Fenomén Underground

Ostrovy svobody za oponou

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 4  
Sdílet
| Poslat odkaz

Díky několika osobnostem, které po roce 1977 komunisté donutili emigrovat, vznikly za ostnatými dráty oázy určené k setkávání svobodomyslných lidí. Dokumentární cyklus o lidech, kteří měli odvahu být svobodní i v době nesvobody. Režie J. Fiedor

Rozkročení mezi domovy

Proces s Plastiky v roce 1976 byl důležitým mezníkem v zahraničním nazírání na situaci v Československu. Publicista a emigrant Ivan Hartel napsal sérii článků, ve kterých o procesu informoval, protože si byl jistý, že pouze mezinárodní tlak pomůže obžalovaným snížit tresty. V době bez internetu, kdy se vše muselo fyzicky obíhat, posílat, faxovat a obtelefonovávat, se mu podařilo dostat svoje zprávy do všech významnějších i méně významných novin po celém světě. A československý režim tuto mediální smršť skutečně zaregistroval a částečně nátlaku ustoupil. Proces Plastic People, ve kterém mělo původně dostat vysoké nepodmíněné tresty čtrnáct lidí, se stal do jisté míry fraškou – nakonec z nich byli odsouzeni jen čtyři. Hartel poté na žádost členů kapely vydal ve francouzském nakladatelství Libération (S.C.O.P.A.) plastikovské album Egon Bondy‘s Happy Hearts Club Banned, natočené na konci roku 1974 na hradě Houska. Kromě černobílého obalu, který mezi tehdejšími barevnými alby okamžitě kdekoli vyčníval, zaujala též vložená knížečka o kapele a o českém undergroundu se spoustou fotek. V názvu desky pak Hartel oproti původní koncepci Plastiků zaměnil výraz Band za Banned (zakázaný), čímž celý počin získal další rozměr.

Ve Francii, konkrétně v Alsasku, se stal centrem setkávání emigrantských androšů a příslušníků disentu statek písničkáře Charlieho Soukupa, jenž byl z ČSSR přinucen odejít v roce 1982. Na statku chtěl pokračovat v tom, co v rámci undergroundu začal už doma – tzn. pokoušet se žít svůj život v naprosté svobodě. Konalo se tu hned několik akcí, nazvaných „Setkání u Charlieho“, na nichž se hrálo, diskutovalo, přednášelo, popíjelo. Ale mívaly poněkud ambivalentní charakter: na jedné straně vládla euforie ze svobody, na druhé smutek – v Čechách totiž přátelé a známí v čele s Magorem seděli ve vězení. Přesto na setkání u Charlieho přijíždělo mnoho lidí, včetně herce Pavla Landovského a dalších, přičemž tu kromě Soukupa měli své koncerty třeba Jaroslav Hutka, Karel Kryl, Sváťa Karásek či Michal Kubiček & Combo 69 atd.

„Setkání českého androše a jeho přátel“ se v roce 1986 přesunula na usedlost, kterou měl pronajatou další emigrant, Zdeněk „Londýn“ Vokatý, v rakouské obci Klement. Karel „Kocour“ Havelka je vždy uváděl jako „Setkání mládeže u Londýna na zámku“, přičemž zámkem byla míněna polorozpadlá barabizna, v jejíž stodole se koncertovalo. Hrávali tu Karel Kryl, Zbyněk Benýšek, Charlie Soukup, Sváťa Karásek, Dáša Vokatá, Skalák s Hever & Vaselinou Bandem, J. J. Neduha, Michal Kubiček & Combo 69 a další – přitom program akcí vlastně nebyl nijak určen, vystoupil ten, kdo se dostavil a komu se zrovna chtělo. Protože dle Londýna základ tkví v tom, že „lidi v podstatě na každej festival přijedou hlavně proto, aby se potkali.“ Občas se tu dokonce objevili i lidé z Československa, kterým se i před rokem 1989 podařilo do Rakouska vyjet. „Zámek“ je dnes ještě zpustlejší než býval, okolo je jen zarostlá zahrada a v ní ohořelá vana, co pozůstatek destrukčního vystoupení Skalákova Hever a Vaselina Bandu.

