00:00:10 Pro každého vysokoškoláka by měla být povinnost strávit aspoň měsíc

00:00:13 někde na jiné univerzitě. Nebo aspoň semestr.

00:00:16 Protože tohle jsou znalosti, zkušenosti a informace,

00:00:19 které se nikde jinde nedají jiným způsobem získat.

00:00:40 My jsme vždycky měli v rodině jazyky a cestování.

00:00:43 To jsme měli vždycky nějakým způsobem v krvi

00:00:46 a rodiče mě k tomu vždycky vedli, takže já už jsem jako dítě

00:00:49 třeba strávil v pěti letech týden v mateřské školce v NDR.

00:00:55 Ty Spojený státy přišly někdy, když mi bylo patnáct.

00:00:58 Velmi brzy, řekl bych. Asi v patnácti letech

00:01:01 v roce 1992, dva roky po revoluci

00:01:04 jsem odjel na jeden rok do Spojených států,

00:01:07 což byl takový ten středoškolský výměnný pobyt v zásadě.

00:01:11 Zkušenost to byla skvělá. Z dnešního pohledu si myslím,

00:01:14 že přišla trošku brzo. V 15 letech není člověk asi ještě úplně hotový.

00:01:18 Kdyby třeba přišla o rok nebo o dva později,

00:01:20 tak si myslím, že bych z toho dokázal vytěžit víc.

00:01:23 Dalo mi to hrozně moc v tom, že jsem se naučil ten jazyk.

00:01:26 Že jsem poznal tehdy úplně jiné prostředí,

00:01:29 které nám bylo cizí.

00:01:32 Poznal jsem mnoho pozitivního, ale i zároveň mnoho negativního.

00:01:35 To, jak tam třeba žije chudší střední třída,

00:01:38 si myslím, že si u nás lidi neuvědomují.

00:01:40 Že ten život tam je těžký.

00:01:42 A já jsem měl možnost žít v obou těch prostředích.

00:01:45 I řekněme u lidí, kteří na tom nebyli úplně dobře.

00:01:50 A musel jsem i řešit situace, že oni se rozhodli,

00:01:53 že už nechtějí, abych s nimi žil, takže já jsem si musel

00:01:56 najít novou rodinu. Takže tam byla spousta negativních zážitků,

00:01:59 ale myslím si, že mi to dalo hodně

00:02:00 a hodně mě to formovalo i do budoucna.

00:02:05 Je pravda a v mým okolí vím, že byly případy,

00:02:09 kdy třeba tohle lidi ne úplně dobře zvládli.

00:02:12 Vím, že třeba byly případy, že ten rok v té Americe

00:02:15 vedl k tomu, že ti lidi začali třeba brát drogy.

00:02:18 Že se tam seznámili i s tou hodně stinnou stránkou.

00:02:21 Že se tam třeba seznámili s drogami a že je to pak poznamenalo.

00:02:26 I takové případy byly. Je to zkušenost,

00:02:29 kterou já bych určitě doporučil, ale byl bych velmi ostražitý.

00:02:37 Moje rodiče oba měli nějakou novinářskou zkušenost.

00:02:41 Moje matka učila novinařinu. Můj otec byl novinář ve své době.

00:02:46 Nezrazovali mě od toho. Na druhou stranu mě do toho nikdy netlačili.

00:02:49 Já jsem přemýšlel nad tím, čím bych chtěl být,

00:02:53 a v zásadě už velmi brzy, velmi záhy jsem se rozhodl,

00:02:55 že chci být novinářem. Už někdy asi v 15 nebo 16 letech.

00:02:58 Když jsem se v 16 poprvé dostal do jednoho deníku na krátkou stáž,

00:03:02 tak jsem zjistil, že to je práce, která mě baví, kterou chci dělat.

00:03:06 Pravda je, že jsem koketoval s tím, že bych se přihlásil na práva,

00:03:09 ale nakonec jsem vlastně dal přednost té novinařině.

00:03:22 Když jsem byl na vysoké škole, tak přišel inzerát,

00:03:25 že jedna britská firma v Mnichově hledá pracovníky.

00:03:29 Byla to PR agentura. Já jsem se tam přihlásil tehdy.

00:03:32 A myslím se, že i díky té Americe, díky tomu, že jsem tehdy už mluvil

00:03:35 plynně anglicky, tak jsem uspěl

00:03:39 a dostal jsem tu příležitost tam jet na necelý rok pracovat.

00:03:42 Byla to klasická pracovní zkušenost.

