Září 1944. Deště vytvořily z Lotrinska jeden velký močál, který spolu s nedostatkem paliva a komplikovaným překračováním řek zbrzdil generálovu ambici proniknout co nejdříve za německé hranice. Americká dokumentární rekonstrukce

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V červenci se zbavil Hitler svého špičkového generála na západní frontě, Gerda von Runstedta. Vůdce byl také lehce raněn při pokusu o atentát. Ale pak 1. září jmenoval Hitler všeobecně respektovaného von Rundstedta zpět do funkce. Do německých řad se vrátila stabilita. Von Runstedt byl přímo ztělesněním německého či pruského idolu generála, vypadal skoro jako karikatura. Byl rovný jako pravítko. Nosil starou pruskou helmu s kovovým hrotem. Ve 2. světové válce byl jedním z nejzkušenějších generálů. Němci nevěděli, že Patton má svázané ruce a nemůže pokračovat v ofenzívě, protože neměl dostatek pohoných hmot. Generál chtěl postupovat aspoň malými kroky.

Klikněte pro větší obrázekStrategie překročení řeky Mosely měla uvést vojáky zase do tempa, které Patton ztratil při nucené přestávce v září. Překonat řeku z chodu nešlo, protože vzhledem k terénu se jeho obrněné jednotky a pěchota nemohly navzájem podporovat. Navíc některé přechody Němci úplně odřízli. Boje byly velmi krvavé. K jedné z krvavých potyček došlo 8. září 1944, když se 2. prapor 5. pěší divize 11. pluku pokusil přejít řeku. Vojáci se snažili udržet malé předmostí na Mosele u Dornot. Neměli však naději na únik, dokud nebude vybudován další přechod o něco jižněji. Zoufalí vojáci, kteří u Dornot přežili, se mohli zase stáhnout zpátky za řeku, aby si konečně trochu vydechli.

Bitva u Nancy

10. září Pattonova Třetí armáda konečně získala dostatečný příděl pohonných hmot, aby mohla vyrazit kupředu. Patton viděl, že Walton Walker a jeho jednotky to budou mít při postupu těžké. Opevněné město Metz (Méty) mělo s odrážením útoků staleté zkušenosti. Město Nancy, ležící o 60 kilometrů dále na jih, se zdálo být snazším cílem. Ale dva z Pattonových generálů se nemohli dohodnout na způsobu, jak Nancy dobýt. Velitelem 4. obrněné divize, zocelené v bojích, byl generál John Wood, agresivní, charizmatická osobnost, jeho muži mu říkali „Tiger Jack“. Jeho velícím důstojníkem je generál Manton Eddy, Eisenhowerův přítel, který sloužil s Pattonem v Africe a na Sicílii, ale v Pattonově Třetí armádě měl vyšší hodnost než Wood teprve od poloviny srpna.

Klikněte pro větší obrázekWood viděl příležitost severně od Nancy, kudy protékala jen jedna řeka, a tudíž by mohl postupovat rychle a Nancy odříznout. Eddy byl pěšák. Chtěl táhnout směrem na jih, kde očekával menší odpor, a byla tam spousta mostů. Pěšáci se ovšem mohli přes řeku dostat mnohem snáz než obrněná divize. Nebylo to poprvé ani naposledy, kdy se Wood a Eddy střetli. Ale Eddy nakonec souhlasil s kompromisem a dovolil Woodovi poslat polovinu obrněných sil kolem Nancy severně. Zbytek divize měl zaútočit z jihu.

Jenže ve stejný čas připravoval své plány na vlastní protiofenzívu i Hitler. Navzdory radám generála Runstedta nařídil proti Pattonovi velký protiútok. Povolal z východní fronty talentovaného generála Haso von Manteuffela. Generál měřil jen 158 centimetrů, ale to mu v kariéře nikdy nevadilo. Haso von Manteuffel patřil k německým důstojníkům s nejvyšším počtem vyznamenání, byl jedním z pouhých 27 nositelů Rytířského kříže s dubovými ratolestmi, meči a brilianty, vůbec nejvyššího německého vyznamenání. A byl také jedním z nejlepších bojových velitelů. Hitler chtěl, aby Manteuffel vpadl Pattonově armádě do boku. Hitler si představoval, že do srdce Třetí armády Spojených států zasadí ránu masivním protiútokem, když vyrazí z Lotrinska směrem na historické město Remeš. Ale dřív než tento útok mohl začít, Patton uskutečnil úvodní tah partie u Nancy. Hitlerova strategie byla po tomto kroku už nepoužitelná.

