Co se děje v literatuře? O jakých knihách byste měli každopádně vědět? Spisovatelé, překladatelé, redaktoři a další osobnosti literárního světa v týdeníku U zavěšené knihy s Petrem Vizinou a Karolínou Kočí
00:00:24 -Dobrý večer. Připadáme si vzdělaní?
00:00:27 -Děláme vzdělanostní testy, abychom se ujistili, že jsme?
00:00:30 -Překvapí nás, že odněkud, odnikud přijedou tanky?
00:00:33 -Co budeme dělat na Sibiři?
-Máme rádi chlapy s knírem?
00:00:36 -Takže: vzdělání, tanky, Sibiř, chlap s knírem. Otázky stačily.
00:00:40 Teď šturmujeme odpovědi.
00:00:42 Jsme společnost, jež si na vzdělávání hraje,
00:00:45 praví Konrad Paul Liessmann.
00:00:47 Před sedmi lety vyšla česky jeho kniha Teorie nevzdělanosti.
00:00:51 Od té doby nejméně pětkrát dotiskovaná.
00:00:53 -Podtitul Liessmannovy nové knihy zní
00:00:57 Praxe nevzdělanosti, polemický spis.
00:00:59 Bodejť by ne polemický.
00:01:01 Dle Liessmanna dnes školy jen šturmují čísla testové úspěšnosti.
00:01:05 -Kniha nese název Hodina duchů.
00:01:07 Podle Liessmanna není hodinou duchů půlnoc,
00:01:10 nýbrž čas vyučování alias vyvolávání ducha vzdělání.
00:01:13 -Mezinárodní standardy posílají srovnávací směrnice na vzdělání.
00:01:17 Přijmeme je, nebo souhlasíme s tím otravným šťourou Liessmannem?
00:01:21 -Před půl rokem jsme U ZAVĚŠENÉ KNIHY
00:01:23 mluvili s maďarsko-polským spisovatelem Krzysztofem Vargou.
00:01:26 Sdělil nám, že Čechům závidí.
00:01:28 -Neboť na rozdíl od Maďarů a Poláků na svoji minulost úplně kašleme.
00:01:32 K tomu si dovolujeme doporučit knížku Moskva posílá tanky.
00:01:35 Vydává ji společnost Člověk v tísni.
00:01:38 -S posílaným vzděláním lze polemizovat, s tanky ne,
00:01:41 což v této knize platí pro Československo 1968
00:01:44 i Ukrajinu 2014.
00:01:46 Ale podle Krzysztofa Vargy na to kašleme, tudíž můžeme dál.
00:01:50 -Tudíž se s našimi německými krajany vypravíme na Sibiř.
00:01:54 Na prvoválečnou Sibiř.
00:02:12 -Výstava, která se jmenuje Na Sibiř,
00:02:15 je rozdělená na dvě části,
00:02:17 a to nejen obrazy,
00:02:20 ale i pomyslně vizuálně tou červenou linkou
00:02:24 té transsibiřské magistrály.
00:02:31 Obrazy a díla, která jsou na jih,
00:02:34 pokud se orientujeme podle té mapy, která je na zemi,
00:02:38 tak jsou věnované takzvané propagandě první světové války.
00:02:45 A obrazy, které jsou na sever, a díla a grafiky,
00:02:48 jsou věnované sibiřskému zajetí.
00:02:51 Myslím si, že česká společnost obzvlášť má v každé rodině někoho,
00:02:56 kdo byl tím pradědečkem, který prošel válkou.
00:03:02 Můj děda to byl taky, který byl zajatý, prošel Sibiří,
00:03:07 vrátil se v roce 1921 a v roce 1922 umírá jeho žena,
00:03:11 se kterou ještě před válkou měl dvě děti,
00:03:15 protože se upracovala k smrti.
00:03:20 A to je to téma, které s tou Sibiří mám spojené já.