00:03:46 Já jsem tam pracoval v týmu, kdy vlastně tehdy ta firma

00:03:49 se rozhodla expandovat do střední a východní Evropy,

00:03:52 takže my jsme dělali PR pro klienty hodně směrem do Čech,

00:03:58 na Slovensko, Polsko, Maďarsko. Zkušenost to byla skvělá,

00:04:02 protože to byla první taková pracovní zkušenost

00:04:05 a byla i skvělá tím, že se právě odehrávala v Německu, v Mnichově.

00:04:09 Německo jsem si od té doby hrozně zamiloval.

00:04:12 V té firmě pracovala spousta národností.

00:04:14 Ta firma byla anglická, takže tu hlavní roli tam měli Angličané.

00:04:18 Byli tam i Němci, ale třeba my jsme měli v týmu i Dánku.

00:04:22 Pak tam byla, tuším, i Maďarka,

00:04:26 takže tam byla spousta různých národností

00:04:29 a to hodně ovlivňovalo tu práci,

00:04:32 protože každý do toho přinášel to svoje prostředí a zkušenosti.

00:04:36 Tam se netolerovalo nic, co by se netýkalo práce,

00:04:40 a je pravda, že ta produktivita byla obrovská.

00:04:44 Ale ten dril byl taky obrovský.

00:04:45 Tam se prostě pracovalo od devíti do šesti naprosto naplno

00:04:48 s půlhodinovou přestávkou

00:04:51 a rozhodně se netolerovalo, že by někdo nepřišel do práce,

00:04:54 nebo že by někdo nepracoval na tom, na čem by měl pracovat.

00:04:57 Tam ty deadliny byly jasně dané a vyžadovalo se plné nasazení.

00:05:03 Je pravda, že tam hodně žil každý svým životem.

00:05:07 My jsme samozřejmě spolupracovali, ale v tom soukromí ti lidé

00:05:11 si moc nepouštěli ten zbytek těch národností k sobě.

00:05:15 Vím, že třeba Angličané hodně drželi spolu.

00:05:18 Já jsem hodně kamarádil s nimi. Nicméně třeba ty ostatní národy

00:05:21 a Němci, ti se moc toho nezúčastňovali.

00:05:25 Byla pravda, že ty jednotlivé národy

00:05:28 i v takhle multikulturní společnosti,

00:05:31 když to řeknu, tak tam byly znát ty hranice.

00:05:34 A Němci speciálně. Ti byli hodně uzavření.

00:05:38 A to platí asi o německé společnosti celkově,

00:05:42 protože Němci jsou takoví. A to byla i moje zkušenost.

00:05:44 Oni jsou milí, vstřícní, ale na druhou stranu jsou hodně uzavření.

00:05:47 V tomhle jsou hodně podobní nám.

00:06:03 Tím, že já jsem získal stipendium od britské vlády

00:06:06 a měl jsem tuhle možnost, tak jsem nebyl jediný.

00:06:08 Takových lidí nás bylo na tom stipendiu na té škole hodně.

00:06:11 Na druhou stranu tam byli i jaksi mladí lidé,

00:06:15 kteří zrovna skončili střední školu, zaplatili si to studium,

00:06:19 brali to jako investici. Ti v zásadě byli nepolíbení praxí

00:06:25 a tohle byla nějaká investice do jejich budoucnosti.

00:06:29 Pracovat při studiu, to se venku v zásadě téměř nedělá.

00:06:32 Asi jiná věc je, když nějaký student potřebuje peníze,

00:06:35 potřebuje si přivydělat, tak se dělají nějaké třeba manuální práce.

00:06:38 Třeba zkušenost konkrétně z té Anglie je,

00:06:41 že tam si nikdo nedovolí pracovat při studiu,

00:06:43 protože to studium je tak strašně drahé a je tak strašně intenzivní,

00:06:46 že ten člověk se ten rok, dva nebo jak dlouho studuje,

00:06:49 věnuje jenom tomu studiu. Ty školy tam jsou extrémně drahé.

00:06:52 Třeba ta moje škola, na které jsem já studoval,

00:06:54 tam školné stálo 8 tisíc liber na rok, což je asi 400 tisíc korun.

00:06:59 Pokud člověk toto zaplatí, a my jsme měli v ročníku

00:07:04 spoustu lidí, kteří si to platili sami,

00:07:06 tak chce z té školy získat co nejvíc.

00:07:08 Tam prostě neexistuje, že by se lidé ulívali z přednášek.

00:07:12 Na druhou stranu neexistuje, že by profesor nebyl přítomný na škole.

00:07:17 Tam prostě profesoři chodí do školy v osm ráno

00:07:20 a odcházejí v pět večer a jsou neustále k dispozici těm lidem,

00:07:23 kteří si to studium zaplatí a platí si je.

00:07:26 To je velký rozdíl od nás,

00:07:29 kdy u nás ten studentský život, mám pocit, je takový volný.

