodlal jsem se, za souhlasu vlády,
01:17:59 v hodině dvanácté vyžádati si slyšení u říšského kancléře
01:18:05 Adolfa Hitlera.
01:18:09 Po delším rozhovoru s říšským kancléřem
01:18:14 a po zjištění situace rozhodl jsem se prohlásiti,
01:18:21 že odevzdávám osud českého národa a státu
01:18:26 do rukou vůdce německého národa.
01:18:31 Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu,
01:18:35 že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj
01:18:41 národního života.
01:19:37 VÝSTŘEL
01:20:01 Vidíte? Houby vám pomohlo, že jste obsluhoval anglickýho krále.
01:20:11 SMÍCH DŮSTOJNÍKŮ
01:21:00 Co to je? Zrcadlo.
01:21:05 Dostal jsem jich nekolik ve vsi zadarmo.
01:21:08 Rádi se jich zbavili. Říkali, že když se do nich dívají,
01:21:11 že se v nich zjevují Němci. A vy tomu věříte?
01:21:15 Ne.
01:21:17 Mně stačí, že v nich vidím sám sebe.
01:21:24 Abych se jako příslušník jiné národnosti mohl oženit
01:21:27 s Lisou Elisabetou Papanek, byl jsem podle norimberských zákonů
01:21:31 prozkoumán, zda jsem schopen nejen souložit, ale i oplodnit
01:21:36 árijskou germánskou krev. Testes sine patologiati.
01:21:45 A teď, mladý muži, jako zamlada.
01:21:56 RÁDIO - NĚMČINA ČTENÍ JMEN POPRAVENÝCH
01:22:06 DALŠÍ JMÉNA
01:23:02 Ještě nic?
01:23:04 VYPNUTÍ RÁDIA
01:23:44 Krůpěje mého semene byly označeny jako výtečné
01:23:47 a schopné oplodnit důstojným způsobem árijskou vagínu.
01:23:52 A tak úřad pro ochranu německé cti a krve neshledal nic proti tomu,
01:23:56 abych se s árijkou německé krve oženil.
01:24:04 Měl jsem krásný pocit, že se můžu účastnit téhle slavnosti
01:24:08 mezi mladými lidmi se zrovna tak plavýma vlasama jako mám já,
01:24:12 který neumí sice pořádně německy, ale který se jako Němec cítí.
01:24:17 Líza všem vysvětlovala, že jsem proti české soldatesce
01:24:21 bránil její germánskou čest, a já jsem se začal vžívat
01:24:25 do úlohy trpěného sice árijce, ale pořád böhmáka.
01:24:30 Ale nic jsem nedal na sobě znát. Věděl jsem, že všichni důstojníci
01:24:34 se mohli o Lízu ucházet, ale byl jsem to jen a jen já,
01:24:39 který ji okouzlil. Protože vím, že v posteli je taky potřeba lásky
01:24:44 a hry a hravosti, jak jsem to uměl já,
01:24:48 když jsem obložil bříško Jarušky kopretinami,
01:24:51 a bříška Vandy, Julinky a dalších, vším, co se hodilo.
01:25:22 Pane vrchní? A tohle budou asi -
01:25:25 -Já vím.
01:25:59 Líza už jako příslušnice německé armády mně opatřila nové místo tam,
01:26:03 kde bych to nečekal.
01:26:05 Opět v hotelu Tichota, který se ale už Tichota nejmenoval.
01:26:17 Aus diesem ehemaligen jüdischen Hotel in dem früher jüdische
01:26:22 trafen, hat die National Partai die erste europäische Station
01:26:27 zur menschlichen Zuchtvereidlung gesschaffen.
01:26:32 STÁLE NĚMČINA
01:26:38 Tady jest hranice ušlechtilého chovu lidí,
01:26:41 kde budoucí rodičky ponesou ve svých lůnech nové lidi Evropy.
01:26:46 NĚMČINA
01:26:57 -Tady dojde ke křížení ušlechtilé krve německých dívek a vojáků.
01:27:04 NĚMČINA
01:27:12 Doktor mi vysvětlil, že němečtí vojáci sem přijíždějí,
01:27:16 aby jako ušlechtilí kanci nebo plemenní hřebci oplodnili
01:27:20 německé dívky germánským semenem.
01:27:23 NĚMČINA
01:27:29 A já jsem měl ty dívky obsluhovat tak, aby byly na tu soulož
01:27:32 řádně připraveny.