00:03:24 Ale děda byl legionář, protože mluvil česky,
00:03:28 kdežto ti malíři, kteří tady jsou, ti čeští Němci,
00:03:31 se těmi legionáři nemohli nikdy stát,
00:03:34 protože mluvili německy.
00:03:37 Všechno to, co tady vidíme, kromě...
00:03:40 až na výjimky jsou práce na papíře, grafiky nebo kresby.
00:03:44 Gruss byl zajat u Dukelského průsmyku
00:03:47 a byl naložen do těch dobytčáků a jel vlastně těmi různými vlaky,
00:03:52 než se dostal na tu magistrálu.
00:03:55 Protože ono už jenom překonat těch 1000 kilometrů
00:03:59 z Haliče k té magistrále jako je problém.
00:04:03 Ujděme dneska my někdo z nás 1000 kilometrů.
00:04:06 A to vlastně Gruss taky popisuje ve svých vzpomínkách
00:04:10 a je to popsáno v řadě vzpomínek různých zajatců,
00:04:14 že to bylo strašně drsný, protože vlastně neměli co na sebe
00:04:18 a byly tam hlavně ty strašně široké pláně,
00:04:21 které oni z té střední Evropy, z té české kotliny vlastně neznali
00:04:25 a pro některé z nich to bylo neskutečně ubíjející,
00:04:28 pláně, pláně, pláně, žádný orientační bod, nic,
00:04:32 prostě roviny.
00:04:37 Rusové se podvědomě a i průkazně lépe chovali k těm,
00:04:41 kteří byli Slovany, což Germáni, čeští Němci nebyli
00:04:46 už jenom z podstaty svých příjmení.
00:04:48 Pro ně nástupnický stát Československo
00:04:51 byl naprosto umělým útvarem,
00:04:54 se kterým se pravděpodobně nedokázali vůbec smířit,
00:04:57 proto vlastně po roce 1918 vniká tak velký rozpor národnostní
00:05:02 mezi Němci a českými Němci
00:05:04 a stupňuje se tam vlastně celá ta animozita mezi těma dvěma národy.
00:05:09 Musíme si taky uvědomit, co ono měli...
00:05:11 jaké měli možnosti, odkud si nechávali dovážet papír,
00:05:15 z čeho získávali barvy, třeba ze sedlin čajových,
00:05:18 z různých pigmentů.
00:05:20 Protože byli samozřejmě znalí těch technologií starých,
00:05:24 tak to se snažili využívat.
00:05:26 Takže když se podíváme na tuto mnohobarevnou litografii,
00:05:30 tak člověk úplně žasne, co všechno tam dokázali vytvořit.
00:05:34 -Němečtí malíři a umělci vůbec
00:05:37 byli za první války v těžké situaci.
00:05:39 Otázka zněla: Jak se k nim zachová erár?
00:05:42 Pošle je na frontu jako kanónenfutr
00:05:45 nebo je využije pro tzv. válečné úsilí?
00:05:47 -Řádí válečná fúrie.
00:05:50 A v ní bojují českoslovenští legionáři,
00:05:52 čeští a moravští Němci.
00:05:54 Být zajat Rusy je vytoužené i hrůzné.
00:05:57 Jak to tenkrát bylo?
00:05:59 Naším hostem je historik Milan Hlavačka. Dobrý večer.
00:06:02 -Dobrý večer.
00:06:04 -Pane profesore, co jsem mohl udělat pro to,
00:06:07 jako německý umělec, abych se dostal do eráru
00:06:10 nebo aby mě teda neposlali na frontu.
00:06:12 Podle jakého klíče se dělili?
00:06:14 -No musel jste být známý před válkou.
00:06:17 A musel jste být loajální k říši.
00:06:19 Takže to byla ta první záležitost, kdy jste byl vybrán.
00:06:22 A pak jste musel mít i kontakty na armádu,
00:06:24 protože už jeden zákon pět let před vypuknutím války počítal s tím,
00:06:28 že bude založeno jakési tiskové středisko armády
00:06:31 a že tam budou také pracovat umělci.
00:06:34 -Konkrétně jací spisovatelé?
