Fenomén Underground

A stále nové hudebníky bylo vidět

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 4  
Sdílet
| Poslat odkaz

Mnoho kapel v sedmdesátých letech rezignovalo na ambici hrát na veřejných pódiích. Přesto, nebo možná právě proto, se některé jejich písně staly undergroundovými hity. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

A stále nové hudebníky bylo vidět

Po zátahu v jihočeském Rudolfově v roce 1974 se ukázalo, že v tu chvíli nebyla možná žádná třetí cesta, jakou později představovala třeba Jazzové sekce se svými akcemi a koncerty a k ní přidruženými kapelami. „Nic mezi tím. Buďto budete s režimem anebo budete proti. A pak nebudete existovat. To bylo poselství Budějovic,“ říká v seriálu Bigbít František „Čuňas“ Stárek. I přes brutalitu celého zásahu ale kapely dál vznikaly: „Věděl jsi, že stejně budeš mít problémy, a chtěl ses hlavně bavit, ale bavit se nebylo kde – chodit na nějaký čaje, poslouchat Olympic nebo jít na koncert nějakého jazz rocku? Na to ses moh´ vykašlat. Tak sis založil kapelu a poslouchal jsi sebe. Nebo kámoše.“ (Jiří „Křižák“ Kříž)

Tyto nové undergroundové kapely k hudbě přistupovaly různě. Některé začínaly coververzemi Captaina Beefhearta nebo Franka Zappy, později ale začaly hrát vlastní věci. Některé byly výrazně inspirované texty DG 307 nebo Plastiků, jiné zase konkrétní socialistickou realitou, jako třeba The Hever & Vaselina Band v písni o ruských kombajnech. Až na výjimky platilo, že hudebníci neměli původně v úmyslu bojovat svými texty proti režimu, ale že prostě chtěli jen hrát hudbu, která by je bavila. Zpěvák skupiny Špinavý nádobí Jiří „Křižák“ Kříž tvrdí, že napsal hodně textů a ani jeden z nich nebyl politický. Všechny básničky mu policie sebrala a do spisu uvedla, že dle charakteru zabavených písemností má Křižák nízkou až zvrácenou morálku: „Magor mi to záviděl, tomu to nikdy nenapsali.“

Zpěvák a kytarista Miroslav „Skalák“ Skalický ze zmíněného The Hever & Vaselina Bandu původně na undergroundových akcích ani hrát nechtěl, naopak – chtěl hrát lidem, proti kterým byly jeho písně zaměřeny: kupříkladu song „Tesilová verbež“ byl prezentován před chomutovským divadlem, kam chodila honorace na plesy, „Vejplata“ a „Dělníkův den“ před fabrikou, z které chodili dělníci, když jim skončila práce. Jednalo se vlastně o jakési pouliční happeningy, v nichž šlo o to, jak budou lidi reagovat. Fakt, že umí pět akordů, nebo že mu hrozilo zavření, Skalák neřešil. „Já jsem nepřemejšlel nad tím, jaký kvůli tomu budou postihy, nebo jestli se to bude nebo nebude někomu líbit… Chtěl jsem jenom říct to, co mě trápilo, a o to jsem se pokusil. Šlo mi hlavně o ty texty, ne o muziku.“ Kytarista Zdeněk „Londýn“ Vokatý k tomu dodává: „Lidi se bavili a odnášeli si z toho takovej odlehčenej pocit. Jako že to nebylo umění pro umění, nýbrž platilo to známý, že ´umění můžou dělat všichni´.“

Většina kapel běžně vzniká v restauračních zařízeních, ale v psychiatrické léčebně? Do hospody právě přišedšího kytaristu Josefa „Bobeše“ Rösslera oslovil Jaroslav „Boví“ Unger s tím, že „ve čtvrtek zakládá kapelu a že by ho tam rád viděl“. Parta, se kterou Boví v putyce seděl, se znala z malostranských hospod a později i z psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde pobývala kvůli získání modré knížky. A tam také vznikl nápad založit kapelu pod názvem Doktor Prostěradlo Band. Následně parta po návratu z blázince do běžného životního režimu (hospoda) ulovila jako kytaristu právě Bobše. Bubeník Jan Brabec vzpomíná na Bovího jako na výjimečného i svým zjevem: „Všechny ty mařeny měly džíny, a on chodil v obleku. Vypadal fakt… nemístně. Takže byl svým způsobem přitažlivej.“ To, co kapelu pojilo dohromady a co ji spojovalo i s ostatním undergroundem, byl pocit vnitřní svobody – fakt, že mohli říct, co chtěli, mohli se realizovat v čemkoli, co je napadlo, všichni byli otevření čemukoliv.

Odehrát běžný koncert bylo pro podzemní (neoficiální) kapely v době normalizace těžké. The Hever & Vaselina Band měl dohromady asi čtyři a půl koncertu, ale přesto se z něj stala legenda. Dr. Prostěradlo Band na tom byl s počtem vystoupení podobně a Špinavý nádobí své publikem zvalo zejména na zkoušky, Křižák to nazývá „zkouškovým obdobím“.

Po II. festivalu druhé kultury v Bojanovicích 1976, když dost androšů zabásli, se dle Skaláka policie při výsleších snažila, aby se všechno hodilo na Magora Jirouse. Což Skalák odmítl a odseděl si devět měsíců. I další byli odsouzeni, byť jindy a v jiných případech: flétnista Bílého světla Jiří „Picek“ Fryc dostal rok natvrdo a rok ochranného dohledu jako nebezpečná osoba – nejprve kvůli nabádání k sebevraždě a když se to nepodařilo dokázat, dostal paragraf příživnictví, přičemž ale všichni věděli, že jde do kriminálu kvůli kapele. Křižák Kříž zase seděl osmnáct měsíců za výtržnictví po napadení veřejného činitele při chodských slavnostech v Kdyni, kdy se policie pustila do brutálního mlácení mániček na běžné tancovačce. Skalák také podotýká, že situace se též výrazně proměnila po Chartě 77. „Předtím se s orgány státní moci jakžtakž dalo vyjít, ale po ní už to bylo mnohem drsnější – přibylo sledování, výslechů i zadržení na osmačtyřicet hodin.“

I přes hrozící postihy, přecházející občas do fyzického násilí (Rudolfov, Kdyně), vznikaly po celou dobu normalizace neoficiální kapely, včetně zmíněných The Hever & Vaselina Bandu, Dr. Prostěradlo Bandu, Křižákova Špinavýho nádobí a Bílého světla ex-Plastika Pavla „Emana“ Zemana. Občas to byla drsná zkušenost, ale dle všech zúčastněných to kvůli onomu pocitu svobody, pocitu sdílení podobných názorů v rámci nějakého společenství, stálo za to.

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Pavel „Eman“ ZemanPavel „Eman“ Zeman

Bubeník Plastic People, Bílého světla a dalších kapel Pavel „Eman“ Zeman se narodil v roce 1948 v Praze.

» více «

Osobnost dílu
Miroslav „Skalák“ SkalickýMiroslav „Skalák“ Skalický

Zpěvák, textař, publicista, věčný rebel a propagátor undergroundového způsobu života Miroslav „Skalák“ Skalický se narodil v roce 1952 v Praze.

» více «

Osobnost dílu
Josef „Bobeš“ RösslerJosef „Bobeš“ Rössler

Kytarista, akordeonista, klávesista a klarinetista. Od poloviny 70. let hrál v kapele Dr. Prostěradlo Band, později hostoval u Plastic People, v letech 1998–2008 působil v DG 307.

» více «