Významná setkání se konala také v německých Rohru a Frankenu, ty organizoval opat Jan Anastáz Opasek, zakladatel laického katolického sdružení Opus bonum. Dle písničkáře Miroslava „Skaláka“ Skalického byl Rohr spíše pro mladší lidi, kdežto ve Frankenu se to propojilo: androši plus další emigranti, řekněme solidnějšího charakteru. V Rohru to byly opravdové hudební mejdany – v osmdesátých letech se sem sjížděli všichni čeští písničkáři z undergroundu i disidenti, navíc opat Opasek tu míval „doučování“ z obecných i kulturních dějin a z náboženství. Kdežto Franken – to už byla spíše filosofická, literární a politická sympozia, na která ovšem zásluhou Pavla Tigrida ve druhé polovině dekády začali dojíždět i vlasatci z undergroundu. Což se zpočátku nesetkalo s nějakým pozitivním ohlasem. „Byly tam různé konzervativní složky, které byly proti,“ říká Dáša Vokatá, „ale my jsme se prosadili.“ Spisovatel Jan Pelc v této souvislosti připomíná Tigridův názor, že československý establishment měl mnohem větší strach z undergroundu než z Charty – tu tvořili v podstatě stále titíž intelektuálové, kteří zlobili v padesátých a v šedesátých letech, takže bolševik si na ně tak nějak zvykl. Pak se ale najednou v komunismu objevili mladí dělníci, kteří místo toho, aby se zařadili do řady, dělali kariéru a poklonkovali režimu, tak ti komunismus naprosto odmítli a mnohdy i za cenu mnohem brutálnějších represí. To Tigrida zaujalo a proto androše–emigranty neváhal pozvat do Frankenu. A pomáhal jim nejen v exilu, ale snažil se jim pomáhat přes železnou oponu i v Československu, zejména finančně podporoval rodiny těch, kteří byli zrovna v kriminále.

Na několika místech se dokonce podařilo spojit český underground s tím domácím. Takovým případem je třeba legendární londýnská kapela Crazy World Of Arthur Brown, v níž hraje na klávesy Lucie Rejchrtová, herečka a hudebnice pocházející z české androšské rodiny. Jejím angažmá v tomto souboru se tedy podařilo propojit tuzemský underground s tím anglickým. To samé platí také o vídeňském podniku Nachtasyl emigranta Jiřího „Chmeláka“ Chmela, který propojil českou a vídeňskou alternativní scénu. České přestěhovalce do Vídně ale zachraňovala jeho existence v době, kdy ještě vůbec nebylo zřejmé, že přijde nějaký rok 1989. Pavel Landovský sem vozil tramvají dršťkovou polévku a filosof Jiří Němec tu dělal přednášky. Scházeli se tu i písničkáři, kterých zejména v osmdesátých letech už byla v emigraci celá řada – Vlasta Třešňák, Charlie Soukup, Dáša Vokatá, další. Poslouchala se muzika a u stolu, u piva se řešilo, co dál…

Přehrát video

Diskuse diváků
  • ? 28. 10. 2017 11:55

    Disent

    Muselo to být zajímavé: Jenom s tím rozdílem, že Havlovi měli byt přes celé patro, kdežto my o dva…

  • Jirka13 3. 7. 2016 12:34

    To on ten underground se především vyznačoval tím,

    že nikdo na nic neuměl hrát. Když si přečtu od J. Černého: "Kupříkladu Plastici byli lepší muzi…

  • dr. Voštěp 29. 6. 2015 08:18

    zase ten náš vůdstok

    nepřechvalte. Vím, že jeden z "otců zakladatelů" o něm prohlásil, že se z undergroundového festiva…

Tato diskuse je určena pouze k výměně názorů mezi diváky. Pokud chcete zaslat dotaz nebo připomínku tvůrcům pořadu, obraťte se, prosím, přímo na Českou televizi.

Napsat do televize Vstoupit do diskuse

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2013 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu

Osobnost dílu
Karel „Charlie“ SoukupKarel „Charlie“ Soukup

Písničkář a věčný poutník životem. Stal se jedním z kolektivu mluvčích Charty 77 a po nátlak ze strany StB v roce 1982 s rodinou opustil Československo. Nejprve žil ve Francii, posléze se s další manželkou odstěhoval do Austrálie. Stal se buddhistou, v lese si postavil srub a začal žít v souladu s přírodou.

» více «

Osobnost dílu
Zdeněk Vokatý „Londýn“Zdeněk Vokatý „Londýn“

Undergroundový „tulák“ a kytarista. Začátkem 70. let hrál ve skupině Aktual, později byl jedním z prvních, kdo podepsali Chartu 77, a stal se členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Spolu s rodinou a Sváťou Karáskem odjel v roce 1980 do Vídně. Dodnes žije rozkročen mezi Rakouskem a Českem, stále hraje na kytaru a doprovází své přátele.

» více «

Osobnost dílu
Jiří „Chmelák“ ChmelJiří „Chmelák“ Chmel

Za organizování podpisů Charty 77 byl odsouzen na 18 měsíců natvrdo. V roce 1982 s rodinou vycestoval do Rakouska, kde ve Vídni založil Nachtasyl. Hospodu, která tvoří pomyslný most mezi českou a rakouskou nezávislou kulturní scénou, tam vede dodnes.

» více «