00:06:37 Reprodukce doprovázejí náš rozhovor, malířské.
00:06:40 A jací spisovatelé byli v tom?
00:06:43 -Takže z těch nejznámějších byl asi povolán do této práce
00:06:47 Stefan Zweig nebo Hugo von Hofmannsthal,
00:06:50 a dokonce i Rainer Maria Rilke.
00:06:53 Potom ty pro německé a rakouské publikum známí spisovatelé
00:06:58 jako Roda Roda nebo Ginzkey a podobně ti byli vlastně taky...
00:07:03 -A jakým způsobem pracovali?
00:07:05 Museli se účastnit vyloženě těch bojů?
00:07:08 -Ony to vlastně nakonec byly dvě skupiny,
00:07:11 jedna byla ta, kterou bychom mohli nazvat německy Berichterstater,
00:07:15 to znamená ten dotyčný, který má zpravovat o tom,
00:07:19 co se děje na bojišti.
00:07:21 Jenže oni se fakticky na to bojiště úmyslně nedostali
00:07:24 a byli hodně daleko v zázemí.
00:07:26 Byli třeba na Dukle nebo v Žilině nebo v tom hlavním kvartýru,
00:07:30 teda v Těšíně, dneska České Těšíně.
00:07:33 A vlastně museli nějakým způsobem přepisovat ty oficiální zprávy.
00:07:37 K některým jiným zprávám se dostávali...
00:07:40 Oni píší, že tam fungovala jakási mezi nimi burza informací,
00:07:43 kde si je vyměňovali, a to bylo třeba přes místní civilisty, známé.
00:07:47 Nebo jestli někde vycházely nějaké noviny,
00:07:50 které byly blízko fronty, tak z toho to získávali.
00:07:53 -To znamená, to jsou ti klikaři takzvaně?
00:07:55 -To jsou ti klikaři, ano, kteří měli tu vojnu, jak píší,
00:07:59 s plnou menáží a s kafem a tak dále.
00:08:02 -A teď je ta druhá skupina,
00:08:04 která tedy se dostala do ruského zajetí
00:08:07 a její osud byl nesrovnatelně hrůznější, tragičtější.
00:08:11 Jak se odvíjely tyhle osudy?
00:08:13 -Oni snažili i ti z té druhé skupiny,
00:08:16 což jsou právě zastoupeni především na té liberecké výstavě,
00:08:20 se snažili na sebe upozornit tím,
00:08:23 že teda by mohli být jinak užiteční pro armádu
00:08:26 nežli teda přímo na frontě.
00:08:28 Ale většinou jaksi to byl omezený počet,
00:08:31 který tam byl, umělců,
00:08:33 a ti většinou se opravdu stali tím kanónenfutrem.
00:08:36 A pokud se jim stalo ještě to, jak říkám neštěstí nebo štěstí,
00:08:40 jak pro koho, že byli zajati,
00:08:42 tak potom trávili těch pět, někdy i šest let v ruských lágrech.
00:08:46 -A jakým způsobem ti malíři mohli v těch lágrech pracovat?
00:08:50 Jaký měli prostor pros voji tvorbu?
00:08:52 -V prvních letech je to vlastně skoro nemožné,
00:08:55 nebo je to vlastně tajné, protože dostat se ke skicáři
00:08:59 a k barvám dokonce,
00:09:01 oni si je vyráběli třeba z různých plodin.
00:09:04 Ale podle mě ta situace se v těch ruských lágrech zlepšuje
00:09:09 až v roce 1916, kdy to podléhá už jisté kontrole Červeného kříže
00:09:14 a neutrálních států.
00:09:16 Pak skutečně už můžou rozvinout třeba i nějaké kroužky,
00:09:20 které jsou jim trpěny.
00:09:22 -Jako historik jste spoluautorem.
00:09:25 Jednak tedy je řeč o knize Na Sibiř a o výstavě,
00:09:28 a jste spoluautorem knihy V zákopech mysli.
