Tereza Brdečková si ve svém cyklu Ještě jsem tady stihla popovídat i s těmi, kteří tu už nejsou (2002). Režie Z. Tyc

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Otakar Motejl Narodil se v bohaté pražské rodině, kde se všichni synové stávali lékaři a právníky. Za války pomáhala Motejlova rodina deportovaným. Na práva se Motejl rozhodl jít v roce 1950, s čímž jeho otec nesouhlasil. Aby se mladý adept "očistil od špíny třídního původu", pracoval na stavbě přehrady. Do roku 1968 pak pracoval v právnickém ústavu Ministerstva spravedlnosti, v letech 1968 - 1970 byl předsedou Nejvyššího soudu, po nevyhnutelných čistkách se vrátil k advokacii a kromě známých disidentů hájil i docela obyčejné a z mediálního hlediska nezajímavé případy nespravedlností. Po listopadu prošel prakticky všemi vrcholnými funkcemi souvisejícími s justicí. Nikdo v české politice si neudržel tak neposkvrněný štít jako on. Jeho rozhodnutí nikdy nebyla převratná ani senzační - má za sebou desetiletí každodenní práce, na kterou lze kdykoliv navázat.

V současnosti zvládá Otakar Motejl další velký úkol svého života: ustanovit úřad ombudsmana v Brně. Na rozdíl od většiny předlistopadové opozice se nikdy neodtrhl od normálního života. Má rád umění, zábavné lidi, obyčejné věci. V podstatě věří ve spravedlnost a moc zákonů a je natolik moudrý, že ví, že tato moc a spravedlnost nikdy nemohou být absolutní. Jedna z hlavních otázek, které si položil po teroristických útocích v září loňského roku, zní: Co může tato společnost lidem nabídnout? A tyto úvahy jsou také hlavním tématem rozhovoru, který natočila s prvním českým ombudsmanem v jeho brněnském bytě Tereza Brdečková.

Stopáž28 minut
Rok výroby 2002
 ST 4:3