Pátračku čeká složitý případ zmizení Tizianova obrazu i jeho majitele Krejsy. Ke kauze se vrací někdejší člen brněnské „posádky“ – velitel Šiktanc (2007). Hrají: T. Töpfer, I. Trojan, M. Donutil, I. Vaňková, P. Kostka, F. Kreuzmann, M. Kyselová, M. Mňahončák, R. Trsťan a další. Scénář A. Moskalyk. Kamera J. Víšek a R. Řezáč. Režie A. Moskalyk, od jehož narození letos uplynulo 90 let a P. Moskalyková Solo
00:01:02 Au, au.
00:01:09 Pomozte mi.
00:01:26 Já nechci! Nechci.
00:01:29 Nechci. Nééééé.
00:01:41 Už jedeš?
00:01:43 Také bych jel domů, ale mám smůlu.
00:01:47 Ty máš štěstí.
00:01:49 Mlč!
00:01:50 Máš rodinu?
00:01:52 Nech mě na pokoji!
00:01:54 Máš štěstí, žes potkal mě. Štěstí v neštěstí.
00:02:00 Chceš bejt bohatej? Co?
00:02:06 Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim hříšníkům.
00:02:10 Chraň nás od pokušení a uzdrav nás, nemohoucí.
00:02:11 Blahoslaveni budiž my, nemohoucí.
00:02:14 Neboť ráj spatřiti je těm, kdo jsme nemohoucí.
00:02:21 Přestaň!
00:02:23 -Co to plácáš?
-Jeď domů.
00:02:26 Jeď! Budou z tebe mět radost tvé děti, až tě uviděj takhle.
00:02:30 Budou mít radost z dalšího hladového krku.
00:02:34 Nebo seš snad císař? Máš zlatý slepice, co?
00:02:40 -Tak co?
-Co chceš?
00:02:43 -Nejdřív řekni: chci bejt bohatej.
-Děláš si srandu.
00:02:48 Řekni to, řekni! Chci bejt bohatej!
00:02:52 Seš pitomec.
00:02:55 Tak jeď! Chtěl jsem, abys mně pomohl.
00:03:09 Vidíš?
00:03:11 Víš, jakou to má cenu?
00:03:15 Potřebuju, abys to schoval.
00:03:17 Ty jedeš domů!
00:03:19 Tak to schovej! Po válce, až to všechno skončí,
00:03:22 tak to prodáme a budeme...
00:03:25 Však ty už víš co. Řekni to!
00:03:32 Uděláš to? Tak uděláš!
00:04:17 -Co tu děláte?
-Nic. Udělalo se mně nevolno.
00:04:22 Mám vám pomoct?
00:04:23 -Ne, už je to dobré, pojedu sám.
-Já vás raději odvezu.
00:04:52 Kdyby nebylo mě, neměl bys nic. Teď mám všechno v rukách já.
00:04:57 Rozhodnu o tom, co se udělá.
00:05:01 -A já si to mám nechat líbit?
-Protože já to budu pašovat!
00:05:04 Já riskoval, já byl odpovědnej, jasný?
00:05:07 Ty ses hezky schoval, až bude všechno v suchu.
00:05:10 Pěkně v teplíčku, co? Co sis myslel?
00:05:12 Ale vždyť je to moje práce, já to celý vymyslel!
00:05:16 Tys mně to všechno ukrad!
00:05:18 Myslíš, že si něco dělám z toho, že sis přišel pro vejslužku?
00:05:21 Co se mi to snažíš nakecat? Beze mě bys neměl vůbec nic!
00:05:24 Sklapni! Buď zticha!
00:05:26 Tak poslouchej. Ten obraz mám já. Ty nemáš nic.
00:05:33 A beze mě seš namydlenej. Takže já rozhodnu o tom,
00:05:36 co s tím uděláme. Ty se hezky seber a vypadni!
00:05:41 Nech mně tady adresu a já ti dám vědět.
00:05:48 No to určitě! Já se vrátím a pak si tě podám.
00:05:52 Převrátím to tady naruby.
00:05:54 Skus to! To ti nepomůže.
00:05:57 Zatracenej hajzl! Hajzl! Hajzl!
00:06:04 Padej!
00:06:10 Uvidíme!
00:07:00 Nepojedeme naproti Ladislavovi, tatínku?
00:07:03 Ne, ještě ne.
00:07:06 -Je chladno, nastydneš!
-Ne, povídám.
00:07:11 Ty zimy jsou čím dál tím delší.
00:07:14 Jaro a léto uletí, sotva se listí zazelená, hned žloutne a opadá.
00:07:23 Jsem jak to zimní slunko. Také nemám sílu.
