Putování za památnými stromy s Luďkem Munzarem (2002). Připravil B. Ludvík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici
Dnes naposledy uslyšíte Luďka Munzara a jeho: "Nezapomeňte. Stromy se na nás dívají." Patnáctý díl je rekapitulační. Vypočítává všeliká stromová "nej". Nejopuštěnější stromy našel štáb ČT v Popově na Jáchymovsku. Lidé odešli, chalupy se rozvalily, ale koruna největšího jasanu u nás stále kopíruje tvar střechy. Největší plochu obnažených kořenů můžete vidět pod buky ve stráni Hukvaldského hradu. Právě tyto kořeny přiměly Luďka Munzara k závěrečnému zamyšlení. A poslední stromek? Je zasazen ve fiktivním středu České republiky nedaleko Úhelné Příbrami.

Závěrečný text:

Kořeny. Jak málo jsme se jim věnovali. Vždyť přece nejsou vidět. Co kdyby i lidé měli kořeny jako stromy? Co kdybychom byli vrostlí do země od narození do smrti? Být vrostlí bez pohybu na jednom místě...

A přece své kořeny máme! Oč míň jsou vidět, o to jsou pevnější. Jsme vrostlí do země, v níž jsme se narodili, do kultury, v níž jsme vyrostli, do hodnot, v nichž nás vychovali, do přátel, které jsme během života potkali.

Náš kořenový systém je ještě složitější než kořeny stromů. Sahá od rodiny až po národ, od ukolébavky až po hymnu, od Křišťanovy legendy až po Bohumila Hrabala, od knížete Václava po Seiferta. Jsme stejní jako stromy. Vkořeněni do země, z níž pocházíme, do její kultury a tradic. Spojeni s domovem.

Stopáž18 minut
Rok výroby 2003
 ST 4:3