První láska hoří nejjasněji. Křehké milostné drama o vztahu básníka Johna Keatse s Fanny Brawneovou. Britsko-australský film (2009). Hrají: A. Cornishová, B. Whishaw, P. Schneider, K. Foxová, T. Brodie-Sangster, E. Martinová, C. Blakleyová a další. Scénář a režie Jane Campionová
00:01:08 JASNÁ HVĚZDA
00:01:20 HUDBA
00:02:24 -Říkala jsem ti, že máš slézt dolů. Tak slez!
00:02:27 -Au! mám to dovoleno.
00:02:32 -Tak dělej, slez z toho!
00:02:36 -Dobrý den, Joyi.
-Dobrý den.
00:02:39 -Jak se máte?
-Výborně, děkuji.
00:02:42 -Dobré ráno.
-Dobré ráno.
00:02:44 -Dobré ráno.
00:02:46 -Promiňte.
-Vítejte.
00:02:49 -Kdepak je pan Keats? Obávám se, že s námi nebude.
00:02:53 Zůstavá v pokojích pana Browna.
00:02:55 -Dobrý den.
-Ahoj.
00:02:59 -Á... skvěle sestehovaná slečna Brawneová.
00:03:02 V každém svém detailu.
00:03:05 -Dobré jitro.
00:03:08 -Copak je? Čím jsem vás urazil??
00:03:11 -Nepříteli ruku nepodávám.
-Nepříteli?
00:03:16 A co jsem vám udělal?
00:03:18 -Neděláte mi nic, ani pro mě. A tak to chci zachovat.
00:03:24 (smích)
-Cože?
00:03:26 -Napadl jste mou zálibu, pane Browne,
00:03:30 jíž jsem bezmocnou otrokyní.
00:03:32 Překroutili moje slova.
00:03:34 "Je posedlá, volá mi, a křížkovým stehem?"
00:03:37 -Slečno Browneová, promiňte, ani nevím, co to je.
00:03:41 -Sváry, sváry.
00:03:43 -Pro mne to je zase vaše básně. Rovněž jim nerozumím.
00:03:47 -Je to jen dým, rozplynou se. Zůstane po nich jen podráždění.
00:03:51 -Ha... Óh.
00:03:52 -Fanny, odneste čaj panu Keatsovi. Je poněkud skleslý.
00:03:57 -Ale pan Keats veršuje a nechce být vyrušován.
00:04:00 -Myslím, že na vyrušování jste expertem vy.
00:04:03 -Fanny, co kdyby sis chvíli povídala s jednou z nás?
00:04:06 -Já ho chválím.
-Fanny!
00:04:08 (smích pana Browna)
-Fanny, prosím.
00:04:11 Chci vědět, co řekneš na pana Keatse až ho uvidíš.
00:04:14 Už dva týdny se těším, že uslyším tvůj názor.
00:04:17 Neubráním se úsměvu, když ho vidím.
00:04:20 A jak rychle mu to myslí, i když teď je většinou smutný.
00:04:24 Jeho bratr na tom není dobře, ztrácí se před očima.
00:04:28 -Pan Keats se o něj stará sám. Zatěžuje ho to.
00:04:31 -Mají ještě nějakého příbuzného?
-Ne, oba rodiče už nežijí.
00:04:35 Mají jen mnohem mladší sestru a bratra, který je v Americe.
00:04:46 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
00:04:50 Vstupte. Ach!!
00:04:55 -Vy rád vtipkujete, pane Keatsi? Já také.
00:05:00 Pan Brown ale moje vtipkování neoceňuje.
00:05:03 Prý mám myšlenky jen na módu.
00:05:11 Dáte si sušenku?
00:05:16 -Vy jste špeh.
-Špeh?
00:05:21 -Jak byste mě popsala? Mou osobu?
00:05:26 -Vaše osoba mě nijak nezajímá.
00:05:33 -A co můj kabát? Nebo kalhoty?
00:05:41 -Potřebujete nový, to bych řekla.
00:05:43 -To je vše?
-Měl by to být samet. Modrý samet.
00:05:53 -Řekněte mi, kde berete takovou jistotu?
00:05:57 -Vše, co nosím, jsem si navrhla a ušila sama.
00:06:01 Říkají mi, že jsem dost originální. I to plisování je ode mne.
00:06:06 Je to kouzelné.
00:06:12 -Už tě dostatečně podráždila? U mě se jí to podařilo skvěle.
00:06:17 Tohle je pánský pokoj. Poetové se teď musejí vrhnout na psaní.
00:06:21 -Mé šití má víc obdivovatelů než ty vaše škrábanice, pánové.
00:06:26 -Sbohem prostořeká.
-A taky se tím uživím.
00:06:29 -Úúh.
00:06:56 ZVONEK V OBCHODĚ
00:07:01 -Ano?
-Nemáte básně Johna Keatse? En-en-
00:07:06 -Endymion?
-Endymion. Ano.
00:07:10 -Moc dobrého jsem o tom neslyšel, nikdo to nekupuje.
00:07:14 Vzal jsem jich jen dvacet.
00:07:16 -Moje sestra se zná s autorem a chce si to přečíst,
00:07:20 aby zjistila, jestli to není pitomec.
00:07:31 (zvenku) Mami, jsem doma.
00:07:46 -Rozbal to.
00:08:08 -Čti!
00:08:12 "Krásná věc je věčnou radostí, její půvab narůstá.
00:08:17 Nikdy ji nepohltí nicota. Stále tichý dům bude udržovat
00:08:21 a spánek sladkých snů plných a těch poklidných."
00:08:25 -Stačí.
-Tudíž...
00:08:35 "Ano, vzdor všemu, tvary půvabné zahánějí mračna od temného ducha."
00:09:16 Chci mluvit s panem Keatsem.
00:09:37 -Krásná věc je věčnou radostí, její půvab narůstá.
00:09:41 Nikdy ji nepohltí nicota.
00:09:43 -Četla jste Endymion.
-Chtěla bych jej zbožňovat.
00:09:49 -Co vám brání?
-Já nevím.
00:09:55 -Bojíte se říkat pravdu do očí?
-Nikdy.
00:10:00 -No tak mluvte!
-Ne... nejsem moc dobrá v poezii.
00:10:06 -Zdá se, že ani já. Přesto se nevzdávám naděje.
00:10:12 -Naděje je užitečná.
-Avšak?
00:10:17 -Naděje a výsledky se liší. Jedno mezbytně neplodí to druhé.
00:10:24 -A co trochu cviku?
-Možná.
00:10:28 Vždycky jsem neuměla takhle šít.
-Aha.
00:10:33 -To jsou první šaty v Hamsteadu s trojitě plisovaným límcem.
00:10:40 -Není tam za vámi úplně stejný? (smích)
00:10:56 -Pro dnešek jsem zadaná, ale vy stejně netančíte.
00:11:01 Já tančím ráda.
-Není mi do tance.
00:11:07 -Jak je vašemu bratrovi?
-Nelepší se to.
00:11:12 -Můj otec byl také velice nemocný. Zemřel, když jsem byla malá.
00:11:19 -Promiňte.
-Jistě.
00:11:22 Smím prosit?
00:11:31 Mamá!
00:11:36 -Fanny se nezeptala a ustřihla mi stuhu.
00:11:42 -Co to děláš Fanny?
-Snažím se potěšit umírajícího.
00:11:46 -Jakého umírajícího? Pro koho to je?
00:11:49 -Nedám ubohému bratru pana Keatse nic nedokonalého.
00:12:10 -To jsem já, Brawneová. Nesu něco pro pana Keatse.
00:12:17 -Nechte to přede dveřmi.
00:12:19 -Není doma?
-Tvoříme, slečno Brawneová.
00:12:23 -Nesu něco vašemu beatrovi, pane Keatsi.
00:12:27 -Ať jde dál. Browne!
00:12:39 -Vy nechutná opice!
00:12:42 -Buďte opatrná při vstupování do opičí klece.(opičí zvuky)
00:12:47 -Sedněte si ke mně.
00:12:50 Mé vyhlídky vypadají velice chabě.
00:12:56 -Máte tu dost nepořádek.
00:12:59 (opičí křik)
00:13:02 Ochutnejte to. Snad se tím nezadusí.
00:13:10 Ne!! Ještě jeden a přísahám, že vás kousnu.