00:07:28 Proklínám to všechno. Celej život. Válku, která mě zničila.
00:07:35 Kdyby ještě žila tvoje matka, dala by mi za pravdu.
00:07:38 Nic se nám nezdařilo. Nic.
00:07:58 Pojď, nedopustím, aby se to opakovalo.
00:08:00 Tatínku! Musím do práce.
00:08:02 Pamatuj si co, říkám. Nedopustím, aby tvoje děti zažily, co já.
00:08:06 Bídu, dřinu od rána do večera.
00:08:09 Vyhodí mě, jestli přijdu pozdě. Víte, že si to nemůžeme dovolit.
00:08:12 Mlč! Poslouchej. Ty budeš bohatá. Tvý děti budou rozmazlený.
00:08:16 Ladislav tady bude každou chvíli. Musíte na něj počkat.
00:08:19 Budete žít v blahobytu. Budeš mít služebnou a bonu k dětem.
00:08:24 Tak to bude spravedlivý.
00:08:29 Beru si jenom to, co jsem tou zkurvenou válkou ztratil.
00:08:52 Kde ses flákal?
00:08:55 Něco jsem hledal.
00:08:57 -To nemohlo počkat?
-Nemohlo.
00:09:01 Vy víte, co jsem hledal.
00:09:07 Slyšel jsem vás, jak jste se o to hádali.
00:09:11 -Kde to je?
-Tak to bys chtěl vědět.
00:09:14 -Vlastní syn mě chce okrást.
-Vy víte, že to není pravda.
00:09:18 Staráme se o vás, i když jste...
00:09:23 Mrzák, jen to řekni. Mrzák jsem, ale žebrák ne.
00:09:27 Ta vaše penze nestačí ani na to, co sníte.
00:09:30 Jestli to má nějakou cenu, tak to prodejte. A bude nám líp.
00:09:34 -Ještě není správná chvíle.
-A kdy bude?
00:09:37 Za pár roků. Za pár let za to bude víc, mnohem víc!
00:09:42 Do té doby se se sestrou udřeme. Peníze potřebujeme teď, ne někdy.
00:09:47 Musíme čekat. Já rozhodnu kdy. Už se o tom nebudeme bavit.
00:09:51 Tak si čekejte.
00:09:55 Vrať se, přece mě tu nenecháš?
00:09:59 -To mám zmrznout?
-Alespoň by o jeden krk ubylo.
00:10:08 Kolem nikdo není, jen ty a já.
00:10:10 Říkal jsem ti, že to z tebe dostanu.
00:10:13 Kam jsi to schoval?
00:10:14 -Kam jsi to schoval?
-Pomóóct!!!
00:10:18 Řekni to! Kam jsi to schoval. Tak to řekni!!!!
00:10:37 -Jé, hele, vozík.
-Jééé.
00:10:41 Neběhejte tak daleko. Držte se mě.
00:10:46 Děti, nechte toho! To není na hraní.
00:10:49 Slezte, nebo nám někdo vyhubuje.
00:11:01 Vidíš to, Karlíčku, ty noviny se nedají číst.
00:11:04 To jsou samý mordy, násilnictví, blbý kecy politiků.
00:11:08 To by se člověk zbláznil.
00:11:11 Tak je nečti a pojď mně pomoct.
00:11:13 Tak já neříkám, že se nedají číst, ony se nedaly číst nikdy.
00:11:18 No pojď, Karlíčku, pojď. Tatínek půjde pomoct mamince.
00:11:27 Tady si hraj, tady máš noviny a můžeš si číst. Výborně.
00:11:34 Trochu pomůžeme mamince. Se žehlením.
00:11:39 To znáš, jak píše paní doktorovi: pane doktore, promiňte,
00:11:42 můj manžel mě neustále obtěžuje při žehlení, a proto promiňte
00:11:47 mé roztřesené písmo.
00:11:50 Nech toho, mám za chvíli schůzku s Líbalem.
00:11:53 S Líbalem má schůzku moje žena, ale s vlastním mužem se líbat nechce.
00:11:57 Já si dám inzerát. Ženatý muž hledá ztracené polibky své ženy.
00:12:01 Poctivému nálezci 10 000.
00:12:03 Prosím tě, zanes to do ložnice.
00:12:06 A nebo si dám inzerát: vyměním za jinou mou ženu jedinou.
00:12:11 TELEFON
00:12:12 Tak vidíš, já jsem ti chtěl pomáhat,
00:12:15 ale jak vidíš, tak to nejde.
00:12:19 Arazím. Slyším.
00:12:22 Cože? Aha, a nic jiného se neděje?
00:12:26 Hned jsem tam.
