S Tomášem Kočkem do slovenských velehor za svišti, orly a kamzíky v dokumentárním cyklu České televize (2011). Režie M. Petrov

Návraty k divočině – Tatranský národní park Tatranský národní park (TANAP), nejstarší z devíti slovenských národních parků, zaujímá plochu 738 km². S ochranným pásmem to je navíc 307,03 km², takže dohromady jde o 1 045,03 km². Pro turisty se nabízí celkem 600 km stezek a 16 značených, udržovaných cyklistických tras. Nejvyšším vrcholem je Gerlachovský štít (2 655 m). Flora a fauna parku se vyznačuje velkou rozmanitostí, s mnoha endemity, včetně tatranských kamzíků a svišťů. Základní data, která se v souvislosti s TANAP připomínají: 1. leden 1949 – zřízení parku, rok 1987 – k parku přidruženy Západní Tatry, rok 1993 – TANAP se stal biosférickou rezervací UNESCO, rok 2003 – upraveny hranice území parku a ochranného pásma. Od roku 2004 je park součástí sítě evropsky významných lokalit Natura 2000.

Návraty k divočině – Tatranský národní parkNaše putování jsme zahájili v Belianských Tatrách. Za zády se dvěma nejvyššími vrcholy Havranem a Žiarskou Vidlou jsme pózovali před kamerou a pořizovali snímky, které patří k nejčastěji fotografovaným. Během naší cesty, z níž posléze vznikl další díl televizního cyklu Návraty k divočině, nás průvodce Tomáš Kočko spolu s místními ochránci přírody zavedl za kamzíky i svišti, k horským plesům, do lesů poznamenaných větrnou smrští i do míst, kde se daří zimním sportům.

Návraty k divočině – Tatranský národní parkV Tatranském národním parku teď platí zimní uzávěra, aby nebyl rušen spánek zvěře. Ochranáři zároveň upozorňují na velké nebezpečí lavin. Zejména v Západních Tatrách spočítali až 1 000 lavinových drah. Už teď vám ale můžeme připomenout několik typických tatranských obyvatel, s nimiž se v návštěvní sezóně můžete setkat. Především jsou to kamzíci (je jich tady na 840 ks), „pamětníci“ doby ledové svišti, kteří vytvářejí kolonie až 300 nor, nebo vlci, přirození predátoři, jejichž výskyt narůstá. Pověstný je samozřejmě medvěd (v současné době okolo 100 ks). Ochranáři národního parku vyvracejí legendy o jeho nebezpečnosti a tvrdí, že se jej není třeba bát. Rovnováhu ve výskytu zvěře pomáhají zajišťovat i dravci a především s velkou pýchou zmiňovaný orel skalní.

Návraty k divočině – Tatranský národní parkV roce 2004 poznamenala vzhled Tater ničivá větrná kalamita, za kterou zůstalo 12 tisíc ha lesních polomů. Jestliže jsme zmiňovali zvířata, je třeba v této souvislosti uvést, že v rozsáhlých polomech nebyly nalezeny žádné mršiny, neboť zvířata mnohem lépe než člověk vycítila blížící se nebezpečí a stačila včas utéci. Strážci národního parku upozorňují na nové pohledy, které se následkem vichřice otevřely. Návštěvníci tak mohou číst v obnažené krajině jako v učebnici geomorfologie. V současné době se vedou debaty o novém zalesňování, vedle toho také spory o možnosti vzniku nových zimních středisek. I v televizním pořadu, na který odkazujeme, se ochranáři přiklánějí k tomu, aby se rozsah uplatnění zimních sportovních center nezvyšoval.

Jedním z charakteristických znaků, které svědčí o ledovcovém původu, je 130 jezer. Za to největší bylo tradičně označováno Štrbské pleso. Nová měření ale prokázala, že toto nejznámější ledovcové oko musí kapitulovat před Velkým Hincovým plesem. Jeho rozloha 20,08 ha a hloubka 54 m nemá mezi tatranskými jezery konkurenta.

Foto: Tomáš Kočko

Stopáž26 minut
Rok výroby 2010
 ST AD
ŽánrDokument