00:13:14 Pozor, má ostré zuby. Zaryla tesáky do mých básní a rozsápala je.
00:13:21 Mrzí mě, že jsem si váš Endymion neoblíbila, pane Keatsi.
00:13:26 Asi jsem vám neřekla, že mi ten začátek připadal dokonalý.
00:13:34 -Vy už jdete? Sama vidíte, že se tu nic neděje.
00:13:38 Povalujeme se tu a čekáme na inspiraci.
00:13:41 Prosím. Řekněte co mám dělat? Slečno Brawneová!
00:13:48 My opičky tu chceme společnost.
00:13:56 -No, ty sušenky jsem mu dala... ... Pan Brown pořád...
00:14:04 -Jestli se už nezlobíte, tak pojďte za Tomem. Potěší ho to.
00:14:09 -Musíme se zeptat mámy.
00:14:11 -Ne, nemusíme, Toots.
-Ale jo.
00:14:14 Že jeto tak Samueli? Musíme zůstat spolu.
00:14:18 -Jdu. A vy musíte jít se mnou.
00:14:24 hcete jít kolem rybníka nebo lesem? Znám tu všechny cesty.
00:14:31 -Je jich víc než vašich řas.
00:14:33 -Mých řas?
-Mh.
00:14:40 -Nevím, jak můžete celé dny trávit s panem Brownem?
00:14:47 Neříká nic vtipného, nikdy.
00:14:51 -Máte ráda vtipy?
-Nadevšechno.
00:14:55 -A také ty o módě?
-Ano. To mám.
00:15:02 -Muže, jejichž slova nevyvolávají žádný pocit?
00:15:06 -Slova, která pobaví.
00:15:08 -Já ty hejsky znám.
00:15:11 Manýrismus je už v tom, jak jedí, jak pijí,
00:15:14 jak uchopí karafu.
00:15:18 -Teď útočíte na mne?
00:15:21 -Ne, obhajuji dobré srdce pana Browna.
00:15:25 -Útočením na mne.
00:15:31 -Odpusťte.
00:15:33 -Jsem příliš často s bratrem.
00:15:39 -Takže se nemůžeme dobře bavit?
00:15:54 Díky bohu, už jsem vás hledala.
00:15:58 -Pojďte.
00:16:01 -Johne!
-Tome. Nechtěl jsem...
00:16:06 -Vrať se do postele. Tome.
-Já nevím. Měl jsem sen.
00:16:09 -Kde jsi byl, Johne?
-Už je po všem.
00:16:14 Neboj se Tome, jsem tady.
00:16:20 -Je mi v posteli horko. Měl jsem takový strach.
00:16:25 Smrtka zase.
00:16:27 -Já už chci jít pryč. Je tady smrad.
00:16:29 Pšš. Nebo tě v noci ostříhám.
00:16:40 -Dobrý večer, Johne.
-Jak se vede, mladíku?
00:16:43 -Keatsi, doufám, že jste si nezapomněl fagot.
00:16:46 -Ovšem že ne, mám ho v kapse.
00:16:49 -Dobrý večer pane Keatsi.
00:16:50 -Zdravím.
-Co Tom?
00:16:53 Pánové z orchestru, tudy. Dámy tudy, rovně, prosím. Děkuji.
00:16:57 -Je to s ním lepší?
00:16:59 -Neptejte se mě na Toma, koketko.
00:17:02 Jediné, co pro něj mohu říkat, je jak ho mám rád.
00:17:05 Pánové, pospěšte.
00:17:14 SMÍCH, RUCH
00:17:19 -Někdo anonymně poslal k posouzení vynikající sonet,
00:17:24 pojednávající o tom, jestli může být láska desátou múzou.
00:17:28 -Pojďme. Do střehu!
00:17:31 -To je můj kord. Braňte se.
-Dost.
00:17:35 -Láska desátou múzou?
-Je plný dokonalých obrazů
00:17:38 a skvostně napsaný.
-Mh.
00:17:40 -Napřed jsem myslel, že je tvůj. (smích)
00:17:43 -Právě jsme mluvily o recenzi na báseň od Johna Keatse.
00:17:48 -Byla hodně špatná?
00:17:50 -Nikdo nemohl více zprofanovat a zvulgarizovat každý příměr
00:17:56 jako to učinil ten slibný autor.
00:18:01 -Nelíbil se jim začátek?
00:18:03 -Byl dokonalý, i já jsem to poznala.
00:18:07 -Máte ráda poezii, slečno?
-Ne, je dost těžké jí porozumět.
00:18:14 -Johne, mluvíme tu o tvé obhajobě Keatsovy básně Endymion.
00:18:19 Ano. "K ničemu jsem nelnul, nic nemiloval, neviděl, necítil nic
00:18:27 než svůj velký sen. Já na lásku drzý jsem byl, i na oblaka,
00:18:31 i na všechny živly, na pouta, která smrtelníky vážou.
00:18:36 Rytmus je krásný, unikátní. Jsou to nenápadné rýmy,
00:18:40 ale navazují skvěle a ty repetice vás vynesou až do nebes.
00:18:44 K ničemu jsem nelnul, nic nemiloval, neviděl,
00:18:48 necítil nic, než svůj velký sen."
00:18:50 -Je to krásné.
-Nedozrálé.
00:18:53 Ale jsou tam úchvatné věci, a to o něm neřekli.
00:18:55 -Ale ty jsi to řekl, bratře.
-Díky.
00:18:58 -Velmi statečné.
00:19:03 -Dámy, Hampsteadští hedonisté už začnou.
00:19:06 -Raynoldsi!
-Nejsem zapuzen?
00:19:09 -Jistěže ne. Je tě tam zapotřebí.
00:19:11 SBOR
00:20:11 ... dva, tři, ruce nahoru a výměna, otočíme a krok zpět.
00:20:23 Opět se otočíme, výborně.
00:20:31 A pomolu skloníme ruce, točíme se k sobě
00:20:35 a držíme hlavu na stranu. Výborně.
00:20:41 Můžeme si to zkusit znovu.
00:20:44 (plačtivě)
-Pan Keats zemřel, tak mladý.
00:20:54 -Tom zemřel?
00:21:02 -Mamá, Fanny odešla z hodiny tance.
-Nech ji být.
00:21:35 -Brobudil mě divný pocit, že mě někdo drží za ruku.
00:21:40 Otevřel jsem oči a stál tam John. Ihned jsem věděl co se stalo
00:21:45 a pak řekl: Tom zemřel v 8 hodin klidně a bez bolesti.
00:21:58 Samozřejmě tam nemůže dál bydlet, tak jsem panu Keatsovi nabídnul,
00:22:03 že může přebývat u mě.
-Mh.
00:22:06 -Čeká nás ještě hodně návštěv.
00:22:10 -Koketko, co je vám? Dneska jste nějak tichá.
00:22:26 -Šila to celou noc.
00:22:35 -Na polštář.
00:22:40 -Dám to Tomovi pod hlavu.
00:22:50 -Keatsi, Reynoldsovi nás očekávají.
-Doženu tě.
00:22:56 -Díky.
00:22:59 -Pozvěte mě někdy?
-O Vánocích?
00:23:07 Mamá, pozvala jsem pana Keatse na štědrovečerní večeři.
00:23:10 -Jistě, prosím.
-Ano.
00:23:12 -To bychom rádi.
00:23:14 -Ale už nás k sobě pozvala Marianne Reynoldsová, vzpomínáš?
00:23:18 Byl jsi tam. Říkala, že pozvou muzikanty.
00:23:21 Promiňte, že vám to kazím.
-Vůbec ne, jak si přeje pan Keats.
00:23:23 Záleží na něm.
-Děkuji, paní Brawneová
00:23:26 -Takže si nepřeje být u nás?
00:23:29 -Možná chce mít pan Brown pana Keatse pro sebe.
00:23:33 -Jen jsem panu Keatsovi připomněl předešlý závazek.
00:23:37 Slečno Brawneová, myslel jsem, že konverzujeme.
00:23:47 ZVONEK U DVEŘÍ
00:23:56 "Drahá paní Brawneová, smím přece jenom přijít na Vánoce?
00:24:01 Ani zdraví, ani srdce mi nedovolí být jinde než s vaší rodinou.
00:24:05 John Keats."
00:24:18 -A! Děkuji.
00:24:42 -Říkala jsem si, jestli spíte v mé posteli.
