Tereza Brdečková pro nás ve svém cyklu Ještě jsem tady zachytila hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa (2002). Režie Z. Tyc
00:00:30 Já miluji pohyb totálně.
00:00:33 Pohyb na kole, pohyb během, pohyb jako turista
00:00:39 a také pohyb mezi lidmi.
00:00:42 Pohyb mezi lidmi, který by jim měl sloužit, abych jim byl prospěšný.
00:00:56 Když jsem byl v kvintě, sextě, septimě, tak maminka začala říkat,
00:01:02 náš Jára bude doktorem - doktorem medicíny.
00:01:09 A protože mi to říkala vytrvale, tak mě ovlivnila.
00:01:14 A teprve po letech, když už mamince bylo 60 - 65 let, se mi svěřila,
00:01:20 proč si to vlastně přála. Ona to také sama dobře nevěděla.
00:01:25 Chodila k zubaři, a to byl zřejmě muž v bílém plášti,
00:01:31 který jí imponoval.
00:01:34 Já nevím, jak jí imponoval, ale ona byla mladá dívčina
00:01:38 z vesnice a on pan doktor.
00:01:40 Myslím, že aniž by to věděla, tak to v ní zaselo to semínko,
00:01:44 že jednou její dítě bude také takový pěkně oblečený doktor.
00:01:56 Já jsem ji vracel teprve letos po 70 letech,
00:02:00 protože jsem ji ukradl.
00:02:03 Celý život jsem ji měl v knihovně, občas jsem ji užíval.
00:02:06 Ale přece jen, jak člověk bilancuje a chce mít věci v pořádku,
00:02:11 tak také konečně letos v červnu jsem se přiznal jednomu pánovi,
00:02:15 který tam byl, že vracím tu knihu BOJ O ŠTĚSTÍ.
00:02:20 Šlo o to, aby člověk uměl žít, uspořádat a koncipovat si život
00:02:29 tak, aby ten boj o štěstí byl nakonec efektivní.
00:02:34 Aby ten život stál za to, aby to nebyla jenom dřina
00:02:39 a samé odříkání, ale aby tam bylo také to štěstí.
00:02:43 O všem, co si pod tím představuje.
00:02:48 Která vzpomínka z dětství nebo sen se vám nejčastěji vrací?
00:02:53 Já mám pořád sny, že nemůžu tu medicínu dodělat.
00:02:56 Už ji všichni mají hotovou, a já nemůžu a nemůžu dodělat
00:03:01 2., 3., 4. zkoušku. Takže já dlouho putuji mezi lidmi a oni si myslí,
00:03:06 že mám na to, že bych mohl dělat medicínu,
00:03:10 a já nemám hotové zkoušky. Strašný sen.
00:03:15 To víte, že to je překrásné probuzení, protože mám za sebou
00:03:19 desítky let medicíny.
00:03:21 A interpretoval jste si nějak ten sen?
00:03:23 Oni se mi ho snažili interpretovat druzí, ale já vám řeknu,
00:03:28 že jsem o to moc nestál.
00:03:35 Vy jste se za války v době zavření vysokých škol přihlásil na studia
00:03:41 do Německa, kde jste skutečně absolvoval několik semestrů.
00:03:45 Já tomu dost dobře nerozumím, vyžadovalo to nějaký projev
00:03:48 loajality k fašistům nebo k NSDAP? Nebo co to vlastně obnášelo?
00:03:53 Němci potřebovali po určité době lékaře.
00:03:56 Když už trvala válka tři, čtyři roky, potřebovali lékaře.
00:04:00 Dali možnost těm, kdo chtějí a umějí německy, že mohou studovat.
00:04:05 Přihlásilo se nás asi 1 400 a bylo přijato 600.
00:04:11 Někteří to také vzdali, ustoupili, nechtělo se jim apod.
00:04:16 Tam jsem mohl poslouchat znamenité lékaře - profesory.
00:04:22 Ale nejvíc na mě zapůsobil v Královci docent Maus.
00:04:28 To byl psychiatr, který vedl tamější kliniku.
00:04:32 Ještě jednou bych opakovala otázku.
00:04:35 Já se ptám proto, že později hodně lidí studovalo medicínu,
00:04:39 i třeba političtější věci, než je medicína, v Sovětském svazu,
00:04:43 a nikdo se tím moc netrápil.
00:04:45 Vy jste měl po válce problémy kvůli svému studiu v Německu.
