Osudový kruh
Tři muže vede osudový kruh přímo do náruče smrti. Corey (Alain Delon) se po propuštění z vězení vrací za svou dívkou, která ale mezitím dala přednost jeho parťákovi. Náhoda ho svede dohromady s prchajícím zločincem Vogelem a bývalým policistou Jansenem. Společně vyloupí klenotnictví. Snadný úspěch je povzbudí, a proto začnou vyhlížet další objekt...
Režisér Jean-Pierre Melville měl o obsazení některých rolí zcela jinou představu. Komisaře Matteie chtěl původně svěřit Linovi Venturovi; Jansena, kterého hraje Yves Montand, měl hrát Paul Meurisse a Belmonda viděl na místě Giana Maria Volontého v roli Vogela.
Z katalogu MFF Karlovy Vary, kde byla v minulých letech uvedena Pocta Jeanu-Pierru Melvillovi:
Ústřední zápletkou je dokonalý zločin, jak ho režisér toužil převést na filmové plátno již od roku 1950. Jde o původní Melvillův scénář, jehož děj odpovídá svou strukturou westernu, ačkoliv se odehrává v Paříži. Od začátku jsme drženi v napětí a očekávání, které podněcují přípravy velké loupeže. Osudy všech tří hrdinů se sbíhají ke společnému cíli. Zatímco v úvodu sledujeme scénu útěku, vzbuzující zdání, že se odehrála v reálném čase, postupně dochází ke zrychlení a častějšímu střídání akcí. Že jde o skutečný kruh, to pochopíme až v závěrečné scéně, která se snaží vyvolat stejné zdání dokumentárnosti, a tedy věrohodného zachycení reality. Dalším důležitým prvkem je náhoda, která svede dohromady uprchlého zločince Vogela, propuštěného zločince Coreye a bývalého elitního policistu Jansena. Samotná scéna loupeže je zachycena jako chirurgický zákrok v útrobách klenotnictví. Protagonisté se díky oblečení a rouškám mění na pouhé černé siluety, takže divák není rozptylován „nepatřičnou hereckou mimikou". Více než kdy jindy si uvědomíme, že režisér bravurně zvládá rytmus svých filmů, jehož prostřednictvím s námi manipuluje, ale díky tomu je nám umožněno dostat se nezvykle blízko jeho postav. Není zde nakonec provedení zločinu jen sugestivní dokumentární sekvencí, představující jedno řemeslo se všemi jeho detaily?