Fenomén Underground

Aktual

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 0  
Sdílet
| Poslat odkaz

Milan Knížák

Klikněte pro větší obrázekVýtvarník, hudebník a politik Milan Knížák se narodil 19. 4. 1940 v Plzni. Jeho matka Emilie pracovala jako úřednice, otec Karel Knížák byl malíř a učitel kreslení na měšťanské škole. Po roce 1945 učil v Mariánských Lázních, kde také malý Milan začal chodit do školy. V roce 1957 maturoval na gymnasiu v Plané a následně nastoupil na VŠP v Praze, obor výtvarná výchova-ruština. Školu ovšem opustil a stal se pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na AVU v Praze, kterou také opustil, a totéž učinil i po roce studií matematické analýzy na pražském Matfyzu.

Svou první výstavu měl Milan Knížák už v roce 1958 v Mariánských Lázních, od začátku 60. let se v Praze začal zabývat akčním uměním – happeningy a instalacemi, které provozoval na ulicích, dvorcích a také v přírodě. V roce 1964 založil s přáteli uměleckou skupinu Actual Art – Aktuální umění; název byl jen o dva roky později zkrácen na Aktual. V tom čase vynikal i svou vizáží: nosil delší rozcuchané vlasy, občas plnovous, chodil v klobouku a v květovaných kalhotách vlastní výroby – v šedi doby vypadal jako skutečný nonkonformní umělec. Z Knížákových akcí je možné uvést kupříkladu Demonstraci jednoho (1964), Procházku po Novém Světě (1964), Druhou manifestaci Aktuálního umění (1965), Ceremonii (1968) nebo Kamenný obřad (1971). Někdy z roku 1965 pochází jeho hudební artefakty, tzv. destruované desky.

V roce 1965 byl Knížák přijat do Svazu československých výtvarných umělců a v témže roce se přes teoretika Jindřicha Chaloupeckého napojil na mezinárodní umělecké hnutí Fluxus a nizozemské happeningové hnutí Provos.

V roce 1967 v Mariánských Lázních, kam byl nucen se z Prahy přestěhovat, Knížák založil hudební skupinu Aktual, která byla jakýmsi průnikem avantgardní a konkrétní hudby a rockové rytmičnosti a dravosti. Jak píše Jaroslav Riedel v bookletu CD Aktualu: „Svou otevřeností se Knížákovy skladby blížily spíše k radikálním tendencím v ‚nové hudbě‘; neuzavíraly se ani těm nejdrásavějším zvukovým kombinacím, zněly v nich vrtačky, sekery, sudy, kusy želez, siréna, motocykl nebo poničené hudební nástroje.“ Velkým novem byly také Knížákovy texty, jednoduché, ale velmi úderné. Kapela, v níž se kromě Milana (zpěv, kytara, housle), objevili Jan Maria Mach (bicí, flétna), Pavel Tichý (kytara), Ivan Čori (kytara) a Josef „Fabian“ Vereš (housle, foukací harmonika), odehrála všeho všudy tři koncerty, které navíc skončily nějakou kontroverzí (vyhnání kapely z podia po několika písních či naopak úprk publika před ní).

Klikněte pro větší obrázekV roce 1968 odjel Knížák na pozvání hnutí Fluxus do USA, kde provedl již zmíněné „Ceremonie“, akce v západním uměleckém světě známé jako „Lying Ceremony“ a „The Difficult Ceremony“.

Po návratu do Prahy v roce 1970 Knížák obnovil hudební skupinu Aktual (k původním členům přibyli ještě Josef „Pěnkava“ Slavík – baskytara, Arnošt Pšajdl – zpěv, trubka, Zdeněk „Londýn“ Vokatý – sudy a Josef Staněk – housle). Původní repertoár pak obohatil o několik anglicky zpívaných skladeb, které napsal při svém pobytu v USA. „Hudba Aktualu se v té době zkomplikovala a ještě víc se vzdálila rocku. Na rozdíl od rytmicky primitivních skladeb z prvního období (např. ‚Atentát na kulturu‘, ‚Zab pro mír‘, ‚Koks‘, ‚Vana rumu‘, ‚Krysy táhnou do boje‘) byl v novějších skladbách ponechán ještě větší prostor experimentům, například polyfonnímu vedení příliš spolu nesouvisejících melodií nebo využívání neobvyklých intervalů (‚Žlutej marťan‘), Ale i tehdy psal Knížák jednoduché popěvky (‚Život je boj‘), nechával se inspirovat dechovkou (‚Pochod Aktuárů‘) a výjimečně dokonce dal prostor lyrické melodičnosti (‚Jak by to bylo božský‘).“ (Jaroslav Riedel). Aktual si zahrál jen na několika koncertech, památný je ten z roku 1971 s PPU v Music f Clubu, kdy bylo vrtačkou provrtáváno podium a v závěru Milan rozhazoval do nepřipraveného obecenstva rýži. Známé je i vystoupení v Holubíně (1972), snad proto, že bylo (stejně jako to v Music f Clubu) zachyceno na filmovém pásu.