01:27:43 A tak jsem si představil, že to všecko se bude odehrávat
01:27:45 zrovna tak, jako jsme chodili s krávou k bejkovi
01:27:48 a s kozou k obecnímu kozlovi.
01:27:52 HUDBA
01:29:19 Tento večer bych mohla počít nového člověka,
01:29:23 zakladatele nové Evropy.
01:29:49 HUDBA
01:30:40 ZASTAVENÍ DESKY
01:31:11 Líza, nadšena úspěchy Blitzkriegu se rozhodla, že pojede na frontu.
01:31:16 Protože se nám přes všechny pokusy nepodařilo,
01:31:19 aby mohla darovat Führerovi nového Germána,
01:31:23 přihlásila se dobrovolně do války a celá pyšná,
01:31:26 že bude patřit k nekrásnější armádě na světě,
01:31:30 se se mnou rozloučila.
01:31:32 A najednou mi přišlo líto, že mne opouští,
01:31:35 že se možná nevrátí, že ji mám rád, tu malou učitelku z Chebu,
01:31:40 která je zrovna tak maličká jako já.
01:31:44 Všechny ženské, které se v mým životě kolem mne točily,
01:31:47 všechny byly větší než já.
01:31:50 Jenom Líze jsem se mohl dívat z očí do očí.
01:31:53 A teprve teď mi došlo, že je někde nějaká válka,
01:31:57 a že mne pro tu válku moje žena opouští.
01:33:17 Mí sousedé odešli hledat stromy, ve kterých je hudba, zase jinam,
01:33:22 a já jsem osiřel.
01:33:27 Zatoužil jsem, aby tu se mnou někdo byl.
01:33:52 Podíval jsem se na sebe a úhlem toho pohledu uviděl
01:33:55 sebe sama jako cizího člověka.
01:33:59 Člověk začne sám se sebou hovořit, vzpomínkou nechat míjet
01:34:05 obrazy zminula,
01:34:07 ale pak začne sám sebe oslovovat, sám sobě si dávat otázky,
01:34:12 vyslýchat se, podávat na sebe jako prokurátor obžalobu
01:34:16 a hájit se.
01:34:34 Zatímco doma lidé trpěli, tak já jsem posluhoval německým dívkám,
01:34:38 ke kterým pak byli noc co noc pod vědeckým dozorem připouštěni
01:34:42 muži z armády a SS-waffe.
01:34:45 Tyhle ženy mne považovaly za slouhu. I když ve fraku.
01:34:49 Jako kdybych byl odkládací stoleček.
01:34:52 Protože se přede mnou nestyděly.
01:34:55 Dávaly pozor, aby je neviděl žádný mužský,
01:34:57 ale já se mohl na ně klidně dívat, jak stály nahaté, bavily se,
01:35:02 ručníky si utíraly chlupatá zlatá břicha,
01:35:05 vytíraly opatrně a pečlivě rozkroky, pořád,
01:35:08 jako bych já u nich nestál.
01:35:12 KŘIK DÍVEK
01:35:16 Když jsem měl volno, tak jsem psal Líze dlouhé dopisy.
01:35:19 Nejdřív měla adresu někde u Varšavy, kterou tam dobyli,
01:35:22 pak jsem posílal dopisy do Paříže a Líza mi zase psala z Kyjeva
01:35:27 a ze Smolenska.
01:35:29 Nakonec smutné dopisy z Východního Pruska.
01:35:33 HUDBA
01:35:36 Němci místo vítězného postupu začali vítězně ustupovat.
01:35:40 A Líza se vrátila domů, protože neměla z toho bojování
01:35:43 už žádnou radost.
01:36:22 Ale nevrátila se z války s prázdnou.
01:37:13 Deportovaných Židů?
01:37:44 Jenom za tohle si můžeš koupit celý hotel Ritz v Paříži.
01:38:01 Válka trvala dlouho, a na chov lidí nové Evropy nebylo místo.
01:38:06 Muselo se uvolnit těm, kdo ještě žili a byli znovu schopni
01:38:10 držet zbraň.
01:38:12 Mohli být připraveni třeba bez ruky nebo nohy znovu jít do války.
01:38:21 HUDBA
01:38:37 A taky jsem viděl, že Němci už mají válku prohranou.
01:38:41 Přečetl jsem z jejich tváří, jaká je situace na bojišti.
01:38:44 Bylo na nich vidět, že válka už brzo skončí,
01:38:47 a já se těšil na to, jak si s Lízou po válce koupíme ten hotel.