00:24:47 -Prosím?
-Myslím, že spíte.
00:24:51 -Na léto jsme bydleli v Brownově domě, když jste byli ve Skotsku.
00:24:56 Ve kterém pokoji jste spal?
-V tom s výhledem na zahradu.
00:25:01 -To byla moje postel.
00:25:06 Na stěně u hlavy je důkaz. Vyryla jsem tam postavičku.
00:25:11 -To jste vy?
-Ne, princezna.
00:25:16 -Měl bych jí dávat jíst?
-Ona odmítá jíst.
00:25:24 Poučíte mě o poezii?
00:25:29 Já... chtěla bych jí rozumět. Ale nevím, kde začít.
00:25:37 -Třikrát doprava, dva, tři. Třikrát doleva, dva, tři.
00:25:49 Na stůl a opakovat.
00:25:53 Tak to je anglický salon.
00:25:57 A tohle jsem viděl ve Skotsku.
00:26:05 A kop a pak výskok.
00:26:13 Vyskočit
00:26:15 a točit
00:26:17 a Skoti se potí a dupou jak smyslu zbavení!
00:26:27 -No a co báseň?
-Ano, prosím pane Keatsi.
00:26:32 -Ale krátkou.
00:26:39 -Když se obávám, že bych přestal být,
00:26:43 než mé pero propátrá mou plodnou mysl,
00:26:49 než navršené knihy ve studovně pojmou,
00:26:53 jak bohaté sýpky, uzrálé zrno.
00:26:59 Až uzřím noční hvězdnou oblohu,
00:27:03 obří mračné symboly velké lásky.
00:27:16 Promiňte, vypadlo mi to.
00:27:19 -Jste unavený. Copak si dáme? Kávu a zákusky?
00:28:06 Pojďte se mnou, doprovodím vás.
00:28:27 -Jdu na hodinu poezie.
-Tak hodinu poezie, he, he.
00:28:35 Keatsi, my dnes učíme poezii?
00:28:43 Snad nebudu rušit.
00:28:45 -Posaďte se. Přečtěte si to.
00:28:53 Básník není vůbec poetický.
00:28:57 Je to to nejpoetičtější, co může být. Nemá žádnou identitu.
00:29:03 Neustále přebývá v nějakém jiném tělese. V měsíci, slunci.
00:29:08 -Já-já... neudržím svou zvědavost na uzdě.
00:29:13 Slečno Brawneová jste to vážně vy, nebo to hrajete.
00:29:17 -Jsem to já.
-Ano. Mh.
00:29:21 -Charlesi, já tu učím. Přestaň, nebo odejdi.
00:29:25 -Omlouvám se.
00:29:40 Doufám, že cenou za tu hodinu nebude básník.
00:29:45 -Cenou je to, že pan Keats bude teď probírat poezii se mnou.
00:29:49 -Nebudete jeho básně číst?
00:29:52 -Ne, dokud nebudu znát všechny básně světa.
00:29:55 Stejně nemám co dělat, jak jste mnohokrát poznamenal.
00:29:59 -Klaním se vaším ambicím.
00:30:06 -Bude se mi snáz mluvit, když tu není.
00:30:21 Řeknete mi něco o řemeslu poezie?
-Řemeslo poezie je hloupost.
00:30:28 Je to klam. Když nevzniká přirozeně jako listí na stromě,
00:30:34 tak by neměla vznikat vůbec.
00:30:43 Asi se mýlím. Nemohu vás učit.
00:30:50 -Byla jsem nezdvořilá? Omluvím se mu.
00:30:53 -Nejsem si jist, jestli chovám správné city k ženám.
00:31:01 Nedůvěřuji svým citům.
-Nelíbím se vám?
00:31:09 -Přitahujete mne a já nevím proč.
00:31:15 Jsem ze žen zmatený, i ze své matky.
00:31:24 Toužím být pleněn fúriemi a zachraňován anděly
00:31:27 a ve skutečnosti jsem miloval jenom svou sestru.
00:31:32 -Má sestra mě štve, i když ji mám ráda.
00:31:38 Stále nevím jak vnímat básně.
00:31:42 -Básni se dá porozumět jen vjemy.
00:31:45 Smyslem skoku do jezera není plavat okamžitě ke břehu.
00:31:53 Ale být v jezeře. Opájet se kontaktem lidského těla s vodou.
00:32:00 Nechcete se v jezeře vyznat. Je to mimomyšlenkový prožitek.
00:32:09 Poezie konejší a povzbuzuje duši, aby přijala záhady.
00:32:14 -Miluji záhady.
00:32:19 -Našel jsem u sebe na zdi vaši princeznu.
00:32:23 -A je dobře vidět?
00:32:26 -Má lehké šaty.
00:32:29 Budeme pokračovat?
00:32:45 -Pan Keats je geniální.
00:32:51 Nevím, jestli se mu líbím.
00:32:56 Je radši s Toots a Samuelem a dokonce i s kočkou,
00:33:00 kterou hladí až do omrzení.
00:33:03 -Ví, že se mu nesmíš líbit.
00:33:07 Nemá žádné zaměstnání.
00:33:29 -Pan Keats tu není. Mám vám vzkázat, že ho bolí v krku
00:33:34 a že zůstane v Chichesteru.
00:33:38 Nevěříte mi? Pojďte sem. Pojďte.
00:33:45 Vidíte! Není tady.
00:33:52 Povídejte, co jste od Chaustra četla?
00:33:55 Všechno. Také pana Spensera, pana Miltona, a ještě Odysseu.
00:34:02 To je na týden hodně čtení. Co si myslíte o Odyssei?
00:34:10 Četla jsem jen kousek, ale od pana Keatse znám všechno.
00:34:16 Opravdu?
00:34:23 Knot již pohasl, když přispěchala,
00:34:27 malý proužek dýmu, v světle luny zhynu.
00:34:32 Zavřela dveře, udýchaná, zpřízněná s duchem větru
00:34:37 a zraky dokořán.
00:34:39 A povězte mi, slečno,
00:34:42 jak jste pochopila Ztracený ráj?
00:34:45 -No-e... líbí se mi.
-Vážně?
00:34:49 Nezdají se vám Miltonovy rýmy moc chytlavé?
00:34:54 -Ne.
-Opravdu?
00:34:58 -Ne příliš.
00:35:06 -Dělá to barva šatů, že má slečna Brawneová oči jako z jantaru?
00:35:13 -Ano, jsou zlaté.
-Skoro jantar.
00:35:17 -Ano.
00:35:19 -Jaké máte oči vy, pane Browne?
-Já?
00:35:27 -Mh... kufrová hněď.
-Fanny! (smích)
00:35:37 -Viděl jsi pana Browna? Jenom žasnu.
00:35:41 -Zní to neuvěřitelné, kolik jsi toho přečetla.
00:35:46 -Já vím. Teď ví, že to beru vážně. A přečtu to.
00:35:54 KLEPE NA DVEŘE
00:36:02 -Fanny, máš tu dopis. Je to Valentýnka.
00:36:30 -Drahá Valentýnko, nevím, jestli za svoje jantarové oči
00:36:35 zasloužíte polibek, či výprask.
00:36:42 Váš milý kufr.
00:37:05 -Fanny!
00:37:09 Pan Keats se chová velice divně.
00:37:13 Mám ho pozvat dál?
00:37:27 -Pan Brown vám poslal Valentýnku?
-Asi to byl jen žert.
00:37:32 -Keatsi! Keatsi! Johne, počkej.
00:37:47 Johne!
00:37:49 -Byl jsem pryč deset dní a ty jsi mi radil,
00:37:52 ať zůstanu a zotavím se.
-Johne, jen klid.
00:37:55 -A teď napíšeš slečně Brawnové Valentýnku. Jste milenci?
00:37:58 -Johne!
-Je to tak?
00:37:59 -Jen klid.
-Poslals jí to, Charlesi.
00:38:01 A se svým příjmem se můžeš hned ženit.
00:38:04 Dala jste mu slib?
00:38:05 -Johne, ano, poslal jsem tu Valentýnku,
00:38:08 ale byl to pouhý žert.-Vážně?
00:38:10 Já se nesměju a ona taky ne.
00:38:12 -Johne, napsal jsem to, abych pobavil Fanny,
00:38:15 pro kterou je flirt náboženstvím.
00:38:18 Jeden týden je studentkou poezie a další týden bude vojákem.
