Dobré ráno

Záznam chatu z pátku 5. ledna 2018

InnerS: „Jaký je rozdíl mezi postavením psychologa v nynější ČR a předlistopadovém Česku?“

Jan Svoboda: „Pokud vyjdu z toho, co vím, tak jediný - někteří psychologové dělají za "živé peníze" a někteří na pojišťovnu. Jinak ve smyslu přístupu ke klientovi, žádný. Rozhodně si nemyslím, že došlo k výraznému zkvalitnění. Došlo k nabídce větších možností a většího přehledu. To ale neznamená automaticky vyšší kvalitu. JS“

Anna: „Je podle Vás v ČR dostatek psychologů?“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Ne, dostatek rozhodně není. A ještě větší deficit je na osvětě, tedy na tom, aby lidé měli více systematických informací z psychologie, aby dokázali zvýšit svou prožitkovou kvalitu života- což je něco jiného, než životní úroveň. JS“

ANTI: „Měl by podle Vás každý v životě zajít za psychologem?“

Jan Svoboda: „Ne, dobrý den, to bych rozhodně jako cíl neviděl. Spíše naučit lidi chápat rozdíl mezi štěstím a potěšením. Aby se přestali honit za potěšením, ale uměli dosahovat stav štěstí. JS“

marek: „mate deti cukroví mate rádi“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím,zda je dotaz celý.. Děti mám dvě (dva samostatní dospělí muži to jsou dnes) a jsem normální chlap- to jsou typy, co hovoří o řízku a jednou v krupici..Takže cukroví ano, čokoládové.. JS“

Karel: „Jste optimista,nebo pesimista?Pesimista-v této zemi uz to nemůže byt horsi!Optimista-ale muze!“

Jan Svoboda: „Ne ne, žijete v zemi, kde je jedna z nejvyšších prožitkových kvalit u lidí! Nenechejte se manipulovat kdejakým novinářským slintalem. A optimismus - pesimismus, to je nadstavení člověka, důsledek traumat..a přemnoha dalšího. Takže kvalitně odpovědět krátce neumím. JS“

Lída: „Dobré ráno pane Svobodo, tak ráda Vás vidím a hned mám dobrou náladu. Dnešní téma je naprosto skvělé. Váš úvod je jen potvrzením toho, jak si máme uvědomovat časový prostor, že né vše je hned. Přeji Vám moc a moc krásných chvil v novém roce a těším se na Vaše povídání. Tolik čerpám v životě z Vašich přednášek. Vždy to tak probíhalo, jak jste říkal. S úctou k Vám vychov. Lída z Opavy ( šťastný důchodce )“

Jan Svoboda: „Hezký den. Co je to čas? Čas je definován jako pohyb energie. (nejrůznějšími směry..) Tedy čas není energie a čas není pohyb. Čas je tedy důsledek, není ničeho příčina..Takže ne ne, nesvádějme věci na čas..Tolik jen inspirace k první úvaze z vaše dotazu. A téma - díky za přípomenutí..víte, že ani nevím, jaké máme? Tak hezký den přeji, s úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobré ráno, je porucha osobnosti vrozená, nabytá v průběhu života nebo obojí? Dá se medikamentózně léčit? Případně jakými léky? Děkuji“

Jan Svoboda: „Dobrý den, To je dotaz složitější - čemu říkáte porucha osobnosti? Když vyjdu z definice, pak se s tímto dá naučit žít, určitým způsobem zvnitřnit sebekontrolu. To je řešení, které je nejlepší. A ostatní techniky- jsou spíše tlumící, než řešící. Ale jak jsem už napsal - to není dotaz na chat v televizi, je vážnější, vyžaduje hlubší odpověď. JS“

Iveta: „Dobre rano, pan Svoboda,zase Vas rada vidim v studiu a som zvedava,co sa dozviem z Vasho rozpravania.Zaujalo ma,ako ste spomenuli prechod nie do noveho roku,ale dalsieho roku.Citim v tom rozdiel:-)Na okoli aj blizkych vnimam,ako ludia cakanu vzdy nieco pekné v tom "novom" roku,uz na zaciatku,ono to neprichadza a su z toho naladovi.Nehovoriac o pohode,ktora cez vianocne sviatky vladne,ale tiez stoji velke usilie a asi predstáavuje nápor na psychiku navzdory,ze ma clovek na oddych oprávnený narok a je v domacom prostredí, viete,co myslim?Zaujimalo by ma,co vy zelate blizkym a okoliu do roku 2o18,z ktoreho vynechavate zamerne slovicko "novy".Ozaj,nechystate sa napísať knihu na dolezite temy,o ktorych aj v studiu hovorite?Dakujem.“

