Tereza Brdečková hovoří s lidmi, kteří mají víc za sebou než před sebou. Režie Z. Tyc

Doba největšího komunistického teroru počátkem 50. let dopadla i na mladou novinářku Agnešu Kalinovou. Po roce 1956 se však mohlo zdát, že nastávají krásné časy: manželé Kalinovi patřili k bratislavské kulturní elitě, jejich práce jim umožňovala cestovat, týdeník Kulturný život, v němž mladá redaktorka zakotvila, patřil k prestižním časopisům. Konec této doby přišel s okupací v roce 1968. Kalinovi byli zatčeni, Ján Kalina byl uvězněn a státní a estébácká šikana pokračovala i po jeho propuštění. Na vystěhovalecký pas odjela celá rodina v roce 1978 do Mnichova. Agneša Kalinová se stala prestižním hlasem Rádia Svobodná Evropa. Ján Kalina ale nedlouho po vystěhování v Mnichově zemřel. „První Vánoce po sametové revoluci jsem uvažovala o návratu,“ vypráví Agneša Kalinová. „Ale pak jsem viděla, že už nikam nemusím. Byla jsem už v důchodu, v Mnichově jsem si zvykla. Dcera žije v Anglii a na Slovensko i do Prahy mohu přece jezdit!“ A tak paní Agneša opravdu jezdí za starým domovem i za přáteli. Navzdory všem životním ztrátám jí zůstal nejen krásný hlas, ale i charakteristický úsměv.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2008
 P ST 4:3