00:09:31 -Která vyšla vloni.
00:09:33 -Může suplovat ten kreslíř v té době, ještě za první války,
00:09:38 historického svědka, fotografa?
00:09:41 Je tím, kdo vlastně dokresluje doslova a do písmene,
00:09:44 jaká ta doba byla? V jakém případě třeba?
00:09:47 -Samozřejmě, tak především v tom zajetí
00:09:50 samozřejmě kreslit tu svoji realitu, kterou kolem sebe měli,
00:09:55 jak teda i tu každodennost, která byla...
00:09:58 někdy to tam vypadá, že to je tak trochu idylické,
00:10:01 protože mají v rámci toho tábora volnost de facto.
00:10:04 Ale i tu hrůzu,
00:10:06 jak si teda připravují náhrobní kameny kamarádům a podobně.
00:10:10 To je jedna věc.
00:10:12 A druhá věc je, ti oficiální skutečně mohli být pozvání třeba
00:10:16 na mírové konference, třeba co se stalo Orlikovi v Brest Litevsku.
00:10:21 A je přímo vyzván, aby vymaloval všechny delegáty,
00:10:24 a dokonce tyto skici jsou litografovány a pak rozdávány.
00:10:28 -To je březen 1918.
-To je až březen 1918.
00:10:31 -Takže Emil Orlik maloval, jako vidím já vás,
00:10:34 tak on viděl Lva Davidoviče Trockého.
00:10:36 -Ano, přesně tak.
00:10:39 -Kniha V zákopech mysli se zabývá českými malíři,
00:10:42 kdežto je třeba říci, že Na Sibiř, kniha Na Sibiř,
00:10:45 stejně jako výstava,
00:10:47 se zabývá dílem umělců, kteří jsou německy hovořící.
00:10:50 Je tam v těch perspektivách patrný rozdíl,
00:10:53 který by se dal definovat vyloženě?
-V té umělecké úrovni.
00:10:57 -Nejen v té umělecké, ale samozřejmě,
00:11:00 protože oni museli reflektovat tu skutečnost,
00:11:02 že někdy tak od roku 1915 carské úřady začínají rozdělovat
00:11:07 mezi tím vojákem Slovanem,
00:11:09 který pochází z rakousko-uherské armády,
00:11:12 Němcem a ještě Maďarem.
00:11:14 A pro ty Slovany se to stává, teď necháme stranou ten úděl,
00:11:19 řekněme snesitelnější,
00:11:21 protože zůstávají jednak v evropské části,
00:11:24 nejsou vystaveni mrazům a podobně, kdežto ti skutečně nepřátelé,
00:11:29 to jsou ti říšští a rakouští Němci,
00:11:32 a ti jsou posláni nemilosrdně na Sibiř.
00:11:36 Takže tam už jenom ty zlé podmínky a jenom to, že se odhaduje,
00:11:40 že asi z těch přibližně 2 milionů, možná 2,5 milionu zajatých
00:11:45 jich minimálně půl milionu, nebo nikdo neví přesně, 600 000,
00:11:50 tyhle lágry nepřežije.
00:11:52 -Dovolím si konstatovat,
00:11:54 přejme si takhle hodnověrná historická svědectví,
00:11:58 jako máme díky malířům.
00:12:00 Ač to jsou takzvaně jenom umělci,
00:12:02 tak tady figurují jako svědkové něčeho,
00:12:04 s čím se vlastně musíme dodnes potýkat.
00:12:07 Moc vám děkujeme.
-Nemáte zač.
00:12:09 -S Annou Habánovou se vrátíme do toho,
00:12:12 co Richard Weiner nazval líticí.
00:12:14 -Co pro ty autory to období, ten pobyt tam znamenal,
00:12:18 o tom se ví strašně málo,
00:12:20 protože to se přejde vždycky jednou větou.
00:12:23 Že malíř strávil 1. světovou válku
00:12:26 na východní frontě nebo na Sibiři v zajetí, a tím to hasne.