00:12:29 No vidíš, hezky můžeš mamince něco přečíst. Třeba tady z rubriky:
00:12:33 Jak si dlouho udržet šťastné manželství. Výborně, Karlíčku.
00:12:41 Znáš ten recept? Krmte tu bestii dobře.
00:13:09 Nemůžeš s tím konečně něco udělat?
00:13:16 No takhle je to po kolikátý?
00:13:43 -Dobré ráno.
-Nazdar Béďo.
00:13:46 Ne tak nahlas, prosím tě. Potichu, ano.
00:13:49 To tě tak vzala ta oslava?
00:13:51 Já mám takovej dojem, že se mně rozskočí hlava.
00:13:55 Nemáte někdo aspirin?
00:13:57 Počkej, mám.
00:14:00 Já jsem neměl pít tu slivovici.
00:14:05 Blbec! Slivovici na víno. Zatracený narozeniny.
00:14:10 Já jsem takovej vůl. Mně je vám mě tak líto.
00:14:16 -Dobrý den.
-Dobrý.
00:14:19 K tomu znalci se mnou pojede Čenda a Béďa.
00:14:22 Já nemůžu. Já tady mám, já tady mám, já, já...
00:14:27 Tak jestli na tebe něco leze, tak zůstaň doma.
00:14:30 -Já jsem v pořádku, já to zvládnu.
-Máš jen zdravou lesní barvu, že.
00:14:35 S tím vínem tomu moc nerozumím. O co jde?
00:14:37 Volal vinař z Kroutěnic, že se mu ztrácí víno.
00:14:40 Ale pořádně jsem nerozuměl nic. Byl tak rozčilený, pořád opakoval
00:14:43 Modrý Portugal a Vavřinec.
00:14:46 Ne, prosím vás, víno já nemůžu, můžu, nesmím, musím, musím...
00:14:56 -Zatracený narozeniny.
-Jo, takhle.
00:15:00 Takže na to víno pojede Jarý z výchovných důvodů.
00:15:04 A Zahálka s ním, když má péči.
00:15:08 Milostivá paní, bude to hotové pozítří a budou skvostné.
00:15:12 -Děkuji vám.
-Spolehněte se.
00:15:14 Já bych navrhoval, jestli dovolíte,
00:15:16 že bychom to zarámovali nějak takhle?
00:15:19 Velmi vkusné, souhlasím. Děkuji.
00:15:21 Také jsem moc rád. Napíšeme lísteček.
00:15:29 Děkuji vám, jste příjemný mladý muž.
00:15:32 -Prosím?
-Jste příjemný mladý muž.
00:15:36 -Velice děkuji za poklonu.
-Na shledanou.
00:15:43 -Zdravíčko.
-Zdravíčko.
00:15:47 Ne, slečno Eli! Vy jste v Brně?
00:15:52 No, jak vidíte. Přijela jsem jenom na skok.
00:15:55 Ale vyčítala bych si, kdybych se nestavila za starými přáteli.
00:15:59 Ludmila tady není?
00:16:00 Zatím ne. Ale každou chvilku tady má být.
00:16:03 -Můžu si sednout?
-Samozřejmě, tady, nebo tady?
00:16:09 -Mohu připravit čaj, nebo kávu?
-Raději čaj, prosím.
00:16:13 Ale počkejte, nejdřív mně vyprávějte, co je tady nového.
00:16:16 Nového. Od toho trapného okamžiku s mojí barevnou hlavou bohudík nic.
00:16:21 A co tam u vás? Jak tam žijete. Vyprávějte.
00:16:25 To víte. Vídeň je Vídeň. Tam se pořád něco děje.
00:16:29 A ty filmové ateliéry, to je svět sám pro sebe.
00:16:32 Já jsem neměl...
00:16:33 Ludmilko!
00:16:35 Eli, no to je překvapení. Kdy jste se vrátila?
00:16:39 Včera v noci.
00:16:41 Vám to sluší, musíte mně vypravovat co nového.
00:16:45 Tomu nebudete věřit.
00:16:48 Pojďte za mnou. Hned jsme zpátky, pane Líbale.
00:16:51 Ano, já zatím připravím čaj a pro sebe kafe s jedem.
00:16:59 Chviličku počkejte, prosím, pan doktor přijde hned.
00:17:02 Děkujeme?
00:17:16 Hele, pojď sem.
00:17:18 Já bych si tipnul. Podle mě je to Rembrandt. Co ty?
00:17:22 Já netipuju. Moje výtvarné vzdělání skončilo na obecní škole trojkou.
00:17:27 A to ještě učitel přimhouřil oči.
00:17:29 Tak vidíš, já měl dvojku a znám jenom Rembrandta.
00:17:32 Rembrandt to není, pánové. Ale možná někdo jiný.
