Rozsáhlý britský dokumentární cyklus o rozhodujících momentech největšího ozbrojeného konfliktu XX. století

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

6. června 1944 zahájili Spojenci invazi na francouzské pobřeží. Ofenziva s krycím názvem Operace Overlord se připravovala více než dva roky a jen plavidel bylo nasazeno víc než v jiných válečných operacích. Bitva o Normandii byla jednou z největších operací druhé světové války a dá se označit také za nejdůležitější bitvu, v jaké kdy západní Spojenci bojovali. Vítězství zaručovalo nejen konečnou porážku Německa, ale i navrácení svobody a demokracie porobeným národům.

Invaze byla i jednou z nejriskantnějších operací. Francouzské pobřeží lemovalo silné opevnění Atlantského valu a za ním byly rozmístěny elitní divize německé armády. Od června až do srpna 1944 držely Spojence ve víceméně patové situaci. Nakonec však bitva byla pro řadu těchto divizí labutí písní. V Normandii Němci přišly o poslední zkušené veterány, které nemohli nováčci v plné míře nahradit.

Předehra k bitvě

V roce 1943 začala německým ozbrojeným silám docházet energie. Na severu u Stalingradu byl postup vojsk v Sovětském svazu zastaven a také na jihu pod náporem sovětské ofenzivy Němci ustupovali na západ. Cílem jejich dalšího tažení mělo být narovnání linií a vysílení Rudé armády ve vyčerpávající opotřebovávací bitvě u Kursku. Sověti útok očekávali a posílili předmostí několika obrannými liniemi hlubokými více než 30 km. Přes velkou koncentraci sil byly útoky Němců odraženy a těm nezbylo, než se za pár týdnů dát opět na ústup.

Klikněte pro větší obrázek Nezdar na východní frontě provázely stejně těžké porážky na západě. V květnu 1943 skončil dlouhý boj o severní Afriku. Ve snaze využít chaosu v Itálii se spojenečtí plánovači rozhodli pro sérii menších operací. Počátečním cílem byla Sicílie, kde Spojenci záhy zlomili odpor ve většině sektorů a už za pár dnů pevně ovládali jihovýchodní sektor ostrova. Od poloviny července do poloviny srpna Spojenci vytrvale postupovali na sever. Dva týdny po jejich vylodění byl Mussolini svržen a nová italská vláda začala se Spojenci tajně vyjednávat. Hitler zareagoval vysláním dalších německých jednotek do Itálie. Zdánlivě měly podpořit italskou obranu, ale ve skutečnosti měly zemi ovládnout, pokud by Itálie chtěla kapitulovat.

3. září 1943 překročily jednotky britské 8. armády Messinskou úžinu a začaly postupovat špičkou „italské boty“. Šest dnů poté se severněji, v Salernském zálivu, v reakci na naléhavou italskou žádost o pomoc, vylodili Spojeneci. Německé útoky odrážela námořní děla, zaměřovaná vizuálně nebo pomocí pozorovatelů na břehu. I přes neustálé útoky ze vzduchu a ztrátu dvou křižníků hájily válečné lodě své pozice, až nakonec přinutily Němce k ústupu.

Do konce roku 1943 se ze Středomoří stalo dějiště menších operací. Ačkoliv Řím zůstával pořád v německých rukách, hlavních cílů tažení bylo dosaženo. Osmdesát italských divizí bylo odzbrojeno nebo internováno Němci. Aby udržel zbytek země, musel tam Hitler nasadit síly, které se daly lépe využít v bojích na východě nebo pro obranu Francie.

Plán útoku

První plány útoku přes Lamanšský průliv byly nastíněny v prosinci 1941. Hned po několika týdnech už pluly lodě s prvními americkými vojáky do Anglie, kde se k nim přidaly předsunuté jednotky nově vzniklé americké 8. letecké armády – smíšeného svazu stíhacích a bombardovacích jednotek – pověřené úkolem vést leteckou válku proti Německu. Posilování stavů vojsk i vojenské techniky bylo považováno za nezbytný první krok před invazí do Francie, jenže v roce 1942 nebylo pro tak rozsáhlou operaci k dispozici dost vojáků. Většina nováčků byla v listopadu nasazena ve Středomoří, které bylo tehdy hlavním dějištěm válečných operací.