Klikněte pro větší obrázekNa severu byl Pattonův 20. sbor u Dornot zatlačen zpět. Ale na jihu tankisté a pěšáci z 12. sboru Mantona Eddyho pomalu získávali území jižně od Nancy. 20 kilometrů severně od Nancy u města Dieulouard se pilně činili američtí ženisté. 80. divize dojela k řece, a díky tomu, že už byl postaven pontonový most, mohla 13. září překročit Moselu. To byl průlom, na který čekal velitel 4. obrněné divize „Tiger Jack“ Wood. Jednou z prvních jednotek 4. obrněné divize, která řeku překročila, byl 37. tankový prapor, jemuž velel třicetiletý podplukovník Creighton Abrams. Jeho zdatnost na bitevním poli, vůdcovské schopnosti, to, jak uměl svou jednotku vycvičit a připravit pro boj – tento velitel 37. tankového pluku měl obrovskou odvahu. Vycítil příležitost a bez váhání se jí chopil. Generál Creighton Abrams nebyl jen hrdina 2. světové války. Byl to člověk, který se stal inspirací pro celou generaci tankistů. Naprosto po zásluze je po něm pojmenován tank M1 Abrams. Abramsovým cílem bylo se dostat za Nancy a Němci obsazené město odříznout. To, že generál Wood trval na útoku na Nancy ze severu, se vyplatilo. Za jediný den Abramsův 37. tankový prapor postoupil skoro o 25 kilometrů.

14. září 1944. Předsunutý oddíl 4. obrněné divize A se přiblížil ke klíčovému městu Arracourt – na hlavní severojižní komunikaci východně od Nancy. Z jihu se směrem na severovýchod, z Bayon na Maixe, tři dny probojovával oddíl B, včetně 8. tankového praporu Albina Irzyka. Německé síly v Nancy byly takřka úplně obklíčeny. Velitel Johannes Blaskowitz už většině svých mužů nařídil, aby ustoupili směrem k německé hranici. Wood se chtěl pustit za nimi, ale jeho velící důstojník, generál Manton Eddy, váhal. Manton Eddy měl s generálem Johnem Woodem, který velel 4. obrněné divizi, kvůli dobývání města Nancy neustále spory. Wood obvykle volal po smělejší akci. Eddy byl vždycky, někdy až příliš, opatrný.

Boje u Arracourtu

Klikněte pro větší obrázekPatton chce ukázat, že svým velitelům důvěřuje, Eddy váhal postoupit dál a výsledkem byla další pauza, která Němcům umožnila upevnit svoji obranu. Adolf Hitler hodlal z toho pro sebe rychle vytěžit maximum. Vůdcův obrněný protiútok, celé dny odkládaný, měl právě začít. Hitler chtěl původně udeřit hluboko na území Spojenců, ještě než Patton obsadil Nancy. Ale teď už je cílem Němců jen zatlačit Pattonovy síly zpátky za řeku Moselu. A Manteuffel si byl vědom, že ani to nebude snadné. Věděl, že má omezenou palebnou sílu, a věděl také, že nebe patří Spojencům. Ale byl to německý důstojník – uposlechl.

18. září 1944. Manteuffelův útok začal. Cílem byly Pattonovy síly podél Mosely a město Lunéville, které Němci chtěli použít jako operační základnu pro další útoky proti Pattonovým jednotkám. Měli úplně nové tanky Panther, právě sjely z výrobního pásu. Ale Manteuffelovy Panthery u Lunéville narazily na tvrdý odpor amerických stíhačů tanků a dělostřelectva. Německý velitel byl přinucen změnit plány. Manteuffel přeskupil své jednotky. Měly zaútočit na Pattonovy tanky u města Arracourt.

Klikněte pro větší obrázekAle Pattonovi střelci donutili nepřátelskou kolonu k ústupu. 3 kilometry východně od Arracourtu vytvořil to odpoledne velitel 37. tankového praporu Creighton Abrams bojovou operační skupinu, která měla vyhledávat nepřátelské tanky. Německý útok na Arracourt se zatím zoufale nedařil. Patton usoudil, že jeho tanky nepřítele zdecimovaly, a konečně dovolil Woodovi, aby postupoval směrem k německé hranici. Ale Manteuffel ještě nebyl poražen.

Hitlerova neschopnost velet

20. září se Patton a velitel 4. obrněné divize „Tiger Jack“ Wood domnívali, že německý útok z přechozího dne je už zažehnán. A že se konečně obnoví dynamika tankových útoků. Patton a Wood nařídili podplukovníku Creightonu Abramsovi vrátit se na silnici a vyrazit na východ, k německé hranici u Sarreguerminecu. Ale německý generál Johann Blaskowitz věděl, že jeho nejvyšší velitel Adolf Hitler se s porážkou nesmíří. Nařídil proto generálu Haso von Manteuffelovi, aby v útoku pokračoval – za každou cenu. Manteuffel byl v neřešitelné situaci. Hitler je zcela právem považován nejen za brutálního krvavého diktátora, ale také za mimořádně neschopného velitele. Nařídil aby pokračovali v protiútoku právě na tomto místě. A ono to bylo místo, kde byla velmi dobře zorganizovaná obrana. Ke konci dne byl Manteuffelův útok zastaven. Blaskowitzově armádě se nepodařilo zatlačit Pattonovy obrněnce zpátky za Moselu. Hitler zuřil.