00:17:37 Stejně zajímavý. Vidíte to nanášení barev? To stínování.
00:17:42 Když se podíváte z blízka. Dovolíte? Ta struktura.
00:17:47 Mistrovské dílo. A velmi staré. Soudil bych tak počátek 16. století.
00:17:52 A jsem si téměř jist, že je to Tizian. Rané dílo.
00:17:57 Ale není to nikde podepsaný.
00:17:59 To dílo bylo dost barbarsky vyříznuto
00:18:02 a podpis zůstal tam někde na okraji v rámu.
00:18:05 Ten, kdo to udělal, buď spěchal nebo nevěděl, co dělá.
00:18:08 No, nevěděl, že krade.
00:18:10 Potíž je v tom, že mně není nic známo o tom,
00:18:13 že by tohle plátno bylo odcizeno. Něco vám ukážu.
00:18:19 Podívejte se. Portrét mladého muže. Možná Tizianův autoportrét.
00:18:25 Visí v galerii v Londýně.
00:18:27 Ale jak si to vysvětlujete? Dva stejné obrazy?
00:18:30 Běžně se dělaly studie, nebo se měnila kompozice.
00:18:33 Nebo měl zákazník jiné přání a původní malba zůstala.
00:18:37 A kdyby tenhle byl ten pravý?
00:18:39 Je to lákavé, ale nerad bych se ukvapil.
00:18:42 Musím ještě provést řadu zkoušek, ale bez ohledu na výsledek
00:18:46 je objevení obrazu velmi podivné. Muselo to být pevně srolované,
00:18:50 proto to tak opatrně vypínáme.
00:18:53 Jakou to může mít cenu?
00:18:55 Kdyby to byl Tizian, tak by na to nestačilo rozhodně to,
00:18:59 co my tři vyděláme za celý život.
00:19:02 Ale pak by s tím prodávající asi nešel do tuctového starožitnictví.
00:19:07 Hraji tam takovou operetní tanečnici,
00:19:10 do které se zakouká továrník Gárniš.
00:19:12 Mám tam i takové malé taneční číslo.
00:19:14 -A jak se ten film jmenuje?
-Štěstí pana Gárniše.
00:19:17 To si musím zapamatovat. A když to budou dávat v biografu tak, půjdu.
00:19:22 Není to žádná velká role, ale nějak se začít musí.
00:19:25 Snad ta velká úloha jednou přijde.
00:19:27 Moc bych vám to přála. A kdy se vrátíte?
00:19:30 Pozítří. A teď už půjdu. Tady pana Líbala zdržuji od práce.
00:19:33 Ani v nejmenším.
00:19:35 Stejně si ještě potřebuji zařídit spoustu věcí. Tak někdy příště.
00:19:39 Rádi vás zase uvidíme.
00:19:41 Tak se opatrujte v tom velkosvětě a mějte se hezky.
00:19:46 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:19:49 Kdyby vás to zajímalo, tak nikoho nemá.
00:19:52 -Jak to myslíte?
-Bože, vy jste tak natvrdlý.
00:20:01 Slečno Eli! Promiňte prosím, počkejte.
00:20:05 Já se omlouvám, že jsem tak smělý, ale chtěl jsem se zeptat...
00:20:10 -Šla byste dnes večer...
-Kam?
00:20:16 Tak jako? jste laskavá, promiňte.
00:20:26 Ruku líbám.
00:20:37 Pánové, já jsem ten obraz přijal do komise v dobré víře.
00:20:41 Já mám vždycky všechno v pořádku. Tady, podívejte se.
00:20:44 Vyplatil jsem 2000 zálohy a zbytek až podle toho,
00:20:47 co se zjistí na expertíze. A ta mě bude stát další peníze.
00:20:51 Já vás nepodezírám z nekalosti. Jen jsem se chtěl zeptat,
00:20:54 ten pan Krejza, když vám ten obraz přinesl, jak se choval?
00:20:59 Byl trochu nesvůj. Ale to není nic neobvyklého,
00:21:02 když se člověk v tísni, musí rozloučit s rodinným kouskem.
00:21:05 Tedy, alespoň podle oblečení soudím, že se panu Krejzovi nevede.
00:21:09 -Řekl vám, jak k němu přišel?
-To jsem se neptal.
00:21:13 Ctím, že lidé mohou mít různé důvody.
00:21:15 Já věděl, že mně to jméno něco říká.
00:21:18 -Neumíš zaklepat!
-Promiň.
00:21:22 -Co máš?
-Případ válečného invalidy Krejzy.
00:21:26 Podívej. Pátrání uzavřeno. Jedná se o pohřešovanou osobu.
00:21:32 Nedostatek poznatků neumožňuje jiné uzavření. Ale podívej se tady.
