Putování za památnými stromy s Luďkem Munzarem (2003). Připravil B. Ludvík
00:00:02 Na začátku nebylo slovo, ale strom.
00:00:06 Sebejitě se rozkročil v prázdné krajině.
00:00:11 Tak ho objevil člověk.
00:00:14 Poseděl pod ním, sešel se pod ním s jiným člověkem,
00:00:18 zmínil se o něm v kronice, podepsal pod ním smlouvu,
00:00:22 počal nový život, ano, i umíral.
00:00:28 A strom trval.
00:00:31 Přežil desítky lidských životů a stal se památným stromem,
00:00:36 živým organismem, který nás všechny přesahuje,
00:00:40 dominantou krajiny a času.
00:00:45 Postůjme pod ním s vážností a respektem,
00:00:49 dotkněme se jeho kmene, dívejme se do jeho koruny,
00:00:55 zamysleme se nad jeho existencí a hodnotami, které nám přináší.
00:01:04 Být jako on, nemyslet na dějiny.
00:01:11 Být jako on, jen vrůstat do krajiny.
00:01:18 Prorůstat zem a do hlubin se nořit.
00:01:26 Dát trávě stín a své nebe si stvořit.
00:01:34 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:01:42 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:01:49 Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
00:01:56 Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach.
00:02:03 Já myslím, že jste poznali, kam jsme se dnes dostali
00:02:07 v našem putování za památnými stromy.
00:02:10 Ano, jsme na Třeboňsku v Jižních Čechách.
00:02:15 V kraji rybníků, baštýřů, lesů, zvěře.
00:02:23 A také v kraji památných stromů.
00:02:27 Z výšky vypadá krajina s rybníky tak přirozeně
00:02:30 a samozřejmě, jakoby tu byla odjakživa.
00:02:34 A přece je tato nádherná krajina "jen"
00:02:36 výtvorem lidské vůle a lidských rukou.
00:02:41 Vybudování systémů rybníků a stok,
00:02:44 které započalo před více než pěti sty léty,
00:02:47 nemělo jiný účel než přinést do krajiny bláta a mlhy,
00:02:51 řečeno dnešním slovníkem, ekonomickou prosperitu.
00:02:58 Stojím na břehu nové řeky,
00:03:00 kterou nechal zbudovat Jakub Krčín,
00:03:05 a uvědomuji si, jak naši předkové udělali
00:03:10 tento radikální zásah do přírody velice citlivě, jemně.
00:03:15 A jak příroda za ta léta dokázala tuto změnu přijmout,
00:03:19 jak ji dokázala vstřebat.
00:03:24 Vznikla úplně nová krajina,
00:03:26 která je nejen ekonomicky prosperující, ale i krásná.
00:03:32 Za to můžeme poděkovat podnikatelské odvaze
00:03:34 tehdejších majitelů panství, Rožmberkům, a obdivuhodné
00:03:38 projektantské jasnozřivosti středověkých stavitelů.
00:03:44 Nejznámějších z nich, Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan,
00:03:47 byl na svou dobu osobitý člověk.
00:03:51 Tvůrčí, cílevědomý, tvrdohlavý, neústupný, krutý.
00:04:00 Lidé ho za tyto jeho vlastnosti nenáviděli, zvláště poddaní.
00:04:04 Rybníkáři o něm říkali,
00:04:06 že musí být spojen s čertem nebo ďáblem,
00:04:10 ale když se dnes podíváme na tu krásu, a to dílo,
00:04:16 které nám tady zanechal,
00:04:17 tak můžeme ty jeho nepěkné vlastnosti jenom konstatovat.
00:04:21 Ale tak už to v historii bývá.
00:04:25 Většinou to velké vznikne jenom díky tvrdohlavosti,
00:04:31 neústupnosti, cílevědomosti těch, kteří ho vytvářejí.
00:04:41 I díky Krčínovi se v tomto kraji rybníků a lesů
00:04:44 uchovaly tak rozmanité druhy zvířat a rostlin,
00:04:47 že nejen Česká republika,
00:04:49 ale i UNESCO vyhlásilo
00:04:51 Třeboňsko za biosférickou rezervaci.
00:04:56 A co stromy?
00:05:00 Nebojte se, jsou jich tu spousty.
00:05:02 Lesníci se právem pyšní třeboňskými borovicemi.
00:05:02 Borovice byly tradičně považovány za stromy světla,
00:05:14 protože středověký člověk je používal na výrobu loučí.
00:05:18 Jsou tvarově snad nejproměnlivějším
00:05:21 i ze všech stromů, vzrůstem, tvarem koruny i kmene.
00:05:25 Nejenže rostou po celé Evropě,
00:05:27 ale patří i k nejvýznamnějším evropským hospodářským dřevinám.
00:05:30 To plně platí o borovicích třeboňských.
00:05:34 Jsou to zdejší typické stromy s rovným kmenem,
00:05:37 proto se jejich dřevo hodí k výrobě nábytku.
00:05:41 Poznáte je podle borky, je hladká, světle hnědá
00:05:45 a loupe se v ploškách.