00:12:30 A tady je vlastně ukázané to,
00:12:32 co ti autoři tam udělali, jak to pro ně bylo důležité.
00:12:36 Máme tady zapůjčený krásný obraz,
00:12:38 vizuálně velmi intenzivní a velmi dobře působící
00:12:42 albánských vojáků,
00:12:45 protože Albánci měli ty krásné pletené uniformy.
00:12:52 A jejich autor Franz Thiele v té době 1. světové války,
00:12:56 přestože byl profesor pražské Akademie výtvarných umění,
00:13:00 tak musel narukovat.
00:13:03 A on tedy se zúčastnil jako oficiální malíř
00:13:06 Válečného tiskového stanu, který měl sídlo ve Vídni.
00:13:13 A jeho součástí byl třeba
00:13:15 i Henych, Max Pollak, Ferdinand Staeger.
00:13:18 Těch autorů je celá řada.
00:13:21 Součástí propagandy
00:13:23 nebo toho oficiálního tiskového stanu byl právě i Max Pollak,
00:13:27 který na sklonku roku 1914 vydává cyklus 8 listů
00:13:31 spolu s titulním,
00:13:33 který znázorňuje to šílené utrpení Židů v Mikulově.
00:13:37 A do té propagandy se dostal,
00:13:40 protože vlastně ten latentní všudypřítomný strach z Židů
00:13:45 ústící v antisemitismus,
00:13:47 i přestože císař oficiálně proti Židům nikdy nic neměl.
00:13:52 Tak ale tady se projevila nálada té společnosti
00:13:55 a chtěli to vidět.
00:13:58 Se vší úctou k legionářům, tak se domnívám,
00:14:01 že ta tvorba nedosahuje výtvarných kvalit.
00:14:05 Že to jsou práce, které jsou velmi popisné.
00:14:09 Je to vlastně taková jakoby propaganda.
00:14:12 Což tady u těch českých Němců není.
00:14:16 -Je 18. listopadu.
00:14:19 Předlistopadový režim zakázal vydávání tolika knih,
00:14:22 že následky budeme uklízet ještě léta,
00:14:25 pokud je v našem vědomí vůbec kdy uklidíme.
00:14:28 -Po téměř 40 letech od napsání
00:14:30 česky vyšel román Güntera Grasse Platejs.
00:14:33 Naším hostem je spisovatel a diplomat Tomáš Kafka.
00:14:36 Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:14:39 -Jste kompetentní ke Günteru Grassovi z řady důvodů.
00:14:42 Jednak jste ho četl,
00:14:44 jednak váš tatínek je překladatelem Plechového bubínku
00:14:47 a jednak jste se s Günterem Grassem znali.
00:14:50 Co vás napadne, když se řekne Günter Grass?
00:14:53 Co zabírá u vás vevnitř, uvnitř?
00:14:55 -Samozřejmě mě napadne, že to je možná nebo byl donedávna
00:14:59 asi poslední žijící univerzální literární klasik.
00:15:02 Hlas 20. století s tím dobrým i s tím méně dobrým.
00:15:06 Ale zároveň někdo, když teď přemýšlíme o tom,
00:15:09 jak vůbec vzpomínat na 20. století a tu vzpomínku udržet živou,
00:15:14 tak myslím si, že Günter Grass
00:15:16 nám v tom v mnoha ohledech byl velice nápomocný.
00:15:19 A pro mě, jak jste už zmínil, tak to má i ten osobní rozměr,
00:15:23 že mi to připomíná mé rodiče,
00:15:26 kde na toho otce zrovna nemám těch vzpomínek moc.
00:15:30 Takže jsem vlastně Günterovi Grassovi vděčný,
00:15:33 že mi takhle mého tátu vrací do hry.
00:15:36 -A jak jste se znali vy dva?
00:15:38 -My jsme se znali vlastně zprostředkovaně.
00:15:41 Jednak jsem zdědil po tátovi s bratrem knihovnu,
00:15:45 kde byla spousta jeho knih a fotografií a všeho,
00:15:49 takže nás to přirozeně zajímalo,
00:15:52 byl to takový náš virtuální přítel nebo quasi příbuzný.