Klikněte pro větší obrázek Na konci roku 1943 nabyly spojenecké plány na útok přes Kanál konkrétnější podobu. Na konferenci v Teheránu bylo rozhodnuto zahájit operaci Overlord nejpozději v létě 1944. Pro vylodění bylo vybráno pobřeží v Normandii, které bylo v dosahu leteckého krytí spojeneckými stíhačkami startujícími z britských základen. K útočnému vylodění mělo dojít na 5 oddělených plážích. Strategickým cílem prvního dne bylo propojení všech 5 pláží do jednoho souvislého předmostí v hloubce 10 až 15 km od pobřeží. V následujících dnech by se na pobřeží dopravily zásoby a posily a předmostí by se rozšířilo a upevnilo. Zatímco cílem na východě bylo město Caen, hlavním úkolem Američanů bylo izolování a dobytí přistavu Cherbourgu, jenž měl posloužit k vylodění a shromáždění dalších vojenských posil. Poté mělo následovat zahájení ofenzivy ze spodní části Cotentinského poloostrova do Bretaně a z Caen do Paříže. Takzvaný přepravní plán, který schválili spojenečtí plánovači jako nejúčinnější prostředek, počítal se systematickou ofenzivou proti infrastruktuře ve Francii, Belgii a Nizozemsku. Původně se tato ofenziva měla zaměřit na železniční síť: seřaďovací nádraží, opravny a důležité železniční křižovatky. S blížícím se dnem D se ofenziva měla rozšířit na všechny přepravní cíle a komunikační a radarovou síť.

Plán obrany

Hitlerova strategie obrany Francie se opírala především o pás pobřežních opevnění, známých jako Atlantický val. Jeho stavba započala začátkem roku 1942, když ještě nehrozilo akutní nebezpečí invaze. Měl chránit zejména vojenská zařízení a důležité přístavy. Vzhledem ke koncentraci spojeneckých sil ve Středomoří však práce na stavbě nebyly považovány za příliš naléhavé a plány na souvislý pás opevnění zůstávaly převážně na papíře.

To se změnilo v prosinci 1943, když Hitler nařídil jejich uspíšení. Bylo jasné, že německé strategické plánování se opíralo o to, že k vylodění nejspíš dojde někde v dosahu leteckého krytí ze základen v Anglii a že se Spojenci budou snažit zmocnit přístavních zařízení kvůli rychlému posílení útočících jednotek. Němci si zároveň uvědomovali možnost podpůrných nebo diverzních vylodění i schopnost Spojenců zajišťovat letecké krytí z letadlových lodí, a byli tudíž nuceni udržovat velké vojenské síly v poměrně klidných sektorech pobřeží.

Klikněte pro větší obrázek Tak široké nasazení by mohlo být účinné, jen když budou vyloďující se jednotky napadeny hned na břehu. Proto měla být bráněna každá pláž mezi Dánskem a pobřežím Bretaně. Aby byly nejpozději do dubna 1944 vybudovány tisíce nových dělostřeleckých, kulometných a minometných pozic, byly nasazeny vojenské i civilní pracovní oddíly. V prvních měsících roku 1944 vynaložili Němci nesmírné úsilí na zesílení pobřežní obrany. Útok očekávali na jaře nebo v létě.

Koncem května 1944 byla prakticky dokončena opevnění v Pas de Calais, oblasti, která byla opevněna přednostně. Během dubna a května byly německé obrněné útvary na západě posíleny jednotkami převelenými z východní fronty a novými tanky a samohybnými děly z Německa. S blížícím se dnem D se německé ozbrojené síly na západě rozrostly z 53 na 57 divizí. Ty byly rozděleny mezi 4 armády ve Francii a Belgii. Tankové zálohy byly umístěny v oblasti Paříže. Kromě toho 3. letecká armáda disponovala asi tisíci letouny všech typů, k nimž by se v případě invaze připojily další, okamžitě přesunuté z Německa.

