První láska hoří nejjasněji. Křehké milostné drama o vztahu básníka Johna Keatse s Fanny Brawneovou. Britsko-australský film (2009). Hrají: A. Cornishová, B. Whishaw, P. Schneider, K. Foxová, T. Brodie-Sangster, E. Martinová, C. Blakleyová a další. Scénář a režie Jane Campionová
00:01:08JASNÁ HVĚZDA
00:01:20HUDBA
00:02:24-Říkala jsem ti, že máš slézt dolů. Tak slez!
00:02:27-Au! mám to dovoleno.
00:02:32-Tak dělej, slez z toho!
00:02:36-Dobrý den, Joyi.
-Dobrý den.
00:02:39-Jak se máte?
-Výborně, děkuji.
00:02:42-Dobré ráno.
-Dobré ráno.
00:02:44-Dobré ráno.
00:02:46-Promiňte.
-Vítejte.
00:02:49-Kdepak je pan Keats? Obávám se, že s námi nebude.
00:02:53Zůstavá v pokojích pana Browna.
00:02:55-Dobrý den.
-Ahoj.
00:02:59-Á... skvěle sestehovaná slečna Brawneová.
00:03:02V každém svém detailu.
00:03:05-Dobré jitro.
00:03:08-Copak je? Čím jsem vás urazil??
00:03:11-Nepříteli ruku nepodávám.
-Nepříteli?
00:03:16A co jsem vám udělal?
00:03:18-Neděláte mi nic, ani pro mě. A tak to chci zachovat.
00:03:24(smích)
-Cože?
00:03:26-Napadl jste mou zálibu, pane Browne,
00:03:30jíž jsem bezmocnou otrokyní.
00:03:32Překroutili moje slova.
00:03:34"Je posedlá, volá mi, a křížkovým stehem?"
00:03:37-Slečno Browneová, promiňte, ani nevím, co to je.
00:03:41-Sváry, sváry.
00:03:43-Pro mne to je zase vaše básně. Rovněž jim nerozumím.
00:03:47-Je to jen dým, rozplynou se. Zůstane po nich jen podráždění.
00:03:51-Ha... Óh.
00:03:52-Fanny, odneste čaj panu Keatsovi. Je poněkud skleslý.
00:03:57-Ale pan Keats veršuje a nechce být vyrušován.
00:04:00-Myslím, že na vyrušování jste expertem vy.
00:04:03-Fanny, co kdyby sis chvíli povídala s jednou z nás?
00:04:06-Já ho chválím.
-Fanny!
00:04:08(smích pana Browna)
-Fanny, prosím.
00:04:11Chci vědět, co řekneš na pana Keatse až ho uvidíš.
00:04:14Už dva týdny se těším, že uslyším tvůj názor.
00:04:17Neubráním se úsměvu, když ho vidím.
00:04:20A jak rychle mu to myslí, i když teď je většinou smutný.
00:04:24Jeho bratr na tom není dobře, ztrácí se před očima.
00:04:28-Pan Keats se o něj stará sám. Zatěžuje ho to.
00:04:31-Mají ještě nějakého příbuzného?
-Ne, oba rodiče už nežijí.
00:04:35Mají jen mnohem mladší sestru a bratra, který je v Americe.
00:04:46KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:04:50Vstupte. Ach!!
00:04:55-Vy rád vtipkujete, pane Keatsi? Já také.
00:05:00Pan Brown ale moje vtipkování neoceňuje.
00:05:03Prý mám myšlenky jen na módu.
00:05:11Dáte si sušenku?
00:05:16-Vy jste špeh.
-Špeh?
00:05:21-Jak byste mě popsala? Mou osobu?
00:05:26-Vaše osoba mě nijak nezajímá.
00:05:33-A co můj kabát? Nebo kalhoty?
00:05:41-Potřebujete nový, to bych řekla.
00:05:43-To je vše?
-Měl by to být samet. Modrý samet.
00:05:53-Řekněte mi, kde berete takovou jistotu?
00:05:57-Vše, co nosím, jsem si navrhla a ušila sama.
00:06:01Říkají mi, že jsem dost originální. I to plisování je ode mne.
00:06:06Je to kouzelné.
00:06:12-Už tě dostatečně podráždila? U mě se jí to podařilo skvěle.
00:06:17Tohle je pánský pokoj. Poetové se teď musejí vrhnout na psaní.
00:06:21-Mé šití má víc obdivovatelů než ty vaše škrábanice, pánové.
00:06:26-Sbohem prostořeká.
-A taky se tím uživím.
00:06:29-Úúh.
00:06:56ZVONEK V OBCHODĚ
00:07:01-Ano?
-Nemáte básně Johna Keatse? En-en-
00:07:06-Endymion?
-Endymion. Ano.
00:07:10-Moc dobrého jsem o tom neslyšel, nikdo to nekupuje.
00:07:14Vzal jsem jich jen dvacet.
00:07:16-Moje sestra se zná s autorem a chce si to přečíst,
00:07:20aby zjistila, jestli to není pitomec.
00:07:31(zvenku) Mami, jsem doma.
00:07:46-Rozbal to.
00:08:08-Čti!
00:08:12"Krásná věc je věčnou radostí, její půvab narůstá.
00:08:17Nikdy ji nepohltí nicota. Stále tichý dům bude udržovat
00:08:21a spánek sladkých snů plných a těch poklidných."
00:08:25-Stačí.
-Tudíž...
00:08:35"Ano, vzdor všemu, tvary půvabné zahánějí mračna od temného ducha."
00:09:16Chci mluvit s panem Keatsem.
00:09:37-Krásná věc je věčnou radostí, její půvab narůstá.
00:09:41Nikdy ji nepohltí nicota.
00:09:43-Četla jste Endymion.
-Chtěla bych jej zbožňovat.
00:09:49-Co vám brání?
-Já nevím.
00:09:55-Bojíte se říkat pravdu do očí?
-Nikdy.
00:10:00-No tak mluvte!
-Ne... nejsem moc dobrá v poezii.
00:10:06-Zdá se, že ani já. Přesto se nevzdávám naděje.
00:10:12-Naděje je užitečná.
-Avšak?
00:10:17-Naděje a výsledky se liší. Jedno mezbytně neplodí to druhé.
00:10:24-A co trochu cviku?
-Možná.
00:10:28Vždycky jsem neuměla takhle šít.
-Aha.
00:10:33-To jsou první šaty v Hamsteadu s trojitě plisovaným límcem.
00:10:40-Není tam za vámi úplně stejný? (smích)
00:10:56-Pro dnešek jsem zadaná, ale vy stejně netančíte.
00:11:01Já tančím ráda.
-Není mi do tance.
00:11:07-Jak je vašemu bratrovi?
-Nelepší se to.
00:11:12-Můj otec byl také velice nemocný. Zemřel, když jsem byla malá.
00:11:19-Promiňte.
-Jistě.
00:11:22Smím prosit?
00:11:31Mamá!
00:11:36-Fanny se nezeptala a ustřihla mi stuhu.
00:11:42-Co to děláš Fanny?
-Snažím se potěšit umírajícího.
00:11:46-Jakého umírajícího? Pro koho to je?
00:11:49-Nedám ubohému bratru pana Keatse nic nedokonalého.
00:12:10-To jsem já, Brawneová. Nesu něco pro pana Keatse.
00:12:17-Nechte to přede dveřmi.
00:12:19-Není doma?
-Tvoříme, slečno Brawneová.
00:12:23-Nesu něco vašemu beatrovi, pane Keatsi.
00:12:27-Ať jde dál. Browne!
00:12:39-Vy nechutná opice!
00:12:42-Buďte opatrná při vstupování do opičí klece.(opičí zvuky)
00:12:47-Sedněte si ke mně.
00:12:50Mé vyhlídky vypadají velice chabě.
00:12:56-Máte tu dost nepořádek.
00:12:59(opičí křik)
00:13:02Ochutnejte to. Snad se tím nezadusí.
00:13:10Ne!! Ještě jeden a přísahám, že vás kousnu.
