00:00:43Haidl, po česku Zhůří.

00:00:48Starobylá rychta ležící uprostřed toho našeho Královského Hvozdu.

00:00:54Ale hvozdem teď nemyslím šumavské lesy,

00:00:57protože uprostřed je tu na Šumavě všechno.

00:01:01Tím bych všechny jenom zmátl.

00:01:04Hvozdem myslím domov nás, Králováků.

00:01:088 svobodných královských rycht, vlastně už 9,

00:01:13ale ani s tou svobodou to není tak jednoduché,

00:01:16však to znáte.

00:01:18Bojů o ni jsme vedli nemálo, ale zkuste se na chvíli podívat

00:01:23na stráně okolních kopců, do hlubokých lesů,

00:01:28projděte se podél jiskřivě chladné říčky Křemelné,

00:01:33ale vyhněte se jí v době tání sněhu a za velkých dešťů.

00:01:38Počkejte na nejbližší bouři nebo rovnou na zimu

00:01:42a mnohametrové závěje, pochopíte, že tady musela platit

00:01:48vždycky jiná pravidla.

00:01:53Zhůří na Javorné, dřívější kralovácká rychta,

00:01:57se rozkládala asi půl cesty mezi Dobrou Vodou a Železnou Rudou.

00:02:03První zmínky o ní pocházejí ze 17. století.

00:02:07Už tehdy to bylo často v souvislosti s boji za práva a svobody

00:02:11rycht Královského Hvozdu, jenž se rozprostíral

00:02:15na hranicích českých zemí a Bavor.

00:02:19Rozlohou šlo o jednu z nejmenších rycht.

00:02:23To však nebránilo Johannu Georgu Schmidtovi,

00:02:27místnímu sedlákovi a trochu i učiteli,

00:02:30aby byl roku 1789 zvolen vrchním rychtářem

00:02:35všech královských rycht.

00:02:38Stal se tak spojovacím článkem, mnohdy i nárazníkem ve vztahu

00:02:44mezi Králováky a vrchností, jež se dlouhá léta pokoušela zbavit

00:02:48všemožných výhod, práv a svobod, které místní

00:02:53považovali za nedotknutelné.

00:02:55Nebyla to snadná práce, nebyla to práce,

00:02:59kterou by šlo dělat z pohodlí domova.

00:03:03A cesty byly dlouhé a pokud sjízdné

00:03:07z jednoho konce na druhý, to trvalo celé dny,

00:03:11ale byl jsem zvolen.

00:03:13Slíbil jsem chránit naše privilegia vší silou.

00:03:18Nezbylo mi nic jiného a svou práci dělal svědomitě.

00:03:25K oboustrannému prospěchu.

00:03:27Vždyť v této volené funkci vydržel 31 let.

00:03:34Bylo to tak dlouho, mohl jsem to tušit,

00:03:38když jsem vyjížděl složit slib.

00:03:40Však i to moje Zhůří se změnilo.

00:03:44První doložená zmínka o Zhůří se objevuje v roce 1613.

00:03:52Zhůřský rychtář Thomas Löffelmann měl tehdy v držení

00:03:56cenné červené pečetidlo se znakem rycht Královského Hvozdu, lvem.

00:04:04Velice důležitá věc tehdy.

00:04:07Symbol výsadního postavení Králováků, jehož počátky se tradují

00:04:12již z časů Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

00:04:18Však jsme si ho zasloužili.

00:04:20Za služby králi, za pomoc s ochranou hranic.

00:04:25Tak se to vždy tradovalo a pak roku 1615 si Thomase Löffelmanna

00:04:32s ostatními rychtáři pozvali do Prahy,

00:04:35aby se všichni vzdali dávných privilegií.

00:04:38Odmítli a skončili ve vězení.

00:04:42Nakonec našli zastání u císaře Matyáše,

00:04:45který jim také dal glejt potvrzující naše práva.

00:04:51Jenže pak přišlo stavovské povstání.