00:15:56 A po roce 1989 jsme měli možnost se i několikrát setkat.
00:16:00 Ne snad že bychom se vídali a psali si osobně,
00:16:04 pár dopisů jsme si možná vyměnili,
00:16:07 ale spíš to bylo přes jeho první ženu Annu Grassovou
00:16:12 a taky pak přes mého kmotra Františka Černého,
00:16:16 který troufám si říct možná byl
00:16:18 takový nejbližší Grassův přítel v Česku o roce 1989.
00:16:24 -Platejs vychází téměř 40 let po svém napsání
00:16:28 a po vydání ve Spolkové republice Německo.
00:16:31 Jaký to má ještě dneska význam vydat takovéhle monstrum?
00:16:38 -Já si myslím,
00:16:40 že Platejs je kniha, která dá čtenáři zabrat,
00:16:44 ale zároveň ho může i neuvěřitelným způsobem obohatit.
00:16:49 Je to taková pohanská Bible plná bizarních příběhů,
00:16:54 ale i plná obrovského holdu životu,
00:16:58 kráse slova, tělesnosti,
00:17:02 schopnosti vlastně dívat se na svět z různých pohledů,
00:17:06 vesměs vlastně velmi otevřených.
00:17:13 Je to původně, aspoň tvrdí se,
00:17:17 kniha o boji mezi ženským a mužským principem.
00:17:21 Ale myslím si, že především je to kniha,
00:17:25 která se snaží vzbudit ve čtenáři fascinaci tím,
00:17:29 co je možné ve světě i ve slovech najít.
00:17:33 -Podal jste skvělou charakteristiku,
00:17:36 ale buďme konkrétnější, co je zač ten Platejs vlastně?
00:17:39 Jaká je ta struktura té knihy?
00:17:41 -Platejs je vlastně takové autorovo alter ego,
00:17:45 které prochází od neolitu až do polské reality 70. let
00:17:50 a vzniku odborového hnutí Solidarity.
00:17:55 A ten Platejs vlastně ztělesňuje ten mužský princip,
00:17:59 se kterým je veden soud,
00:18:02 feministický tribunál vlastně se vyrovnává s tím,
00:18:06 co všechno ten mužský svět tomu ženskému světu
00:18:09 od té doby, co byl svržen matriarchát,
00:18:12 co ten mužský svět tomu ženskému všechno natropil.
00:18:16 Kdy vlastně na místo té tělesnosti
00:18:19 a možná i v takovém neutrálním slova smyslu
00:18:23 toho požitku života, který ztělesňují ženy,
00:18:27 tak vlastně ta organizovanost
00:18:31 a snaha ten svět nějakým způsobem řídit
00:18:35 podle řekněme spíš ideologických principů,
00:18:40 které ztělesňuje ten mužský svět, který vlastně Grassovi
00:18:44 taky zdaleka nebyl tak vzdálený, jak by se mohlo zdát.
00:18:48 Tak tyhle dva principy tam spolu svádí boj.
00:18:52 A myslím si, že Grass je v podstatě na straně,
00:18:55 byť je tím Platejsem, tak vlastně je na straně toho ženského světa.
00:18:59 -Vy jste ho naval v rozhovoru politicky korektním machistou.
00:19:03 -Ano.
00:19:05 -Já tady mám jenom pro ilustraci, jak vypadá podpis někoho,
00:19:09 kdo je ve slovnících charakterizován
00:19:11 jako prozaik, dramatik, básník a vyučený kameník.
00:19:15 Já si myslím, že to je hodně výmluvné.
00:19:17 Jak rozumíte spojení "politicky korektní machista",
00:19:20 čehož je tedy Platejs dokonalou projekcí?
00:19:24 -Myslím, že Grassovi nebylo nic lidské cizí.
00:19:27 V té knize tam vidíte prostě i...