00:04:49 Vyžadovalo to od vás projevy loajality?
00:04:52 Nevyžadovalo.
00:05:02 Jenom proto, že byly volby, tak jsem volil sociální demokracii.
00:05:11 Ovšem ono to potom dopadlo tak, že Fierlinger, náš předseda
00:05:17 a premiér, zařídil to splynutí soc. demokracie s komunistickou stranou.
00:05:26 A tak jsem se dostal na 3 roky do KSČ.
00:05:31 Ovšem jakmile byla 1. příležitost -
00:05:35 a ta se naskytla při měnové reformě, tak jsem hlasoval
00:05:38 jako jediný z celé posluchárny, že nesouhlasím s měnovou reformou.
00:05:45 A za 14 dní jsem byl vyloučen ze strany.
00:05:49 Potom už jsem se politicky neangažoval, protože jsem byl
00:05:52 vyloučený člen KSČ. Ti to měli všichni zařízené.
00:05:57 Nemohli udělat určité kroky v kariéře atd.
00:06:05 Já chválím KSČ, protože jsem byl ctižádostivý, a ona mi obrousila
00:06:10 drápky v ctižádostivosti, takže jsem se mohl nakonec věnovat
00:06:16 svým pacientům, ne kariéře.
00:06:19 -Měl jste klid na práci.
-Ano, díky KSČ.
00:06:40 Já věřím na takové jednoduché věci a slogany.
00:06:46 Když jsem se vrátil z Bruselu, tak jsem si řekl, že nepůjdu
00:06:52 každý den kouřit tam, kde ostatní lékaři o přestávce pili kafe
00:06:57 a kouřili. Že místo toho půjdu do knihovny a budu tam hledat
00:07:01 nějaké další detaily z problematiky alkoholismu na psychiatrii.
00:07:07 Za 5 týdnů jsem narazil na zřídlo.
00:07:11 Přišel jsem na to, že v Americe podle vzoru Pavlova dělají odvykací
00:07:18 zvracivou kůru u lidí závislých na alkoholu.
00:07:24 Že se jim to snaží zprotivit.
00:07:27 A tak můj šéf, doc. Nevole, a můj kamarád lékař, dr. Janda,
00:07:31 jsme se dali dohromady a vypracovali jsme postup
00:07:36 podle toho amerického receptu podle Pavlova.
00:07:40 A začali jsme na tom v lednu pracovat konkrétně už u pacientů.
00:07:46 A ta zpráva o tom, že se něco nového dá dělat s alkoholiky,
00:07:52 způsobila, že se ta klinika stala takovým atraktivním bodem.
00:07:56 A začali k nám přicházet lidé.
00:07:59 Ta léčba nebyla roční nebo šestiměsíční jako dřív,
00:08:03 ale byla zkrácena na 3-6 týdnů.
00:08:07 A tito lidé se tam tzv. "vyzvraceli do lepší podoby".
00:08:15 A tohle způsobilo, že nakonec pan prof. Mysliveček byl zneklidněn,
00:08:21 protože on tam měl víc alkoholiků než pořádných bláznů.
00:08:25 A to bylo pro klasického psychiatra,
00:08:28 jako byl pan prof. Mysliveček, nepřijatelné.
00:08:31 Mimochodem, on něco proti mně měl, protože mě vždycky nazýval
00:08:36 pan doktor Sláma. Ne Skála.
00:08:39 Já jsem to vzal jako bojovou výzvu, protože zřejmě si říkal,
00:08:45 ten s tím alkoholismem shoří jako sláma.
00:08:50 Tak já jsem si říkal to popuzující: já ti ukážu, Myslivečku!
00:09:16 Pamatujete si, za jakých okolností jste se vy poprvé napil alkoholu,
00:09:21 jestli vám to něco řeklo?
00:09:26 Kdy jsem se poprvé napil, to nevím.
00:09:30 -Vím, kdy naposledy.
-Kdy naposledy?
00:09:34 V únoru 1950.
00:09:45 Řekněte mi, není to určitý pocit marnosti strávit víc jak 50 let
00:09:51 bojem proti alkoholismu, když je to dnes horší, než když jste začal?
00:09:56 Já mám takový svůj životní kompas, že tohle mě netrápí.
00:10:03 Já vím, že problematika kolem alkoholu a zejména kolem lidí,
00:10:08 kteří mají problémy s alkoholem, že jim kazí život.