01:38:58 Dívám se na sebe, a čím víc se na sebe dívám,
01:39:01 tím víc se lekám. Tak se lekám, jako bych byl u někoho cizího.
01:39:06 Žaloval na něj i neúspěšně hájil.
01:39:09 Dívám se na sebe a je mi z toho pohledu špatně.
01:42:18 Neuvěřitelné se stalo skutkem.
01:42:21 Můj vytčený cíl bylo mít hotel a stát se milionářem,
01:42:24 a tak jsem měl hotel a stal jsem se milionářem.
01:42:33 Po válce jsem prodával ty známky, které má žena Líza našla v Polsku
01:42:37 i ve Francii po bytech deportovaných Židů,
01:42:40 a dostával jsem za ně takové částky,
01:42:42 že jsem si mohl po panu Tichotovi, který se nevrátil z koncentráku,
01:42:45 koupit hotel a udělat z něj hotel pro milionáře.
01:42:52 A když už jsem dál nevěděl, co z penězi, kupoval jsem valuty
01:42:56 a cizí platné bankovky, a tak jako si z nich pan Walden
01:42:59 dělal koberec, tak já jsem si z nich dělal tapety,
01:43:03 aby každý host viděl, že nevím, co s penězi.
01:43:07 Aby všichni mí hosté milionáři koukali a záviděli.
01:43:15 Ale za tři roky po válce milionáři zmizeli.
01:43:19 Přišel Vítězný únor.
01:43:40 To jako, že už to všechno tady už není moje?
01:43:44 Není. Říkám vám, že Národní výbor zabírá tento hotel
01:43:48 a všechna vaše majetková práva přecházejí na lid.
01:43:54 Ani tahle židle už není moje? Není.
01:44:00 Ani to drahé zařízení, které jsem koupil?
01:44:03 Ani to jídlo, co tu mám v lednici? To všechno už není moje?
01:44:07 To všechno už patří lidu. To všechno teď patří nám všem.
01:44:13 A vy tady zatím budete jako správce.
01:44:17 -S kapitalisty, vykořisťovatelskou třídou, jsme skoncovali.
01:44:22 A všechny milionáře zavřeme do vězení.
01:44:28 Počkejte. Počkejte! Já jsem taky milionář!
01:44:36 Už nejste. Jsem! Jsem!
01:44:41 Podívejte se, kolik mám na knížce milionů!
01:44:47 No, kolik na ní máte? 15 milionů.
01:44:53 Tak to budete sedět 15 let.
01:45:06 A tak jsem usoudil, že peníze za ty známky nebyly požehnané.
01:45:12 A vlastně jsem byl rád, že to tak dopadlo.
01:45:15 Protože i když v kriminále, přece budu patřit tam,
01:45:18 kam jsem vždy patřit toužil:
01:45:21 Budu mezi milionáři. Budu jedním z nich.
01:47:05 Člověk se nejlíp, třeba i proti své vůli polidští,
01:47:09 když začíná ztroskotávat, když je vykolejen,
01:47:13 zbaven řádu a pořádku.
01:47:57 Mám hlad.
01:48:07 A tady je za stovku nazpátek.
01:48:22 Na zdraví.
01:48:32 Tady mají dobrý pivo. Sem budu chodit.
01:48:46 Skryté titulky: Jana Hrušková Česká televize 2013
Kdesi v zapadlém koutě blízko hranic přebývá v opuštěné hájovně muž bohaté minulosti, který tu pracuje jako cestář. Tak se před námi ve vzpomínkách odvíjí příběh pikolíka, který zažil podivuhodný rozmach a sebevědomí české společnosti, okouzlení bohatstvím i karnevalem života v třicátých letech minulého století, stejně jako zkoušku charakteru v období okupace za druhé světové války i pokoření v době nástupu komunismu. Jeho rozpomínání na svět žen a na svět bohatství a senzací, na svět zmatení a ponížení je plné fantazie a neuvěřitelných situací – aby nakonec, po tom co vše viděl, slyšel a poznal, našel jistotu ve svém srdci a samotě…
Kniha Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále patří k vrcholům jeho tvorby. V životních osudech malého českého číšníka se tu zrcadlí naděje, konflikty, dramata a prohry, kterými prošly české dějiny v minulém století. Na motivy tohoto díla Jiří Menzel napsal scénář a zrežíroval film o muži, který na konci svého života hledá obrazy času, který prožil. O muži, jenž toužil naplnit za každých okolností svůj život bohatstvím a krásou.
