Netušené poznatky o životě starověkých lidí přinesl archeologický výzkum vzdálených oáz a odlehlých oblastí egyptské pouště (2006). Scénář a režie J. Boněk

V roce 2000 se v Káhiře konal Světový egyptologický kongres, který mimo obvyklých odborných témat soustředil pozornost na velmi kritickou situaci v průzkumu a záchraně památek v odlehlých oblastech pouště, kam směřují velké vodohospodářské projekty. Logicky se očekávalo, že do první linie se přihlásí ty ústavy, které mají v Egyptě svá stálá pracoviště. Mezi ně patří i Český egyptologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Po složitých úvahách byla vybrána malá oáza El-Haiez, vzdálená asi 400 kilometrů od Káhiry. V minulosti zde pracoval jen jeden jediný archeolog, neexistují ani podrobnější mapy, dvěma slovy – terra inkognita. Průzkum českých egyptologů, naplánovaný na tři krátké sezóny, přinesl překvapivé, netušené objevy: místo osídlení paleolitických lovců včetně nepřeberného množství kamenných nástrojů, první důkazy o pohybu karavan už v době Staré říše, ale především zbytky polí, zahrad, vinic, mlýnů a statků, snad dokonce vil z doby římské okupace Egypta. Stěny některých domů jsou až 3 metry vysoké – a to se egyptologové ještě nedostali do přízemí. Zcela unikátní je objev desítek kilometrů podzemních štol, které přiváděly vodu z úpatí nedalekých hor do místa její potřeby. Egyptologové objevili tuny keramických střepů, ale i celé nádoby včetně luxusního zboží, dováženého ze Středomoří. Dokonce bylo z písku získáno několik kousků tzv. ostrak, keramických střepů, které starým Egypťanům sloužily jako poznámkový blok.

Stopáž57 minut
Rok výroby 2006
 ST AD 4:3
ŽánrDokument