00:10:13 Oni se ocitli na nějaké výhybce a dostali se do směru,
00:10:20 kam nechtěli jít. Určitě nechtěli být závislí.
00:10:24 Vlastně ty výsledky jsou podstatné.
00:10:27 Ty výsledky u lidí, kteří chtěli a žádali o pomoc, stály za to,
00:10:33 abychom u toho vydrželi.
00:10:36 Já osobně jsem nikdy neměl pocit "vyhoření", že by všechno bylo
00:10:41 marné, že bych šel od toho atd.
00:10:43 Nejde o ten alkoholismus, jde o ty lidi.
00:10:46 Jde o ty lidi.
00:10:48 My jsme se nedívali, kolik je spotřeba v republice
00:10:51 ročně na hlavu apod.
00:10:54 Ale např. se pamatuji na to, když dcera zelináře přivedla svého otce,
00:11:00 který měl už delirantní stav.
00:11:03 On by býval nešel, kdyby ona za ním nepřišla do hospody.
00:11:11 Aby tátu vytáhla z té hospody, tak s ním nejdřív taky pila.
00:11:19 A pak přišli tihle dva zničení lidé, dcera a otec, do léčby,
00:11:25 aby dostali pomoc.
00:11:29 To byly někdy momenty, které s vámi hýbly.
00:11:53 Vzpomínáte si na svého 1. alkoholického pacienta?
00:11:58 Prvního ano - Stanislav Kotulán.
00:12:03 Byla to hlavička, protože když vystupoval z léčby, tak si řekl,
00:12:09 já ale musím přestat kouřit.
00:12:12 To si ohlídám sám, na to nepotřebuji lékaře, sestry apod.
00:12:18 A kdybych někdy začal kouřit, tak aniž bych už začal pít,
00:12:23 hned poběžím k Apolináři, že mi síly ubývají.
00:12:27 "Lásko, mně ubývá sil".
00:12:29 Poznal to, že pro člověka závislého na droze typu alkohol,
00:12:34 který bude abstinovat, je zvlášť nebezpečná droga
00:12:38 typu tabáku, kouření.
00:12:42 Takže ta náhradní droga ho může zničit stejně,
00:12:46 i když bude abstinovat od alkoholu.
00:12:49 A tohle se nám potom rozšířilo, že jsme začali prosazovat oboje.
00:12:54 Protože jsme pochopili, že naši nejlepší pacienti,
00:12:59 kteří už léta abstinují, se náhradní drogou ničí,
00:13:05 dostávají rakovinu, astma apod.
00:13:08 A umírají předčasně, aniž by se dožili výsledků, té odměny za to,
00:13:15 že dokázali tak dlouho abstinovat.
00:13:19 Standa Kotulán byl v tomto ohledu nepřekonatelný vzor.
00:13:28 U Apolináře byl tzv. bodovací systém.
00:13:33 Pacient, který tam přišel, musel plnit svoje povinnosti,
00:13:39 aby získal svoje práva. Obráceně to nešlo.
00:13:44 A ty povinnosti byly, že měl v pořádku svůj rajón,
00:13:47 dobře uklizený, že napsal deník a chodil všude včas.
00:13:53 Že cvičil ranní rozcvičku, ranní protažení.
00:13:58 Tak se mu to sčítalo a když měl dost dobrých bodů,
00:14:02 tak po určité době (3 - 4 týdnech) mohl jít poprvé na vycházku.
00:14:08 Čili když neměl dobré body, tak vycházka nebyla.
00:14:13 Já jsem to vždy rád vykládal tak, že ten lékař, terapeut, nesejde
00:14:20 tomu pacientovi z cesty.
00:14:22 Když ho vidí kouřit, tak mu má dát bod.
00:14:26 A tohle bylo to nejnáročnější.
00:14:28 Neuhnout pacientovi z cesty, když chyboval.
00:14:31 A některé sestry, které samy kouřily, to neunesly a dělaly,
00:14:37 jako by ho neviděly kouřit.
00:14:40 A takový lékař nebo sestra se podepsali na pacientově recidivě.
00:14:44 Začal zase potom pít, protože tady nebylo něco dotažené.
00:15:00 My jsme měli hlavně skupinovou psychoterapii.
00:15:05 Byly 9lůžkové pokoje s 9 pacienty. Těch světnic bylo pět. 5 x 9 = 45.