00:38:22 Je to hra. Je to pro ni hra. Sbírá si muže.
00:38:26 -Náchylnost srdce je čistá svátost, o které ty nic nevíš.
00:38:41 Věřte mi, nejde o pýchu.
00:39:00 -Milujete pana Browna?
00:39:12 Proč nemluvíte?
00:39:18 -Nemluví, protože jediné, co umí, je flirtovat a šít.
00:39:24 Že je to tak? (smích)
00:39:28 Ano a umí číst Miltona, jehož rýmy nejsou chytlavé, slečno Brawneová,
00:39:34 neboť tam žádné nejsou.
00:39:37 Johne, v každém lepším salonu ve městě
00:39:40 jsou aspoň dvě takové, jako je ona!
00:39:42 Probírají jenom délku sukní.
00:39:49 -Promiňte. Mohu vám dát hodinu poezie.
00:39:52 -Ne, chci tančit a flirtovat a mluvit o volánech a stuhách.
00:39:56 Dokud nenajdu své staré štěstí. (vzlyká)
00:40:10 ZPĚV PTÁKŮ
00:40:12 -Co kdyby ten pdimužík zemřel ve 2. dějství?
00:40:16 Pak můžeme princeznu uvést dříve.
-Priceznu?
00:40:20 -Možná by mohlo 3. dějství začínat bouří.
00:40:26 -Co tě ještě napadá?
00:40:35 Mm.
00:40:48 -Budeme bydlet vedle vás.
00:40:50 Dilkovi se stěhují a pronajmou nám půl domu.
00:40:54 Tak budeme ve stejném domě, můžeme si hrát s míčem.
00:40:58 -Pro matku je to dost výhodné.
00:41:02 -Ale chcete to vy?
-Tak už s tím končíme, Keatsi?
00:41:08 Keatsi!
00:41:15 -Slečno!
00:41:25 -Ale když už princezna pidimužíka opustila,
00:41:29 co ty jeho milostné výlevy?
00:41:33 Toots: Samueli, pojď si hrát.
00:41:36 -Musíme to změnit. Přemístit to.
00:41:39 -Můžeme ten proslov dát... Pardon, přímo do obličeje.
00:41:47 -Browne! Browne! (smích)-Ta sedla.
00:41:54 -Co to bylo?
00:42:07 -Když se s panem Keatsem procházíme po louce,
00:42:12 povalujeme na sofa anebo zíráme do zdi,
00:42:15 znamená to, že tvoříme. Nicnedělání je básníkovým dumáním.
00:42:22 -Dumáním myslíte to, co je pro ostatní přemýšlení?
00:42:27 -Jde o myšlenky, ano, ale hlubšího rázu.
00:42:30 -Těžké myšlenky.
00:42:32 -Ne, slečno Brawneová. Dumat znamená otevřít mysl inspiraci.
00:42:37 -Pane Browne, a funguje to?
00:42:43 -Pane Browne, my myslíme jenom na prosté věci. Nemusíte se bát,
00:42:47 že nás z něčeho vyrušíte a budeme rády,
00:42:51 když k nám kdykoliv přijdete na večeři.
00:43:12 -Smím si vybrat postel?
-Mh.
00:43:21 HRA HOUSLÍ
00:43:47 -Pan Keats?
00:44:36 -Čichají ke všem květinám, aby našli nejlepší vůni.
00:44:40 -Pan Keats si hraje na včelu.
00:44:48 -Díky.
00:44:52 -Fanny!
00:44:55 Pojď sem. Pomůžeš mi.
00:45:21 -Lžete mi. Řekněte, že jste včera večer netančila.
00:45:26 -Ani jednou jsem si nesedla.
00:45:29 -Poznáte to na mých botách, jsou úplně sešlapané.
00:45:33 Nešlo tomu nijak zabránit.
00:45:36 -Nechci sedět pod stromem, když si povídáte.
00:45:39 Chtěla bych se jít trochu pohoupat.
-Dobrá.
00:46:10 -Měl jsem zvláštní sen. Plul jsem nad stromy se rty přitisknutými
00:46:17 k nádherné postavě. Zdálo se to jako věčnost.
00:46:25 Pod námi byly stromy v plném květu
00:46:29 a my na nich spočinuli lehce jako oblak.
00:46:39 -Které to bylo?
00:46:53 -Musel jsem mít zavřené oči. Nevzpomínám si.
00:47:00 -O těch stromech víte.
-Ne tolik, jako o těch rtech.
00:47:09 -Čí byly?
00:47:13 Byly to moje rty?
00:47:53 -Fanny!
00:48:07 Fanny!
00:48:14 Fanny!
00:48:19 Fanny!
00:49:24 -Pan Brown se se mnou vsadil, že nenajdu slavičí hnízdo.
00:49:28 -Žádné hnízdo tu není a nevsadili jsme se.
00:49:34 -Jedno je tamhle.
-Ale slavík nehnízdí na stromech.
00:49:38 -Vím, co jsem viděl, byl to slavík.
00:50:01 -Chvějíce se ve svém měkkém a chladném hnízdě
00:50:05 v jakoby bdělých mdlobách ležela zmatena...
00:50:10 Vidíš, tady jsou slzy.
00:50:16 Jsi tak daleko přede mnou, Keatsi.
00:50:24 -Browne, já žasnu.
00:50:29 -Tvoje psaní je to nejlepší v mém životě.
00:50:44 To ty, ty malá ručko, tos byla ty... ách.
00:50:56 Mám tě opravdu rád a musím tě varovat před propastí,
00:51:00 do které se řítíš.
00:51:02 -Mluvíš o slečně Brawneové?
00:51:04 Nikdy jsme se neshodli a ani nemůžeme.
00:51:07 -Pro jedno kluzké obluzení přijdeš natrvalo o svobodu.
00:51:12 Budeš někde otročit 15 hodin denně a proč?
00:51:15 Aby měla paní Keatsová na francouzské stuhy?
00:51:19 Cením si tvůj talent, vážně cením.
-Tak mi to štěstí přej.
00:51:24 Opět tvořím.
00:51:53 Mé srdce bolí a ospalé znecitlivění trápí mé smysly.
00:51:59 Jako bych vypil bolehlav či vyprázdnil číši opiátu
00:52:03 před minutou vypitou, co v ní strážci Léthé utonuly.
00:52:09 Není to závistí vůči tvým šťastným,
00:52:13 ale soud přešťastným štěstí tvému.
00:52:16 Že tys lehkokřídlá lesní žínka v jakési melodické osnově
00:52:20 bukové zeleně a stínu, o létě pějě z plna hrdla.
00:52:38 Potmě naslouchám
00:52:43 a mnohokrát jsem téměř miloval laskavou smrt.
00:52:55 Zval ji ne něžnými v mnoha promyšlených rýmech,
00:53:01 aby vzala s sebou dech můj tichý,
00:53:07 bych s půlnocí odešel bez bolesti,
00:53:12 když do široka vyléváš svou duši v takové extázi.
00:53:27 Co?
00:53:31 -Řekls slečně Brawnové o naší dovolené, nebo je to na mně?
00:53:38 -Ještě ne.
00:53:43 Pan Brown zase na léto pronajímá. Tak musíme oba pryč.
00:53:49 -Ano, pojedeme na ostrov Wight za nerušeným psaním a výlety.
00:54:07 (pláče)
00:54:10 -Paní Brawneová, smím mluvit s Fanny?
00:54:14 -Ne mamá, já s ním nechci mluvit. Fanny, chtěl jsem vám to říci.
00:54:18 -Nene!
00:54:26 -Fanny, já jsem bez peněz, vlastně jsem zadlužen.
00:54:33 Musím vydělávat. Psát, abych se uživil.
00:54:39 A když selžu, musím jít z cesty, aby si vás vzal jiný,
00:54:43 který vás bude také zbožňovat.
00:54:46 -Ne! Nikdo mě nebude zbožňovat. Ani vy, ani nikdo jiný.
00:54:54 Nenávidím vás.
00:55:13 ZVONEK
00:55:18 -Přišlo něco?
-Ne, nic.
00:55:26 -Nic.
00:55:34 -Zkontroluješ mi stehy? Je to prolamovaný len.
00:55:37 -Bože. Ne, Toots. Na stehy už kašlu.
00:56:02 -Žádný dopis?
-Dnes ne.
