Husitské město

Klikněte pro větší obrázek Centra evropských metropolí vypadají všechna stejně. Jejich pravá tvář jakoby byla skryta pod prostěradlem tvořeným podobnými způsoby dopravy, oblékání lidí i jejich zvyky. Moderní civilizace je jako islámská burka. Po dní taky nerozeznáte podobu ženy a její stáří. Jedinečnost prosvítá za zdáním, které je snadnou kořistí letmého pohledu.

„Tak tady to tenkrát bylo.“ Tato slova vysloví turista, když se octne na místě slavné dějinné události. Basilejská budova je nápadná budova. Mnoha Čechům se zde rozbušilo srdce prudčeji při představě, že husité v jejích zdech ubránili své učení před katolickou Evropou.

Úspěch turismu je založen na milosrdných lžích. V době basilejského sněmu stavba ještě neexistovala. Není to ale jedno? Kdo sem dnes jezdí kvůli husitům? Lidi sem přitahuje prosperita, bohatství a tolerance. Čtrnácté platy jsou zde pravidlem. Aspoň v době konjunktury.

Basilej bývá nazývána „zlatou branou do Švýcarska“. Jenže to vše je jen „burka“. Basilej leží na rozhraní 3 států: Francie, Německa a Švýcarska.

Věřím, že existuje jakási duchovní mapa Evropy. Na ní jsou centra vzdělanosti navršena v časových rovinách tak, že jejich vzdálenost je jiná než na mapách prostorových. Od této nejstarší švýcarské univerzity je k duchovní atomosféře českých zemí blízko. V 16. st. zde studovalo přes 150 Čechů a Moravanů, např. biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav. Jeho postava míří svým významem k tvůrcům Bible kralické, klenotu našeho humanistického věku. Setkáváme se zde i s moravským hejtmanem Karlem starším ze Žerotína.

Nedávným rektorem tohoto vysokého učení byl Čech Jan Milíč Lochman, teolog trávící penzi v tomto basilejském domě. V 60. letech působil jako ředitel Husova bohosloveckého semináře a sbírání husitských stop v Basileji věnoval vědeckou energii.

„V neděli 4. 1. 1433 před západem slunce se připlavili čeští kacíři bez hluku a nenadále. Ženy, děti a děvečky se dívaly z oken. Prstem sobě ukazovaly, divily se krojům, hrozné obličeje a divoké oči patřily, pravíce, že není nepodobné, cožkoli o nich pověst rozhlásila,“ tak cituje F. Palacký svědectví o příjezdu husitů na basilejský sněm. Zdrželi se 3 měsíce. Dominikánský klášter, ve kterém se konal sněm, byl už zbořen.

Fasnacht – odkaz a dědictví minulosti. Basilejský masopustní týden, kdy je dovoleno vše, co jinak není. Lidé si berou dovolenou, protože s alkoholem se pracovat nedá. Výroba masek a atrakcí zabere rok. Kdybyste v lesích potkali v létě lidi s hudebními nástroji, nepůjde o blázny. To jen kapela nacvičuje pochody na Fasnacht. Evropská města nacházejí způsob jak uplatnit svou osobitost i přes burku civilizace. Na jedné straně to mohou být podívané, které strhnou každého. Na druhé straně se jejich péče o vlastní identitu projevuje neefektivním lpěním na maličkostech.

Stopáž6 minut
Rok výroby 2002
 ST AD 4:3