00:13:14Pozor, má ostré zuby. Zaryla tesáky do mých básní a rozsápala je.
00:13:21Mrzí mě, že jsem si váš Endymion neoblíbila, pane Keatsi.
00:13:26Asi jsem vám neřekla, že mi ten začátek připadal dokonalý.
00:13:34-Vy už jdete? Sama vidíte, že se tu nic neděje.
00:13:38Povalujeme se tu a čekáme na inspiraci.
00:13:41Prosím. Řekněte co mám dělat? Slečno Brawneová!
00:13:48My opičky tu chceme společnost.
00:13:56-No, ty sušenky jsem mu dala... ... Pan Brown pořád...
00:14:04-Jestli se už nezlobíte, tak pojďte za Tomem. Potěší ho to.
00:14:09-Musíme se zeptat mámy.
00:14:11-Ne, nemusíme, Toots.
-Ale jo.
00:14:14Že jeto tak Samueli? Musíme zůstat spolu.
00:14:18-Jdu. A vy musíte jít se mnou.
00:14:24hcete jít kolem rybníka nebo lesem? Znám tu všechny cesty.
00:14:31-Je jich víc než vašich řas.
00:14:33-Mých řas?
-Mh.
00:14:40-Nevím, jak můžete celé dny trávit s panem Brownem?
00:14:47Neříká nic vtipného, nikdy.
00:14:51-Máte ráda vtipy?
-Nadevšechno.
00:14:55-A také ty o módě?
-Ano. To mám.
00:15:02-Muže, jejichž slova nevyvolávají žádný pocit?
00:15:06-Slova, která pobaví.
00:15:08-Já ty hejsky znám.
00:15:11Manýrismus je už v tom, jak jedí, jak pijí,
00:15:14jak uchopí karafu.
00:15:18-Teď útočíte na mne?
00:15:21-Ne, obhajuji dobré srdce pana Browna.
00:15:25-Útočením na mne.
00:15:31-Odpusťte.
00:15:33-Jsem příliš často s bratrem.
00:15:39-Takže se nemůžeme dobře bavit?
00:15:54Díky bohu, už jsem vás hledala.
00:15:58-Pojďte.
00:16:01-Johne!
-Tome. Nechtěl jsem...
00:16:06-Vrať se do postele. Tome.
-Já nevím. Měl jsem sen.
00:16:09-Kde jsi byl, Johne?
-Už je po všem.
00:16:14Neboj se Tome, jsem tady.
00:16:20-Je mi v posteli horko. Měl jsem takový strach.
00:16:25Smrtka zase.
00:16:27-Já už chci jít pryč. Je tady smrad.
00:16:29Pšš. Nebo tě v noci ostříhám.
00:16:40-Dobrý večer, Johne.
-Jak se vede, mladíku?
00:16:43-Keatsi, doufám, že jste si nezapomněl fagot.
00:16:46-Ovšem že ne, mám ho v kapse.
00:16:49-Dobrý večer pane Keatsi.
00:16:50-Zdravím.
-Co Tom?
00:16:53Pánové z orchestru, tudy. Dámy tudy, rovně, prosím. Děkuji.
00:16:57-Je to s ním lepší?
00:16:59-Neptejte se mě na Toma, koketko.
00:17:02Jediné, co pro něj mohu říkat, je jak ho mám rád.
00:17:05Pánové, pospěšte.
00:17:14SMÍCH, RUCH
00:17:19-Někdo anonymně poslal k posouzení vynikající sonet,
00:17:24pojednávající o tom, jestli může být láska desátou múzou.
00:17:28-Pojďme. Do střehu!
00:17:31-To je můj kord. Braňte se.
-Dost.
00:17:35-Láska desátou múzou?
-Je plný dokonalých obrazů
00:17:38a skvostně napsaný.
-Mh.
00:17:40-Napřed jsem myslel, že je tvůj. (smích)
00:17:43-Právě jsme mluvily o recenzi na báseň od Johna Keatse.
00:17:48-Byla hodně špatná?
00:17:50-Nikdo nemohl více zprofanovat a zvulgarizovat každý příměr
00:17:56jako to učinil ten slibný autor.
00:18:01-Nelíbil se jim začátek?
00:18:03-Byl dokonalý, i já jsem to poznala.
00:18:07-Máte ráda poezii, slečno?
-Ne, je dost těžké jí porozumět.
00:18:14-Johne, mluvíme tu o tvé obhajobě Keatsovy básně Endymion.
00:18:19Ano. "K ničemu jsem nelnul, nic nemiloval, neviděl, necítil nic
00:18:27než svůj velký sen. Já na lásku drzý jsem byl, i na oblaka,
00:18:31i na všechny živly, na pouta, která smrtelníky vážou.
00:18:36Rytmus je krásný, unikátní. Jsou to nenápadné rýmy,
00:18:40ale navazují skvěle a ty repetice vás vynesou až do nebes.
00:18:44K ničemu jsem nelnul, nic nemiloval, neviděl,
00:18:48necítil nic, než svůj velký sen."
00:18:50-Je to krásné.
-Nedozrálé.
00:18:53Ale jsou tam úchvatné věci, a to o něm neřekli.
00:18:55-Ale ty jsi to řekl, bratře.
-Díky.
00:18:58-Velmi statečné.
00:19:03-Dámy, Hampsteadští hedonisté už začnou.
00:19:06-Raynoldsi!
-Nejsem zapuzen?
00:19:09-Jistěže ne. Je tě tam zapotřebí.
00:19:11SBOR
00:20:11... dva, tři, ruce nahoru a výměna, otočíme a krok zpět.
00:20:23Opět se otočíme, výborně.
00:20:31A pomolu skloníme ruce, točíme se k sobě
00:20:35a držíme hlavu na stranu. Výborně.
00:20:41Můžeme si to zkusit znovu.
00:20:44(plačtivě)
-Pan Keats zemřel, tak mladý.
00:20:54-Tom zemřel?
00:21:02-Mamá, Fanny odešla z hodiny tance.
-Nech ji být.
00:21:35-Brobudil mě divný pocit, že mě někdo drží za ruku.
00:21:40Otevřel jsem oči a stál tam John. Ihned jsem věděl co se stalo
00:21:45a pak řekl: Tom zemřel v 8 hodin klidně a bez bolesti.
00:21:58Samozřejmě tam nemůže dál bydlet, tak jsem panu Keatsovi nabídnul,
00:22:03že může přebývat u mě.
-Mh.
00:22:06-Čeká nás ještě hodně návštěv.
00:22:10-Koketko, co je vám? Dneska jste nějak tichá.
00:22:26-Šila to celou noc.
00:22:35-Na polštář.
00:22:40-Dám to Tomovi pod hlavu.
00:22:50-Keatsi, Reynoldsovi nás očekávají.
-Doženu tě.
00:22:56-Díky.
00:22:59-Pozvěte mě někdy?
-O Vánocích?
00:23:07Mamá, pozvala jsem pana Keatse na štědrovečerní večeři.
00:23:10-Jistě, prosím.
-Ano.
00:23:12-To bychom rádi.
00:23:14-Ale už nás k sobě pozvala Marianne Reynoldsová, vzpomínáš?
00:23:18Byl jsi tam. Říkala, že pozvou muzikanty.
00:23:21Promiňte, že vám to kazím.
-Vůbec ne, jak si přeje pan Keats.
00:23:23Záleží na něm.
-Děkuji, paní Brawneová
00:23:26-Takže si nepřeje být u nás?
00:23:29-Možná chce mít pan Brown pana Keatse pro sebe.
00:23:33-Jen jsem panu Keatsovi připomněl předešlý závazek.
00:23:37Slečno Brawneová, myslel jsem, že konverzujeme.
00:23:47ZVONEK U DVEŘÍ
00:23:56"Drahá paní Brawneová, smím přece jenom přijít na Vánoce?
00:24:01Ani zdraví, ani srdce mi nedovolí být jinde než s vaší rodinou.
00:24:05John Keats."
00:24:18-A! Děkuji.
00:24:42-Říkala jsem si, jestli spíte v mé posteli.