00:07:32 Člověk se samozřejmě nějak učí, dělá nějak, dělá zkoušky,

00:07:36 ale to,

00:07:38 že musí prostě na sto procent studovat

00:07:42 a musí z toho vytřískat co nejvíc, si myslím, u nás trošku chybí.

00:07:46 My jsme tam měli spoustu národností a měli jsme tam velkou řadu Číňanů.

00:07:49 Mě hrozně překvapilo, kolik jich tam je

00:07:52 a kolik si jich třeba to studium platí samo.

00:07:55 Jak vlastně my tady v Evropě trošku žijeme sami sebou.

00:08:00 Ten svět řeší něco trošku jiného. Právě Indie, Čína,

00:08:04 Brazílie jsou světy, které začínají žít

00:08:07 úplně svým vlastním životem a jednoho dne, si myslím,

00:08:10 že tu Evropu smetou, když to řeknu takhle nadneseně.

00:08:14 Protože třeba ti čínští studenti byli ti nejpilnější,

00:08:18 ti nejambicióznější tam,

00:08:21 kteří opravdu tam přijeli načerpat co nejvíc informací.

00:08:37 Já jsem potom v té Anglii pochopil, že už tohle je asi poslední

00:08:40 delší doba, kterou strávím v zahraničí, protože už tím,

00:08:43 že jsem tady měl nějaký profesní život a už jsem i byl ženatý

00:08:46 a věděl jsem, že chci založit rodinu,

00:08:49 tak to byla taková poslední zkušenost.

00:08:52 Já jsem se vrátil vlastně k tomu, co jsem dělal.

00:08:55 Sice do jiného deníku. Z Mladé fronty Dnes jsem potom přešel

00:08:58 do Lidových novin a vlastně jsem se věnoval tomu, čemu předtím.

00:09:02 To znamená domácí scéně, politice a novinařině.

00:09:05 Když jsem byl v té Anglii, tak jsem se kromě studia hrozně chtěl dostat

00:09:09 i do místních novin nebo do místních médií

00:09:12 a měl jsem obrovské štěstí, že jsem se dostal na stáž

00:09:15 do londýnských Timesů a pak i do Sunday Telegraphu,

00:09:19 kde jsem strávil asi několik týdnů.

00:09:23 A ta zkušenost byla hrozně zajímavá,

00:09:26 protože jsem zjistil, že tam ta média opravdu fungují jinak.

00:09:29 Kromě toho, že tam je jiná generace novinářů,

00:09:32 novinářů podstatně starších, mnohem zkušenějších,

00:09:35 tak tam samozřejmě platí úplně jiné standardy než u nás.

00:09:39 Nám hrozně chybí nějaká sebekontrola a seberegulace.

00:09:41 To tady moc není. To je jedna ze základních věcí,

00:09:44 na kterou se v britské novinaře hrozně dbá.

00:09:47 Tam je obrovská nabídka těch lidí a kvalitních lidí,

00:09:52 protože ty dobré univerzity chrlí desítky, stovky lidí ročně.

00:09:56 A třeba jenom dostat se na takovou stáž je strašné umění.

00:10:00 Já jsem měl hrozné štěstí v tom, že už jsem měl nějakou praxi

00:10:03 za sebou, takže já jsem třeba do těch Timesů napsal dopis,

00:10:05 že jsem mladý novinář z východní Evropy a že strašně toužím poznat,

00:10:09 jak oni to dělají, a na základě toho, jsem tuto stáž dostal.

00:10:12 Ale třeba jsem se tam potkal s holkou, která o podobnou stáž,

00:10:16 Angličanku, žádala čtyři roky po sobě, a nedostala ji,

00:10:19 protože jenom tam dostat se na týdenní stáž

00:10:22 do nějakého velkého média je strašné umění.

00:10:26 A pak samozřejmě si to ti lidi píší do CV

00:10:29 a používají to potom pro svoji nějakou kariéru.

00:10:32 Ten trh je tam vlastně přesycen a uspět tam je strašně těžké.

00:10:37 Dostat se třeba na obrazovku trvá pro ty lidi léta.

00:10:43 Léta dřiny a práce.

00:10:45 Je pravda, že zase ti lidé k tomu směřují.

00:10:48 Je pravda, že u nás třeba spousta těch lidí se dostane hned

00:10:52 na titulní strany novin nebo na obrazovku strašně rychle

00:10:56 a mnohdy je to semele. Tady člověk musí celý život

00:11:00 pracovat na tom, aby se nakonec dostal na tu titulní stranu.

00:11:04 Myslím si, že to je lepší cesta.

00:11:20 To, že jsou dva novináři v jedné rodině je obrovská výhoda proto,

00:11:23 protože si rozumíme a chápeme se.

