Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc

Tajemné, přesné kresby snových krajin, laskavých oblud, lehce načrtnuté popisky cest s neznámým cílem. Jako bychom to už někde viděli, jako by ten výtvarný svět byl zároveň cizí i důvěrně známý. Ilustrátorka a výtvarnice Helena Wernischová nosí jméno svého mnoho let již bývalého manžela, básníka Ivana Wernische, což je jako připomínka důležité zejména pro jejich sice dávné, ale dodnes nezapomenutelné, společné „vystoupení“ pro knihu Zimohrádek, která generaci mladou koncem 60. let 20. století nesmazatelně zasáhla.

Helena Wernischová ale jako výtvarnice obstála po celá další dlouhá a těžká léta, dokázala svou prací uživit sebe i děti, jen jí jaksi nepřebývaly síly na vlastní sebezviditelňování. Její první samostatná výstava měla vernisáž 17. listopadu 1989, jenže v těch dnech se lidé o křehké a tajemné obrazy zrovna příliš nezajímali.

Letos vydala Helena Wernischová knížku Rozespalý poštmistr čas. Pro ty, kteří znají její ilustrace, je to jako blízké setkání s nekonečným tajemstvím. Pro jiné může jít o marné obcházení zavřené branky, ale výzva to bude snad vždy. Spisovatelka Tereza Brdečková si s Helenou Wernischovou povídala vlastně hlavně o životě. Krásném i těžkém.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2012
 P ST
ŽánrDokument