00:24:47-Prosím?
-Myslím, že spíte.
00:24:51-Na léto jsme bydleli v Brownově domě, když jste byli ve Skotsku.
00:24:56Ve kterém pokoji jste spal?
-V tom s výhledem na zahradu.
00:25:01-To byla moje postel.
00:25:06Na stěně u hlavy je důkaz. Vyryla jsem tam postavičku.
00:25:11-To jste vy?
-Ne, princezna.
00:25:16-Měl bych jí dávat jíst?
-Ona odmítá jíst.
00:25:24Poučíte mě o poezii?
00:25:29Já... chtěla bych jí rozumět. Ale nevím, kde začít.
00:25:37-Třikrát doprava, dva, tři. Třikrát doleva, dva, tři.
00:25:49Na stůl a opakovat.
00:25:53Tak to je anglický salon.
00:25:57A tohle jsem viděl ve Skotsku.
00:26:05A kop a pak výskok.
00:26:13Vyskočit
00:26:15a točit
00:26:17a Skoti se potí a dupou jak smyslu zbavení!
00:26:27-No a co báseň?
-Ano, prosím pane Keatsi.
00:26:32-Ale krátkou.
00:26:39-Když se obávám, že bych přestal být,
00:26:43než mé pero propátrá mou plodnou mysl,
00:26:49než navršené knihy ve studovně pojmou,
00:26:53jak bohaté sýpky, uzrálé zrno.
00:26:59Až uzřím noční hvězdnou oblohu,
00:27:03obří mračné symboly velké lásky.
00:27:16Promiňte, vypadlo mi to.
00:27:19-Jste unavený. Copak si dáme? Kávu a zákusky?
00:28:06Pojďte se mnou, doprovodím vás.
00:28:27-Jdu na hodinu poezie.
-Tak hodinu poezie, he, he.
00:28:35Keatsi, my dnes učíme poezii?
00:28:43Snad nebudu rušit.
00:28:45-Posaďte se. Přečtěte si to.
00:28:53Básník není vůbec poetický.
00:28:57Je to to nejpoetičtější, co může být. Nemá žádnou identitu.
00:29:03Neustále přebývá v nějakém jiném tělese. V měsíci, slunci.
00:29:08-Já-já... neudržím svou zvědavost na uzdě.
00:29:13Slečno Brawneová jste to vážně vy, nebo to hrajete.
00:29:17-Jsem to já.
-Ano. Mh.
00:29:21-Charlesi, já tu učím. Přestaň, nebo odejdi.
00:29:25-Omlouvám se.
00:29:40Doufám, že cenou za tu hodinu nebude básník.
00:29:45-Cenou je to, že pan Keats bude teď probírat poezii se mnou.
00:29:49-Nebudete jeho básně číst?
00:29:52-Ne, dokud nebudu znát všechny básně světa.
00:29:55Stejně nemám co dělat, jak jste mnohokrát poznamenal.
00:29:59-Klaním se vaším ambicím.
00:30:06-Bude se mi snáz mluvit, když tu není.
00:30:21Řeknete mi něco o řemeslu poezie?
-Řemeslo poezie je hloupost.
00:30:28Je to klam. Když nevzniká přirozeně jako listí na stromě,
00:30:34tak by neměla vznikat vůbec.
00:30:43Asi se mýlím. Nemohu vás učit.
00:30:50-Byla jsem nezdvořilá? Omluvím se mu.
00:30:53-Nejsem si jist, jestli chovám správné city k ženám.
00:31:01Nedůvěřuji svým citům.
-Nelíbím se vám?
00:31:09-Přitahujete mne a já nevím proč.
00:31:15Jsem ze žen zmatený, i ze své matky.
00:31:24Toužím být pleněn fúriemi a zachraňován anděly
00:31:27a ve skutečnosti jsem miloval jenom svou sestru.
00:31:32-Má sestra mě štve, i když ji mám ráda.
00:31:38Stále nevím jak vnímat básně.
00:31:42-Básni se dá porozumět jen vjemy.
00:31:45Smyslem skoku do jezera není plavat okamžitě ke břehu.
00:31:53Ale být v jezeře. Opájet se kontaktem lidského těla s vodou.
00:32:00Nechcete se v jezeře vyznat. Je to mimomyšlenkový prožitek.
00:32:09Poezie konejší a povzbuzuje duši, aby přijala záhady.
00:32:14-Miluji záhady.
00:32:19-Našel jsem u sebe na zdi vaši princeznu.
00:32:23-A je dobře vidět?
00:32:26-Má lehké šaty.
00:32:29Budeme pokračovat?
00:32:45-Pan Keats je geniální.
00:32:51Nevím, jestli se mu líbím.
00:32:56Je radši s Toots a Samuelem a dokonce i s kočkou,
00:33:00kterou hladí až do omrzení.
00:33:03-Ví, že se mu nesmíš líbit.
00:33:07Nemá žádné zaměstnání.
00:33:29-Pan Keats tu není. Mám vám vzkázat, že ho bolí v krku
00:33:34a že zůstane v Chichesteru.
00:33:38Nevěříte mi? Pojďte sem. Pojďte.
00:33:45Vidíte! Není tady.
00:33:52Povídejte, co jste od Chaustra četla?
00:33:55Všechno. Také pana Spensera, pana Miltona, a ještě Odysseu.
00:34:02To je na týden hodně čtení. Co si myslíte o Odyssei?
00:34:10Četla jsem jen kousek, ale od pana Keatse znám všechno.
00:34:16Opravdu?
00:34:23Knot již pohasl, když přispěchala,
00:34:27malý proužek dýmu, v světle luny zhynu.
00:34:32Zavřela dveře, udýchaná, zpřízněná s duchem větru
00:34:37a zraky dokořán.
00:34:39A povězte mi, slečno,
00:34:42jak jste pochopila Ztracený ráj?
00:34:45-No-e... líbí se mi.
-Vážně?
00:34:49Nezdají se vám Miltonovy rýmy moc chytlavé?
00:34:54-Ne.
-Opravdu?
00:34:58-Ne příliš.
00:35:06-Dělá to barva šatů, že má slečna Brawneová oči jako z jantaru?
00:35:13-Ano, jsou zlaté.
-Skoro jantar.
00:35:17-Ano.
00:35:19-Jaké máte oči vy, pane Browne?
-Já?
00:35:27-Mh... kufrová hněď.
-Fanny! (smích)
00:35:37-Viděl jsi pana Browna? Jenom žasnu.
00:35:41-Zní to neuvěřitelné, kolik jsi toho přečetla.
00:35:46-Já vím. Teď ví, že to beru vážně. A přečtu to.
00:35:54KLEPE NA DVEŘE
00:36:02-Fanny, máš tu dopis. Je to Valentýnka.
00:36:30-Drahá Valentýnko, nevím, jestli za svoje jantarové oči
00:36:35zasloužíte polibek, či výprask.
00:36:42Váš milý kufr.
00:37:05-Fanny!
00:37:09Pan Keats se chová velice divně.
00:37:13Mám ho pozvat dál?
00:37:27-Pan Brown vám poslal Valentýnku?
-Asi to byl jen žert.
00:37:32-Keatsi! Keatsi! Johne, počkej.
00:37:47Johne!
00:37:49-Byl jsem pryč deset dní a ty jsi mi radil,
00:37:52ať zůstanu a zotavím se.
-Johne, jen klid.
00:37:55-A teď napíšeš slečně Brawnové Valentýnku. Jste milenci?
00:37:58-Johne!
-Je to tak?
00:37:59-Jen klid.
-Poslals jí to, Charlesi.
00:38:01A se svým příjmem se můžeš hned ženit.
00:38:04Dala jste mu slib?
00:38:05-Johne, ano, poslal jsem tu Valentýnku,
00:38:08ale byl to pouhý žert.-Vážně?
00:38:10Já se nesměju a ona taky ne.
00:38:12-Johne, napsal jsem to, abych pobavil Fanny,
00:38:15pro kterou je flirt náboženstvím.
00:38:18Jeden týden je studentkou poezie a další týden bude vojákem.
00:38:22Je to hra. Je to pro ni hra. Sbírá si muže.
00:38:26-Náchylnost srdce je čistá svátost, o které ty nic nevíš.
00:38:41Věřte mi, nejde o pýchu.
00:39:00-Milujete pana Browna?
00:39:12Proč nemluvíte?
00:39:18-Nemluví, protože jediné, co umí, je flirtovat a šít.
00:39:24Že je to tak? (smích)
00:39:28Ano a umí číst Miltona, jehož rýmy nejsou chytlavé, slečno Brawneová,
00:39:34neboť tam žádné nejsou.
00:39:37Johne, v každém lepším salonu ve městě
00:39:40jsou aspoň dvě takové, jako je ona!
00:39:42Probírají jenom délku sukní.
00:39:49-Promiňte. Mohu vám dát hodinu poezie.
00:39:52-Ne, chci tančit a flirtovat a mluvit o volánech a stuhách.
00:39:56Dokud nenajdu své staré štěstí. (vzlyká)
00:40:10ZPĚV PTÁKŮ
00:40:12-Co kdyby ten pdimužík zemřel ve 2. dějství?
00:40:16Pak můžeme princeznu uvést dříve.
-Priceznu?
00:40:20-Možná by mohlo 3. dějství začínat bouří.
00:40:26-Co tě ještě napadá?
00:40:35Mm.
00:40:48-Budeme bydlet vedle vás.
00:40:50Dilkovi se stěhují a pronajmou nám půl domu.
00:40:54Tak budeme ve stejném domě, můžeme si hrát s míčem.
00:40:58-Pro matku je to dost výhodné.
00:41:02-Ale chcete to vy?
-Tak už s tím končíme, Keatsi?
00:41:08Keatsi!
00:41:15-Slečno!
00:41:25-Ale když už princezna pidimužíka opustila,
00:41:29co ty jeho milostné výlevy?
00:41:33Toots: Samueli, pojď si hrát.
00:41:36-Musíme to změnit. Přemístit to.
00:41:39-Můžeme ten proslov dát... Pardon, přímo do obličeje.
00:41:47-Browne! Browne! (smích)-Ta sedla.
00:41:54-Co to bylo?
00:42:07-Když se s panem Keatsem procházíme po louce,
00:42:12povalujeme na sofa anebo zíráme do zdi,
00:42:15znamená to, že tvoříme. Nicnedělání je básníkovým dumáním.
00:42:22-Dumáním myslíte to, co je pro ostatní přemýšlení?
00:42:27-Jde o myšlenky, ano, ale hlubšího rázu.
00:42:30-Těžké myšlenky.
00:42:32-Ne, slečno Brawneová. Dumat znamená otevřít mysl inspiraci.
00:42:37-Pane Browne, a funguje to?
00:42:43-Pane Browne, my myslíme jenom na prosté věci. Nemusíte se bát,
00:42:47že nás z něčeho vyrušíte a budeme rády,
00:42:51když k nám kdykoliv přijdete na večeři.
00:43:12-Smím si vybrat postel?
-Mh.
00:43:21HRA HOUSLÍ
00:43:47-Pan Keats?
00:44:36-Čichají ke všem květinám, aby našli nejlepší vůni.
00:44:40-Pan Keats si hraje na včelu.
00:44:48-Díky.
00:44:52-Fanny!
00:44:55Pojď sem. Pomůžeš mi.
00:45:21-Lžete mi. Řekněte, že jste včera večer netančila.
00:45:26-Ani jednou jsem si nesedla.
00:45:29-Poznáte to na mých botách, jsou úplně sešlapané.
00:45:33Nešlo tomu nijak zabránit.
00:45:36-Nechci sedět pod stromem, když si povídáte.
00:45:39Chtěla bych se jít trochu pohoupat.
-Dobrá.
00:46:10-Měl jsem zvláštní sen. Plul jsem nad stromy se rty přitisknutými
00:46:17k nádherné postavě. Zdálo se to jako věčnost.
00:46:25Pod námi byly stromy v plném květu
00:46:29a my na nich spočinuli lehce jako oblak.
00:46:39-Které to bylo?
00:46:53-Musel jsem mít zavřené oči. Nevzpomínám si.
00:47:00-O těch stromech víte.
-Ne tolik, jako o těch rtech.
00:47:09-Čí byly?
00:47:13Byly to moje rty?
00:47:53-Fanny!
00:48:07Fanny!
00:48:14Fanny!
00:48:19Fanny!
00:49:24-Pan Brown se se mnou vsadil, že nenajdu slavičí hnízdo.
00:49:28-Žádné hnízdo tu není a nevsadili jsme se.
00:49:34-Jedno je tamhle.
-Ale slavík nehnízdí na stromech.
00:49:38-Vím, co jsem viděl, byl to slavík.
00:50:01-Chvějíce se ve svém měkkém a chladném hnízdě
00:50:05v jakoby bdělých mdlobách ležela zmatena...
00:50:10Vidíš, tady jsou slzy.
00:50:16Jsi tak daleko přede mnou, Keatsi.
00:50:24-Browne, já žasnu.
00:50:29-Tvoje psaní je to nejlepší v mém životě.
00:50:44To ty, ty malá ručko, tos byla ty... ách.
00:50:56Mám tě opravdu rád a musím tě varovat před propastí,
00:51:00do které se řítíš.
00:51:02-Mluvíš o slečně Brawneové?
00:51:04Nikdy jsme se neshodli a ani nemůžeme.
00:51:07-Pro jedno kluzké obluzení přijdeš natrvalo o svobodu.
00:51:12Budeš někde otročit 15 hodin denně a proč?
00:51:15Aby měla paní Keatsová na francouzské stuhy?
00:51:19Cením si tvůj talent, vážně cením.
-Tak mi to štěstí přej.
00:51:24Opět tvořím.
00:51:53Mé srdce bolí a ospalé znecitlivění trápí mé smysly.
00:51:59Jako bych vypil bolehlav či vyprázdnil číši opiátu
00:52:03před minutou vypitou, co v ní strážci Léthé utonuly.
00:52:09Není to závistí vůči tvým šťastným,
00:52:13ale soud přešťastným štěstí tvému.
00:52:16Že tys lehkokřídlá lesní žínka v jakési melodické osnově
00:52:20bukové zeleně a stínu, o létě pějě z plna hrdla.
00:52:38Potmě naslouchám
00:52:43a mnohokrát jsem téměř miloval laskavou smrt.
00:52:55Zval ji ne něžnými v mnoha promyšlených rýmech,
00:53:01aby vzala s sebou dech můj tichý,
00:53:07bych s půlnocí odešel bez bolesti,
00:53:12když do široka vyléváš svou duši v takové extázi.
00:53:27Co?
00:53:31-Řekls slečně Brawnové o naší dovolené, nebo je to na mně?
00:53:38-Ještě ne.
00:53:43Pan Brown zase na léto pronajímá. Tak musíme oba pryč.
00:53:49-Ano, pojedeme na ostrov Wight za nerušeným psaním a výlety.
00:54:07(pláče)
00:54:10-Paní Brawneová, smím mluvit s Fanny?
00:54:14-Ne mamá, já s ním nechci mluvit. Fanny, chtěl jsem vám to říci.
00:54:18-Nene!
00:54:26-Fanny, já jsem bez peněz, vlastně jsem zadlužen.
00:54:33Musím vydělávat. Psát, abych se uživil.
00:54:39A když selžu, musím jít z cesty, aby si vás vzal jiný,
00:54:43který vás bude také zbožňovat.
00:54:46-Ne! Nikdo mě nebude zbožňovat. Ani vy, ani nikdo jiný.
00:54:54Nenávidím vás.
00:55:13ZVONEK
00:55:18-Přišlo něco?
-Ne, nic.
00:55:26-Nic.
00:55:34-Zkontroluješ mi stehy? Je to prolamovaný len.
00:55:37-Bože. Ne, Toots. Na stehy už kašlu.
00:56:02-Žádný dopis?
-Dnes ne.
00:56:13Jsem zamilovaná.
00:56:17To je láska.
00:56:24Už ani nebudu žertovat.
00:56:31Už věřím, že se na to dá zemřít.
00:56:39ZVONEK
00:57:09"Má nejdražší, sedím u okna našeho domku s výhledem
00:57:15na nádhernou kopcovitou krajinu. Je odtud vidět moře.
00:57:20A je půvabné ráno. Netuším jak odolný je můj duch,
00:57:26jaký požitek bych měl z našeho pobytu,
00:57:29kdyby mě tolik netížily vzpomínky na vás.
00:57:33Zpytujte svědomí, má lásko,
00:57:35nebylo-li to kruté, tak mne spoutat.
00:57:37Vzít mi mou svobodu.
00:57:41Nenacházím slova, kterými bych vyjádřil
00:57:45svou oddanost takové bytosti. Chci zářnější slovo než zářná.
00:57:50Spanilejší slovo než spanilá.
00:57:54Skoro bych si přál, abychom byli motýli
00:57:57a žili jen tři letní dny.
00:58:01Tři takové dny s vámi by mě naplnily větším štěstím
00:58:04než 50 let obyčejného života.
00:58:10Mám tě ráda. Mám tě ráda.
00:58:19Vyznáte se mi v dopise? Musíte mi ihned napsat
00:58:23a pokusit se mne ukonejšit.
00:58:27Ať je to tak silné, že mě to omámí jako odvar z makovic.
00:58:30Napište to těmi nejhezčími slovy a polibte je.
00:58:34Abych mohl alespoň přitisknout rty tam, kde prodlely ty vaše."
00:58:40"Můj drahý pane Keatsi, děkuji za váš dopis.
00:58:45Byla jsem na tom tak špatně se zdravím,
00:58:48že jsem musela strávit pět dní na lůžku.
00:58:51Po obdržení vašeho dopisu
00:58:54se už zase procházím po vřesovišti.
00:58:57Začala jsem pro nás dělat ze svého pokoje motýlí království.
00:59:01Sammy s Toots je pro mě chytají.
00:59:04Samuel to pojal vědecky a sbírá housenky a kukly,
00:59:08takže se jich tu brzy budou třepotat celé tucty."
00:59:15"Mám tu možnost meditovat nad dvěma tématy:
00:59:19vaší spanilostí a hodinou své smrti.
00:59:22Kéž by mi mohlo obé patřit ve stejnou minutu.
00:59:27Takovou lásku, při které bych cítil něco takového jako k vám,
00:59:31jsem nikdy nepoznal.
00:59:33Když mě ale budete oddaně milovat, tak i kdyby přišel oheň sváru,
00:59:38nebude to nic, co bychom neunesli oroseni příjemnostmi."
00:59:43-Oroseni příjemnostmi.
01:00:09-Není tu vzduch.
-Ne mamá, zbožňují teplo!
01:00:13Ať o ně nepřijdeme.
01:00:15-Poslouchej:
01:00:17"Miluji vás tím víc, že věřím, že vy mne milujete.
01:00:20Poznal jsem ženy, o kterých si myslím,
01:00:24že by se rády provdaly za báseň, a prodaly za knihu.
01:00:29-Mamá, nezlob se.
01:00:39Když nepřijde dopis, jako bych nežila.
01:00:42Jakoby mne z plic vysáli veškerý vzduch.
01:00:46Ale když dostanu dopis, vím, že jsem na světě.
01:00:49Vím, že existuji. A že žiji ráda.
01:00:55Pozor na toho motýla.
01:00:58-Tak ho dej pryč.
01:01:14-Mám Fanny donést nůž.
-Na co?
01:01:17-Chce se zabít.
01:01:24(plačtivě)
-Už je po všem.
01:01:27Kratičký dopis po takové době.
01:01:30Ne, Toppere!
01:01:38Píše, že je v Londýně. A neodváží se přijet,
01:01:43protože by ho to zžíralo. Nepřišel k penězům a stydí se za to.
01:01:49Kdyby jen věděl jak málo mi, i tobě, na tom záleží.(vzlyká)
01:02:09-Netrefil ses.
01:02:12-Dobrý den.
-Dobrý den.
01:02:18KLEPÁNÍ
01:02:26-Přišla jsem vás přivítat.
01:02:29Tohle je nová služka, slečna O'Donoghovová,
01:02:32kterou máte k dispozici.
01:02:34-Pane, říkejte mi Abigail nebo Abby.
01:02:37-Nevcházejte nikam, když bude zavřeno.
01:02:41-Jistě.
01:02:49-Pan Keats se sem nevrátí, zůstal v Londýně.
01:02:55-Prosím, vyřiďte mu, že jsme se dobře starali o jeho věci.
01:03:11-Pan Brown říkal, že se můžu naučit číst.
01:03:15A já na to: Jo? A co bych četla?
01:03:18A on řekl: Abigail, ani Bible není tak nudná,
01:03:22jak si možná myslíte.
01:03:24A že v Písni Šalamounově jsou věci tak peprný,
01:03:29že by se i dlaždič červenal.
01:03:32A říkal, že uvidím, až začnu číst, že vůbec nelhal, že měl pravdu.
01:03:53-Zdravím, Toots.
01:04:01(Keats se směje)
01:04:08-Zdravím, pane Keatsi.
01:04:13-Dobrý den, slečno Brawneová.
01:04:19-Matko, našli jsme ten klíč. Měla ho Fanny, jak jsem myslel.
01:04:39-Co potřebujete v Londýně?
01:05:13Vesta má novou podšívku.
01:05:20A v kabátě...
01:05:29máte malou dírku. Zašila bych ji tak, že by to nebylo znát.
01:05:38"Má nejsladší, dnes žiju včerejškem.
01:05:42Celý den jsem byl naprosto fascinován.
01:05:46Máš mě zcela ve své moci. Napiš mi třeba jen několik řádků
01:05:50a slib mi, že ke mně nikdy nebudeš méně laskavá než včera.
01:05:56Oslnila jsi mě. Není na světě nic jasnějšího a jemnějšího.
01:06:01Vstřebala jsi mne.
01:06:04Mám momentálně takový pocit, jako bych se rozpouštěl."
01:06:24-Fanny, paní Dilková říkala,
01:06:27že by se pan Keats opět nastěhoval vedle, a chce vědět,
01:06:32jestli mám nějaké námitky.
01:06:36-Ovšem, že ne.
01:06:39Pan Brown je jeho nejlepší přítel, co bychom namítaly.
01:06:44-Fanny, pan Dilk a já se obáváme,
01:06:47že by tě jeho přítomnost mohla nějak svazovat.
01:06:51-Ne.
01:06:53-Pan Keats si nemůže dovolit svatbu.
01:06:57Je opravdu v dost beznadějné situaci. A když bude zde,
01:07:02jak můžeš poznat někoho jiného? Jak můžeš jít tančit?
01:07:06Á, ty jsi zasnoubená?
01:07:08-Byl jeho matky, není to zásnubní prsten.
01:07:11-Neměla bys ho nosit.
01:07:13-Nosím ho na jiném prstu.
-Nebudeme o tom mluvit.
01:07:16-Nikdy jsi neříkala, že mám milovat pouze bohaté.
01:07:22-Je to tak těžké s někým se rozejít, že?
01:09:07Ležíc na zrajícím ňadru lásky své,
01:09:12navždy chci cítit hebkost její kůže,
01:09:18a navěky dlít sladce a neklidně.
01:09:22Tak něžně dýchat snad jen ona může.
01:09:32-Ten... ze které básně?
01:09:41-Z tvojí.
01:09:52-Hvězdo jasná, kéž byla bych stálá jak ty.
01:10:01Neplula by ve výškách mezi poupaty.
01:10:10-Proč říkáš "neplula"? "Neplula ve výškách"?
01:10:18-Myslíš, že jsem nestálá, když vyhovím matce a půjdu tančit?
01:10:26-Neškádli mě, Fanny. Proč se směješ?
01:10:34-Řeknu, že mi není dobře.
01:10:38-Ne, Jdi, jdi.
01:10:41-Ne.
01:10:46-Jdi.
01:10:50-Dobrá irská Abigail, není žádný hejl,
01:10:54a nemračí se tak, jak bouřkový mrak.
01:10:58SMĚJÍ SE OBA
01:11:03-Chtěl byste k tomu džem?
-Ano, prosím.
01:11:12Moc dobré.
01:11:20-Fanny, pojď už, ochladilo se.
-Odjel do Londýna bez kabátu.
01:11:36(silně prší)
01:12:01-Johne, pil jsi víno?
01:12:05-Byla mi velká zima,
01:12:10jel jsem na kozlíku kočáru,
01:12:14ale už to necítím.
01:12:17HLUK, KLEPÁNÍ
01:12:19-Abigail!
01:12:21Abigail, oblečte se, potřebujeme doktora!
01:12:29Abigail, přineste vodu! Potřebuji umyvadlo a ručník.
01:12:33A sklenici. Taky sklenici.
-Pomohu vám...-Nechci.
01:13:05-Keats se už ptal po slečně Brawneové,
01:13:10ale řekl jsem mu, že jste odjela do města.
01:13:13-Ale jsem tu.
01:13:15-Musíme dopřát panu Keatsovi klid.
01:13:18-Na takovou přetvářku nepřistoupím.
01:13:21-Ne, ne, to není přetvářka,
01:13:24Jen jsem rozhodnut za každou cenu zachránit příteli život.
01:13:28-Myslíte, že zabiji pana Keatse svou láskou?
01:13:32-Fanny!
-Možná ano.
01:13:34-Očividně vás ničím nepřesvědčím, slečno, jak moc je to s ním vážné.
01:13:38Ale Keats je v mé péči,
01:13:40a všechny návštěvy se budou řídit mými pokyny.
01:13:43-Prosím vás, pane Browne, my uděláme všechno pro to,
01:13:46aby se pan Keats uzdravil.
01:14:02-Říkal jsem si, kde jsi.
01:14:05-Na tuhle chvíli jsem čekala celý den.
01:14:12-Včera jsem vykaš...
01:14:19vykašlával krev,
01:14:23až jsem myslel, že se udusím.
01:14:30Řekl jsem panu Brownovi: "Tohle je špatné"
01:14:35a myslel na tebe.
01:14:37KLEPÁNÍ
01:15:06"Má sladká bytosti, až ti ten dopis přinesou,
01:15:10budu na přední verandě a budu čekat,
01:15:14jestli tě na chvíli uvidím v zahradě.
01:15:19Když se ohlédnu na chvíle, které jsem prožíval,
01:15:23a na zoufalství, jež je střídalo,
01:15:26stále více žasnu nad spanilostí,
01:15:30která mne tak úporně drží při životě.
01:15:33Jak hrozná je představa, že mne obejme zem místo tvé náruče.
01:15:38Není propastnějšího rozdílu, lásko."
01:15:44-No tak, jděte dál!
-Browne! Browne!
01:15:48Šílím, když ji nevidím.
01:15:57-Proč s ní nespíš?
01:15:59Udělá, co budeš chtít, dokonce by ti to snad pomohlo.
01:16:15"Nemusíš mi toho psát moc, jen přání dobré noci,
01:16:19které si dám pod polštář.
01:16:22John Keats."
01:17:06"Nechci už, abys kvůli mně nejezdila do města.
01:17:11To tvoje uvěznění může trvat dlouho.
01:17:15Možná bys měla přijít až zítra večer.
01:17:18Víš, v jaké jsme situaci.
01:17:20Doporučili mi, abych nečetl poezii, natož abych ji psal.
01:17:25Přál bych si, abych měl aspoň špetku naděje.
01:17:29Neříkám, abys na mne zapomněla, ale připomínám ti,
01:17:33že jisté věci jsou nemožné."
01:18:01KAŠLE
01:18:17-Johne, co je pro tebe nemožné?
01:18:23-Opět jsem kašlal krev.
01:18:31Bojím se, že mne ta nemoc přemohla a že se nezotavím.
01:18:40-Neopustím tě. Vkládám naděje do tvé nové sbírky básní.
01:18:49Johne, jsou krásnější než to, co jsem četla od Coleridge,
01:18:54nebo od Wordswortha, dokonce od Lorda Byrona.
01:18:59"Ó, co trápit tě může, rytíři zvolna jedoucí.
01:19:09Ostřice u jezera uschla a ptáci nepějí.
01:19:17Potkal jsem dámu v lukách, překrásnou ženu, dceru víl.
01:19:26S vlasem dlouhým, lehkonohou a s planoucím zrakem,
01:19:36na koně svého jsem ji vysadil a kromě ní jsem nic neviděl,
01:19:45ze sedla se sklonila a pěla píseň kouzelnou.
01:19:51Našla mi koření sladké, divoký med a manu zrosenou.
01:20:00A hlasem podivným děla: "Věrně miluji tě".
01:20:07Do své jeskyně mne zavedla. A tam vzdychala a naříkala.
01:20:14A její planoucí zrak já zavřel polibkem svým.
01:20:20K spánku mne ukolébala a pak snil jsem do kuropění
01:20:27nejsladší sen, co jsem kdy měl.
01:20:35Běda, ach běda!
01:20:40RACHOT NÁDOBÍ
01:20:45Abigail!
01:20:46No?
01:20:51Tu máte, pan Brown říkal, ať vám to dám zítra,
01:20:54ale nechci čekat.
01:20:58(plačtivě) Je to nejkrutější,
01:21:01nejnemilosrdnější člověk na celým tomhle světě!
01:21:07Bože můj, bože můj, kdybych radši umřela!(pláče)
01:21:15-Třesu se vzteky.
-Ať zase nedostaneš křeče.
01:21:20Abigail je samodruhá, ale s kým, to ze strachu nebo studu neřekne.
01:21:27My, Browne, zjistíme, kdo to je, a ať je to kdokoli,
01:21:32bude se z takové nectnosti zodpovídat.
01:21:37Zavoláš ji?
-To není zapotřebí.
01:21:43Ona si myslí, že já jsem otec.
01:21:47-Netušil jsem, že mezi vámi něco je.
01:21:55-Nic nebylo, pokud jsem u toho nespal.
01:22:01-Jak lehce to zvládáš. Svolil jsem na dítě platit.
01:22:06-Ale horší je, že už nemám peníze,
01:22:11musím to tu ihned pronajmout.
01:22:17A je mi hrozně, že tě vyháním v takovém stavu,
01:22:22ale, Johne, nedá se nic dělat, topím se v dluzích.
01:22:27-Neměj o mě starost. Zvládnu to.
-Hlupák, hlupák.
01:22:43-V jakých potížích nová duše se rodí.
01:22:47-Cenil bych si vašeho názoru, pane Keatsi,
01:22:50na svůj nový obraz "Mys zoufalství".
01:22:52Byl bych velmi potěšen...
01:22:55-Pokud tvrdíte, že nepřežije další anglickou zimu,
01:22:57musíme něco udělat.
01:22:59-Doktore, jaké klima nám pro pana Keatse doporučíte?
01:23:03-Mírnější klima je naprosto nutné, doporučoval bych Itálii.
01:23:07-Řím?
-Řím vyhovuje.
01:23:09-A chce jet do Říma?
01:23:10-Bude muset, další zimu v Anglii vážně nepřežije.
01:23:19-Co bys říkal Itálii?
01:23:21Jen myslím, že tu záleží na financích.
01:23:27-Nemůžeme tedy mezi sebou uspořádat sbírku?
01:23:31-Možné to je. Bude ovšem potřebovat společníka.
01:23:37Browne, pojedeš?
01:23:39-Samozřejmě, samozřejmě. Někdo jet musí, nevím, jestli bych mohl.
01:23:45-To má být "ne"?
-Slečno, slečno.
01:23:52-No tak...
01:23:58-Našel bych ti nějaký pokoj na léto, jestli chceš.
01:24:03-Sammueli, jdi za námi.
01:24:07POKAŠLÁVÁ
01:24:10Chci s tebou jet do Itálie, vezmeme se a pojedu s tebou.
01:24:15-Moji přátelé mluví o Itálii, ale nemám peníze.
01:24:18-Nemáte penny, pane?
01:24:20-Mám sotva na pokoj tady v těch barabiznách.
01:24:23-Rozlučme se zde.
-Proč?
01:24:28Prádlo neperem! (žvatlání dítěte)
01:24:37No dobře, však už jdu!
01:24:45KAŠLE
01:24:57-Pan Hunt nemohl myslet tohle.
01:25:01KAŠLE
01:25:05-Ne, neměla jsi sem chodit.
01:25:10Jdi už. Jdi!
01:25:17KAŠLE
01:25:20-Prosím, jezte. jezte. Prosím.
01:25:26-Kde je Fanny?
-Nebude jíst.
01:25:43-Je ti dobře?
01:25:49Jak dlouho tu pan Keats není?
-Pět týdnů.
01:25:55-Možná je to tak lepší.
-Pro koho?
01:25:59-Řekla bych, že je lépe nebýt spolu,
01:26:02když je to za takovýchto okolností.
01:26:07-Chcete, ať to vzdám, ale nemohu.
01:26:11I kdybych chtěla, tak nemohu.
01:26:57-Johne?
01:27:00-Nechoď ke mně, jestli mne nemiluješ,
01:27:02nemáš-li křišťálově čisté svědomí.
-Má lásko.
01:27:07KAŠLE
01:27:15-Málem mi puklo srdce.
01:27:18-Mamá! Mamá!!!
01:27:21-Pane Keatsi...
01:27:24-Toots, dveře!
01:27:34Opatrně!
01:27:47-Děkuji.
01:27:51-Vykašlával krev?
-Ne.
01:27:56-Zůstane tady?
-Ano, ano. Přes noc.
01:28:03-Musím pacienta vyšetřit.
01:28:17-Smí tu zůstat, než odjede do Itálie?
01:28:21-Vždyť nejste ani zasnoubeni.
-A nejde to?
01:28:27-To nikdy neskončí, pak si ho budeš chtít vzít a jet do Říma.
01:28:33-Neměli jsme se sem stěhovat, je to má chyba.
01:28:37-Jenom do odjezdu.
01:28:41-Drahoušku, už tak jsi zdrojem tolika klepů.
01:28:44-Tak nám dovol zasnoubit se.
01:29:01KAŠLE
01:29:25-Toots?
01:29:37Zase jíš růžová poupata?
01:29:42Tak proto se tak červenáš.
01:29:50-Takže tvoje loď, Maria Crowther, pluje do Neapole.
01:29:54-Kdy odplouvá?
-Za deset dní.
01:29:57-Tak brzy?
01:29:58-Začíná podzim, když to budeme oddalovat, obávám se,
01:30:02že bude méně důvodů k nadějím.
01:30:04-To nesnese odkladu, musím pochodovat v dešti.
01:30:08-Dovolte, abych vám ještě nalila.
01:30:11-Vážně?
01:30:13-Má celou tu cestu zaplacenou?
-Ano, vše je zařízeno.
01:30:20-Co kdyby se mu něco stalo, a nebo tobě?
01:30:26V cizí zemi. Jak byste přežili?
01:30:30-Neměl by to být Severn, sotva ho zná.
01:30:34Kde je pan Brown, když ho potřebujeme?
01:30:37A proč nenapsal?
01:30:40-Koupila jsem husu na poslední večeři.
01:30:46-Neříkej poslední.
01:30:50TLESKÁNÍ (zvenku)
01:30:56A raz, a dva, a raz, a dva, tři, a raz, dva, tři, raz, dva, tři...
01:31:09-Toots.
01:31:12-Áaach.
01:31:14-Pane Keatsi... raz, dva, tři...
01:31:22-Je pryč.
01:31:23-Co se stalo?
01:31:31Raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva, tři...
01:31:43-A nevracej se. Tady žádný podzim není.
01:31:48POKAŠLÁVÁ
-Opatrně.
01:31:51Je ti dobře?
01:31:56Sedneme si.
01:32:53-Paní Brawneová, to je pro vás.
01:32:56-Óh... to je nádherné. Můj drahý blázínku.
01:33:03A je úspěšná?
01:33:05-Dvě velmi pozitivní recenze, od přátel.
01:33:10A šest spíše pozitivních a čtyři hrozné.
01:33:16Já nevím, je to úspěšné?
-Je, nesmírně.
01:33:21-Jdou dobře na prodej?
01:33:28Vraťte se, žijte tu, vezměte si Fanny.
01:33:48-Mám vás ráda.
01:33:58-Měli bychom se rozloučit.
01:34:13(vzlyká)
01:34:17-Vzbudíme se a zjistíme, že to byl jen sen?
01:34:30Musí být ještě jiný život,
01:34:33nebyli jsme stvořeni k takovým útrapám.
01:34:45-Pochybuji, že se ještě sejdeme na tomto světě.
01:34:55-Tak proč odjíždíš? Proč musíš jet?
01:35:02-Protože to přátelé zaplatili.
01:35:06Je to naděje bez naděje, ale jak mohu odmítnout?
01:35:09-Jsi příliš nemocný.
01:35:12-Upletli jsme si síť, ty a já, na tomhle světě,
01:35:19napsali jsme si vlastní pohádku.
01:35:23Musíme ty nitky přervat.
01:35:25-Ne, ne. Nemohu.
01:35:35Ne, nikdy!
01:35:48Víš, že bych udělala všechno.
01:35:55-Ano, to vím.
01:36:13-Řekněme, že se na jaře vrátím.
-Ty se vrátíš.
01:36:29-Postavíme dům.
-Poblíž matky.
01:36:38-A z ložnice bude výhled na malý jabloňový sad.
01:36:42A za ním bude hora v mlze.
01:36:46-Můžeme tam mít zahradu, kde budou všechny polní květiny.
01:36:52-Budeme chodit spát ještě za soumraku.
01:36:59-A až už bude tma, měsíc bude prosvítat do domu.
01:37:10-A budu tě objímat a líbat tvá ňadra, tvé paže, tvůj pas.
01:37:23-Všude.
01:37:36-Kůže si pamatuje.
-Já vím.
01:38:11-Nic neříkej.
01:38:53-Tak a jsme tu.
01:38:55-Mamá, dítě pana Browna je zrzavé.
01:38:58-Vítám tě, ty jsi nádherný chlapeček. Ahoj.
01:39:04Výborně, výborně.
01:39:07Ahoj. Nesmírně mě těší, drahoušku.
01:39:14-Viděla jste dítě? Vypadá jako Abigail.
01:39:26John je v Neapoli, jeho loď je v karanténě.
01:39:33Píše, že ze zoufalství napsal za čtrnáct dní víc básní,
01:39:37než kolik jich napsal za celý život.
01:39:43Chtěl bych tam být, abych je slyšel.
01:39:48-Mohl jste, kdybyste jel.
01:39:59-Není to snadné, to dítě a můj ztenčený kapitál.
01:40:07A pak ještě jde o ten sníh a o Alpy.
01:40:12-A nedostatek vůle.
01:40:21-Mám to říct nahlas? Uspokojí vás to?
01:40:29Mám to říci?
01:40:32(odvedle pláč dítěte)
01:40:35Zklamal jsem Johna Keatse. Já zklamal Johna Keatse!!!
01:40:42Ano, já ho zklamal, já ho zklamal!
01:40:46Doteď jsem netušil, slečno Brawneová,
01:40:50jak pevně se ovinul okolo mého srdce.
01:41:01-Pro tebe, mamá, je to z Itálie.
01:41:20-Je to od pana Keatse. Píše, že je to tam jako sen.
01:42:33HRA HOUSLÍ
01:42:43-Ještě jednou.
01:43:07BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
01:43:18-Je tam zima.
01:43:23Jak se máte?
01:43:25-Nám se vede dobře, ale co pan Keats?
01:43:28-Paní Brawneová, je to pro mne tak nesnesitelné,
01:43:34jako jistě i pro vás.