Jan Svoboda: „Dobrý den.. to je zvláštní..před chvílí jsem myslel na Slovensko, kde rád přednáším, do studia přišla skupina lidí ze Slovenska a Vy píšete.. Ale k věci : já přeji vnitřní klid a vyrovnanost. A Vám ještě přeji co nejhezčí den. S úctou Jan Svoboda“

OLIOLA: „Dobrý den, prosím o řadu. Můj 7 lety syn je od mála na mě velmi pripoutany, musí mě mít v blízkosti. Špatně snáší odloučení. Dcera byla také taková. Já vlastně také. Jakou chybu dělám ve výchově? Na tatínka jsou také faxování. Dělá jim to vnitřně strach. Snažím si o všem povídat, rozebírat situace. Jsme všichni precitliveli. Jak toto posílit. Moc děkuji za odpověď. Oliola“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím, jak přesně uchopit Váš dotaz, potřeboval bych více informací- tak začneme třeba u rituálů. Vypadá usínací rituál tak, že děti usínají ve svých postýlkách? Chodí za Vám do postele? Necháváte je tam? Víte jaký je rozdíl mezi pochvalou a oceněním? /Ocenění není finanční!/ Mají Vaše děti dostatečný kontakt s vrstevníky? To je jen díleček otázek, které bych Vám dával v případě, že bychom řešili takový problém v poradně. Takže co chci - motivovat Vás k tomu, e pro Vás má smysl za odborníkem zajít. Udělejte to. S úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobré ráno, vrátím se k tomu náměstí. Říkáte, že se sejdou osmělí lidé. Neodvažuji se odhadnout Váš věk, možná Vám něco říkají čísla 2:0, 4:3. Jsou to výsledky námi vyhraných hokejových utkání se soupeřem v tu dobu nejvíce "nenáviděným" nejen ve sportu (rok 1969). Po obou utkáních se město sešlo na náměstí a oslavovali jsme hodně. Byla jsem puboš, táta mě - obrovskou hokejovou fanynku - vzal sebou a byl to zážitek nepřekonatelný, do té doby jsem nezažila takovou spontánnost. Byl to průšvih státu? Rodiny byly v tu dobu ještě v pořádku, lidé do těch svých "smeček" patřili a věděli to, podle mého názoru nehledali větší "smečku" kvůli osamělosti. Takže jak to vidíte?“

Jan Svoboda: „Ne ne, a jen tak - budeme zhruba stejný ročník.. Mluvíme o Silvestru, o zcela konkrétní dni - to co říkáte Vy, je otázka sdílené radosti, sounáležitosti..Vám nemusím vysvětlovat, že stadion je chrám. Chrám sounáležitosti těch, kteří tam jsou..je to dílem "davová psychóza" - v dobrém..Takže něco jiného je uzávěrka prožitého a něco jiného sdílený prožitek. A náměstí na Silvestra je sdílený prožitek, který zastupuje to, co by mělo být. A jak jsem říkal - není to špatně, jen, není to ono pravé.. S úctou Jan Svoboda“

Martina: „Dobrý den, dcera (17 let) mívá deprese, bere Citalec. Občas slýchá hlasy, které jí prý našeptávají špatné věci, třeba že tento svět nestojí za nic a ať si ublíží, navštěvuje psychiatričku. Máme o ní strach, aby si opravdu neublížila. Jednou už byla hospitalizovaná, jsou to už 3 roky. Prosím, poraďte nám. Děkujeme moc předem.“

