Most přes řeku Kwai
Říkalo se jí železnice smrti. Té trati, která měla v roce 1943 spojit Bangkok s Rangúnem a umožnit tak Japoncům dokonalé propojení a ovládnutí celého toho obrovského území od Singapuru až po Barmu. Pracovaly a umíraly na ní desetitisíce zajatců i domorodců. Vyčerpávající dřina, podvýživa, tropické klima, malárie, úplavice, beri beri – to vše si vybíralo svou krutou daň... Po celé její délce byly desítky zajateckých táborů. Ten, jemuž velí plukovník Saito, je však ze všech nejdůležitější. Neboť tady má vzniknout most, bez něhož železnice nemůže fungovat. Most, který mu postaví nový kontingent britských zajatců. Saito ovšem netuší, že jejich velitelem, jediným, jehož Angličané jako svého velitele uznávají, je plukovník Nicholson. A plukovník Nicholson má o existenci svých mužů v táboře velmi jasnou představu, která se ovšem značně liší od toho, co od nich očekává Saito...
Film, natočený podle bestselleru Pierra Boullea, inspirovaného skutečnými událostmi, získal sedm z osmi oscarových nominací, (nejlepší film, David Lean za nejlepší režii, Alec Guinness jako nejlepší herec v hlavní roli, nejlepší scénář, kamera, původní hudba, střih), 3 Zlaté glóby a řadu dalších prestižních britských i mezinárodních cen. Do povědomí filmových diváků na celém světě pak vstoupila i jeho ústřední melodie – hvízdaný pochod anglických vojáků.