00:19:31 Ta oslava tělesnosti a přijímání řekněme i sexu
00:19:35 v těch nejrůznějších ne úplně konvenčních polohách,
00:19:39 to je něco, co možná Grasse fascinovalo,
00:19:41 kdy jeho ilustrace a obrázky,
00:19:44 které vlastně dělal v průběhu celého svého života,
00:19:48 tam bylo těžké rozlišit, kdy končí houba a začíná falus.
00:19:52 Tak v jeho případě určitě ho fascinovaly
00:19:56 všechny kypré tvary.
00:20:00 A měl tendenci vlastně v podstatě
00:20:03 jak svět politiky, tak ale i svět žen,
00:20:06 permanentně penetrovat,
00:20:08 a to ne tak, že by se jakkoliv ostýchal.
00:20:12 Na druhou stranu ale coby člověk řekněme homo politicus
00:20:16 byl schopen reflektovat 20. století velmi intenzivně a tušil,
00:20:21 že tenhle poživačný mužský princip potřebuje,
00:20:26 aby byl nestále nějakým způsobem organizován a krocen.
00:20:32 A proto vlastně myslím si,
00:20:35 že Grass byl velice vstřícný vůči politické korektnosti,
00:20:39 protože to viděl jako takovou určitou dichotomii k tomu,
00:20:43 čeho je jinak člověk připraven v touze po požitku dosahovat.
00:20:48 -Je typické, že knihu stovky próz nazval Mé století,
00:20:52 a to mé je v tomhle případě opravdu jako jeho století.
00:20:56 -To století byl spíš jenom takový zákusek.
00:20:59 To mé bylo to hlavní.
00:21:01 -A jak jste ho vy vnímal nebo jak vy ho vnímáte
00:21:05 jako veřejného intelektuála, tu jeho pozici?
00:21:08 -Jako člověka,
00:21:09 který vlastně v té společnosti chtěl hrát první housle.
00:21:13 Nebyl úplně vždycky s tou společností spokojen.
00:21:16 Čím ta společnost byla komplikovanější
00:21:19 a čím složitější bylo tu společnost poučovat,
00:21:22 tak tím byl možná Grass...
00:21:24 víc a víc se cítil možná izolovaný a nepochopený.
00:21:27 A to zase ho svádělo k větší radikálnosti.
00:21:30 -Chápaný jako nepříjemný šťoura nebo neustále kverulující...
00:21:34 -Takový řekněme jako morální svědomí, kde ale myslím si,
00:21:38 že zejména pak už po sjednocování Německa
00:21:42 Němci už měli daleko víc konkrétních úkolů,
00:21:45 než se sami zabývat vlastní minulostí.
00:21:48 Takže vlastně pak i ta role těchhle poučovatelů a mravokárců
00:21:52 začala být lehce jaksi už archaická,
00:21:55 protože prostě ta realita byla daleko složitější
00:21:59 řekněme třeba než v zásadě idylická 80. léta,
00:22:04 kdy vlastně ze Západního Německa se stal konzumní ráj.
00:22:10 -V počítači mám heslo, když ho otvírám,
00:22:14 mám heslo Heinrich, podle Behla.
00:22:16 Před Heinrichem jsem měl heslo Günter podle Grasse.
00:22:20 Platejse jsem ještě nedočetl, ale rozhodně ho dočtu.
00:22:24 Ale otázka zní, lze vůbec Grasse dočíst?
00:22:27 Ve smyslu být s ním někdy hotov.
00:22:29 Nebo je třeba se k němu stále vracet?
00:22:32 Já si myslím to druhé, ale co myslíte vy?
00:22:35 -Já si myslím, že by to byla škoda s ním být hotov především,
00:22:39 protože právě ta schopnost a ta láska ke slovu
00:22:42 a jeho schopnost vidět detail a i ta láska k bizarnosti
00:22:47 je prostě taková,
00:22:49 že se k tomu člověk vlastně může kdykoli vrátit
00:22:52 a vlastně se tím inspirovat, se tím nějakým způsobem nakopnout.