00:15:13 A těchto 5 světnic vytvářelo komunitu.
00:15:18 Psychoterapeuti uměli naslouchat a jen tím nasloucháním
00:15:21 se pacientům ve skupině ulevovalo.
00:15:24 Ta skupina pracovala tak, že jeden měl pochopení pro druhého.
00:15:30 Ale také, a to je důležité, že každý viděl jeho trápení
00:15:35 jinýma očima. Za těch 13 týdnů, co tam byl, se nashromáždilo
00:15:40 plno příležitostí, aby se svěřil těm, kdo mu uměli dobře naslouchat.
00:15:47 A kteří mu také jinými slovy ukázali cestu,
00:15:52 které on zatím nerozuměl.
00:15:59 Ale nedělali jsme individuální psychoterapii,
00:16:02 tzn. rozhovory 1 terapeut - 1 pacient.
00:16:06 A tohle jsme potom rozřešili a říkali jsme, podívejte se,
00:16:11 pánové, když o individuální psychoterapii tak stojíte,
00:16:15 my ji samozřejmě poskytneme tehdy, když uvidíme sami, že je potřeba.
00:16:20 Ale když o ni tak stojíte, vy si ji můžete koupit.
00:16:24 Vy si ji nemůžete koupit za peníze, ale vy si ji můžete koupit tak,
00:16:28 že dáte ze své vycházky, z toho bodovacího systému,
00:16:32 nějaké 4 hodiny a můžete mít se mnou pohovor půl hodiny.
00:16:36 Oni o to stáli, ale tak, aby to bylo zadarmo.
00:16:40 Kdežto my jsme nabídli ten kapitalistický dráp.
00:16:43 Ano, individuální psychoterapii ano, ale ne zadarmo,
00:16:48 bude to za vaše těžce zasloužené hodiny.
00:16:51 Oželíte svoji vycházku, bude kratší, ale popovídáte si
00:16:55 se Skálou půl hodiny. Stojí vám to za to? Nestálo.
00:17:07 Něco lidem vzít, to je málo, je nutné jim také něco dát.
00:17:12 Tak když jim vezmeme kouření, nabídneme jim běhání.
00:17:16 Někteří zjistili,že už začnou běhat dál než 500 m a dokážou i 1 - 2 km.
00:17:24 Když odcházel od Apolináře, měl dokázat souvisle běhat 4 km,
00:17:29 a to už je nějaký výkon.
00:17:32 Tak on také cítil, že za takový náročnější tělesný výkon dostává
00:17:37 odměnu v pocitu příjemného rozpoložení mysli.
00:17:44 On dostával endogenní hormony.
00:17:49 On si je nemusel přivádět v podobě drog zvenku.
00:17:53 Vyrobil si endogenní hormony za cenu určité dávky tělesné námahy.
00:18:21 Vy říkáte, že alkoholismus není nemoc, je to duševní porucha.
00:18:25 Ne, já mám teď jinou definici.
00:18:28 Alkoholismus jako závislost je velice rafinovaná kombinace
00:18:34 duševní poruchy a nedisciplinovanosti.
00:18:43 Člověk se s tím rodí? Nebo může se to stát každému?
00:18:47 Může se to stát každému.
00:18:49 Někdo se k tomu dostane snadněji, protože to má v genech.
00:18:53 My odhadujeme, že asi 12 % lidí na to doplatí,
00:18:57 protože mají menší odolnost vůči alkoholu.
00:19:02 Respektive alkohol jim dává víc než těm druhým.
00:19:06 Nejvíc se to natrénuje v hospodách, to je na české poměry jako dělané.
00:19:19 Zajímavé je, že komunisti vám nikdy nedovolili se zaměřit na prevenci.
00:19:24 Ano, ale dali nám všechny peníze, abychom pomáhali závislým.
00:19:28 Myslíte, že stát tehdy měl zájem na tom, aby lidé hodně pili,
00:19:33 aby se nestarali o veřejné dění?
00:19:36 Měl zájem na tom, aby nepili ani hodně, ani málo, aby byli ještě
00:19:40 schopni odvést patřičnou dávku práce.
00:19:44 Aby už neměli energii myslet na něco dalšího.
00:19:49 Pokud jde o profese, na záchytkách, kterých jste byl iniciátorem,
00:19:54 nejvíce bylo instalatérů a hned potom autorů dětské poezie.
