Hmyz

Hra bratří Čapků z dvacátých let minulého století se objevuje na českých divadelních scénách pravidelně, vždy však (ať v Disku nebo v Národním divadle) v tradiční interpretaci obrazu lidské hrabivosti, parazitování na práci jiných a touhy po kořisti, resp. v utkvělých představách o typických fenoménech pozdní měšťanské společnosti. Jednotlivé projevy lidského chování a analogie s etologií zvířat/hmyzu bývají v těchto produkcích často jednoduše aktualizovány. „Její misantropický duch je však stále aktuální. O to se postaral kořistnický charakter soudobé civilizace. V našem filmu však tato hra tvoří jen pozadí vlastního příběhu, který má ve svém vyznění blíže ke Kafkově Proměně, než k Čapkům. Nejde nám o "politický" film, ale o film imaginativní, který nabízí řadu možných interpretací“, říká o svém projektu režisér. Švankmajerův přístup k textu bratří Čapků je prostě odlišný: stačí mu exemplum hry, její výrazné druhé jednání a svůj zájem posouvá především do imaginativního prostoru hry ve hře, do vztahu našeho jednání a inscenování, stylizace jednání.