00:21:36 Poslední bydliště toho invalidy se shoduje s dnešní adresou
00:21:41 nějakého Ladislava Krejzy. Syna a prodejce našeho Tiziana.
00:21:49 A víš, co je na tom zajímavý? Že to vyšetřoval náš starej.
00:21:55 -Myslíš Šiktanc?
-Jo, jo.
00:21:58 Čendo! Máš u mě panáka.
00:22:05 Vzpomínám si. Podivný případ. Vrátil se z války jako invalida
00:22:09 a pak zmizel beze stopy. Ale k násilnému činu
00:22:12 chyběl jakýkoliv motiv. Kdo by si co vzal na takovém chudákovi?
00:22:17 Ten obraz mohl být motiv.
00:22:18 Já už nevím, jak to přesně bylo, ale syn ho nějak vyvezl
00:22:22 na tom invalidním vozíku na procházku na hradby
00:22:26 a vrátil se domů sám.
00:22:28 A tam ho praštil do hlavy.
00:22:30 To jsem si myslel taky, ale neměl jsem v ruce nic.
00:22:33 Žádné stopy. Krom toho ten syn by neměl žádnou možnost
00:22:37 to tělo někam zašantročit. Všechno jsme prohledali.
00:22:42 Prosím, pánové.
00:22:44 Děkujeme. Vladěnko, také bych si vzal kousek.
00:22:47 Ale ty jsi už měl, tatínku. Na tu cukrovku víc nesmíš.
00:22:53 Jen jsem se chtěla zeptat. Co Ludmila?
00:22:56 Ta se může teď ztrhat.
00:22:58 Karlík zlobí, to znamená že je po mně.
00:23:00 Ovšem Ludmilka, ta je hodná, ta je po mamince.
00:23:03 Tak maminku pozdravujte a že budu ráda, když se zastaví.
00:23:07 Rád vyřídím.
00:23:08 Teď se mně to začíná všechno vybavovat. Ta jeho dcera říkala...
00:23:13 Ten obraz do toho možná vnáší nové světlo. To by mohl být ten motiv.
00:23:18 -A proč ho dal do prodeje až teď?
-Tak se ho zeptáme, ne?
00:23:22 -Vladěnko! Mohla bys mně přinést. .
-Řekla jsem, že ne, tak ne.
00:23:28 Já myslel uniformu!
00:23:31 Tady mám archiv, pánové. Podívejte se sem.
00:23:34 Celý ročník je v kelu.
00:23:37 -Který ročník?
-Modrý Portugal. 1926.
00:23:41 Všechno fuč. To jsou taková hovada!
00:23:43 -Modrý Portugal. To je hrůza.
-A copak je to tady?
00:23:52 Rýnský ryzlink. Ročník 1918. Archivní. To asi musí být krása.
00:24:00 Že bychom..., no nic. Předpokládám, že sklep zamykáte.
00:24:08 -Kdo všechno sem má přístup?
-Jenom já, jinak nikdo.
00:24:12 Nikdo sem nesmí, když já o tom nevím.
00:24:14 Takže jenom vy.
00:24:15 A chtěl jsem se zeptat, copak máte tady v tom soudečku?
00:24:20 To není soudeček, spíš sudisko.
00:24:22 -Modrý Portugal.
-Tady že by byl Modrý Portugal?
00:24:28 Ano, loňský.
00:24:37 -Takže ten, kdo to krade, musel...
-Chcete koštnout!
00:24:41 No ne, nedělejte si starosti, to já jen tak ze zájmu.
00:24:45 Tak já vám pomůžu, když jste se tak nabídl.
00:24:49 Ano, skleničky, opravdu si nedělejte starosti, ukažte, já vám pomůžu.
00:24:57 Takže, pane Paroulku, ten, kdo to krade, musel...
00:25:00 Musel co?
00:25:01 Buď mít klíče od sklepa, nebo sem musel mít přístup.
00:25:07 Klíče mám jenom já, a když je tu někdo se mnou, tak to mám v merku.
00:25:15 -Stačí, stačí.
-Děkuju.
00:25:19 Tak koštněte.
00:25:21 Tak neměl bych, ale v zájmu vyšetřování...
00:25:25 Taky abych se po včerejšku trochu spravil.
00:25:29 -No to je ale nádhera.
-Dobrý co?
00:25:32 Škoda, že ty dnes nemůžeš, když řídíš, Zahálko.
00:25:36 Kdy se vám to přesně začalo ztrácet?
00:25:39 -Jak kdy.
-Tak bylo to včera, před měsícem.,.
00:25:42 Včera večer. Já dodávám vína do těch nóbl restaurací v Brně.
