Rozhovor s Kateřinou a Lindou
Čtvrtá řada Herbáře
Jak byste po letech natáčení Herbář charakterizovali?
K: Je to originální bylinková cooking show, kde jde o byliny a jejich popularizaci, vaření, biopotraviny, ekologii a trvalou udržitelnost zdrojů, módu a specifický humor. Pro nás je to vlastně životní styl.
Kdy jste začali vyznávat životní styl Herbáře?
L: Asi nelze říct, že byl nějaký zásadní okamžik, kdy se něco změnilo. Člověk prochází vývojem. Už jako dítě jsem měla velký vztah k přírodě a k jídlu. Pak přišlo období, kdy mě příliš nezajímalo, co jím. Ale v osmnácti už jsem řešila, jak se u nás chovají zvířata. A stala jsem se vegetariánem. Tehdy bylo těžší sehnat farmářské produkty. A co se týče masa, tak to snad ani nešlo. Naprostá většina zvířat byla chována v neetických podmínkách. To byl důvod, proč jsem maso dlouho nejedla. Vrátila jsem s k němu až v těhotenství. Pak samozřejmě přišlo období, kdy mě zajímalo, co jedí děti. Takže je to přirozený vývoj.
K: O bio a zdravější stravu jsem se hodně začala zajímat s příchodem dětí. Ale už před tím, ještě před pubertou mě zajímaly hodně byliny. Dívala jsem se na ně často přes mikroskop. Pak přišla puberta a víc mě zajímali kluci. Ale zájem o přírodu ve mně byl vždy a stále trvá a prohlubuje se.
A kdy přišel nápad zkusit z životního stylu, který vyznáváte, udělat televizní pořad?
K: Je to asi pět nebo šest let zpátky, kdy jsem za hranicemi v Rakousku a Německu viděla, že bio a eko jsou témata a u nás se teprve pomalu rozjíždělo. Napadlo nás, že by to mohlo zajímat i Českou televizi.
L: Pamatuji si, jak mi to Káča řekla na balkóně v Praze na Vinohradech.
Herbář částečně odkazuje k době, kdy žily naše prababičky, tedy k první republice. Čím Vám ta doba imponuje?
L: První republika byla podle mě taková naplněná nebo spíš naplňující vize a ideály. Bylo po válce. Vzniklo Československo. Bylo pro co hořet. Vznikla „nová kultura". Současně šla nahoru ekonomika, což ale neznamená, že se měli všichni jako v černobílých filmech. Nicméně nejvíc vnímám estetiku architektury, módu, hudbu s tou dobou spojenou a duch té doby. Připadá mi to krásné, elegantní, vášnivé a přitom ještě klidné s jistým řádem.
K: Víte, já mám tu dobu už hodně zidealizovanou a jsem také těžký escapista. Baví mě ponořovat se do dob dávno minulých, a tak relaxovat. První republika mi přijde jaksi lépe čitelná než to, co prožíváme dnes, a působí dojmem pohody, řádu a klidu. Na mě prostě v každém antiku odněkud vykoukne podobizna prezidenta Masaryka, takže už mám malou sbírku a lituji, že jsem jeho dobu nezažila. Také mě fascinují dobové tiskoviny. Listování jimi je prostě zážitek.
Herbář je zajímavý i vizuálně. Je natáčený filmovým způsobem. Jak funguje Váš tým?
K: Režíruje to Jaroslav Včela a se svým bratrancem se podílejí na scénáři a dramaturgii. A co se týče vizuálu: Příroda je velmi krásná. My vysíláme vždy na podzim. Proto chceme divákům přinést pár záchvěvů léta a rozkvetlé květy. Dáváme důraz na výtvarnou stránku. Čekáme na západy slunce, protisvětla. Také jsme chtěli hezkou kuchyň a oblečení. Zjistili jsme, že se to i divákům líbí.
L: Ta vizuální, hravá a herecká stránka je asi dalším prvkem, který nás odlišuje od jiných pořadů.
V pořadu zní i výborná muzika. Kdo a podle jakého klíče ji vybírá?
K: Hudbu vybírá náš režisér a já mu radím. Vybíráme si to, co nás baví teď, ale i to na, co jsme tancovali v mládí. Hledáme ve vodách disca, soulu, funky, elektronické hudby. Hrozně se nasmějeme a navzpomínáme u YouTube při sledování kapel. Máme tam své koně i naprosté bizarnosti, a to je zábavné. A Linda je spokojená.
Tématem často bývají lokální a sezónní bylinky. Jak vypadá příprava pořadu?
K: Vše, co vaříme, je skutečné a není to podvod. Máme partnery, kterými jsou lokální výrobci. Všechny potraviny jsou bio. A sledujeme i sezónnost. Herbář se sice vysílá na podzim, ale my točíme v průběhu celého roku, abychom měli možnost pracovat s co nejvíce sezonními potravinami v tu danou dobu.
Jakou bylinu, která se později třeba stala nezbytnou součástí Vaší kuchyně, jste objevili při natáčení Herbáře IV?
