Putování za památnými stromy s Luďkem Munzarem (2002). Připravil B. Ludvík
00:00:02 Na začátku nebylo slovo, ale strom.
00:00:06 Sebejistě se rozkročil v prázdné krajině.
00:00:10 Tak ho objevil člocvěk.
00:00:14 Poseděl pod ním, sešel se s jiným člověkem,
00:00:18 zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu,
00:00:22 počal nový život, ano, i umíral.
00:00:28 A strom trval.
00:00:31 Přežil desítky lidských životů
00:00:33 a stal se památným stromem, živým organismem,
00:00:37 který nás všechny přesahuje, dominantou krajiny a času.
00:00:45 Postůjme pod ním s vážností a respektem.
00:00:49 Dotkněme se jeho kmene.
00:00:52 Dívejme se do jeho koruny.
00:00:56 Zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší.
00:01:02 Zní úvodní píseň
00:01:05 Být jako on, nemyslet na dějin.
00:01:11 Být jako on, jen vrůstat do krajiny.
00:01:18 Prorůstat zem a do hlubin se nořit.
00:01:27 Dát trávě stín a své nebe si stvořit.
00:01:34 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:01:42 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:01:49 Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
00:01:57 Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach.
00:02:04 Přesto, že v naší přírodě najdeme okolo pětačtyřiceti
00:02:06 původních druhů stromů, u stromů památných se opakují
00:02:11 skoro do omrzení, hlavně dva z nich.
00:02:14 Lípy a duby, jako dlouhověké stromy převažují.
00:02:19 Jenže památnými nejsou jenom ony.
00:02:22 Mohou jimi být i jiné stromy.
00:02:25 A protože my se dnes chceme vydat za těmi jinými památnými stromy,
00:02:28 vybrali jsme si takové zvláštní místo.
00:02:30 Jsme v areálu nemocnice Svaté Anny.
00:02:35 Nenechte se zmýlit, že jsme o platanu už mluvili v Praze.
00:02:39 I Brno má svůj platan.
00:02:42 Brňané si ho dokonce zvolili za strom roku 2001.
00:02:47 A kdo z nás musel prožít delší čas v nemocnici jistě ví,
00:02:51 jak je pěkný výhled z pokoje na koruny stromů,
00:02:55 zvláště, jako je tento platan.
00:02:59 A co teprve, když ošetřující lékař dovolí,
00:03:02 že člověk může vyjít a dokonce se pod tento strom posadit.
00:03:08 Proč jsme vás zavedli na jihozápad do Chudenic,
00:03:12 do takzvané Americké zahrady?
00:03:15 No, protože, kdo má rád stromy, tak je nemůže minout.
00:03:21 Zahrada se specializací na okrasné dřeviny
00:03:24 byla založena v první polovině 19.století rodinou Černínů.
00:03:29 Navštěvovaly ji takové osobnosti
00:03:31 jako Josef Dobrovský nebo František Palacký.
00:03:36 A Jaroslav Kvapil tady napsal libreto pro Dvořákovu Rusalku.
00:03:41 Je to vlastně dvanáctihektarový park,
00:03:43 nebo taky láska na celý život.
00:03:47 A ten nejdůležitější strom,
00:03:49 kvůli kterému jsem vás přivedl, je douglaska.
00:03:55 Krásná cizinka ze zámoří, kde bývá označována za
00:03:59 "královnu lesů tichomořského pobřeží".
00:04:03 Ale zřejmě se jí u nás líbí.
00:04:06 Čím je památná právě tahle?
00:04:09 Byla zasazena u nás jako první, a to po roce 1842.
00:04:14 Dosáhla výšky 44 metrů, ale pak ji blesk srazil vrchol
00:04:19 a dnes má pouhých 35 metrů a obvod kmene, přes pět metrů.
00:04:28 Borovice se u nás nedožívají vysokého věku,ani velkých rozměrů.
00:04:33 Aby se taková borovice probojovala mezi památné stromy
00:04:37 musí být něčím zvláštní, a nebo se k ní musí vázat
00:04:40 nějaká historická událost a nebo pověst.
00:04:43 A taková je přesně borovice ve Svídnici v Orlických horách.