00:19:59 Přičemž uvážíme-li, kolik je na světě instalatérů a básníků,
00:20:03 tak básníků bylo procentuálně daleko víc.
00:20:06 Ano, ale to bylo převedeno na absolutní počet
00:20:10 a procento z toho, kolik jich bylo na záchytce.
00:20:13 Takže instalatéři to měli z hospody a ti básníci to měli
00:20:19 kvůli citlivé duši.
00:20:22 Není marné rčení, že "alkohol je démon".
00:20:27 -To říkal Jack London.
-Ano.
00:20:29 Že přivádí člověka skutečně často za brány pekel.
00:20:33 Vy jste to musel vidět a přišel jste do styku s tolika lidmi,
00:20:36 a jako by vás to vůbec nepoznamenalo.
00:20:38 Dokázal jste vždycky stát stranou, nebo jste cítil s těmi lidmi,
00:20:41 dokázal jste si představit tu jejich situaci?
00:20:44 Já jsem byl ve velké výhodě, protože jsem je neviděl opilé.
00:20:49 Oni nebyli v tom rizikovém stavu.
00:20:53 Tím svým rizikovým chováním způsobovali doslova bitky v rodině,
00:20:59 bitky s policajty, pranice v hospodách apod.
00:21:05 Takže tohle byla moje výhoda, že jsem toho byl ušetřený.
00:21:10 Ale samozřejmě, že jsem o tom věděl.
00:21:13 Myslím, že jsme si někdy nasazovali takovou masku, že jsme neviděli to,
00:21:18 co jsme nechtěli, abychom mohli pokračovat dál.
00:21:22 Lidé potřebují euforii, potřebují se nějakým způsobem uvolnit.
00:21:27 Vy nic takového nepotřebujete? Vám stačilo běhat nebo studovat?
00:21:31 Určitě, já jsem měl jiné zdroje euforie.
00:21:36 Já se nijak nechci vytahovat na ty závislé,
00:21:40 ale já jsem měl chytřejší euforie. Oni měli takovou blbou.
00:21:58 Tak to bylo asi U Apolináře to nejcennější.
00:22:02 Že ta komunita byla opravdová, že nebyla vypočítaná.
00:22:05 Byla promyšlená a dotažená, že každého z terapeutického týmu
00:22:11 to stálo jeho zpocené tričko. Doslova nebo přeneseně.
00:22:15 To do toho ale pak musíte dát všechno, celý svůj osobní život.
00:22:19 Právě, a to je to nejlepší.
00:22:20 Jestliže ve svém oboru do toho dokážete víc investovat
00:22:26 a dokážete do toho dát víc, tak dostanete taky zpětnou vazbu.
00:22:32 Peníze to nebyly, byla to spousta šťastných lidí,
00:22:37 kteří změnili styl života.
00:22:42 Máte dojem, že přece jenom vám práce něco vzala z vašeho
00:22:46 osobního života, že jste třeba mohl být šťastnější?
00:22:50 Těžko, protože ta profese, její náplň a také její výsledky
00:22:56 mi byly vším. To bylo za všechny prachy.
00:23:17 Je nějaký rozdíl mezi světem, když jste byl mlád
00:23:21 a mezi světem dnes? Vy říkáte, že dřív byli lidé hodnější.
00:23:26 Lidé byli skromnější, méně nároční, lidé drželi víc pohromadě.
00:23:34 Ale nevím, jestli to zaslouží takový globální název,
00:23:39 že byli hodnější. Protože hodné lidi potkávám stále.
00:23:44 Dneska ti mladí lidé, kteří jdou do sebezkušenostního výcviku,
00:23:48 těm je pod třicet.
00:23:50 Oni si na ty prožitkové sebezkušenostní kurzy platí.
00:23:56 Oni cítí, že v něčem nejsou na tom tak dobře, jak by si přáli.
00:24:03 Jsou ochotni riskovat změnu. Ono je to totiž bolestné.
00:24:09 Řekněte mi něco o té instituci, kterou provozujete už od r. 1990.
00:24:15 To je ta Pražská psychoterapeutická fakulta, která je víkendová.
00:24:20 Je to za rok 9 víkendů, za 3 roky 27 víkendů.
00:24:24 Plus zkoušky, když ty semináře udělá.
00:24:27 Ale ta skupina lidí, která se tím zabývala, se soustředila na obor
00:24:33 sociálních pracovníků.