Jan Svoboda: „Má rada, může jen uškodit. Aby k něčemu byla, musel bych s Vaší dcerou, s Vámi,prožít několik konzultací minimálně..Tak jen mohu držet palce, více opravdu nemohu, ublížil bych. Třeba i tím, že bych Vám dal klamnou naději.A ubližovat, nechci. Kéž se Vám daří, je Vám dobře. S úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobré ráno, mám vždycky pozitivní pocit, když vás ráno vidím na obrazovce! Ale já mám dobrý pocit každé ráno, když se probudím, když se rozednívá a vítám nový den...jsem už asi 3 roky v důchodu a razím heslo, že nejhorší je nedělat nic. Tak mám stále činnost, večer dobrý pocit z hezkého dne, spoustu kamarádů a pár přátel, občas nějakou dovču za sluníčkem, zahradu u domku....není "trestné", že je mi tak dobře? Přeji vám vše nejlepší do nového roku.“

Jan Svoboda: „Skvělé, dobrý den. Kéž jste inspirací pro další čtenáře těchto řádků.. a pro ty,kteří teď vzdychli - vzpomeňte si, co Vás bavilo do dvanácti - třinácti let a dělali jste déle než tři měsíce. A k tomu se vraťte v podobě, která je reálná. to je jedna z možných cest, jak se zaměstnat - chcete li dělat a něco, co Vás bude bavit. Tak kéž se daří!¨ Jan Svoboda“

Zuzana: „Dobrý den, pane Svobodo, kde bych mohla navštívit vaši přednášku v letošním roce? Děkuji za odpověď a přeji vše dobré“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Děkuji, pohladila jste mou ješitnost.. Nemám stránky atd, není žádná komplexní informace na jednom místě..A pro veřejnost přednáším velice málo, spíše povídám pro konkrétní profesní skupiny..Takže, hm, za pár hodin přednáším v Bruntále, včera jsem přednášel v Praze..ale pro veřejnost, pokud si vybavím diář, tak tam nic není - zatím. Tak alespoň přeji co nejhezčí den. S úctou Jan Svoboda“

Martina: „Dobré ráno, ráda Vás opět vidím. Jak se vypořádat s očekáváním v partnerských vztazích? Mohou muži z Marsu naslouchat Venušankám? Jak lze nastolit rovnovážnost po letech nevyváženosti?“

Jan Svoboda: „Hm..dobrý dotaz a nadlouho.. PRvní věc: s čím srovnáváte svůj vztah, že jej takhle hodnotíte? Nesrovnáváte jej náhodou s nějakým vztahem z amerického seriálu? Anebo - se svou představou, která vlastně nebyla nikdy konkretizována, tedy daná do slov? Ano, jsme nepříjemný, ale to je první a zásadní věc. Druhá věc: tušíte, jaký smysl má partnerský vztah? Přemýšlejte nad tím..Já Vám napovím jediné: jeho cílem není, aby Vám bylo dobře. To je mýtus v úrovni osmé třídy základní školy..A ještě trochu napovím - ten smysl je ve dvou věcech. Hledejte v sobě, ve zkušenostech, které četla, viděla..Znáte knihu autor Herlinger: Skrytá symetrie lásky? Třeba.. Tak zatím nashledanou S úctou Jan Svoboda“

Jana: „Dobry den,pane dr,pokazde,kdyz Vas slysim a vidim mam dobrou naladu,pusobite jako balzam na mou dusi.Moc Vas zdravim a preji krasny rok 2018.Chtela jsem se zeptat,jestli je mozne navstivit Vasi prednasku i v Brne? Dekuji moc a pekny den.“

Jan Svoboda: „Brno, dobrý den, díky stavu D1 u Vyškova a kolem města Brna, jsem celý rok vynechal. Absolutně nešlo odhadovat čas..Letos to možná bude jiné. Ale v tuto chvíli,když vynechám jednu mateřskou školu,kde dělám supervize, není v Brně nic domluveno. S úctou Jan Svoboda“

Pavla: „Dobrý den,jaký máte názor na dělenou péči? Vnučka je od 1.roku týden u matky týden u otce,bude ji 11let,v noci se občas počůrává a někdy když je v rodině někde na návštěvě, tam něco tajně vezme ( vlastně ukradne) jednou řekla,když byla tázána proč to dělá,konečně si mě někdo všiml.nechce o tom vůbec mluvit,když se to s ní probírá,co si o tom myslíte? moc děkuji za odpověď.“