00:25:47 Tak se jdu podívat, co tady mám, a málem mě trefil šlak.
00:25:51 -Takže se to mohlo ztrácet dýl.
-Co já vím. Mohlo.
00:25:54 Tak přejdeme k úřadování. Zahálko!
00:25:56 Dá se odhadnout, jaká vám vznikla škoda?
00:26:00 Takhle z hlavy, tak 4 000. A to se držím při zemi.
00:26:04 Protože některé ročníky ještě podraží.
00:26:06 Tak to abychom si toho považovali, že Zahálko.
00:26:11 Pijte, chlapi, mám toho dost.
00:26:14 Panečku, to je zvuk. Takovej dutej.
00:26:16 -To ne. To není možný.
-Copak, pane Paroulku. Co se děje?
00:26:22 -Koštýř. Kde je?
-Tam, za rohem.
00:26:29 Prosím, pane Paroulku.
00:26:31 -Je tam něco? Nic?
-Jak to že... To není možný.
00:26:40 Klid, pane Paroulku. Pojďte dolů, napijte se. To vás uklidní.
00:26:47 Ještě včera byl plný a dnes je tam tak půlka.
00:26:50 Napijte se.
00:26:51 A co je tady tohle, nějaká hadička, nebo co.
00:27:00 Ti hajzli. Svině. Kterej všivák?
00:27:05 Tak my jdeme na vzduch, pojďte. Tam se vám uleví.
00:27:10 Všechno vyšetříme. Na všechno přijdem.
00:27:13 O té hadičce se nikomu nezmiňujte.
00:27:16 Nejdříve zjistíme, jakým způsobem došlo ke krádeži.
00:27:20 Hadička, to je jasný.
00:27:24 Zároveň zjistíme, jaká odrůda byla odcizena.
00:27:28 -Zahálko, co je to tady?
-Červený.
00:27:33 Červený. Na vzduch, na vzduch.
00:27:37 A vrátit tam, kde to bylo, ať víme, kde jsme to...
00:27:49 To je Vavřinec.
00:27:52 -Co je, Zahálko?
-Béďo, odjezd.
00:27:54 Běž na vzduch, ano. ? Běž, běž.
00:28:02 Je to Vavřinec.
00:28:04 Až je chytím, já je rozčtvrtím. Já je vykostím, prevíty podělaný.
00:28:12 Tak jestli tomu dobře rozumím, tak vy nic nevíte,
00:28:15 ani jste nikoho neviděli.
00:28:19 Sem do sklepa smí jen táta. Nikdo jiný tam nechodí.
00:28:23 Ničeho zvláštního jste si nevšimli?
00:28:26 Krást mně. Paroulkovi. Víno! Já je!!
00:28:30 Nechte toho. No tak. Pojďte se na chvíli projít.
00:28:34 Promiňte, pane štábní, to jen ten vztek musel ven.
00:28:37 -Já vám rozumím. Už je pryč?
-Kdo?
00:28:40 -Ten vztek.
-Jo.
00:28:42 Výborně, takže si to můžeme zrekapitulovat.
00:28:45 Cizího byste si tady asi všimli.
00:28:47 Když to vypadá na opakované návštěvy.
00:28:51 A co kdyby to byl někdo ze sousedů.
00:28:54 -Řekněme ze závisti.
-Ti mají svého dost.
00:28:57 -Nepohádal jste se s někým?
-Se starým Vařekou.
00:29:00 -No vidíte. A kdy?
-On už je 10 let pod drnem.
00:29:04 -Starý Vařeka to asi nebyl.
-Asi ne.
00:29:08 -Ten klíč máte jenom jeden?
-Jenom jeden.
00:29:11 A kde ho necháváte? Víte, jestli se k němu nedostal někdo nepovolaný.
00:29:15 Víte, já s ním i líhám. Tu moji to vždycky rozčiluje,
00:29:19 protože ona vždycky chmatá, víte co?
00:29:22 -Pořádný macek.
-Však jsem na něj také pyšný.
00:29:27 Starý nebyl tak pěkně vyvedený.
00:29:29 Počkejte, chcete říct, že jste měl nějaký jiný klíč?
00:29:32 Říkám. Zlomil se mně. Tak mně synovec udělal nový a pěkný.
00:29:36 Kluk je šikovný a to se teprve učí.
00:29:39 A kde bychom toho vašeho šikulu našli?
00:29:42 Teď bude ještě v dílně u mistra.
00:29:44 Co kdybyste si zatím dal něco k jídlu?
00:29:47 -No, to není špatný nápad
-Uzené, okurek, vínečko.
00:30:18 Tady se ale vůbec nic nezměnilo. Kdybych nevěděl, že je to už 17 let.