00:24:36 Pro ty jsme vytvořili soukromou školu, pro kterou jsme dostali
00:24:41 státní souhlas (teď to bude 1 rok). Přihlásilo se tam 20 lidí.
00:24:47 Bylo jich 31, ale vzali jsme 20 lidí.
00:24:55 A každý z nich zaplatil 50.000 Kč za školní rok.
00:24:59 Oni mají přednášky, tzn. že mají normální vysokoškolské studium,
00:25:04 ale mají tu specialitu, že prodělávají svůj osobní růst.
00:25:09 Je to sebezkušenost, prožitky v té komunitě, kterou představují
00:25:14 všichni frekventanti, kteří tam chodí.
00:25:18 Čili oni prodělávají velmi náročné studium. Za 3 roky budou bakaláři
00:25:24 a budou ve svém oboru kvalitněji vzdělaní než jejich předchůdci.
00:25:29 Budou lidem prospívat víc.
00:25:33 Bude to takový komunitní sociální pracovník.
00:25:37 Jsou to roztomilí nadaní lidé, je jim v průměru 23 let a makají.
00:25:44 Pane docente Skálo, vám je 86 let, proč vy si tady na zahradě
00:25:50 nelehnete na lehátko a nečtete si noviny, případně proč neokopáváte
00:25:54 tady mrkev? Proč pořád ještě něco děláte?
00:25:57 Nemám rád okopávání mrkve, mám rád její požívání.
00:26:02 Nemůžu číst, protože nevidím. Já musím něco dělat.
00:26:08 Příroda je ke mně milosrdná, protože mi dovoluje udržet
00:26:13 určitý fyzický standard.
00:26:16 Ten mi zase umožňuje, abych se pohyboval v těch institucích,
00:26:21 o kterých jsem mluvil.
00:26:23 A je to pohyb velice radostný.
00:26:29 Protože vidět mladé lidi, jak se měnili, jak jsou jiní,
00:26:34 než to bylo před 10 lety, to je paráda.
00:26:46 Nesoustředit se moc na sebe.
00:26:50 Starat se o sebe, dělat věci, které organismu svědčí,
00:26:53 ale nemít moc velkou péči o sebe. Nebýt do sebe zahleděný.
00:26:59 Ještě vám položím poslední otázku, na kterou se občas lidí ptáváme,
00:27:04 představte si, že jdete do nebe a že se máte představit
00:27:08 sv. Petrovi tak, aby to mohl napsat do svého formuláře.
00:27:13 Co byste mu řekl, že jste?
00:27:16 Já bych tam přišel, uklonil bych se zdvořile a řekl bych:
00:27:21 Ty jsi Petr a já jsem Skála. My se přece dobře známe.
Osobní setkání se šestaosmdesátiletým Skálou překvapí: je to společenský a pozitivní člověk, který na první místo v životě klade sebeúctu a harmonii v lidských vztazích. Rád mluví i o tom, že jeho image "zlého muže" často pramenilo z jeho vlastní nejistoty. Je velmi otevřený. Jeho konverzační pohotovost má základ v jeho letité praxi skupinového terapeuta - mluvit se dá o všem, protože člověk musí své problémy zvládat a nevyhýbat se otázkám.
Do penze šel sice před dvaceti lety, ale po listopadu založil soukromou vysokou školu, Pražskou psychoterapeutickou fakultu. To je teď smysl jeho života. Trénuje tu psychology, pedagogy, sociální pracovníky. Vyučuje skupinovou terapii. "Výborně se mi stárne uprostřed mladých lidí, kteří chtějí růst", říká. Není na něm nic stařeckého, ale cítíme, že na tom hodně pracuje. Dokáže se těšit z pozitivních věcí, které přináší věk. Je rád, že se jako lékař zbavil rutiny a může dělat jen co ho těší. V jeho přítomnosti si skoro začnete přát, aby vám také bylo osmdesát šest.
Když člověk poslouchá jeho racionální, ukázněný a inteligentní projev, musí se zeptat: "Skoro všichni psychiatři jsou nějak vyšinutí. Vy ne. Jak je to možné?" Skála s úsměvem odpoví: "Já vlastně psychiatr nejsem. Chci mít na hrobě psáno, že jsem byl zpívající alkoholog." Skálova metoda často děsila ty, kdo ji viděli zvenčí. Ale fungovala asi i proto, že za ní ručil vlastním životem.