Knížákův Aktual svým radikalismem hodně ovlivnil československý underground, nejen Plastic People, ale zejména kapely DG 307 a Umělou hmotu.

V době normalizace Knížák neměl možnost oficiálně pracovat a přivydělával si prodejem vlastních obrazů a restaurováním loutek. V tom čase žil s Marií Saudkovou, jíž si vzal jako svoji třetí manželku v pětasedmdesátém. Ještě předtím, v roce 1972 napsal telegram tehdejšímu prezidentovi Husákovi, v němž ho vyzval k omluvě za tvrzení, že si vydělává malováním pornografie. O čtyři léta později reagoval na propagandisticky článek o procesu s Plastic People, který vyšel v časopise Mladý svět – jako příklad vulgárních textů Plastiků v něm byly mu uváděny texty Knížáka z dob Aktualu. Milan se k těmto textům přihlásil a dožadoval se otištění opravy. Okamžitě byl uvězněn. Od konce sedmdesátých let byly Knížákovi povoleny občasné návštěvy Západního Německa. Tam tvořil (Berlín 1982) a přednášel (Hochschule für Bildende Kunst, Hamburg). Přednášel i na letních akademiích v rakouském Salzburgu (1987, 1990). Od poloviny 80. let se věnoval architektonickým experimentům, designu oděvů, šperků a nábytku. Zvláštností je, že v roce 1979 mu vyšlo v Itálii album abstraktní a experimentální hudby „Broken Music“, která pochází z jeho destruovaných desek z pětašedesátého.

Klikněte pro větší obrázekV letech 1990–1997 působil Milan Knížák jako rektor AVU v Praze, od roku 1999 byl generálním ředitelem Národní galerie až do svého odvolání v roce 2011.

Ještě co se hudby týče: v roce 1991, poté co textař a kytarista (a bývalý baskytarista) Zdeněk Rytíř uslyšel Knížáka ve Viole recitovat jeho poezii a zpívat jeho písně, navrhl mu natočení vlastní autorské desky. Tak vzniklo dvojalbum „Obřad hořící mysli“, na němž se sešli někteří známí rockeři v čele s kytaristou Otou Petřinou, přičemž hudebním režisérem a producentem desky se stal klávesista, zpěvák a skladatel Václav Vašák. O více než deset let později se na cédéčku objevily Knížákovy skladby z roku 1992, které si aranžoval a nahrál na syntezátory zcela sám, přičemž mu na něm zapěla i zpěvačka Věra Špinarová. Album bylo vydáno pod názvem „Navrhuju krysy“ v roce 2002,

Následujícího roku se Knížák rozhodl na jedno vystoupení znovu obnovit svůj Aktual, neboť na CD vyšly nahrávky kapely z koncertu a zkušebny, natočené v letech 1971–72. Na slavnostním křtu zbyl z původní sestavy pouze bubeník Jan Maria Mach, jinak se víceméně jednalo o hudebníky z byvšího undergroundu – kytaristy Otu „Alfréda“ Michla a Zdeňka „Londýna“ Vokatého nebo hráče na barely Petra Prokeše. Na podiu se objevili i baskytarista Pavel „Porky“ Porkert, ale také Zdeněk Rytíř nebo Václav Vašák. V roce 2005 došlo ve studiu u Rytíře k novému nahrání starých skladeb Aktualu z přelomu šedesátých a sedmdesátých let a kromě Rytíře, Michla, Vášáka a Porkerta si na něm zahrál i bubeník Jaroslav „Erno“ Šedivý. Písně pak vyšly na albu „Děti bolševismu“ (2005), jehož křtu se na následném slavnostním koncertě zhostil prezident Klaus.

Milan Knížák pak oživil Aktual ještě na několik koncertů v letech 2011–2014, přičemž vzniklo další album „Chovám v kleci bolševika“ (2013).

Stopáž: 52 minut – Rok výroby: 2012 – P  ST  AD
Žánr: Dokument
Tento díl ve vysílání

Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.

Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu