Tereza Brdečková pro nás ve svém cyklu Ještě jsem tady zachytila hlasy a osobnosti lidí, jejichž význam chceme uchovat v paměti národa (2002). Režie Z. Tyc

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici
Na procházku mezi smíchovskými vilkami ho několikrát denně táhne dvojspřeží psů – voříšků: prvního si vzali se ženou z útulku, druhý se nečekaně narodil krátce potom. Pak doma pracuje, čte, připravuje se na seminář: učí na FF UK na katedře filosofie, kde předčítá se studenty v originále německé filosofy a ujasňuje jim terminologii. Přepravuje se prastarou rachotící škodovkou.

Jaroslav Kohout je jedním ze smutných svědků dvacátého století. Je synem legionáře a později úředníka, narozený na Slovensku. Rodina se přestěhovala do Prahy. Maturoval za války a pracoval v totálním nasazení v dělnických profesích. Po válce začal studovat filosofii a ruštinu, byl členem sociální demokracie. Seznámil se s Václavem Černým a Janem Patočkou, který mu byl za svědka na svatbě a zůstal jeho vzorem po celý život. Dostudoval v roce 1948 a stal se profesorem na gymnáziu v Ječné. Už za tři měsíce byl ale propuštěn, tři týdny nato zatčen a po půl druhém roce vazby na Pankráci, v březnu 1951, odsouzen pro velezradu ke dvanácti letům vězení. Důvodem bylo jeho zapojení do pomoci těm, kdo odcházeli za hranice. Z dvanácti let strávil ve věznicích a trestních táborech celkem deset roků.

Po amnestii pracoval znovu jako pomocný dělník, pro nemoc mu bylo posléze "dovoleno", aby pracoval na částečný úvazek jako bibliograf v ČSAV. V létě 1966 byl jeho rozsudek zrušen, v roce 1968 byl Jaroslav Kohout soudně rehabilitován. V době Pražského jara byl aktivní v klubu K 231. Začala jeho krátká univerzitní kariéra, byl také na stipendiu ve Vídni, v Londýně. Po okupaci Československa v srpnu 1968 mu bylo nabídnuto místo na univerzitě v Lancasteru, které nepřijal. Přesto byl po návratu do Prahy vyhozen z ČSAV a až do roku 1989 neměl možnost oficiálně pracovat.

Po celá normalizační léta překládal na své i na cizí jména a spolu se svou ženou byl jedním z důležitých aktérů bytových seminářů a univerzit, které začal organizovat Jan Patočka už v padesátých letech. Právě díky nim je dodnes znám – ale spíše zapomínán – mnoha lidmi, kteří se pohybují ve vysoké politice.

V roce 1990, v šedesáti letech, byl konečně promován doktorem filozofie. Co to je být filozofem? Za Jaroslavem Kohoutem nestojí dílo zvící mnoha polic v knihovně, žádná teorie ani zástupy žáků. Je za ním jen těžký, ale důstojně a statečně prožitý život, v němž se všechny etické teorie prověřovaly praxí. Jestli si někdo zasluhuje čestné místo v našem pořadu, pak je to právě on.

Stopáž28 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3