Plán obrany byl prozatím pružný. Nikdo totiž přesně nevěděl, kde Spojenci udeří. První a hlavní obrannou linií bylo samotné pobřeží. Za Atlantickým valem se nacházely 4 obrněné divize tankové skupiny Západ. Kdyby byl val prolomen, měly přejít do protiútoku a udržovat předmostí, dokud se k nim nepřipojí jednotky přesunuté z jiných sektorů.

Síly protivníků

Spojenecké invazní síly

Bylo zřejmé, že pro vylodění u francouzského pobřeží bude zapotřebí válečných plavidel a přepravních i letadlových lodí v dosud nevídaném množství. Invazní flotila se měla skládat z 5300 plavidel, z nichž asi čtvrtinu tvořily válečné lodě. Hlavní roli hrály bitevní lodě, křižníky a torpédoborce svazu pro ostřelování pobřeží. Při podpoře vyloďovacích operací ve Středomoří se osvědčily smrtící kombinací přesné a těžké palby. To mělo být ono beranidlo, které prolomí Hitlerův Atlantický val.

Přípravy na operaci Overlord nabíraly na tempu i ve vzduchu. V roce 1943 se k americké 8. letecké armádě připojila 9. armáda taktického letectva, převelená ze Středomoří. V roce 1944 zahájily tyto síly za asistence britského Královského letectva velkou kampaň náletů na životně důležité strategické body ve Francii a Německu. Jejich cílem bylo zatáhnout Luftwaffe do bitvy a zajistit si naprostou vzdušnou nadvládu.

Útočící skupiny byly vycvičené v bojích proti krytům a bunkrům a námořnictvo trénovalo koordinaci palebné podpory. Řada vojáků, kteří se měli vylodit v první vlně, patřila k ostříleným veteránům z předešlých tažení, další byli vojáci pravidelné armády, kteří se připravovali mnoho let, na druhou stranu většina vojáků v následných vyloďovacích vlnách ještě neprošla zatěžkávací zkouškou. I jejich role ale byla významná. Nikdo totiž neuměl přesně odhadnout vývoj nadcházející bitvy. Proto prošla i řada jednotek z následných vln výcvikem ve vyloďování pod palbou, v útoku i v bránění, v boji zblízka a v technikách útoku na opevněné pozice. Všechno se odehrávalo v přísném utajení, přesné datum a místo vylodění znalo jen pár lidí.

Wermacht

Od katastrofy u Stalingradu vedla německá armáda na východě převážně obrannou válku. V tomto tažení přišla o bezmála půl milionu mužů a velké množství výzbroje, což vážně podkopávalo její ofenzivní schopnosti. K dalšímu oslabení vedlo rozprášení německých ozbrojených sil v Africe a válka v Itálii. Přesto ani v roce 1944 nedošlo k zásadní revizi německých organizačních struktur. Divize byly pouze přeorganizovány, jejich síly byly sníženy z devíti na 6 praporů. Dokonce i divize, které byly zcela zničeny, byly znovu obnoveny na minimálních stavech a nasazeny zpět na frontu. Počet divizí se nezměnil a nezměněny zůstaly i operační úkoly. Strategie zakazující jakýkoliv ústup i chronický nedostatek záloh kladly vysoké nároky na jednotky na všech bojištích. Řada jednotek se hodila jen k statické obraně.