Jan Svoboda: „Tak tohle, je něco ze sorty nejhoršího, co je možné dítěti udělat..Poproste je, aby se vzpamatovali a dali šanci svému dítěti na adekvátní sociální vývoj a později adekvátní chápání sociálních vztahů. Držím palce..dítě, není věc. Je to samostatná bytost, kterou rodiče nějaký čas jeho životem doprovázejí..a mohl bych pokračovat. Jan Svoboda“

Jana Praha 5: „Dobrý den měla jsem tu čest setkat se s Vámi na několika besedách v mateřské školce, kde pracuji jako učitelka a tyto besedy byly pro mne vždy přínosem. Ráda bych se zeptala na váš názor. Pracuji v malém kolektivu s hezkými vztahy a tuto souhru dost naléhavě začala narušovat kolegyně s druhé třídy, která je současně zástupkyní ředitelky. Neustále mne poučuje, kritizuje mne a to přímo před dětmi při různných situacích, kontroluje můj prostor i mou práci s počítačem, příjde a dívá se mi přes rameno co dělám. Na druhou stranu se chová přehnaně přátelsky. Při mém dotazu proč se tak chová mi řekne že je profesionálka a odděluje funkci zástupkyně a osobní soukromý přístup. Je vůbec možné aby to takhle fungovalo. Dala jsem si předsevzetí do nového roku že s tím zkusím něco udělat. Nechci na ni žalovat ředitelce, vyřešil by to rozhovor ve třech? Myslím tím já, ona a ředitelka? Děkuji a přeji hodně štěstí a zdraví. Jana z Prahy 5“

Jan Svoboda: „Dobrý den, paní Jano. Včera jsem přednášel večer v MŠ v Bubenči.. Ale k věci: když takhle přijde, postavte se a přibližte se k ní "tvář proti tváři" co nejblíže. Po té, co něco sdělí, zopakujte co říkala..prostě jmenuje se to reflexe a komentování..Když tak se podívejte na metodu "Aktivní naslouchání", někde načtěte jaký to má smysl a co to je. Držím palce. S úctou Jan Svoboda“

Ivana -: „Dobré ráno z Mariánských Lázní :-) Nestíhám každý den, ale zrovna dnes mám volno a ejhle, trefila jsem se opět na dobré ráno s Vámi.Ráda Vás poslouchám, mluvíte tak srozumitelně, že rozumím všemu co říkáte,což opravdu není u spousty lidí :-)Děkuji Vám a přeji krásný den :-)Nemáte cestu k nám na západ s nějakým povídáním(minule jste psal, že jezdíte na gympl, ale pro nás starší.....už ani můj syn na gymplu není :-)“

Jan Svoboda: „Zdravím do Marijánek! Ano, opakovaně jsem u Vás přednášel na Obch.akademii - gymnáziu, gastro škole.. Moc hezký kraj..ale pro dospělé neučitele, hm, tak to ne, ani není nic plánováno..V Plzni, tuším za týden, čtvrnáct dnů..bližšího - zatím o ničem nevím. Ale i tak - pozdravte mi kopečky kolem Marijánek.. S úctou Jan Svoboda“

Pavla: „děkuji za odpověď,(dělená péče) dá se ještě něco zachránit? domov pouze u jednoho rodiče? pokud vše bude pokračovat ve stejných kolejích,co může následovat? myluju svou vnučku,jak mohu pomoct jako babička?“

Jan Svoboda: „Hm.. Snad tím tím, že znejistíte eticky názor rodičů tak, že se brátí na odborníka. A tím by měl být praktik, ne nějaký psychologický statistik z vysoké školy. Jinak, hm, nevím..A možná to budete Vy, čemu pocitově - pocitově, bude to dítě říkat domov. Možná budete v tomto hodně důležitá. Tak "mladým" zbytečně moc neraďte, aby Vás neodtřihli, raďte jemně, jen odpovídejte na dotazy. No, držím palce. Jan Svoboda Jan Svoboda“

Helena: „Synovec se nám vzdaluje, založil rodinu a mívají tajemství, resp. říkají vše pozdě. Pak už se jen předstíraně raduji, protože mě mrzí, že jim nestojím za prvotní sdílení. Stále udržuji kontakt, ale přestává mě to bavit. Co dělat?“

