Petr Zahrádka: „Úplně nejraději mám rád takovou tu drsnou lásku, kde se partneři navenek nijak nešetří.“

Pro cyklus filmových povídek Škoda lásky jste adaptoval příběhy Ivana Klímy, Michala Viewegha, Martiny Formanové, Ireny Obermannové a Petra Šabacha. Který ze zmiňovaných autorů vás svou předlouhou nejvíce zaujal?

Nechci hodnotit kvalitu jednotlivých předloh, ale osobně jsem si užil práci na povídkách Martiny Formanové, která se přiletěla podívat na natáčení. Osobní setkání s autorem nebo autorkou je pro mě vždy velmi přínosné a paní Formanová je navíc vtipná a charismatická bytost.

Cyklus Škoda lásky by měl být intimním exkurzem do (nejen) partnerských vztahů? Co vás osobně na vykreslení partnerských vztahů zajímá jako režiséra nejvíce a kde jsou pro vás hranice oné zmiňované intimity?

Úplně nejraději mám rád takovou tu drsnou lásku, kde se partneři navenek nijak nešetří, ale uvnitř, právě v té intimní zóně, je vztah pevný a zdravý.

Krátká filmová povídka má omezený prostor pro vykreslení charakterů a jejich motivů. Musel jste změnit své režisérské uvažování navyklé na delší formáty a nějak dramaticky zasahovat do svého vyprávěcího stylu?

Největším oříškem byla vždy délka expozice. U všech povídek jsem se při natáčení snažil dostat co nejdříve k podstatě příběhu, ale nakonec jsme museli ve střižně úvod pokaždé ještě zkracovat.

O čem, podle vás, jsou vámi adaptované povídky kromě stěžejního tématu lásky?

O magické moci chtíče.

Měl jste už po přečtení předloh jasno o obsazení jednotlivých rolí? A nechal se nějaký herec dlouho přemlouvat?

Obsazení vždy vznikalo při diskuzích s kreativním producentem Josefem Vieweghem. A pokud vím, tak všichni herci okamžitě nadšeně souhlasili.

Natáčení jaké povídky pro cyklus Škoda lásky pro vás bylo nejtěžší a proč?

Hlavní postavy v povídce Petra Šabacha S jedním uchem naveselo jsou čtyři děti…

Kterou povídku máte vy osobně nejraději a proč?

Hodně mě baví sledovat komediální talent Michala Suchánka a dalších v povídce Mokré tričko.