Navzdory neúspěchům a zvratům z roku 1943 byla morálka v německé armádě pořád vysoká. Vojáci měli za sebou zkušenosti boje v těch nejtěžších podmínkách, které posílily jejich soudržnost. To platilo zejména o Waffen SS. Na východě prokázaly tyto jednotky fanatické odhodlání a stejnou zarputilost v obraně jako v útoku. V roce 1944 byly tankové divize SS jedinými jednotkami v armádě, udržovanými na tabulkových počtech vojáků i výzbroje. Rundstedt měl před bitvou v Normandii šest takových divizí, právě s nimi měl největší strategické plány a vkládal do nich největší naděje.

Informace a dezinformace

V roce 1944 měli Spojenci výrazný náskok v tajné válce zpravodajských služeb a klamání nepřítele. Zatímco německé průzkumné přelety nad Británií téměř ustaly, obdobných přeletů spojeneckých letounů nad okupovanou Evropou den ode dne přibývalo. Přesto však letecký průzkum poskytoval jen zlomek celkového objemu informací, které pomáhaly utvářet a zpřesňovat spojenecké plány.

Klikněte pro větší obrázek Množství informací přicházelo ze samotných okupovaných území. Britští agenti v předešlých letech vyzbrojili a zorganizovali členy hnutí odporu. Prakticky všichni byli vybaveni vysílačkami. Díky zprávám odbojářů drželi spojenečtí plánovači krok s vývojem událostí; znali polohu skladů pohonných hmot a munice, sílu i morálku nepřátelských jednotek, věděli o zakamuflovaných zařízeních často neviditelných ze vzduchu. Jen v květnu 1944 bylo do Anglie zasláno na 4000 takových hlášení. Některé sítě byly prozrazeny a odhaleny, ale už samotný objem získaných zpravodajských informací více než vyvažoval riziko s tím spojené.

Dalším bohatým zdrojem informací byla paradoxně samotná německá armáda. Už v roce 1940 britští zpravodajci pravidelně dešifrovali německé radiové depeše. Tyto operace provázel tak dokonale propracovaný systém utajení, že německá armáda se až do konce války nedověděla, že její bezpečnost byla tak vážně narušena. Spojenci z těchto zdrojů věděli, že Němci očekávají invazní útok v oblasti Pas de Calais. Aby je utvrdili v tomto přesvědčení, zinscenovali Spojenci rozsáhlou kampaň na oklamání nepřítele. Na jednu leteckou misi nad Normandií připadaly dvě nad Pas de Calais. Uměle vytvořená radiová komunikace měla Němce přesvědčit, že právě tam se chtějí Spojenci vylodit. Další úmyslně nastražené stopy naznačovaly, že k diverzním vyloděním dojde v Norsku a v Pas de Calais. Na podporu těchto klamných tvrzení byly v Doverské úžině a v severním Atlantiku mezi Skotskem a Norskem prováděny námořní operace včetně námořního průzkumu. Cílem Spojenců bylo vyvolat u německého vrchního velení dojem, že Normandie slouží jen ke zmatení nepřítele a že ponechají svá vojska dál soustředěna v oblasti Pas de Calais.

Předvečer bitvy

V květnu 1944 se vzdušná ofenziva dál vystupňovala systematickými nízkými nálety na síť druhotných cílů ve Francii, Belgii a Nizozemsku. Byly zaměřeny na přepravní uzly, centrály nepřítele, na radarové a komunikační systémy, na polní letiště, mosty, muniční, palivové i zásobovací sklady. Kvůli zajištění bezpečnosti a posílení kampaně na oklamání nepřítele byla tato ofenziva prováděna na široké frontě, s největší koncentrací útoků na oblast Pas de Calais. Zároveň s tím se stupňovala i aktivita odbojářských skupin. Tyto operace dál pomáhaly vyřazovat z činnosti přepravní a komunikační systémy a vázat na sebe významnou část německých sil. V polovině května začalo poslední, přesně načasované tažení na oklamání nepřítele. Spojenecké armády zahájily v Itálii dlouho připravovanou ofenzivu proti Gustavově linii.

Originální názevBattlefield SSN 1 / Battle of Normandy - Part 1
Stopáž58 minut
Rok výroby 1995
 )D( ST 4:3
ŽánrDokument