Jan Svoboda: „Co dělat? Mít radost. Mít radost,protože jste jej dobře vychovala. Je samostatný. Vás má v záloze..Víte, od určitého věku je závislost rodičů na dětech vyšší, než závislost dětí na rodičích. Tak v tom co se děje, nehledejte selhání - ani zklamání. A pokud máte v sobě potřebu být "sociálně aktivní" (no to zní hrozně) pak napřete své dispozice jinam, než do své rodiny. Jde to, opravdu. S úctou Jan Svoboda“

Lenka, Plzeň: „Dobré ráno pane Svobodo, také Vás ráda opět slyším a vidím v mém nejobl. tv pořadu. Od mého přitele né kvuli me odešla žena. Po roce když zjistila, že si někoho našel a že jsem to já ;), zmanipulovala, pomluvila, zabojovala, aby mě vypudulila. Detaily jsou šilený. Vrátila se. Šok, ale neklaplo jí to. "Lasku nezabiješ" Nyni je v roli oběti a stále se snaží nám to kazit. Přestože už je rozvod, vyporadani, a vi o nás, nerespektuje!!. Miluji bezpodminecne, ale sebe miluji vic, presto jsem vztah ukoncila a opet do nej vstoupila, ach ta láska a prekazky. Opravdu jsem sama byla stastnejsi. Jak nalozit s tou "pani" co manipuluje a lze a stale je prekazkou. Děkuji za odpověd“

Jan Svoboda: „NETRAPTE SE, je to opravdu zbytečné..To je tématika manželského poradenství, často jsem řešíval takové a obdobné příběhy, tak jako další kolegové,kolegyně. Zajděte do nejbližší poradny, kde se řeší partnerská problematika. Netrapte se zbytečně, opravdu.. Držím palce. Jan Svoboda“

Dáša: „Dobrý den, už jsem na vás natrefila v Dobrém ránu asi po třetí. Velmi ráda vás poslouchám, z vašich úst zní všechno jednoduše, srozumitelně...vše má hlavu patu. Navíc reagujete velmi rychle a s takovou lehkostí, že mě velmi mrzí, že jsem vás už nezaznamenala dříve.Nepřednášíte někdy v okolí Opavy ? Jinak přeji v Novém roce vše dobré a hlavně zdraví.“

Jan Svoboda: „Děkuji za přání.. Pak já přeji Vám, co nejvíce vnitřního klidu a vyrovnanosti - nezávisle na počasí a náladách lidí kolem Vás. V Opavě? Hm..nemám tady diář, ale dokonce února spíše ne..Jinak bývám v prostorách Obchodní akademie v Opavě.. Tak hezký den. Jan Svoboda“

Helena: „Dobré ráno jsem 29 roků vdaná manželství kdysi spokojené ,teď v troskách ,z manžela se stal workoholik v nové práci kde je 5 let .Domů chodil jen spát ,nejdřív jsem ho prosila ať dá rodinu na první místo ,pak už jsem hádky vyvolávala .Odešel je tomu 6 měsíců ,chce se rozvést já né, je to hodný člověk ,vůbec nekomunikuje .Minimálně s dětma ,moc to bolí nemůžu pochopit že dokáže smazat 29 roků manželství .Teď mu bylo 50 let .Nevím co dál“

Jan Svoboda: „Škoda.. to je příběh,který bych rád rozepsal.. Prostě, sešlo se několik věcí dohromady. Krize, kterou muž prožívá kolem 50 roku věku, změna, kterou udělal komplexněji /práce, rodina a možná i další/ prostě, určitě jsou možné úpravy. Zda vyřešit tak, aby se vrátil, to nevím. A pomůže Vám poradenský psycholog, tedy rodinná poradna se tomu dnes říká. Zavolejte tam, objednejte se. Opravdu. Úpravy skutečně jsou možné. S úctou Jan Svoboda“

Radek: „Dobre rano pane doktore, jeste jeden dotaz bych mel a sice jak vnimate rozdil mezi sobcem a narcisem? Je mozna u techto poruch osobnosti nejaka ucina terapie?“