00:04:55My se postavili na stranu českých stavů,

00:04:59vždyť českého lva jsme si nedali do znaku je tak.

00:05:03Po Bílé hoře nás dal císař do zástavy.

00:05:07Vyplatili jsme se a od té doby, už skoro 200 let,

00:05:12se o naše svobody s vrchností přetahujeme.

00:05:16I když stále častěji už jde jen o výši všelijakých poplatků.

00:05:26Na počátku nového věku, počátcích kolonizace Šumavy,

00:05:31mělo dřevo jen pramalou cenu.

00:05:34Nalákat do horských pralesů poddané znamenalo slíbit jim úlevy.

00:05:39Dát jim určité svobody, od kterých chtěli majitelé půdy

00:05:43později ustoupit.

00:05:45Bez nich by tu byl ale život nemožný.

00:05:49Vždyť kromě věčných bojů s přírodou se místní nevyhnuli

00:05:53ani nepřátelským vojskům, pronikajícím čas od času

00:05:57zpoza blízké hranice s Bavorskem.

00:06:01Osadníci nicméně splnili, co měli.

00:06:04Vytvořili zde jakési nárazníkové pásmo

00:06:08a hlavně dokázali vnést užitek i do těch nejnepřístupnějších končin.

00:06:15Obydleli hory, vykáceli rozsáhle plochy pralesa,

00:06:20na kterém začali chovat dobytek.

00:06:23Obilí se zde příliš nedařilo.

00:06:26Na území pozdějších králováckých rycht

00:06:29tak postupně vznikly lesní dvory.

00:06:32Polosamoty s rozsáhlými pozemky.

00:06:36Zhůří se ale odlišovalo.

00:06:39Když se tak na něj dívám, připomíná mnohem víc

00:06:43než okolní rychty, vesnice pod horami.

00:06:48Domky kolem kostela na jednom místě.

00:06:52Lidi tu tak k sobě měli blíž.

00:06:54Taky se rychle šířil oheň při požáru, ale to bych raději nepřipomínal.

00:07:00Na rozdíl od některých rycht kolem jsme tu také nikdy neměli

00:07:05velké sklárny.

00:07:07A přitom se nemáme o mnoho hůř.

00:07:11I na kostel jsme se vzmohli sami.

00:07:15Ten první, tehdy jen malou dřevěnou kapli,

00:07:19zasvěcenou Nejsvětější Trojici, dal jiný Georg Schmidt

00:07:24postavit už na konci 17. století.

00:07:28K potěše všech, protože nejbližší fara svatého Mouřence

00:07:32byla vzdálená 4 hodiny cesty.

00:07:36Ale zbožní Králováci nedokázali mávnout rukou

00:07:40jít alespoň 1x týdně,

00:07:42bylo-li to jen trochu možné, k bohoslužbě.

00:07:46Kaple pro rostoucí rychtu ale brzy nepostačovala.

00:07:53Na stavbu kostela jsem pak přispěl i já.

00:07:57Ten první byl dřevěný, jako ostatně všechno tady u nás,

00:08:02vždyť dřevo tu bylo odedávna zadarmo, jen za práci.

00:08:08Přistavěli jsme i faru i školu.

00:08:12Doba se měnila, a i když práce byla pořád stejně tvrdá,

00:08:16bylo potřeba naučit děti číst, psát a hlavně počítat.

00:08:22O moc víc toho zvládnout nemohli, vždyť jich v naši jednotřídce

00:08:27bylo i 100.

00:08:30Ale aspoň si moji potomci budou moci posílat psaní

00:08:34a nebudou muset na obecní shromáždění svolávat dřevěnou paličkou

00:08:40jako jsme to dělávali my.

00:08:44Ještě za života rychtáře Schmidta ale kostel Nejsvětější Trojice

00:08:48při velkém požáru Zhůří vyhořel.

00:08:51Tehdejší zástavní pán a patron kostela,

00:08:54hrabě Josef von Palm-Gundelfingen dal ale brzy postavit nový.