00:11:26 Speciálně žena chápe to, co já dělám.

00:11:28 A to, že já prostě přijdu pozdě, nebo že zavolám, že se omlouvám,

00:11:31 že nepřijdu vůbec, protože sedím na vládě a čekám na K9

00:11:34 nebo na něco podobného, tak ona chápe.

00:11:37 Děti to nějak, doufám, zatím nevnímají, nebo nemají pocit,

00:11:41 že bychom se jim třeba věnovali míň. I proto, že žena

00:11:43 je jenom na poloviční úvazek, takže má čas na ty děti.

00:11:46 Já se snažím veškerý volný čas trávit v rodině,

00:11:49 tak doufám, že je to nepoznamenává zatím.

00:11:52 Já jsem dělal novinařinu v zásadě asi 12 let.

00:11:55 Prošel jsem kromě teda Mladé fronty Dnes Lidovými novinami,

00:11:58 kde jsem skončil jako vedoucí domácího oddělení,

00:12:01 takže jsem měl pod sebou regionální stránky i domácí stránky.

00:12:05 To jsem dělal asi 4 roky. To mě bavilo,

00:12:09 ale v určitý moment jsem měl pocit, že chci zkusit něco nového.

00:12:14 Že se chci ještě naučit, řekněme, jinou dimenzi novinařiny.

00:12:18 To znamená zkusit si třeba práci s kamerou, zkusit si,

00:12:20 jestli by mně to šlo, jestli by mě to bavilo.

00:12:23 U nás nejen novinařina, ale speciálně i ta politika

00:12:26 je hodně v plenkách. To, s čím už mají konkrétně v Británii

00:12:30 zkušenost desítky nebo stovky let, tak u nás teprve vzniká

00:12:33 a nějakým způsobem se to všichni učíme.

00:12:35 Nejenom novináři, ale i hlavně politici.

00:12:38 Základ toho srovnání je asi v tom, že například v té Anglii

00:12:41 prostě platí jasná pravidla. U nás ta pravidla neplatí.

00:12:45 V tom, jak se mají politici chovat. V tom, co ti politici chtějí dělat.

00:12:48 A také kdo to dělá. Co to jsou za lidi. Proč do té politiky jdou.

00:12:51 Tohle je neštěstí české politiky, že spousta těch lidí...

00:12:54 Já neříkám, že všichni, to určitě ne,

00:12:57 ale spousta těch politiků nejsou hotoví lidé. Nejsou to lidé,

00:13:01 kteří tam jdou s nějakým cílem sloužit nebo pomáhat,

00:13:05 ale jsou tam prostě proto,

00:13:08 protože tam chtějí prostě momentálně uspět.

00:13:13 Na druhou stranu asi musíme říct,

00:13:16 že bohužel tohle platí i v novinařině,

00:13:18 kde, jak jsem říkal, ta pravidla třeba jsou v Anglii jasně daná.

00:13:21 Jedna chyba a ten člověk skončil, nemá šanci.

00:13:25 U nás prostě tohle neplatí.

00:13:30 Na rozdíl třeba od té zkušenosti, kterou jsem měl v té Americe

00:13:33 nebo třeba i v tom Německu, tak tady už rozdíly

00:13:36 mezi západní a východní Evropou už nejsou. Tam se to hodně stírá.

00:13:40 Samozřejmě že na jednu stranu my Východoevropané a Středoevropané

00:13:44 nebo spíše ti, kteří prošli tou zkušeností komunismu, jsme jiní,

00:13:49 protože máme tu zkušenost trošku jinou

00:13:52 na rozdíl třeba od dětí, které vyrůstaly celou dobu

00:13:55 mimo nějakou takovou zkušenosti s totalitním režimem.

00:13:59 Ale myslím si, že dnes už ty rozdíly nejsou tak zásadní.

00:14:03 Chci být tady. Chci žít tady. Mít rodinu tady.

00:14:08 Je pravda, že já jsem třeba ještě před pár lety

00:14:11 přemýšlel o tom, jestli třeba bych nezkusil žít v zahraničí.

00:14:15 Třeba během dospívání jsem dokonce byl rozhodnutý

00:14:18 nebo přesvědčený o tom, že budu žít v zahraničí a že nebudu žít tady.

00:14:21 A právě ty zkušenosti ze zahraničí mě utvrdily v tom,

00:14:24 že je mnohem lepší mít zkušenosti ze zahraničí,

00:14:29 přinášet je sem a zkusit je tady zúročit,

00:14:32 než snažit se o to uspět někde venku.

00:14:36 Prostě tohle je prostředí, kde já chci žít,

00:14:39 kde je moje rodina, kde jsou i moje rodiče a prarodiče.

00:14:42 Tady chci prostě být.

00:14:50 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2011