Klikněte pro větší obrázek21. září německý diktátor Blaskowitze za trest odvolal. Boje u Arracourtu pokračovaly celé dny. Muži ze 4. obrněné divize odráželi další a další tankové útoky. A Manteuffelovy obrněné síly na tom byly čím dál hůř. Na obloze nad nimi se občas objevily P-47 Thunderbolt, využily chvilky, kdy se mezi dešťovými mraky objevila skulina, a udeřily na německé tankové jednotky. Němci měli velké problémy. Dostávali to shora i zdola. Ale německé vrchní velení stále trvalo na tom, aby obrněnce v celé oblasti opakovaně útočily na Pattonovy síly. Hitler byl pevně odhodlán Pattona z Lotrinska vytlačit.

24. září 1944. Už téměř týden obrněné brigády německého generála Hasso von Manteuffela dělaly maximum, aby Třetí armádu George Pattona vytlačily z jejího postavení na východním břehu řeky Mosely. Pattonova armáda opětovala každý Manteuffelův útočný manévr. Ale Němci byli sveřepí a odhodlaní a nepůsobili vyčerpaně. Poblíž města Chateau-Salins čelil prapor Albina Irzyka prudkému útoku německých obrněnců. Pokud by Irzyk a jeho muži pozici neudrželi, hrozil by rychlý německý průlom až k Nancy. Naštěstí v okamžiku, kdy už to vypadalo, že Irzykova jednotka podlehne, se obloha začala protrhávat a stíhačky mohly přijít na pomoc. Bylo zničeno 23 obrněnců. 300 vojáků bylo zabito a 194 zajato.

Klikněte pro větší obrázekPokus Němců prorazit směrem k Nancy selhal. Hitler by chtěl dál pokračovat v útoku, ale jeho velitelé už neměli jednotky. Protiútok byl nemožný. Patton a jeho muži dokázali, že v obranném boji mohou být stejně úspěšní jako při památné ofenzívě v srpnu. Za pouhý měsíc v Lotrinsku stačili zničit nebo poškodit téměř 500 německých tanků a útočných děl, a dalších 150 obrněných vozidel. Bitva u Arracourtu se stala jednou z největších tankových bitev 2. světové války. Padl v ní i mýtus o převaze německých obrněných sil. Bitva byla dobrým příkladem, jak se američtí velitelé obrněných sil naučili výborně takticky pracovat s tím, co měli k dispozici, tedy s tanky Sherman. Což skutečně ve 2. světové válce nejlepší tanky nebyly. Ale oni z nich dokázali udělat smrtící zbraň, přestože čelili nepříteli, který disponoval vůbec nejlepšími obrněnými vozidly 2. světově války.

Zase nedostatek paliva

Navzdory vítězstvím na bojišti čekalo Pattona veliké zklamání. Stejně jako na začátku září, opět neměl dost pohonných hmot, aby mohl pokračovat. Eisenhower opět přidělil pohonné hmoty přednostně britskému polnímu maršálu Bernardu Montgomerymu. Palivo, které Patton požadoval, přidělil Montgomerymu. A Montgomery zahájil operaci, kterou známe pod jménem Market Garden. A operace Market Garden nakonec nebyla úspěšná. Další příležitost, jak válku ukončit ještě do Vánoc, byla právě promarněna. Místo toho Pattonovi nařídili, ať zastaví veškeré plánování postupu východně od Nancy, a zakope se podél Mosely poblíž Mét.

Klikněte pro větší obrázekPotýkali se s počasím, které se s každým dnem jenom zhoršovalo. A potýkali se i s nedostatečným zásobováním. Září bylo kritickým měsícem, co se týče dodávek zásob spojeneckým armádám bojujícím v Evropě. Přestože byl konec rychlým postupům, boje zuřily dál. Patton, donucený k dlouhému a vysilujícímu obléhání poblíž místa, kde bojoval za 1. světové války, musel čelit nové bojové výzvě a dalšímu nebezpečnému protivníkovi. Německý generál Hermann Balck, který vystřídal Blaskowitze, se zakopal. Měla to být poslední obranná zákopová linie, která měla Pattonovi zabránit v invazi do Německa. 20. sbor generála Waltona Wolkera a muži z 5. pěšího pluku se chystali utkat s Balckovou obranou u Mét a s těžkými děly tajemné nepřátelské pevnosti známé jako Fort Driant. Zdálo se, že Lotrinsko bude pro Pattona i nadále jen mořem bláta a krve.

Originální názevPatton 360 / On Hitler’s Doorstep
Stopáž43 minut
Rok výroby 2009
 ST HD
ŽánrDokument