00:56:13 Jsem zamilovaná.
00:56:17 To je láska.
00:56:24 Už ani nebudu žertovat.
00:56:31 Už věřím, že se na to dá zemřít.
00:56:39 ZVONEK
00:57:09 "Má nejdražší, sedím u okna našeho domku s výhledem
00:57:15 na nádhernou kopcovitou krajinu. Je odtud vidět moře.
00:57:20 A je půvabné ráno. Netuším jak odolný je můj duch,
00:57:26 jaký požitek bych měl z našeho pobytu,
00:57:29 kdyby mě tolik netížily vzpomínky na vás.
00:57:33 Zpytujte svědomí, má lásko,
00:57:35 nebylo-li to kruté, tak mne spoutat.
00:57:37 Vzít mi mou svobodu.
00:57:41 Nenacházím slova, kterými bych vyjádřil
00:57:45 svou oddanost takové bytosti. Chci zářnější slovo než zářná.
00:57:50 Spanilejší slovo než spanilá.
00:57:54 Skoro bych si přál, abychom byli motýli
00:57:57 a žili jen tři letní dny.
00:58:01 Tři takové dny s vámi by mě naplnily větším štěstím
00:58:04 než 50 let obyčejného života.
00:58:10 Mám tě ráda. Mám tě ráda.
00:58:19 Vyznáte se mi v dopise? Musíte mi ihned napsat
00:58:23 a pokusit se mne ukonejšit.
00:58:27 Ať je to tak silné, že mě to omámí jako odvar z makovic.
00:58:30 Napište to těmi nejhezčími slovy a polibte je.
00:58:34 Abych mohl alespoň přitisknout rty tam, kde prodlely ty vaše."
00:58:40 "Můj drahý pane Keatsi, děkuji za váš dopis.
00:58:45 Byla jsem na tom tak špatně se zdravím,
00:58:48 že jsem musela strávit pět dní na lůžku.
00:58:51 Po obdržení vašeho dopisu
00:58:54 se už zase procházím po vřesovišti.
00:58:57 Začala jsem pro nás dělat ze svého pokoje motýlí království.
00:59:01 Sammy s Toots je pro mě chytají.
00:59:04 Samuel to pojal vědecky a sbírá housenky a kukly,
00:59:08 takže se jich tu brzy budou třepotat celé tucty."
00:59:15 "Mám tu možnost meditovat nad dvěma tématy:
00:59:19 vaší spanilostí a hodinou své smrti.
00:59:22 Kéž by mi mohlo obé patřit ve stejnou minutu.
00:59:27 Takovou lásku, při které bych cítil něco takového jako k vám,
00:59:31 jsem nikdy nepoznal.
00:59:33 Když mě ale budete oddaně milovat, tak i kdyby přišel oheň sváru,
00:59:38 nebude to nic, co bychom neunesli oroseni příjemnostmi."
00:59:43 -Oroseni příjemnostmi.
01:00:09 -Není tu vzduch.
-Ne mamá, zbožňují teplo!
01:00:13 Ať o ně nepřijdeme.
01:00:15 -Poslouchej:
01:00:17 "Miluji vás tím víc, že věřím, že vy mne milujete.
01:00:20 Poznal jsem ženy, o kterých si myslím,
01:00:24 že by se rády provdaly za báseň, a prodaly za knihu.
01:00:29 -Mamá, nezlob se.
01:00:39 Když nepřijde dopis, jako bych nežila.
01:00:42 Jakoby mne z plic vysáli veškerý vzduch.
01:00:46 Ale když dostanu dopis, vím, že jsem na světě.
01:00:49 Vím, že existuji. A že žiji ráda.
01:00:55 Pozor na toho motýla.
01:00:58 -Tak ho dej pryč.
01:01:14 -Mám Fanny donést nůž.
-Na co?
01:01:17 -Chce se zabít.
01:01:24 (plačtivě)
-Už je po všem.
01:01:27 Kratičký dopis po takové době.
01:01:30 Ne, Toppere!
01:01:38 Píše, že je v Londýně. A neodváží se přijet,
01:01:43 protože by ho to zžíralo. Nepřišel k penězům a stydí se za to.
01:01:49 Kdyby jen věděl jak málo mi, i tobě, na tom záleží.(vzlyká)
01:02:09 -Netrefil ses.
01:02:12 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:02:18 KLEPÁNÍ
01:02:26 -Přišla jsem vás přivítat.
01:02:29 Tohle je nová služka, slečna O'Donoghovová,
01:02:32 kterou máte k dispozici.
01:02:34 -Pane, říkejte mi Abigail nebo Abby.
01:02:37 -Nevcházejte nikam, když bude zavřeno.
01:02:41 -Jistě.
01:02:49 -Pan Keats se sem nevrátí, zůstal v Londýně.
01:02:55 -Prosím, vyřiďte mu, že jsme se dobře starali o jeho věci.
01:03:11 -Pan Brown říkal, že se můžu naučit číst.
01:03:15 A já na to: Jo? A co bych četla?
01:03:18 A on řekl: Abigail, ani Bible není tak nudná,
01:03:22 jak si možná myslíte.
01:03:24 A že v Písni Šalamounově jsou věci tak peprný,
01:03:29 že by se i dlaždič červenal.
01:03:32 A říkal, že uvidím, až začnu číst, že vůbec nelhal, že měl pravdu.
01:03:53 -Zdravím, Toots.
01:04:01 (Keats se směje)
01:04:08 -Zdravím, pane Keatsi.
01:04:13 -Dobrý den, slečno Brawneová.
01:04:19 -Matko, našli jsme ten klíč. Měla ho Fanny, jak jsem myslel.
01:04:39 -Co potřebujete v Londýně?
01:05:13 Vesta má novou podšívku.
01:05:20 A v kabátě...
01:05:29 máte malou dírku. Zašila bych ji tak, že by to nebylo znát.
01:05:38 "Má nejsladší, dnes žiju včerejškem.
01:05:42 Celý den jsem byl naprosto fascinován.
01:05:46 Máš mě zcela ve své moci. Napiš mi třeba jen několik řádků
01:05:50 a slib mi, že ke mně nikdy nebudeš méně laskavá než včera.
01:05:56 Oslnila jsi mě. Není na světě nic jasnějšího a jemnějšího.
01:06:01 Vstřebala jsi mne.
01:06:04 Mám momentálně takový pocit, jako bych se rozpouštěl."
01:06:24 -Fanny, paní Dilková říkala,
01:06:27 že by se pan Keats opět nastěhoval vedle, a chce vědět,
01:06:32 jestli mám nějaké námitky.
01:06:36 -Ovšem, že ne.
01:06:39 Pan Brown je jeho nejlepší přítel, co bychom namítaly.
01:06:44 -Fanny, pan Dilk a já se obáváme,
01:06:47 že by tě jeho přítomnost mohla nějak svazovat.
01:06:51 -Ne.
01:06:53 -Pan Keats si nemůže dovolit svatbu.
01:06:57 Je opravdu v dost beznadějné situaci. A když bude zde,
01:07:02 jak můžeš poznat někoho jiného? Jak můžeš jít tančit?
01:07:06 Á, ty jsi zasnoubená?
01:07:08 -Byl jeho matky, není to zásnubní prsten.
01:07:11 -Neměla bys ho nosit.
01:07:13 -Nosím ho na jiném prstu.
-Nebudeme o tom mluvit.
01:07:16 -Nikdy jsi neříkala, že mám milovat pouze bohaté.
01:07:22 -Je to tak těžké s někým se rozejít, že?
01:09:07 Ležíc na zrajícím ňadru lásky své,
01:09:12 navždy chci cítit hebkost její kůže,
01:09:18 a navěky dlít sladce a neklidně.
01:09:22 Tak něžně dýchat snad jen ona může.
01:09:32 -Ten... ze které básně?
01:09:41 -Z tvojí.
01:09:52 -Hvězdo jasná, kéž byla bych stálá jak ty.
01:10:01 Neplula by ve výškách mezi poupaty.
01:10:10 -Proč říkáš "neplula"? "Neplula ve výškách"?
01:10:18 -Myslíš, že jsem nestálá, když vyhovím matce a půjdu tančit?
01:10:26 -Neškádli mě, Fanny. Proč se směješ?
01:10:34 -Řeknu, že mi není dobře.
01:10:38 -Ne, Jdi, jdi.
01:10:41 -Ne.