00:05:48 Když už jsme na Třeboňsku a hledáme památné stromy,
00:05:52 tak především na hrázích rybníka.
00:05:54 Rostou tady olše, lípy, břízy, ale především duby.
00:06:03 Ano, duby, tady jsou zřejmě dva nejstarší z nich.
00:06:09 Stojí na břehu rybníka, který založil Jakub Krčín,
00:06:13 a ten rybník se jmenuje Starý Vdovec,
00:06:16 vybudoval se v letech 1570 až 1590, jestli to dobře počítám,
00:06:23 tak tyto duby jsou staré něco kolem 400 let.
00:06:30 Původně tu byly stromy tři.
00:06:33 Díky kresbě mistra Turka si je můžeme připomenout.
00:06:38 Tak už to na světě chodí, přejde najednou rok, den, vteřina,
00:06:49 která rozhodne o bytí i nebytí třeba i tisíciletého stromu.
00:06:57 Zní ústřední píseň.
00:06:59 Být jako on, nemyslet na dějiny.
00:07:03 Být jako on, jen vrůstat do krajiny.
00:07:13 Prorůstat zem a do hlubin se nořit.
00:07:19 Dát trávě stín a své nebe si stvořit.
00:07:28 Dub Emy Destinové na břehu nové řeky
00:07:30 nedaleko Třeboně ještě stojí.
00:07:36 Je málo věcí na světě, které dokážou člověku dodat sílu,
00:07:42 odvahu a dokonce chuť žít.
00:07:47 Pro mě to vždycky bývá řeka.
00:07:54 Louky, stromy, les.
00:07:57 Především stromy.
00:08:01 Kolikrát se i v životě stalo, že jsem cítil přímo fyzickou sílu
00:08:04 dojít ke stromu a obejmout ho, položit na něj tvář,
00:08:10 nechat po něm stékat úlevné slzy a vůbec se za ně nestydět.
00:08:16 A zdálo se mně, jako bych cítil mízu a život z toho stromu
00:08:21 a přemýšlel jsem, v čem to asi tak je.
00:08:26 Říkám si třeba, možná právě v tom,
00:08:28 že strom opakuje svojí korunu v kořenech.
00:08:35 Pevně tkví v zemi a jeho vrchol k nebi jako prst.
00:08:47 Když jsem se tak díval,
00:08:50 tak jsem zjistil, že jsem součástí řádu.
00:08:55 Že do toho řádu patřím, a nikdo mně to nepřikazoval.
00:09:00 Já dostal a dostávám v takových okamžicích chuť
00:09:06 zase být na světě, vzít sílu,
00:09:13 můžete se usmát, a podobat se jen stromům.
00:09:18 Úryvek ústřední písně
00:09:19 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:09:26 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:09:36 Nejen rybníky, ale i řeky může být lidský výtvor.
00:09:40 Stojíme na rozhraní dvou řek. Staré a nové Lužnice.
00:09:45 A tu novou nechal zbudovat Jakub Krčín, právě tehdy,
00:09:48 když bylo potřeba odvést vody Lužnice
00:09:52 od stavěné hráze rybníka Rožmberk.
00:09:56 A jako všude, tak i tady nechal
00:09:58 velký rybníkář vysázet duby.
00:10:02 Můžeme podél nich jít celé hodiny.
00:10:05 Je to nikdy nekončící přehlídka krásy, jako v nějaké galerii.
00:10:11 A přitom měly ty stromy původně jediný účel,
00:10:15 prorůst svými kořeny čerstvě navršené hráze a zpevnit je.
00:10:21 Jestlipak má Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, muž,
00:10:24 který přikázal vysadit tolik stromů,
00:10:28 "nějaký svůj strom?"
00:10:30 Ano, má.
00:10:32 Je to Krčínův dub,
00:10:34 na hrázi bývalého rybníčku Hrádečku,
00:10:37 tady na Třeboňsku.
00:10:39 Ten rybníček byl kdysi tady za mnou.
00:10:44 Podívejte se, jaký má zvláštní kmen.
00:10:47 Jakoby připomínal obrovský zvětšený článek řetězu.
00:10:54 Když roku 1604 bývalý regent rožmberského panství Krčín zemřel,
00:11:00 začaly se v noci na hrázích dít divné věci.
00:11:05 Ozýval se odtud naříkavý hlas a hrozivé práskání bičem.
00:11:11 To Krčín, říkali lidé.
00:11:14 Čert ho honí po hrázích, které postavil, aby je zoral.
00:11:20 A jedné noci nářek a práskání najednou ustaly.
00:11:25 Čertovské spřežení vjelo na hráz Hrádečku,
00:11:27 jednoho z mála rybníků, který Krčín nestavěl,
00:11:31 a Jakub Krčín byl volný.
00:11:36 Tak vidíte, i čert se někdy splete.
00:11:39 Koho by napadlo, že Jakub Krčín,
00:11:42 který prožil celý život tady na Třeboňsku,
00:11:44 některý rybník nepostavil.
00:11:48 A z tohoto velkého přetrženého čertova řetězu
00:11:55 vyrostl památný dub, Jakuba Krčína.
