Rozhovor se Zuzanou Daušovou, vedoucí výcviku a ředitelka sdružení Helppes

Kolik jste za svůj život vycvičila psů?

Rukama mi prošlo kolem tisícovky psů. Psích pomocníků pak přes dvě stě.

Co podle Vás cyklus Život je pes může přinést divákovi, které se s tímto tématem setkává poprvé?

Klikněte pro větší obrázek Právě tu chybějící informovanost. Vyvrátit poměrně častý názor, že psí pomocníci jsou chudáci, kteří jenom pomáhají, ale normální „psí“ život je jim zapovězen. Že psi nejsou cvičeni žádným drilem, proč není možné bez dovolení jejich majitelem psí pomocníky hladit či je dokonce krmit, že kvalitní výcvikový subjekt si kontroluje kvalitu péče o předané psy po celou dobu jejich života, a hlavně – že osoby s postižením jsou úplně normální lidé, kteří se dokážou o svého psa postarat či zajistit kvalitní péči o něj, a to často dokonce mnohem lépe, než lidé zdraví.

Příběhy, které budou diváci sledovat, jsou v mnoha případech hodně dojemné. Vy sama jste jich za svou kariéru zažila určitě mnoho, co Vám dodává energii a jak se ve Vaší profesi nejlépe vyrovnat s tím, že někdy něco nevyjde?

Za 23 let, kdy se tomuto oboru věnuji, jsem samozřejmě zažila příběhů mnoho – dojemných, veselých, ale i smutných. „Baterky“ mi dochází málokdy, protože můj koníček a sen se mi stal povoláním. Ale když je nejhůř, vždycky mně dokáže nejvíc dobít právě zpětná vazba. Všechny problémy dokáže přebít to, když máte možnost zažít a vidět na vlastní oči proměnu lidí, která nastala díky psovi. Když například kvadruplegik, který měl problém si i sáhnout do vlasů, si po nějaké době dokáže sám psa ustrojit, pohladit ho, podat mu pamlsek. Nebo když autista, který nikdy nevešel do prostoru, kde bylo více jak pět lidí, jde samostatně a hrdě se svým psem nakoupit do obchodního centra. Nebo když dítě, které neřeklo ani slovo „mami“ dokáže na svého psa zavolat jeho jménem. Když člověk, který měl několik těžkých epileptických záchvatů do týdne, je najednou téměř bez záchvatů a když vám diabetik řekne, že díky svému psu konečně klidně spí, protože ví, že jej dokáže, při změně hladiny cukru v krvi, která by ho ve spánku mohla ohrozit i na životě, vždy včas probudit.

Jak je těžké loučit se se psem, kterého jste dlouhodobě cvičila?

Klikněte pro větší obrázek Když vidíte ten dopad, který dokáže pes na klienta mít, tak to o dost rozloučení se zvířetem usnadňuje. Každý trenér má na starosti najednou zhruba tři psy právě proto, aby nevznikla velká, až nezdravá citová vazba mezi trenérem a psem. Pes v průběhu výcviku vystřídá více trenérů. Navíc se se psy neloučíme navždy, jsme s klienty ve stálém kontaktu. Každý trenér se musí hlavně dokázat v těchto chvílích chovat profesionálně. Může si pobrečet, ale vždy mimo přítomnost zvířete. Nesmíte na něj své emoce přenášet, protože důležitou, a ne právě lehkou změnou v životě psa, kterou zařazení do služby je, by tím psu, ale i klientovi velmi ztížil. Pes nepracuje pouze na základě daného výcviku, ale zejména vztahu, který vznikne mezi ním a jeho novou paničkou nebo páníčkem. Proto je důležité, aby trenér umožnil a byl nápomocen, hlavně při prvních krůčcích nového týmu, mezi klientem a psem ten pevný vztah vytvořit.

Jaká plemena jsou na učení nejlepší a jak dlouho trvá výcvik jednoho psa?

Samotný výcvik jednoho psího pomocníka trvá v průměru 6 až 9 měsíců, zejména s ohledem na náročnost výcviku, vzhledem k potřebám daného klienta i schopnost rychlosti učení daného psa. Pro zařazení psa do výcviku je více rozhodující povaha, než plemenná příslušnost. Nicméně nejvíce používanými plemeny pro tento typ služby jsou labradorští a zlatí retrívři. Je to zejména pro jejich nekonfliktní povahu, ochotu ke spolupráci s člověkem, radost z práce, ale hlavně vysokou adaptabilitu – tedy, že jim nevadí střídání „majitelů“ a prostředí. Já o nich tvrdím, že to jsou psi, kteří jsou věrni „až za hrob“ pouze misce s krmením. Ale to je právě to, co je pro tuto činnost přímo předurčuje.