00:09:01Tentokrát kamenný, poději ještě opatřený kamennou věží.

00:09:06Ne vždy byly vztahy Králováků s vrchností na ostří nože.

00:09:11Za časů, kdy byl rychtářem Johann Georg Schmidt

00:09:15se situace dala popsat jako poměrně klidná.

00:09:22Pokud jsme ovšem neřešili problém z běhu.

00:09:25Jako vrchní rychtář jsem odpovídal za odvod určeného počtu branců.

00:09:30Nikdy jsme se nedopočítali.

00:09:33I desítky mužů raději utekly do Bavor,

00:09:36než aby se nechaly naverbovat.

00:09:40Ze všech 8 rycht to dohromady dávalo i víc lidí,

00:09:44než kolik jich u nás ve Zhůří žilo.

00:09:51Roku 1820 Johann Georg předal funkci rychtáře svému nástupci,

00:09:57jednomu z posledních.

00:09:59Rok 1848 změnil šumavské rychty na obce se stejnými svobodami,

00:10:06jaké měly obce v celé monarchii.

00:10:11Z rychtáře se stal starosta, právní výjimečnost Králováků zanikla.

00:10:21A i když jsme si tím všichni polepšili a věčné spory ustaly,

00:10:25po starých časech se bude vždycky stýskat.

00:10:32Ale to už nebyla moje doba.

00:10:34Já už byl dávno na prkně.

00:10:39Tradice užívání umrlčích prken se v českých zemích udržela

00:10:43nejdéle právě na Šumavě.

00:10:45Později zanikla s odchodem německy mluvících obyvatel.

00:10:50Do té doby však bylo prkno tím, co provázelo nebožtíka

00:10:54na poslední cestě, na zádušní mši i na hřbitov.

00:10:58A poté, co z prkna sklouzl do hrobu, stal se z často pečlivě

00:11:03vyřezávaného prkna pohyblivý pomník.

00:11:10Prkno nemuselo zůstávat na hřbitově, ale mohlo se vrátit do kraje,

00:11:15kde bylo i moje místo.

00:11:20Doplňoval tak svébytnou a tajemnou šumavskou krajinu.

00:11:25Stalo se součástí jejich proměn, vázalo minulost s přítomností,

00:11:31dokončovalo životní cyklus lidí i stromů.

00:11:36Nikdo si nedovolil prkno použít k jinému účelu,

00:11:40udělat si z něj např. kus nábytku.

00:11:43To by vás nebožtík strašil tak dlouho,

00:11:47než byste svou chybu napravili.

00:11:52To moje zůstalo na dohled kostelu, mohl jsem sledovat,

00:11:56jak moje Zhůří dál prospívá a roste.

00:12:00Kterak i sem se dostávají nové vymoženosti a nové myšlenky.

00:12:05Domy zůstaly až do konce dřevěné, střechy šindelem pokryté.

00:12:10Jen kostel a starostův dům byly kamenné.

00:12:17Ve 30. letech stálo ve Zhůří téměř 90 domů, žilo tu přes 600 lidí.

00:12:24V celém obvodu zhůrské fary, kam náleželo ještě dalších

00:12:2813 vsí a samot, bylo přes 1 tis. obyvatel,

00:12:32převážně německých katolíků.

00:12:36V samotném Zhůří bylo Čechů asi 20 a Mnichov

00:12:40proto změnil na první pohled jen málo.

00:12:45Vztahy Čechů a Němců byly vinou

00:12:47tvrdých zásahů zvenčí zničeny.

00:12:53Královský Hvozd, to byly vždycky lidi z Bavor,

00:12:57němečtí pastevci, ne čeští rolníci.

00:13:02Ale vrchní rychtář musel umět česky.

00:13:06Stodůlecká rychta byla celá česká a Češi byli i v těch ostatních.

00:13:12A i když místní neuměli pořádně psát, domluvili se vždycky.