00:04:47 Prý borovici zasadit rytíř,
00:04:49 který se vrátil z poutě do Svaté země, a proto má
00:04:53 zvláštní tvar i kouzelnou moc.
00:04:56 Až bude naší zemi nejhůř, tehdy se prý pod její korunou
00:04:59 sejde sedm znesvářených panovníků, udobří se, a nastanou zlaté časy.
00:05:08 No nevím, nevím,
00:05:09 jestli by se dnešní vládcové, či politikové vešli.
00:05:13 Mají čím dál větší doprovod.
00:05:17 Tahle jediná samotná borovice kousek za Libání má krátký,
00:05:23 prostý, ale smutný příběh.
00:05:27 Aby se mohla narodit, musel někdo jiný zemřít.
00:05:32 Byl to místní farář.
00:05:34 Vracel se v noci od posledního pomazání.
00:05:37 Snad spěchal domů, snad šel a přemýšel o člověku,
00:05:41 kterému právě dosloužil k smrti.
00:05:43 Jisté je, že ho přepadli a zabili.
00:05:47 Našla ho až vejminkářka, vracející se nad ránem z lesa,
00:05:50 kde byla pro šišky na zátop.
00:05:52 Možná ji leknutím vypadla šiška, anebo tu někdo jiný,
00:05:56 na památku velebného pána zasadil malý stromek.
00:06:03 Dnes je z něho velká borovice.
00:06:07 Korunou kdysi prošel blesk
00:06:10 a pata kmene je otlučená formanskými vozy.
00:06:18 Dnes tu stojí a vypráví prostý příběh o jedné lidské smrti.
00:06:25 A ten, kdo chce a umí naslouchat paměti stromů,
00:06:30 tak mu asi rozumí.
00:06:32 Zní část ústřední písně
00:06:34 Člověk a strom, dvě bytosti, dva světy.
00:06:40 Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.
00:06:48 A tohle byl další jehličnan.
00:06:50 Smrk. A byl prý urostlý.
00:06:53 Říkalo se mu Korandův a rostl pod hradem Příběnice.
00:06:58 Připomínal podíl kněze Korandy
00:07:01 na dobytí tohoto nedobytného hradu.
00:07:05 Z hradu zbyly trosky a Korandův smrk, před dvěma lety také padl.
00:07:13 Takže jsem se vyšplhal až na Malý Blaník,
00:07:17 není tak slavný jako bratr.
00:07:19 Ten je vyšší o 58 metrů.
00:07:22 Ale je tu jedna zvláštnost, spíš rarita.
00:07:26 Uprostřed bývalého kostela, roste smrk.
00:07:32 Za Josefa II. byla kaple odsvěcena.
00:07:35 Lidé ztratili chuť sem chodit, a v kapli se usadil poustevník.
00:07:40 Aby nebyl tak sám, zasadil si do hliněné podlahy kaple strom.
00:07:45 Strom rostl a kaple chátrala.
00:07:49 Tak tomu bývá, vše lidské je odsouzeno k chátrání a zániku,
00:07:55 kdežto vše přírodní trvale bují a rozrůstá se.
00:08:01 Proč nejsme jako stromy?
00:08:04 Berte to jako vzkaz, dávného poustevníka z Malého Blaníku.
00:08:09 Člověk někdy může mít za přítele a důvěrného přítele i strom,
00:08:17 když na světě nikoho jiného nemá.
00:08:19 Zní část ústřední písně
00:08:22 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:08:27 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:08:34 Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
00:08:41 Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach.
00:08:48 O tomto tisu, který roste v Krompachu u Cvikova se tvrdilo,
00:08:51 že je 2000 let starý.
00:08:54 V roce 1967 provedl Botanický ústav ČSAV,
00:08:59 dendrochronologickou analýzu.
00:09:01 Srovnávací metodou s jinými tisy byla nakonec
00:09:04 doba zasazení odhadnuta do roku 1580.
00:09:10 Takže ne 2000 let, ale pouhých 480 let.
00:09:17 V té době začínal v Čechách vládnout císař Rudfolf II..
00:09:22 Kdo z nás si to umí představit?
00:09:26 Tento tis ano.