01:10:46 -Jdi.
01:10:50 -Dobrá irská Abigail, není žádný hejl,
01:10:54 a nemračí se tak, jak bouřkový mrak.
01:10:58 SMĚJÍ SE OBA
01:11:03 -Chtěl byste k tomu džem?
-Ano, prosím.
01:11:12 Moc dobré.
01:11:20 -Fanny, pojď už, ochladilo se.
-Odjel do Londýna bez kabátu.
01:11:36 (silně prší)
01:12:01 -Johne, pil jsi víno?
01:12:05 -Byla mi velká zima,
01:12:10 jel jsem na kozlíku kočáru,
01:12:14 ale už to necítím.
01:12:17 HLUK, KLEPÁNÍ
01:12:19 -Abigail!
01:12:21 Abigail, oblečte se, potřebujeme doktora!
01:12:29 Abigail, přineste vodu! Potřebuji umyvadlo a ručník.
01:12:33 A sklenici. Taky sklenici.
-Pomohu vám...-Nechci.
01:13:05 -Keats se už ptal po slečně Brawneové,
01:13:10 ale řekl jsem mu, že jste odjela do města.
01:13:13 -Ale jsem tu.
01:13:15 -Musíme dopřát panu Keatsovi klid.
01:13:18 -Na takovou přetvářku nepřistoupím.
01:13:21 -Ne, ne, to není přetvářka,
01:13:24 Jen jsem rozhodnut za každou cenu zachránit příteli život.
01:13:28 -Myslíte, že zabiji pana Keatse svou láskou?
01:13:32 -Fanny!
-Možná ano.
01:13:34 -Očividně vás ničím nepřesvědčím, slečno, jak moc je to s ním vážné.
01:13:38 Ale Keats je v mé péči,
01:13:40 a všechny návštěvy se budou řídit mými pokyny.
01:13:43 -Prosím vás, pane Browne, my uděláme všechno pro to,
01:13:46 aby se pan Keats uzdravil.
01:14:02 -Říkal jsem si, kde jsi.
01:14:05 -Na tuhle chvíli jsem čekala celý den.
01:14:12 -Včera jsem vykaš...
01:14:19 vykašlával krev,
01:14:23 až jsem myslel, že se udusím.
01:14:30 Řekl jsem panu Brownovi: "Tohle je špatné"
01:14:35 a myslel na tebe.
01:14:37 KLEPÁNÍ
01:15:06 "Má sladká bytosti, až ti ten dopis přinesou,
01:15:10 budu na přední verandě a budu čekat,
01:15:14 jestli tě na chvíli uvidím v zahradě.
01:15:19 Když se ohlédnu na chvíle, které jsem prožíval,
01:15:23 a na zoufalství, jež je střídalo,
01:15:26 stále více žasnu nad spanilostí,
01:15:30 která mne tak úporně drží při životě.
01:15:33 Jak hrozná je představa, že mne obejme zem místo tvé náruče.
01:15:38 Není propastnějšího rozdílu, lásko."
01:15:44 -No tak, jděte dál!
-Browne! Browne!
01:15:48 Šílím, když ji nevidím.
01:15:57 -Proč s ní nespíš?
01:15:59 Udělá, co budeš chtít, dokonce by ti to snad pomohlo.
01:16:15 "Nemusíš mi toho psát moc, jen přání dobré noci,
01:16:19 které si dám pod polštář.
01:16:22 John Keats."
01:17:06 "Nechci už, abys kvůli mně nejezdila do města.
01:17:11 To tvoje uvěznění může trvat dlouho.
01:17:15 Možná bys měla přijít až zítra večer.
01:17:18 Víš, v jaké jsme situaci.
01:17:20 Doporučili mi, abych nečetl poezii, natož abych ji psal.
01:17:25 Přál bych si, abych měl aspoň špetku naděje.
01:17:29 Neříkám, abys na mne zapomněla, ale připomínám ti,
01:17:33 že jisté věci jsou nemožné."
01:18:01 KAŠLE
01:18:17 -Johne, co je pro tebe nemožné?
01:18:23 -Opět jsem kašlal krev.
01:18:31 Bojím se, že mne ta nemoc přemohla a že se nezotavím.
01:18:40 -Neopustím tě. Vkládám naděje do tvé nové sbírky básní.
01:18:49 Johne, jsou krásnější než to, co jsem četla od Coleridge,
01:18:54 nebo od Wordswortha, dokonce od Lorda Byrona.
01:18:59 "Ó, co trápit tě může, rytíři zvolna jedoucí.
01:19:09 Ostřice u jezera uschla a ptáci nepějí.
01:19:17 Potkal jsem dámu v lukách, překrásnou ženu, dceru víl.
01:19:26 S vlasem dlouhým, lehkonohou a s planoucím zrakem,
01:19:36 na koně svého jsem ji vysadil a kromě ní jsem nic neviděl,
01:19:45 ze sedla se sklonila a pěla píseň kouzelnou.
01:19:51 Našla mi koření sladké, divoký med a manu zrosenou.
01:20:00 A hlasem podivným děla: "Věrně miluji tě".
01:20:07 Do své jeskyně mne zavedla. A tam vzdychala a naříkala.
01:20:14 A její planoucí zrak já zavřel polibkem svým.
01:20:20 K spánku mne ukolébala a pak snil jsem do kuropění
01:20:27 nejsladší sen, co jsem kdy měl.
01:20:35 Běda, ach běda!
01:20:40 RACHOT NÁDOBÍ
01:20:45 Abigail!
01:20:46 No?
01:20:51 Tu máte, pan Brown říkal, ať vám to dám zítra,
01:20:54 ale nechci čekat.
01:20:58 (plačtivě) Je to nejkrutější,
01:21:01 nejnemilosrdnější člověk na celým tomhle světě!
01:21:07 Bože můj, bože můj, kdybych radši umřela!(pláče)
01:21:15 -Třesu se vzteky.
-Ať zase nedostaneš křeče.
01:21:20 Abigail je samodruhá, ale s kým, to ze strachu nebo studu neřekne.
01:21:27 My, Browne, zjistíme, kdo to je, a ať je to kdokoli,
01:21:32 bude se z takové nectnosti zodpovídat.
01:21:37 Zavoláš ji?
-To není zapotřebí.
01:21:43 Ona si myslí, že já jsem otec.
01:21:47 -Netušil jsem, že mezi vámi něco je.
01:21:55 -Nic nebylo, pokud jsem u toho nespal.
01:22:01 -Jak lehce to zvládáš. Svolil jsem na dítě platit.
01:22:06 -Ale horší je, že už nemám peníze,
01:22:11 musím to tu ihned pronajmout.
01:22:17 A je mi hrozně, že tě vyháním v takovém stavu,
01:22:22 ale, Johne, nedá se nic dělat, topím se v dluzích.
01:22:27 -Neměj o mě starost. Zvládnu to.
-Hlupák, hlupák.
01:22:43 -V jakých potížích nová duše se rodí.
01:22:47 -Cenil bych si vašeho názoru, pane Keatsi,
01:22:50 na svůj nový obraz "Mys zoufalství".
01:22:52 Byl bych velmi potěšen...
01:22:55 -Pokud tvrdíte, že nepřežije další anglickou zimu,
01:22:57 musíme něco udělat.
01:22:59 -Doktore, jaké klima nám pro pana Keatse doporučíte?
01:23:03 -Mírnější klima je naprosto nutné, doporučoval bych Itálii.
01:23:07 -Řím?
-Řím vyhovuje.
01:23:09 -A chce jet do Říma?
01:23:10 -Bude muset, další zimu v Anglii vážně nepřežije.
01:23:19 -Co bys říkal Itálii?
01:23:21 Jen myslím, že tu záleží na financích.
01:23:27 -Nemůžeme tedy mezi sebou uspořádat sbírku?
01:23:31 -Možné to je. Bude ovšem potřebovat společníka.
01:23:37 Browne, pojedeš?
01:23:39 -Samozřejmě, samozřejmě. Někdo jet musí, nevím, jestli bych mohl.
01:23:45 -To má být "ne"?
-Slečno, slečno.
01:23:52 -No tak...
01:23:58 -Našel bych ti nějaký pokoj na léto, jestli chceš.
01:24:03 -Sammueli, jdi za námi.
01:24:07 POKAŠLÁVÁ
01:24:10 Chci s tebou jet do Itálie, vezmeme se a pojedu s tebou.
