Bylo natáčení filmu Želary fyzicky náročné?
Ano, velmi náročné. Musel jsem se přemisťovat až na Slovensko, kde mě režisér Trojan nutil šplhat do kopců, běhat po rovinkách, tahat po zemi mrtvého faráře Donutila, pokleknout před ruskými vojáky, bít rákoskou malého chlapce a být nepříjemný na Aňu Geislerovou. Také jsem musel běhat v bažině a nesměl jsem se probořit a to bylo opravdu náročné!
Kdy jsou hory ve filmových Želarech nejkrásnější? Jaro, léto, podzim nebo zima?
Natáčení jsem se účastnil jenom v létě a na jaře. V obou případech byly nejkrásnější. Přírodu mám opravdu rád a byl jsem nadšen. Větru ani dešti jsme neporučili, ale právě ta proměnlivost mě baví.
Ve filmu je celá vesnice ohrožená příjezdem Hanule, ocitl jsi se někdy v ohrožení života? Přemýšlel jsi, jak bys reagoval v situaci, ve které se ocitá tvá postava?
Díky Bohu jsem v takovém ohrožení nikdy nebyl a doufám, že nikdy nebudu, ale jak bych se zachoval opravdu nevím. Válka sama o sobě je pro mě dost nepochopitelná záležitost. Ve filmu vlastně ani tak nejde o válku, ale o chování lidí v krizové situaci a pod tlakem.
Již několikrát jsi hrál učitele - Pelíšky, Pupendo, Želary... čím to je?
Je to samozřejmě mým moudrým učitelským obličejem!
Máš raději městský či vesnický život?
Mám raději přírodu, takže bydlím za městem, kousek od lesa. Města si užiju, když tam jedu za prací a to mi celkem stačí. Na mě je to moc hluku, ruchu a smogu.
Připravila Pavlína Fechterová