Zátah

6. června 1942 vstupuje v platnost nové nařízení francouzské vlády namířené proti židovskému obyvatelstvu. Jedenáctiletý Joseph Weismann proto odchází do školy se žlutou hvězdou na hrudi. Přesto žijí Weismannovi v přesvědčení, že mají stále důvody k radosti. Ale jen do úsvitu dne 16. července 1942, kdy do bytu vtrhnou muži v černých uniformách. Budí celou Josephovu rodinu a ženou je do autobusu…

Po největší razii v dějinách lidstva, která proběhla pod taktovkou francouzské policie, se v pařížské cyklistické aréně tísní na třináct tisíc Židů. Pět dní bez vody, bez jídla a bez zdravotní péče. Dr. Sheinbaum (Jean Reno) internovaný spolu s ostatními dělá, co může. Intenzita rasismu šířeného zdejší kolaborantskou vládou hluboce zasahuje mimo jiné také sestru Červeného kříže Anette Monodovou.

Někteří francouzští politici, stejně jako francouzská policie plnili aktivně příkaz německých okupantů - vytvořit seznamy všech Židů. Jejich zatčení bylo po té bleskově provedeno 16. a 17. července 1942. Na zátahu se podílelo i 9 000 pařížských policistů a četníků. Židé byli shromažďováni především na Zimním stadionu (Vélodrome d'Hiver), kde byli drženi pět dní bez vody a jídla a potom převezeni do sběrných táborů, odkud vedla přímá cesta do vyhlazovacích táborů. Tato akce, známá jako Deportace na Zimní velodrom v Paříži (ve francouzských dějinách označovaná jako Rafle du Vélodrome d'Hiver doslova Razie Zimního velodromu), je jednou z nejtemnějších skvrn v dějinách Francie.

Internetová databáze uvádí tato zdrcující čísla: v Paříži bylo zatčeno 13 152 osob, což činilo více než čtvrtinu z celkového počtu 42 000 francouzských židů poslaných v roce 1942 do Osvětimi. Po skončení války se jich vrátilo pouhých 811. Z Pařížanů přežilo jen 25 dospělých a několik dětí.