01:24:15 -Moji přátelé mluví o Itálii, ale nemám peníze.
01:24:18 -Nemáte penny, pane?
01:24:20 -Mám sotva na pokoj tady v těch barabiznách.
01:24:23 -Rozlučme se zde.
-Proč?
01:24:28 Prádlo neperem! (žvatlání dítěte)
01:24:37 No dobře, však už jdu!
01:24:45 KAŠLE
01:24:57 -Pan Hunt nemohl myslet tohle.
01:25:01 KAŠLE
01:25:05 -Ne, neměla jsi sem chodit.
01:25:10 Jdi už. Jdi!
01:25:17 KAŠLE
01:25:20 -Prosím, jezte. jezte. Prosím.
01:25:26 -Kde je Fanny?
-Nebude jíst.
01:25:43 -Je ti dobře?
01:25:49 Jak dlouho tu pan Keats není?
-Pět týdnů.
01:25:55 -Možná je to tak lepší.
-Pro koho?
01:25:59 -Řekla bych, že je lépe nebýt spolu,
01:26:02 když je to za takovýchto okolností.
01:26:07 -Chcete, ať to vzdám, ale nemohu.
01:26:11 I kdybych chtěla, tak nemohu.
01:26:57 -Johne?
01:27:00 -Nechoď ke mně, jestli mne nemiluješ,
01:27:02 nemáš-li křišťálově čisté svědomí.
-Má lásko.
01:27:07 KAŠLE
01:27:15 -Málem mi puklo srdce.
01:27:18 -Mamá! Mamá!!!
01:27:21 -Pane Keatsi...
01:27:24 -Toots, dveře!
01:27:34 Opatrně!
01:27:47 -Děkuji.
01:27:51 -Vykašlával krev?
-Ne.
01:27:56 -Zůstane tady?
-Ano, ano. Přes noc.
01:28:03 -Musím pacienta vyšetřit.
01:28:17 -Smí tu zůstat, než odjede do Itálie?
01:28:21 -Vždyť nejste ani zasnoubeni.
-A nejde to?
01:28:27 -To nikdy neskončí, pak si ho budeš chtít vzít a jet do Říma.
01:28:33 -Neměli jsme se sem stěhovat, je to má chyba.
01:28:37 -Jenom do odjezdu.
01:28:41 -Drahoušku, už tak jsi zdrojem tolika klepů.
01:28:44 -Tak nám dovol zasnoubit se.
01:29:01 KAŠLE
01:29:25 -Toots?
01:29:37 Zase jíš růžová poupata?
01:29:42 Tak proto se tak červenáš.
01:29:50 -Takže tvoje loď, Maria Crowther, pluje do Neapole.
01:29:54 -Kdy odplouvá?
-Za deset dní.
01:29:57 -Tak brzy?
01:29:58 -Začíná podzim, když to budeme oddalovat, obávám se,
01:30:02 že bude méně důvodů k nadějím.
01:30:04 -To nesnese odkladu, musím pochodovat v dešti.
01:30:08 -Dovolte, abych vám ještě nalila.
01:30:11 -Vážně?
01:30:13 -Má celou tu cestu zaplacenou?
-Ano, vše je zařízeno.
01:30:20 -Co kdyby se mu něco stalo, a nebo tobě?
01:30:26 V cizí zemi. Jak byste přežili?
01:30:30 -Neměl by to být Severn, sotva ho zná.
01:30:34 Kde je pan Brown, když ho potřebujeme?
01:30:37 A proč nenapsal?
01:30:40 -Koupila jsem husu na poslední večeři.
01:30:46 -Neříkej poslední.
01:30:50 TLESKÁNÍ (zvenku)
01:30:56 A raz, a dva, a raz, a dva, tři, a raz, dva, tři, raz, dva, tři...
01:31:09 -Toots.
01:31:12 -Áaach.
01:31:14 -Pane Keatsi... raz, dva, tři...
01:31:22 -Je pryč.
01:31:23 -Co se stalo?
01:31:31 Raz, dva, tři, raz, dva, tři, raz, dva, tři...
01:31:43 -A nevracej se. Tady žádný podzim není.
01:31:48 POKAŠLÁVÁ
-Opatrně.
01:31:51 Je ti dobře?
01:31:56 Sedneme si.
01:32:53 -Paní Brawneová, to je pro vás.
01:32:56 -Óh... to je nádherné. Můj drahý blázínku.
01:33:03 A je úspěšná?
01:33:05 -Dvě velmi pozitivní recenze, od přátel.
01:33:10 A šest spíše pozitivních a čtyři hrozné.
01:33:16 Já nevím, je to úspěšné?
-Je, nesmírně.
01:33:21 -Jdou dobře na prodej?
01:33:28 Vraťte se, žijte tu, vezměte si Fanny.
01:33:48 -Mám vás ráda.
01:33:58 -Měli bychom se rozloučit.
01:34:13 (vzlyká)
01:34:17 -Vzbudíme se a zjistíme, že to byl jen sen?
01:34:30 Musí být ještě jiný život,
01:34:33 nebyli jsme stvořeni k takovým útrapám.
01:34:45 -Pochybuji, že se ještě sejdeme na tomto světě.
01:34:55 -Tak proč odjíždíš? Proč musíš jet?
01:35:02 -Protože to přátelé zaplatili.
01:35:06 Je to naděje bez naděje, ale jak mohu odmítnout?
01:35:09 -Jsi příliš nemocný.
01:35:12 -Upletli jsme si síť, ty a já, na tomhle světě,
01:35:19 napsali jsme si vlastní pohádku.
01:35:23 Musíme ty nitky přervat.
01:35:25 -Ne, ne. Nemohu.
01:35:35 Ne, nikdy!
01:35:48 Víš, že bych udělala všechno.
01:35:55 -Ano, to vím.
01:36:13 -Řekněme, že se na jaře vrátím.
-Ty se vrátíš.
01:36:29 -Postavíme dům.
-Poblíž matky.
01:36:38 -A z ložnice bude výhled na malý jabloňový sad.
01:36:42 A za ním bude hora v mlze.
01:36:46 -Můžeme tam mít zahradu, kde budou všechny polní květiny.
01:36:52 -Budeme chodit spát ještě za soumraku.
01:36:59 -A až už bude tma, měsíc bude prosvítat do domu.
01:37:10 -A budu tě objímat a líbat tvá ňadra, tvé paže, tvůj pas.
01:37:23 -Všude.
01:37:36 -Kůže si pamatuje.
-Já vím.
01:38:11 -Nic neříkej.
01:38:53 -Tak a jsme tu.
01:38:55 -Mamá, dítě pana Browna je zrzavé.
01:38:58 -Vítám tě, ty jsi nádherný chlapeček. Ahoj.
01:39:04 Výborně, výborně.
01:39:07 Ahoj. Nesmírně mě těší, drahoušku.
01:39:14 -Viděla jste dítě? Vypadá jako Abigail.
01:39:26 John je v Neapoli, jeho loď je v karanténě.
01:39:33 Píše, že ze zoufalství napsal za čtrnáct dní víc básní,
01:39:37 než kolik jich napsal za celý život.
01:39:43 Chtěl bych tam být, abych je slyšel.
01:39:48 -Mohl jste, kdybyste jel.
01:39:59 -Není to snadné, to dítě a můj ztenčený kapitál.
01:40:07 A pak ještě jde o ten sníh a o Alpy.
01:40:12 -A nedostatek vůle.
01:40:21 -Mám to říct nahlas? Uspokojí vás to?
01:40:29 Mám to říci?
01:40:32 (odvedle pláč dítěte)
01:40:35 Zklamal jsem Johna Keatse. Já zklamal Johna Keatse!!!
01:40:42 Ano, já ho zklamal, já ho zklamal!
01:40:46 Doteď jsem netušil, slečno Brawneová,
01:40:50 jak pevně se ovinul okolo mého srdce.
01:41:01 -Pro tebe, mamá, je to z Itálie.
01:41:20 -Je to od pana Keatse. Píše, že je to tam jako sen.
01:42:33 HRA HOUSLÍ
01:42:43 -Ještě jednou.
01:43:07 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
01:43:18 -Je tam zima.
01:43:23 Jak se máte?
01:43:25 -Nám se vede dobře, ale co pan Keats?