00:30:25 -Pan strážmistr.
-Mezi tím jsem povýšil.
00:30:30 Vrchní strážmistr ve výslužbě. Můžeme dál?
00:30:43 Proč to znovu vytahujete? Já už jsem na to dávno zapomněl.
00:30:48 A to co jsem věděl, to jsem vám řekl už tenkrát.
00:30:52 -Všechno ne.
-Co ještě chcete vědět?
00:30:55 Posaďte se.
00:31:07 Víme, že se snažíte prodat obraz. Nemá cenu zapírat.
00:31:12 Vaše sestra mně tenkrát řekla, že jí tatínek sliboval bohatství.
00:31:17 Je to obraz vašeho otce, že ano?
00:31:25 -Tak mluvte.
-Ten obraz jsem našel na půdě.
00:31:34 -Kdy?
-Nedávno.
00:31:38 Ne před lety? Nebylo to náhodou tak,
00:31:41 že jste se otce zbavil abyste získal ten obraz?
00:31:46 Chci vědět tady a teď, co se tam na hradbách stalo.
00:31:50 -Já nic nevím. Vážně.
-Tomu já nevěřím.
00:31:54 Zatím vás nevyslýcháme.
00:31:58 Až vás převezeme na pátračku, bude to mnohem horší.
00:32:02 Měl to dobře schovaný. Tady v té dutině.
00:32:07 Koho by to napadlo. I kdybych to našel kdysi.
00:32:10 Stejně bychom se z toho srabu nevyhrabali. Bohatství!
00:32:13 Budu rád, když za to dostanu pár tisíc. Polovinu dám sestře,
00:32:17 ať si s láskou vzpomene na otce.
00:32:20 -Lepší uzené jsem ještě nejedl.
-To náš děda.
00:32:23 Nikdo neumí maso naložit a vyudit jako on.
00:32:26 Dědo, musím vám to uzený pochválit.
00:32:30 Musíte jít blíž, on špatně slyší.
00:32:34 Dědo, slyšíte? Vlastně neslyšíte.
00:32:36 Dědo, říkám, to uzený, že se vám povedlo.
00:32:41 Ale to už jste říkal.
00:32:45 -Vy slyšíte?
-No, slyším dobře.
00:32:48 Já jsem myslel, když panímáma říkala, že jako neslyšíte.
00:32:52 Takhle je to lepší. Nikdo nic nechce a dají mně pokoj.
00:32:58 Ne abyste to na mě řekl, to bych měl peklo.
00:33:01 Poslyšte, dědo, když máte takový přehled.
00:33:04 Opravdu jste neviděl, nebo neslyšel něco podezřelého?
00:33:08 Koukám, že výhled máte přímo na sklípek.
00:33:14 Kdyby se tam někdo motal, to by vám určitě neuteklo.
00:33:19 No, mně už oči nějak nesloužej.
00:33:23 Ach tak, když vy jste s tím zrakem a sluchem na tom všelijak, že jo.
00:33:27 Tak co. Čich, chuť. Jak jsme na tom s chutí?
00:33:30 No o chuť by nebylo. Jenže oni mě to odměřujou.
00:33:34 Že by mně víc mohlo škodit na zdraví.
00:33:36 Dejte pokoj. Tak si vemte a nikomu to neříkejte.
00:33:40 Tak vám ho vedu. To je můj synovec Karel.
00:33:45 Dobrý den, synovče. Posaď se.
00:33:48 Tak co?
00:33:50 Já víno nepiju, nic nevím a nic jsem neukrad.
00:33:55 Tak to máme jasný. Když ani víno nepiješ.
00:33:57 Doma ho drží zkrátka. A to je dobře.
00:34:00 Ani tady od strýce si nedáš?
00:34:02 -Ne.
-Ani potají?
00:34:03 -Ne.
-Však bych ti dal, kdybys pil.
00:34:07 Tak to je všechno, šikulo. To bylo rychlý, viď?
00:34:11 -Tak na shledanou.
-Na shledanou.
00:34:14 A tatovi vyřiď, ať přijde večer na mariáš.
00:34:17 Vyřídím. Na shledanou.
00:34:19 Dávej pozor. Motáš se jak ožrala.
00:34:23 Na co ti mladí dneska nemyslí, že?
00:34:25 Viďte, paní Paroulková. Co myslíte, na co oni myslí?
00:34:29 -Nevím.
-Nevíte, já bych vám řekl.
00:34:32 Ale ještě s tím chvíli počkám.
00:34:35 Tak, já si myslím, že jsme tady skončili.
00:34:39 A vy mu věříte?
00:34:41 Alespoň co se týče toho nálezu. Shoduje se to s tím,
00:34:45 co nám řekl ten znalec.