00:13:18Asi jsem žil v příliš jiné době na to, abych tyto věci pochopil.

00:13:24To já měl skoro blíže k Bílé hoře, když se Králováci

00:13:29ještě bili za českého lva.

00:13:35Po Mnichovu čekal Zhůří osud všech sudetoněmeckých obcí.

00:13:39Nemnoho zdejších Čechů bylo odsunuto, bývalá svobodná rychta se stala

00:13:46součástí Třetí říše.

00:13:50Muži byli odvedeni do Wehrmachtu, ženy, děti a staří se snažili udržet

00:13:55ves a hospodářství v chodu.

00:13:59Ale krvavá válka si našla cestu i do odlehlých koutů Šumavy.

00:14:05Psal se duben 1945, když se na dohled Zhůří ocitla

00:14:10americká osvoboditelská armáda.

00:14:14A válka neválka, místní okamžitě rozvěsili bílé prapory.

00:14:227 let bylo až moc a představa tisícileté říše,

00:14:26o které mluvili vyšinutí vizionáři, dávno děsila i je.

00:14:35Jenže v obci byla i skupina německých kadetů, kteří se nemínili vzdát.

00:14:42A nad Zhůřím začala létat letadla, která shazovala bomby.

00:14:48Znovu po tolika letech se hraniční Královský Hvozd

00:14:52ocitl ve válečném víru.

00:14:56Zhůří však stálo na špatné straně a útočiště v něm protentokrát

00:15:01našli uzurpátoři.

00:15:07Na domech ve Zhůří však zůstaly viset bílé prapory.

00:15:13A dorazila další německá jednotka s ukořistěnou americkou technikou.

00:15:19Zvenčí tak Zhůří vypadalo jako Američany osvobozená vesnice.

00:15:25Jedni z posledních amerických vojáků vinou toho padli u Zhůří dřív,

00:15:31než si uvědomili, že se ještě bojuje.

00:15:35Američané pak byli přesvědčeni, že na ně Zhůrští nastražili léčku.

00:15:41Většina jich přitom seděla ve sklepích.

00:15:44Chránit hranici proti vojsku českých spojenců už nechtěli.

00:15:52Boje však byly těžké, 7 domů vyhořelo,

00:15:55kostel přišel o střechu, zraněných bylo plno.

00:16:02Američané vyhráli, ale pachuť zrady zhůrských Králováků, lidu,

00:16:09který se po většinu své existence honosil českým lvem ve znaku,

00:16:15ta už nezmizela.

00:16:19Ale válka skončila a obnova Zhůří započala.

00:16:24Pak přišel odsun, který se týkal naprosté většiny místních.

00:16:30Mnozí však na něj nečekali a překročili ilegální hranici

00:16:35s více než povoleným množstvím majetku.

00:16:38Na jejich místo přišli jiní - Češi i Slováci,

00:16:43vznikla zde česká škola.

00:16:45Vesnice se pomalu vracela k životu a poté přišla vojenská komise

00:16:53a po ní třetí odsun.

00:17:01Na 90 domů, pila, hamr i elektrárny, 6 hospod, kostel, fara, škola,

00:17:10řemeslnické dílny, domovy 600 lidí, to všechno posloužilo za cíl armádě

00:17:18na jich novém cvičišti - Dobrá Voda.

00:17:24Zhůří bylo srovnáno se zemí.

00:17:27Zem pokrytá nábojnicemi, střepinami bomb,

00:17:31protitankovými zátarasy.

00:17:33Nezbylo nic, jen kusy zdí kostela, na jehož místě

00:17:40byla na přelomu tisíciletí postavena nová kaplička

00:17:44Nejsvětější Trojice.

00:17:48Hřbitov byl pietně upraven, byly vztyčeny pomníky

00:17:52a informační tabule připomínající turistům

00:17:56osudy tohoto kraje a dávné královácké rychty.

00:18:41Skryté titulky: Jarmila Garbová Česká televize 2012