01:43:28 -Paní Brawneová, je to pro mne tak nesnesitelné,
01:43:34 jako jistě i pro vás.
01:43:38 Pan Keats zemřel. Obdržel jsem zprávu od Severna
01:43:45 a opsal jsem ji pro vás, slečno Brawneová.
01:43:51 Mám vám to přečíst?
01:44:06 Pátek, 23. února.
01:44:10 Ve čtyři hodiny odpoledne mi Keats pověděl:
01:44:14 "Severne, Severne, nadzdvihni mě, já umírám. Zemřu poklidně,
01:44:21 neboj se toho, díky bohu, že už to přišlo."
01:44:27 V jednu chvíli mu na celém těle vyrazil studený pot a zašeptal:
01:44:34 "Nedýchej na mne, tvůj dech je jako led."
01:44:38 Keats zemřel pokojně.
01:44:41 Už dost!
01:45:00 ZOUFALÝ PLÁČ
01:45:07 Bože!
01:45:11 Bože! Johne!
01:45:16 Mamá!
01:45:19 Mamá!
01:45:28 Mamá! Já, ne... nemohu
01:45:32 nemohu dýchat! Mamá!
01:45:43 SRCERYVNÝ PLÁČ
01:46:55 Samueli? Samueli!
01:47:23 "Hvězdo jasná, kéž byl bych stálý jak ty,
01:47:32 neplul ve výškách mezi poupaty,
01:47:38 a hleděl s víčky dokořán
01:47:45 jako trpělivý bdící poustevník.
01:47:53 Kéž hleděl bych na plynoucí vody,
01:47:57 jež břehy po celé zemi čistě omývají,
01:48:01 či na čerstvě napadaný sníh na horách a blatech.
01:48:10 Leč stále klidný, stále neměnný,
01:48:19 ležíc na zrajícím ňadru lásky své,
01:48:25 navždy chci cítit hebkost její kůže,
01:48:35 a navěky bdít sladce a neklidně,
01:48:47 tak něžně dýchat snad jen ona může,
01:48:52 a žít věčně, neb dát se smrti v náruč."
01:49:07 Fanny Brawneová chodila roky po vřesovištích často až do noci.
01:49:13 Na Keatse nikdy nezapomněla ani nesundala jeho prsten.
01:49:17 Keats zemřel v 25 letech v přesvědčení, že selhal.
01:49:21 Dnes je považován za jednoho z největších romantických básníků.
01:49:30 "Mé srdce bolí a ospalé znecitlivění trápí mé smysly,
01:49:36 jako bych vypil bolehlav, či vyprázdnil číš opiátu
01:49:40 před minutou vypitou, co v ní strážci Léthé utonuli.
01:49:46 Není to závistí vůči tvým šťastným,
01:49:49 ale jsouc přešťastným ve štěstí tvém,
01:49:52 že ty lehkokřídlá lesní žínka,
01:49:56 v jakési melodické osnově bukové zeleně a stínů nesčetných,
01:50:01 o létě pěješ z plna hrdla.
01:50:04 Ó, jak dobrý ročník, jenž vychlazen byl v hluboké prsti.
01:50:10 Z květů chutí a zeleně vůkol.
01:50:13 Tanec, píseň provensálská, veselí prosluněné.
01:50:17 Ó, ty džbánku pln teplého jihu. Pln mízy z fontány múz.
01:50:23 Ten vyprázdnit bych mohl a neviděn svět opustil bych.
01:50:30 A s tebou vplynul v temný lesní luh.
01:50:37 V dál ztrať se, rozplyň a zapomeň, co tys v pahorcích nikdy nevěděl.
01:50:45 Ta znavenost, oblouzení a obavy.
01:50:49 Zde, kde muži sedí a slyší sténat druhy.
01:50:53 Zde, kde sivý ztratíš poslední svůj hlas.
01:50:56 Kde mládí bledne a chřadne snad a zmírá.
01:51:00 Kde myšlenka pouhá tě steskem plní.
01:51:03 A zoufají si víčka olověná.
01:51:06 Kde krása třpytné oko neudrží. A láska nová navždy truchlí proň.
01:51:14 V dál, v dál, neb k tobě popluji. Bacchem a jeho vozem nevezen.
01:51:20 Jen na poezii křídlech, slepých, až mozek otupělý síly ztrácí.
01:51:27 Již s tebou jsem.
01:51:29 Noc něžná je a na trůně svém královna měsíční snad dlí.
01:51:34 Víl hvězdných vůkol rej, však světla zde nevidět.
01:51:39 Vše božské uchovat, s vánky jemnými.
01:51:43 Přes zeleň zšeřelou, stezky mechové.
01:51:47 U nohou svých já květy nevidím.
01:51:50 Ni vůně libé z větví pučících.
01:51:53 Však v tmách ambrových sladkost jen tuším
01:51:57 a níž měsíc obtížen jest travou, houštinou a ovocem planým.
01:52:02 Hloh bílý a ctnostná růže vinná.
01:52:06 Fialky rychle mroucí listím zapadané.
01:52:09 A dítko nejstarší z prostřed máje, rašící růže, omamná rosy vína plna,
01:52:16 večer letní, hmyzí křídel šum.
01:52:20 Potmě naslouchám.
01:52:22 A smrt laskavou já téměř miloval jsem.
01:52:27 Jmény něžnými ji zval.
01:52:31 V rýmech ukutých by vzala s sebou můj tichý dech.
01:52:35 Teď víc než jindy zemřít dá se snad.
01:52:39 Bych bez bolesti s půlnocí svět opustil.
01:52:43 Když doširoka duši vyléváš v extázi té.
01:52:47 Pěla bys přec uším mým
01:52:50 zbytečným by requiem tvé hlasné půdu oplodnilo.
01:52:56 Pro smrt nezrodil ses, tvore nesmrtelný.
01:53:00 Klany hladové tě neumoří.
01:53:03 Ten hlas, jenž slyším, ten velmi slyšen byl vládcem
01:53:07 i klaunem dávno již.
01:53:10 Snad píseň sama, jež cestu našla srdcem bolným Rútiným.
01:53:15 Kdy domovem teskná, slzná stála v polích neznámých.
01:53:20 Jež často vysnila si okno magické.
01:53:23 Do pěny moří zrádných dokořán v končinách bájných opuštěná.
01:53:28 Samoten! To slovo jak zvon
01:53:32 zdá se být mne samého od tebe chce odzvonit.
01:53:37 Ten přelud tak klamný není, jak souzeno je mu,
01:53:41 jen elfy podvádí.
01:53:43 Adié, adié, píseň tklivá odeznívá,
01:53:48 při lukách přilehlých a přes vody tiché,
01:53:52 tam na kopcích a v hlubinách, na pasekách blízkých.
01:53:58 Byl to jen sen? Či vize jen? Snad hudba již ztichla.
01:54:03 Mám vstávat či bdít?
01:54:06 Skryté titulky : Eva Honzíková
Mladý básník John Keats se seznámí se svou sousedkou, Fanny Brawneovou, a ačkoliv jsou oba rozdílné povahy, vášnivě se do sebe zamilují. Hluboký cit, který ovlivní nejen jejich životy, ale i Keatsovu tvorbu, však bude krutě zasažen básníkovou smrtelnou chorobou.
Novozélandská režisérka a scenáristka Jane Campionová zahájila svou filmařskou kariéru krátkým snímkem Cvičení disciplíny – Kůra (1982), za nějž získala Zlatou palmu v kategorii krátkých filmů na filmovém festivalu v Cannes. Celovečerním debutem se stalo její drama Sweetie (1989), které rovněž zabodovalo na řadě festivalů. Podobně úspěšný byl i biografický film o spisovatelce Janet Frameové Anděl u mého stolu (1990). Obrovský úspěch a celosvětovou proslulost přineslo Campionové romantické drama Piano (1993), oceněné třemi Oscary a celou řadou dalších cen. Román Henryho Jamese zpracovala ve snímku Portrét dámy (1996), následovaly snímky ze současnosti Jako dým (1999) a Piková trojka (2003). Společně s dalšími známými režiséry se zúčastnila natáčení povídkového filmu 8 (2008) na podporu OSN. Poté se opět vrátila k biografickému žánru a zpracovala životní osud básníka Johna Keatse ve snímku Jasná hvězda (2009), který byl nominován na Oscara a získal celou řadu festivalových ocenění.