Jan Svoboda: „Postavím Vám odpověď jinak: ví onen člověk, že je "sobec"? Případně, ví, že je "narcis?" A pokud na to "má diagnózu - existuje někdo, koho jemu můžete nabídnout jako vzor pro srovnávání? tudy vyzkoušejte přemýšlet. S úctou Jan Svoboda“

Lucie: „Dobré ráno. Prosím o radu. Potřebuji sehnat novou, pro mne aspoň trochu snesitelnou práci. Složité to mám v tom, že mám trochu vyšší IQ a to mi komplikuje život. Obvykle skončím někde v kolektivu účetních, které ale pracují jen podle svých zajetých kolejí, nesnášejí změny a šílí, když má někdo nadhled a vidí šířeji a dál. Soustu let jsem pracovala v kolektivu, kde schopnos myslet byla přínosem, zlepšování a změny byly vítány. Děkuji!“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Hm, a netendujete k socipopatii? Zkoušel jste si nějaký takový test? Pokud ne, vyzkoušejte, zda náhodnou jen neracionalizujete svůj vlastní problém. Další možnost - Svět je kontrolované bláznovství. Přemýšlejte nad tím sdělením. A pak je významné vše! A je pouze otázkou vaší vůle,jaké si dáváte cíle. Takže pokud se kdekoliv zaměstnáte, dejte si úkol: "Budu zde nejméně 6 měsíců" - a je nemyslitelné odejít dříve..Prostě takhle bych s Vám pracoval, tak jako jsem vedl lidi,kteří včas pochopili, že "být členem Menzy, případně Einsteinovy společnosti" pro výši intelektu, neznamená z hlediska kvality života, vůbec nic S úctou Jan Svoboda“

Míra Trojan: „Ahoj Honzo, jsem rád, že tě vidím alespoň v televizi, pokud si vzpomeneš na Benecko r. cca 1990 a "skupinovou terapii" s malými, Edou, jeho ženou a druhým Trojanem (jméno se i nevybavuje), díky za dnešní osvěžení. Něco mi to dalo, mám se dobře Díky za dnešní připomenutí. Mám se dobře a rád tě kdykoli uvidím. Ozvu se, jak budu mít cestu na Ostravu. Míra Trojan, Č. Budějovice“

Jan Svoboda: „Hm, tak tento typ pobytů už neexistuje..Díky za pocity vyvolané vzpomínkou.. A měj se moc! Honza“

Dáša: „Dobrý den, stále si kladu otázku, proč jsou dvě děti, v našem případě dcera a syn, tak rozdílní, když vychováváni byly stejně ? Dcera má rodinu, dvě děti, je samostatná, vystudovala ing. Syn, který sice bydlí už sám, aspoň v tomhle jsem byla nekompromisní...neustále se potýkáme z jeho strany se lhaním, takže mám problém mu cokoliv uvěřit. Já si pak v hlavě vytvářím různé scénaře, které mě pak akorát trápí. Co s tím ? Problémů už jsme s ním řešili nepočítaně, takže se snažím ho vyhnat z hlavy, ať mě to úplně nesemele. Manžel to umí a pak mi vytýká, že se odstěhoval, takže o něm nechce slyšet skoro každý den. Jsme spolu už třicet let, pokud se hádáme, je to skoro vždycky jen kvůli synovi.“

Jan Svoboda: „Dobrý den. Je nemyslitelné, aby děti byly stejné..Tak jako není stejná jedna sněhová vločka jako druhá vločka..A navíc, v rodinnému systému má každý svou roli . jednáním, chováním - a když je jedna pozice obsazená, tak se volí druhá..Vždy je v rámci rodiny někdo společensky úspěšnější, někdo méně, někdo hrubější, někdo jemnější..Prostě to je sociální zákonitost. Načtěte si něco na toto téma ze sociální psychologie. A zjistíte, že jste žádné chyby v tomto smyslu neudělali. s úctou Jan Svoboda“

Ivana Kachlikova: „Vzdy kdyz Vas slysim a vidim :) v nejakem poradu,tak mam hezky den. Preji Vam hodne uspechu ve Vasi praci a take v soukromem zivote. Ivana“

Jan Svoboda: „Děkuji.. Těší mě, co píšete. S úctou Jan Svoboda“