00:09:30 Jen o něco mladší je tato unikátní kaštanka.
00:09:34 Najdeme ji nedaleko Kamencového jezera u Chomutova.
00:09:38 Rozkládá se na ploše 2 ha
00:09:41 a její existence je doložena už od roku 1679.
00:09:47 Dnes je součástí zooparku a těch dvě stě kaštanů jedlých
00:09:51 se během staletí pomalu mění ze stromů užitkových
00:09:54 na dvě stě stromů památných.
00:09:58 Když je sázeli, skládal své první skladby Johann Sebastián Bach.
00:10:12 Ovocný strom a památný?
00:10:15 Proč ne. Stojí před vstupní branou hradu Helfštýn,
00:10:19 nedaleko Lipníka nad Bečvou.
00:10:23 Hrad původně vznikl na nejvyšší části hřebenu
00:10:25 nad Bečvou ve 13.století jen jako pouhý strážní hrádek.
00:10:30 Později vlastnil hrad rod pánů z Ludanic.
00:10:34 A právě k nim, se vztahuje pověst o naší památné hrušni.
00:10:41 V roce 1566 očekával pan Václav z Ludanic narození potomka.
00:10:48 Byla to taková bouřlivá, deštivá noc a najednou se ozvalo
00:10:51 prudké zaklepání na bránu.
00:10:54 Před branou stál starý potulný mnich a prosil o přístřeší.
00:10:59 Hradní pán rozhodl vpustit mnicha dovnitř,
00:11:02 ale vzápětí na něho poštval psy.
00:11:05 Mnich stěží zachránil holý život, a když se znovu octl před bránou,
00:11:10 zarazil svou poutnickou hůl do země, a zvolal.
00:11:14 "Tak jako z mé poutnické hole vyroste planá hrušeň,
00:11:18 tak i tvůj rod zůstane planý".
00:11:23 A pánu z Ludanic, se ještě téže noci k ránu
00:11:25 narodila dcera, a matka zemřela.
00:11:29 O pět let později zemřel i hradní pán.
00:11:34 A tak, rod pánů z Ludanic vymřel po meči.
00:11:41 Tak se na ni podívejme, na tu starou nenápadnou planou hrušni.
00:11:45 Je mimořádná jak druhem, tak tvarem koruny,
00:11:50 tak i místem kde roste.
00:11:53 Její stáří však nelze brát příliš vážně.
00:11:56 Tentokrát je to spíš ta pověst, co dělá
00:11:59 z tohoto stromu památný strom.
00:12:03 V případě téhle hrušně, je to krutá vzpomínka.
00:12:08 Ani snad nemusím říkat, kde právě jsem.
00:12:11 Lidice, byly srovnány se zemí
00:12:13 a po válce se vrátilo několik dětí a žen.
00:12:21 Kdysi tady bývala náves s obecní studnou,
00:12:23 kam se chodívalo pro vodu dobytku.
00:12:27 Vedle rostla stará hrušeň.
00:12:30 Jedna z lidických žen si vzpomněla,
00:12:32 že ta původní, stará hrušeň uschla,
00:12:35 a tak ji obecní strážník vykopal a v devětatřicátém roce
00:12:39 tu zasadil nový stromek.
00:12:43 Do studny chodili v horkém červnu roku 1942 pro vodu i ti,
00:12:48 kteří Lidice likvidovali.
00:12:52 Němečtí likvidátoři odtáhli, a jenom tato hruška zůstala.
00:12:57 Naštěstí, nestála ani za ránu sekerou.
00:13:00 Bohužel, pamatuje velice smutnou událost, tragickou,
00:13:07 ale za tu ona nemůže.
00:13:11 Zní motiv ústřední písně
00:13:13 Člověka a strom, dvě bytosti, dva světy.
00:13:19 Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.
00:13:27 Mohutný kmen je pevnost proti času,
00:13:34 obejmi jej a strom ti dá svou spásu.
00:13:43 Habr, který zůstává lesním stromem,
00:13:45 a přesto se řadí k památným,
00:13:48 roste v bývalé bažantnici v lese u Libáně.
00:13:53 Pro úkryt bažantům se jeho větve upravovaly,
00:13:56 až vznikl tento neobvyklý tvar koruny.