00:12:00 Zní část písně
00:12:02 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:12:07 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:12:15 Tam v korunách má člověk nebe nadosah.
00:12:20 Tam v korunách tam člověk ztrácí z časů strach.
00:12:30 Starý král sundal korunu a odložil ji do trávy.
00:12:33 Koruna zapustila kořeny a vzala na sebe podobu lípy,
00:12:37 takže ji už nikdo nezvedne a neodnese.
00:12:41 Jako strom zůstane navždycky lidem k lásce a obdivu.
00:12:47 O dubech jsme si vyprávěli dost.
00:12:50 Teď jsme v Jemčině pod zámkem.
00:12:53 A toto je největší lípa na Třeboňsku.
00:12:57 Podívejte se na její královské rozměry.
00:13:01 A jako každá správná královna má i svého šaška.
00:13:24 Naše cesta za památnými stromy kraje rybníků nemůže končit
00:13:28 jinde než u největšího dubu Třeboňska.
00:13:31 Kupodivu není to dub "pracovní", hrázný,
00:13:36 roste volně a svobodně uprostřed louky,
00:13:38 kousek u Nežárky, nedaleko Jemčiny.
00:13:47 "Jen jedna koruna je úctyhodná, koruna stromu,
00:13:52 lidu ptačího košatý domov, měkká hnízda rodná,
00:13:59 jen jedna koruna je úctyhodná a dává stín, jenž blaží bližního."
00:15:13 Kde jinde na třeboňsku zasadit strom,
00:15:16 než na hrázi rybníka.
00:15:20 A jaký jiný, no, jedině dub.
00:15:24 Tak pěkně rosť mladý doubku,
00:15:29 ať je z tebe silný a veliký dub.
00:15:36 Ten největší na světě.
00:15:38 Podívejte se na ně, na ty stromy.
00:15:42 Vypadá to, jako by dokázaly
00:15:43 smířit nesmiřitelné, přírodu a ekonomiku.
00:15:49 Vždyť na počátku
00:15:50 té neuvěřitelně krásné krajiny Třeboňska
00:15:52 byl ekonomický záměr.
00:15:56 Člověk chtěl pomocí rybníků
00:15:58 zproduktivnit krajinu ležící ladem.
00:16:01 A stromy byly jen technologickou součástí hrází.
00:16:07 A hle, jak nám ta technologie za staletí zkrásněla.
00:16:13 A takové už stromy jsou.
00:16:16 Nikdo jim nevnutí jenom jeden rozměr.
00:16:20 Jsou své.
00:16:23 Nakonec se vždycky rozklenou nad krajinou
00:16:26 a člověku nezbývá než žasnout.
00:16:34 A nezapomeňte, stromy se na nás dívají.
00:16:38 Zní ústřední píseň.
00:16:39 Člověk a strom dvě bytosti, dva světy.
00:16:45 Člověk a strom, dvě rozdílné paměti.
00:16:54 Mohutný kmen, ta pevnost proti času.
00:16:59 Obejmi jej a strom ti dá svou spásu.
00:17:06 Tam v korunách se člověku dech zatají.
00:17:14 Tam v korunách se člověk a strom potkají.
00:17:23 Tam v korunách má člověk nebe na dosah.
00:17:31 Tam v korunách tam člověk ztrácí z času strach.
00:17:39 Skryté titulky Jiřina Kramulová
V šestém dílu cyklu Paměť stromů nás herec a průvodce pořadem, Luděk Munzar, zavede na Třeboňsko. Z leteckého pohledu vynikají jen obrovské plochy rybníků. Kde tady najdeme památné stromy? A přece tady jsou. Na hrázích. Jsou to většinou duby. Přikázali je zasadit stavitelé rybníků, aby jimi zpevnili své hráze. Ale nejrozšířenějším stromem Třeboňska je borovice. Zvláštní druh s dlouhým, rovným kmenem. Z leteckého pohledu vytváří nekonečné zelené porosty. U dubu Emy Destinové se Luděk Munzar vyzná ze svého vztahu ke stromům, skrze které k němu vstupuje vědomí, že je součástí řádu světa. A pak jsou tu stromy pod zámkem Jemčina a o kus dál největší dub Třeboňska, stojící osaměle uprostřed pole. Kde jinde by Luděk Munzar měl zasadit na rozloučenou strom, než na hrázi rybníka velkého jako Svět. |
Závěrečný text: Podívejte se na ně, na ty stromy. Vypadá to, jako by dokázaly smířit nesmiřitelné - přírodu a ekonomiku. Vždyť na počátku té neuvěřitelně krásné krajiny Třeboňska byl ekonomický záměr. Člověk chtěl pomocí rybníků zproduktivnit krajinu ležící ladem. Stromy byly jen technologickou součástí hrází. Hle, jak nám ta technologie za staletí zkrásněla! Ale takové už stromy jsou. Nikdo jim nevnutí jenom jeden rozměr. Jsou své. Nakonec se vždycky rozklenou nad krajinou a člověku nezbývá než žasnout. |