L: Určitě černucha. Je to zvláštní bylina zvláštní vůně a chutě. Příští rok ji asi zasadím.
K: Ano, letos jsme na Herbářovou zahradu vysely černuchu setou alias černý kmín a nejenom že je to působivá okrasná bylina, alespoň pro mě, tak má i obrovské množství benefitů pro naše zdraví a je chuťově zajímavá.
Spousta receptů je i v knihách Herbář. Kdy jste se rozhodli ji vydávat?
L: Většinou když někdo má cooking show, brzy k němu vyjde i kuchařka. Je to asi přirozené. Diváci nesedí u televize s notýskem a tužkou a takto mají možnost vyzkoušet recepty, podle kterých v Herbáři vaříme. V knize jsou často recepty podrobnější a také základní informace o bylinkách, které využíváme.
K: V každé sérii se zabýváme nějakými tématy a ty jsou zohledněny i v těch knihách. Takže to není jen kuchařka.
Jaká témata se objeví ve čtvrté sérii Herbáře?
K: Naší oblíbenou rubrikou jsou jídla ze skanzenu, což jsou jídla, o kterých se občas někde dočtete, ale nikdy nemáte možnost je ochutnat.
Chutnají vám tyto velmi staré pokrmy?
K: Jsou velmi dobré. V podstatě jsou to pohádková jídla – škubánky, jáhlová kaše. Vždy jsem chtěla vědět, co to teče v pohádce Hrnečku vař! Je to sladké nebo slané?
L: Tato jídla jsou velmi jednoduchá na přípravu a ze základních surovin, které měli všichni doma. Musím říct, že asi tím, jak jsou jednoduchá, tak jsou velmi vhodná pro děti, kterým moc chutnají.
Kdy se Vaši fanoušci mohou těšit na knihu Herbář 4?
K: Čtvrtý díl naší knihy „Vaříme podle Herbáře“ vyjde v polovině října a od té doby bude k sehnání v obchodech a na eShopu ČT. Čtenáři se mohou těšit na spoustu receptů a tipů nejen z pořadu, ale i na nezbytného průvodce bylinami a povídání o tradicích a krásách ročních období. V neposlední řadě musíme vzpomenout na nádherné fotografie Adama Holého, který nás celým natáčením jako vždy provázel.
Jedním z aktuálních témat jsou jídla ze skanzenů. Máte nějaký oblíbený skanzen. Případně, který Vám nabídl nejvíce receptů?
L: Asi klasiku – Rožnov pod Radhoštěm, protože se tam točily dvě pohádky, ve kterých jsem hrála. Tím pádem ho znám nejvíc. Ale hodně jich znám z vyprávění. Můj muž je totiž milovník skanzenů. Ze skanzenu jsme zařadily do Herbáře recept na uhlířinu a ta mi hodně chutnala.
K: Ono se vlastně slovo skanzen nemá používat. Ale takový „soubor lidových staveb”, jak zní jeho správné označení. Na Veselém kopci je úžasný. Zde jsme i natáčeli přípravu tradičního svatebního koláče. Jinak jsem navštívila takových míst několik, ale často jezdíme i s rodinou do Podorlického skanzenu a do Přerova nad Labem.
Věnujete se jídlům našich prababiček. Kde získáváte informace?
K: Je to docela bádání. Prošli jsme spoustu knihoven, antikvariátů, prvorepublikových časopisů a herbářů, kde nacházíme různé recepty. Mám doma čtyři krabice materiálů, ze kterých čerpám.
L: Zdroje jsou právě tyto staré knihy, nebo čerpáme takzvané rodinné bohatství v našich rodinách nebo v rodinách našich blízkých. Pátráme po jejich rodinných receptech. Kromě tradičních jídel nás zajímají i současné zdravé recepty. Ty pocházejí z restaurací v Praze, které se na zdravou výživu specializují. A posledním velkým zdrojem je internet.
Obracíte se do minulosti, ale zároveň sledujete trendy. Jak lze staletím prověřenou moudrost propojit s moderními trendy, které se často rychle mění?
K: Hlavní v pořadu jsou zdravé potraviny, které nejsou nijak modifikované, nejsou chemicky ošetřované, jejich pěstování je šetrné k přírodě a vodním zdrojům a při jejich zpracování se používá čistá energie. Takže nám primárně nejde o to, aby to bylo starodávné. Ano, ve středověku nic takového nebylo, proto je to logické. A ano, sledujeme trendy a víme, že teď je moderní třeba raw strava, tak proč to nezkusit. Důležité pro nás ale je pracovat se zdravými surovinami.
L: I když hlavní myšlenkou Herbáře není ukazovat nové směry, tak nás to baví. Tahle doba přináší výzkumy, které jsou zajímavé, třeba o tepelně zpracovaných potravinách, tak proč je nevyužít a neseznámit s nimi diváky. Také chceme představit nové potraviny, které jsou nově k dostání, anebo potraviny, které tu byly, ale pak vymizely. Nás ty moderní věci baví, ale nechceme je představovat za každou cenu a prosazovat něco jen proto, že to zrovna frčí.