00:13:59 Pověst vypráví, že tady u habru
00:14:02 zastřelil panský myslivec svého šťastnějšího soka v lásce.
00:14:07 Místní kronika potvrzuje,
00:14:09 že myslivec za to byl v roce 1645 sťat.
00:14:16 Akáty bývaly v našich zemích vysazovány u kapliček,
00:14:19 protože jsou spojovány s legendou Kristovou.
00:14:23 Ale proč byl zasazen tento akát právě před vchodem,
00:14:28 před jedním ze vchodů do Pražského hradu
00:14:30 to skutečně nevím, ale stojí tady, má krásný výhled na Prahu,
00:14:40 až mu to závidím,
00:14:42 a možná že lidé, kteří kolem něho chodí a dívají se,
00:14:47 si na něho vzpomenou až někdy doma.
00:14:51 Když si budou zpětně promítat co v Praze viděli, a tím už,
00:14:55 je tento strom památný.
00:15:13 Takže nejen duby, buky a lípy, ale jakékoliv stromy mohou ozdobit
00:15:18 naši krajinu, potěšit naše srdce a stát se památnými.
00:15:25 V mnoha pověstech se vypráví,
00:15:27 že kníže nebo kněz, či poutník zarazili do země hůl
00:15:35 a za několik let z ní vyrostl strom.
00:15:39 Tak se přijďte za pár roků podívat,
00:15:41 sem na staroslavnou Budeč, jestli se mi to také podařilo,
00:15:46 a jaký strom z této hole vyroste.
00:15:53 Nejen lípy a duby, ale i buky, javory, topoly, borovice,
00:15:59 smrky, modříny, tisy, platany, jilmy, vrby
00:16:04 se mohou stát památnými stromy.
00:16:06 Duby, lípy a tisy, to mají pro svou dlouhověkost snazší.
00:16:12 Stačí, že trpělivě žijí a zažijí.
00:16:17 Ostatní stromy musí tedy zaujmout něčím jiným než stářím.
00:16:22 Jako my, lidé.
00:16:24 Někdo se dožije, jiný jen přežije.
00:16:30 Kdo z lidí však ví, zda je mu určen osud
00:16:33 památného dubu, a nebo se stane krásnou, plevelnou břízou?
00:16:45 Nezapomeňte, stromy se na nás dívají.
00:16:49 Zní ústřední píseň
00:16:51 Člověk a strom dvě bytosti, dva světy.
00:16:57 Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.
00:17:05 Mohutný kmen je pevnost proti času,
00:17:12 obejmi jej a strom ti dá svou spásu.
00:17:21 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:17:28 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:17:36 Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
00:17:44 Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach.
00:17:50 Skryté titulky Jiřina Kramulová
Luděk Munzar ví o čem mluví, když začíná třináctý díl Paměti stromů pod brněnským platanem v areálu nemocnice sv. Anny. Díl má název "Nejen duby, buky, lípy" a je asi nejbotaničtější ze všech dílů. Uvidíte v něm naši největší douglasku v Americké zahradě u Chudenic, Líbáňskou a Svídnickou borovici, smrk rostoucí uprostřed kostela na Malém Blaníku a řadu dalších mimořádných stromů. Nakonec, místo sázení stromku, zarazí Luděk Munzar, tak jako legendární poutníci, do země svou hůl. Chcete-li vidět, zda se ujala, vystoupejte ze Zákolan na staroslavnou Budeč. |
Závěrečný text: Nejen lípy a duby, ale i buky, javory, topoly, borovice, smrky, modříny, tisy, platany, jilmy, vrby se mohou stát památnými stromy. Duby, lípy, tisy to mají pro svou dlouhověkost snazší. Stačí, že trpělivě žijí a - zažijí. Ostatní stromy musí tedy zaujmout něčím jiným než stářím... Někdo se dožije, jiný jen zažije. Kdo z lidí však ví, zda je mu určen osud památného dubu, který se dožije, či je jen krásnou, plevelnou břízou? Prý jsme pány přírody, myslící bytosti a přesto mnohdy nevíme o svých životech víc než stromy u cesty! Myslete na to, když kolem nich jdete... |