00:22:56 Takže kdyby člověk s tím byl jednou hotov
00:22:59 a založil by to do knihovny,
00:23:01 tak by možná časem zapomněl na všechno to pěkné
00:23:04 a jenom by si pamatoval nějaké slovníkové heslo.
00:23:08 A to zas přeci jenom i v rámci úcty k překladatelům Grassova díla
00:23:12 by byla škoda.
00:23:14 Tady je zapotřebí zdůraznit u toho Platejse,
00:23:17 že dílo pana Stromšíka, který je překladatelem Platejse,
00:23:21 je skoro bych řekl stejně úctyhodné jako dílo Grasse.
00:23:26 Grass v podstatě, to se možná málo ví,
00:23:30 když psal, tak psal ručně.
00:23:36 Stál při tom,
00:23:39 měl kolem sebe rozvěšené papíry,
00:23:41 kde bylo prostě zachycené schéma, kdo, co, kdy, jak,
00:23:45 aby si to všechno vůbec udržel v paměti.
00:23:48 Takže vlastně sice to mohlo stát taky krev, pot, slzy,
00:23:51 ale bylo to tvůrčí dílo,
00:23:54 kdežto vlastně dílo překladatele je především,
00:23:57 jak říkal Josef Hiršal,
00:23:59 je to řemeslo, trochu fajnovější, ale řemeslo.
00:24:02 A snažit se tak dobře to vystihnout,
00:24:05 vlastně tohle naprosto ominózní Grassovo dílo, takové skoro až...
00:24:10 Skutečně je ta taková literární poživačnost,
00:24:13 tak tohle vlastně převést
00:24:15 do češtiny nebo do nějakého cizího jazyka
00:24:18 je úctyhodný výkon.
00:24:20 Takže takhle bych chtěl vzdát taky poctu překladateli.
00:24:23 -Myslíte, že to je ten hlavní důvod,
00:24:26 proč Platejs právě vyšel až po těch téměř 40 letech?
00:24:29 -Já myslím, nesmíme zapomenout taky,
00:24:31 že Grasse překládal v 90. letech Hanuš Karlach taky velmi dobře.
00:24:35 A ono to vlastně, Grass, podobně jako velcí autoři
00:24:39 dost dbají na to, kdo bude jejich překladatel.
00:24:42 A pokud si pamatuju,
00:24:44 tak pořádal taky různá setkání s nimi
00:24:47 a dbal na to,
00:24:49 aby ty věci vlastně taky byly správně pochopeny.
00:24:53 Takže možná, že i tohle do značné míry komplikovalo
00:24:56 nakladatelstvím a překladatelům ten entuziasmus.
00:25:00 Nejenom, že je to obtížné,
00:25:02 ale i to, že to vlastně přeci jenom probíhalo ne tak živelně
00:25:06 jako třeba překládání autorů,
00:25:09 kteří jsou trendy a na které se každý třese.
00:25:12 -Platejs je 11. svazek Grassova díla,
00:25:15 který vydává nakladatelství Atlantis.
00:25:18 Vy jste mi vzal z úst laudatio na Jiřího Stromšíka,
00:25:22 na jehož práci jsem myslel nad každým řádkem Platejse,
00:25:25 což se mi u překladatelů běžně nestává.
00:25:28 Laudatio ještě adresuji s dovolením i nakladatelství Atlantis,
00:25:32 které takovouhle práci dělá. Moc vám děkujeme, pane Kafko.
00:25:35 -Rozloučíme se veršem Tomáše Kafky.
-Chtěla jste říci famózním veršem.
00:25:43 Černé oči, jděte spát, já jsem český literát.
00:25:47 -Dobrou noc.
00:25:50 Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2015
Co se děje v literatuře? O jakých knihách byste měli každopádně vědět? Spisovatelé, překladatelé, redaktoři a další osobnosti literárního světa v týdeníku U zavěšené knihy s Petrem Vizinou a Karolínou Kočí
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2021 | English | 1