01:43:38Pan Keats zemřel. Obdržel jsem zprávu od Severna
01:43:45a opsal jsem ji pro vás, slečno Brawneová.
01:43:51Mám vám to přečíst?
01:44:06Pátek, 23. února.
01:44:10Ve čtyři hodiny odpoledne mi Keats pověděl:
01:44:14"Severne, Severne, nadzdvihni mě, já umírám. Zemřu poklidně,
01:44:21neboj se toho, díky bohu, že už to přišlo."
01:44:27V jednu chvíli mu na celém těle vyrazil studený pot a zašeptal:
01:44:34"Nedýchej na mne, tvůj dech je jako led."
01:44:38Keats zemřel pokojně.
01:44:41Už dost!
01:45:00ZOUFALÝ PLÁČ
01:45:07Bože!
01:45:11Bože! Johne!
01:45:16Mamá!
01:45:19Mamá!
01:45:28Mamá! Já, ne... nemohu
01:45:32nemohu dýchat! Mamá!
01:45:43SRCERYVNÝ PLÁČ
01:46:55Samueli? Samueli!
01:47:23"Hvězdo jasná, kéž byl bych stálý jak ty,
01:47:32neplul ve výškách mezi poupaty,
01:47:38a hleděl s víčky dokořán
01:47:45jako trpělivý bdící poustevník.
01:47:53Kéž hleděl bych na plynoucí vody,
01:47:57jež břehy po celé zemi čistě omývají,
01:48:01či na čerstvě napadaný sníh na horách a blatech.
01:48:10Leč stále klidný, stále neměnný,
01:48:19ležíc na zrajícím ňadru lásky své,
01:48:25navždy chci cítit hebkost její kůže,
01:48:35a navěky bdít sladce a neklidně,
01:48:47tak něžně dýchat snad jen ona může,
01:48:52a žít věčně, neb dát se smrti v náruč."
01:49:07Fanny Brawneová chodila roky po vřesovištích často až do noci.
01:49:13Na Keatse nikdy nezapomněla ani nesundala jeho prsten.
01:49:17Keats zemřel v 25 letech v přesvědčení, že selhal.
01:49:21Dnes je považován za jednoho z největších romantických básníků.
01:49:30"Mé srdce bolí a ospalé znecitlivění trápí mé smysly,
01:49:36jako bych vypil bolehlav, či vyprázdnil číš opiátu
01:49:40před minutou vypitou, co v ní strážci Léthé utonuli.
01:49:46Není to závistí vůči tvým šťastným,
01:49:49ale jsouc přešťastným ve štěstí tvém,
01:49:52že ty lehkokřídlá lesní žínka,
01:49:56v jakési melodické osnově bukové zeleně a stínů nesčetných,
01:50:01o létě pěješ z plna hrdla.
01:50:04Ó, jak dobrý ročník, jenž vychlazen byl v hluboké prsti.
01:50:10Z květů chutí a zeleně vůkol.
01:50:13Tanec, píseň provensálská, veselí prosluněné.
01:50:17Ó, ty džbánku pln teplého jihu. Pln mízy z fontány múz.
01:50:23Ten vyprázdnit bych mohl a neviděn svět opustil bych.
01:50:30A s tebou vplynul v temný lesní luh.
01:50:37V dál ztrať se, rozplyň a zapomeň, co tys v pahorcích nikdy nevěděl.
01:50:45Ta znavenost, oblouzení a obavy.
01:50:49Zde, kde muži sedí a slyší sténat druhy.
01:50:53Zde, kde sivý ztratíš poslední svůj hlas.
01:50:56Kde mládí bledne a chřadne snad a zmírá.
01:51:00Kde myšlenka pouhá tě steskem plní.
01:51:03A zoufají si víčka olověná.
01:51:06Kde krása třpytné oko neudrží. A láska nová navždy truchlí proň.
01:51:14V dál, v dál, neb k tobě popluji. Bacchem a jeho vozem nevezen.
01:51:20Jen na poezii křídlech, slepých, až mozek otupělý síly ztrácí.
01:51:27Již s tebou jsem.
01:51:29Noc něžná je a na trůně svém královna měsíční snad dlí.
01:51:34Víl hvězdných vůkol rej, však světla zde nevidět.
01:51:39Vše božské uchovat, s vánky jemnými.
01:51:43Přes zeleň zšeřelou, stezky mechové.
01:51:47U nohou svých já květy nevidím.
01:51:50Ni vůně libé z větví pučících.
01:51:53Však v tmách ambrových sladkost jen tuším
01:51:57a níž měsíc obtížen jest travou, houštinou a ovocem planým.
01:52:02Hloh bílý a ctnostná růže vinná.
01:52:06Fialky rychle mroucí listím zapadané.
01:52:09A dítko nejstarší z prostřed máje, rašící růže, omamná rosy vína plna,
01:52:16večer letní, hmyzí křídel šum.
01:52:20Potmě naslouchám.
01:52:22A smrt laskavou já téměř miloval jsem.
01:52:27Jmény něžnými ji zval.
01:52:31V rýmech ukutých by vzala s sebou můj tichý dech.
01:52:35Teď víc než jindy zemřít dá se snad.
01:52:39Bych bez bolesti s půlnocí svět opustil.
01:52:43Když doširoka duši vyléváš v extázi té.
01:52:47Pěla bys přec uším mým
01:52:50zbytečným by requiem tvé hlasné půdu oplodnilo.
01:52:56Pro smrt nezrodil ses, tvore nesmrtelný.
01:53:00Klany hladové tě neumoří.
01:53:03Ten hlas, jenž slyším, ten velmi slyšen byl vládcem
01:53:07i klaunem dávno již.
01:53:10Snad píseň sama, jež cestu našla srdcem bolným Rútiným.
01:53:15Kdy domovem teskná, slzná stála v polích neznámých.
01:53:20Jež často vysnila si okno magické.
01:53:23Do pěny moří zrádných dokořán v končinách bájných opuštěná.
01:53:28Samoten! To slovo jak zvon
01:53:32zdá se být mne samého od tebe chce odzvonit.
01:53:37Ten přelud tak klamný není, jak souzeno je mu,
01:53:41jen elfy podvádí.
01:53:43Adié, adié, píseň tklivá odeznívá,
01:53:48při lukách přilehlých a přes vody tiché,
01:53:52tam na kopcích a v hlubinách, na pasekách blízkých.
01:53:58Byl to jen sen? Či vize jen? Snad hudba již ztichla.
01:54:03Mám vstávat či bdít?
01:54:06Skryté titulky : Eva Honzíková
Mladý básník John Keats se seznámí se svou sousedkou, Fanny Brawneovou, a ačkoliv jsou oba rozdílné povahy, vášnivě se do sebe zamilují. Hluboký cit, který ovlivní nejen jejich životy, ale i Keatsovu tvorbu, však bude krutě zasažen básníkovou smrtelnou chorobou.
Novozélandská režisérka a scenáristka Jane Campionová zahájila svou filmařskou kariéru krátkým snímkem Cvičení disciplíny – Kůra (1982), za nějž získala Zlatou palmu v kategorii krátkých filmů na filmovém festivalu v Cannes. Celovečerním debutem se stalo její drama Sweetie (1989), které rovněž zabodovalo na řadě festivalů. Podobně úspěšný byl i biografický film o spisovatelce Janet Frameové Anděl u mého stolu (1990). Obrovský úspěch a celosvětovou proslulost přineslo Campionové romantické drama Piano (1993), oceněné třemi Oscary a celou řadou dalších cen. Román Henryho Jamese zpracovala ve snímku Portrét dámy (1996), následovaly snímky ze současnosti Jako dým (1999) a Piková trojka (2003). Společně s dalšími známými režiséry se zúčastnila natáčení povídkového filmu 8 (2008) na podporu OSN. Poté se opět vrátila k biografickému žánru a zpracovala životní osud básníka Johna Keatse ve snímku Jasná hvězda (2009), který byl nominován na Oscara a získal celou řadu festivalových ocenění.
