Marta Dancingerová (princezna Radost): Jinou princeznu než Radost bych hrát nechtěla

Klikněte pro větší obrázek Jaká je podle Vás princezna Radost?

Ona je takový benjamínek pro radost. Vymyká se svým ostatním sestrám, jak vzhledem, tak i svým neprinceznovským chováním. Je odvážná, impulzivní a velice svá.

Kterou pohádkovou postavu jste si v dětství oblíbila a kterou byste si někdy ráda zahrála?

Pohádkové postavy mám ráda všechny, i když jinou princeznu než Radost bych hrát nechtěla. Jako malá jsem toužila po Saxaně především kvůli scénám s natahovací rukou, ale teď bych si spíš ráda nadabovala nějakou kreslenou postavičku.

Bez čeho si nedokážete představit vánoční pohádku?

Musí v ní být humor, sníh a zmrzlé nosy.

Která byla Vaše nejoblíbenější pohádka?

Nejoblíbenější vánoční pohádky jsou pro mě ty, které jsem poslouchala jako malá na gramofonu a poslouchám je dodnes. Jsou od Zbyňka Malinského. Namluvili je Vlastimil Brodský a Petr Nárožný. Mají krásnou atmosféru. Všude tam praská sníh, dárky hrají Škatule, škatule, hejbejte se, vánočka se bojí, že se připálí, a čtyři roční období chtějí být aspoň na Vánoce pohromadě. To jsou pro mě klasické vánoční pohádky.

Co o Vánocích nesmí chybět?

Vánoce si nedovedu představit bez toho, že bych neměla kapra nebo ovocný salát, fíky a datle a kolem sebe milé lidi.

Jaká je Vaše první Vánoční vzpomínka?

Vzpomínám si na plyšovou želvu, kterou jsem dostala od sourozenců.

Máte s rodinou nějaké vánoční rituály?

Ty jsme v rodině měli vždy velkolepé, protože jsme byly čtyři děti. Se sestrami jsme dělaly Vánoční besídky, modlily se u svíček, rozkrajovaly jsme jablíčko. Tatínek se vždycky dáví kostí. Nikdo do teď neví, jestli to pokaždé hraje, nebo se mu to každý rok stane. Teď už máme každý své rodiny, takže se staré rituály rozpadly, ale bylo by hezké se takhle na některé Vánoce sejít. Bylo by nás třeba dvanáct dospělých, šest dětí a minimálně tři kapři.

Rozhovory