00:34:48 Že to plátno bylo někde po dlouho dobu srolované.
00:34:51 Krejza nemá vůbec ponětí o ceně toho obrazu.
00:34:54 Zatím všechno nasvědčuje tomu, že má cenu milion korun.
00:34:58 Milion?
00:34:59 Proč jste nám to neřekl?
00:35:01 To jste nás učil vy sám, neříkat víc než je třeba.
00:35:05 Vědět to, dal jsem toho Krejzu rovnou sebrat.
00:35:11 Dejme tomu, že mluví pravdu stran toho obrazu,
00:35:15 ale kam se poděl starý Krejza? Vypařil se?
00:35:20 -To už se asi nikdy nedovíme.
-Škoda, že na tom nemůžu dělat.
00:35:24 Jako za starých časů.
00:35:28 Chce to se spojit s italskou policií,
00:35:31 jestli ten obraz není náhodou na seznamu pohřešovaných děl.
00:35:34 Kdyby bylo něco nového, tak vám dáme vědět.
00:35:37 Mám vás odvézt domů?
00:35:38 Ne, když už jsem tady, dám si ještě jednu.
00:35:53 -Co bude dál?
-Uvidíme, pane Paroulku.
00:35:56 Co když se zase něco ztratí. Nemůžete tady zůstat?
00:36:00 Třeba vy? Ženské vám ustelou v parádním pokoji.
00:36:03 Tak to je lákavé, ale nemáme jenom vás, pane Paroulku, nezlobte se.
00:36:07 No, to abych si sám ustlal ve sklepě.
00:36:09 To i ten mariáš si budu muset odepřít.
00:36:11 Tak to bych nedělal.
00:36:13 Víte co, dělejte, jako by se nic nestalo.
00:36:15 Jak? Co?
00:36:16 Dokud nemáme důkazy, nemůžeme nikoho obvinit. Jedeme, Zahálko.
00:36:32 Ten synovec, co se učí na zámečníka, je docela šikovnej,
00:36:35 takže klidně mohl vyrobit duplikát.
00:36:37 To vypadá slibně. Kdybyste potřebovali pomoc, tak zavolejte.
00:36:40 Tak pokud máme se Zahálkou pravdu, bude to spíš jenom klukovina.
00:36:44 Na to stačíme sami.
00:36:45 -Je tam Zahálka?
-Je tady, sedí na sajdě a lelkuje.
00:36:52 -Zahálko!
-Co je?
00:36:58 Slyším vás, pane vrchní. Tady váš oblíbený Zahálka.
00:37:01 Zahálka, nechte těch šaškáren. Když se už motáte kolem toho vína,
00:37:06 tak dohlédněte na Béďu, ať nic nepije.
00:37:08 Víte, že to potom těžko snáší.
00:37:11 -Jasný?
-Rozkaz. Končím.
00:37:16 -Co chtěl?
-Prej nemám nic pít.
00:37:19 -Ani kdyby mně nabízeli.
-Správně, to říkám celou dobu.
00:37:23 -Nepij a řiď!
-Proč to mám odnést vždycky já?
00:37:28 Protože jsi z nás nejlepší. Tak jeď.
00:37:37 Klepu předem! KLEPÁNÍ
00:37:39 Nešaškuj!
00:37:42 -Máš ty fotky?
-Ty seš dobrej.
00:37:44 Sotva jsem pověsil film, aby uschnul. Co je ti?
00:37:47 -Viděl jsi ducha starýho Krejzy?
-Ále.
00:37:50 Uvědomil jsem si, když jsem dneska viděl našeho starýho,
00:37:54 jaký to asi jednou bude v penzi.
00:37:58 -Na houby.
-Nestraš!
00:38:03 Ale stejně mně to náhlý zmizení nejde do hlavy.
00:38:06 Třeba tenkrát Šiktanc něco přehlíd. Tak se na to podíváme.
00:38:18 Připadá vám to možná divné, že se vracíme k případu vašeho otce.
00:38:23 Ale jsou jisté nové okolnosti. Vy jste nám tenkrát řekla,
00:38:28 že bratr přišel domů pozdě a že byl v podroušeném stavu.
00:38:34 Já už si to moc nepamatuju.
00:38:38 Víte o tom, že má po otci obraz a snaží se ho prodat?
00:38:44 Obraz? O tom nevím. Jaký obraz?
00:38:49 Velmi starý. Ze 16. století. A velmi cenný.
00:38:58 Ach tak. Pro kristapána, tatínku. Sliboval, že budu jednou?
00:39:11 Celá situace je teď taková, že se můžeme domnívat,
00:39:14 že váš bratr se možná na tatínkovi dopustil něčeho horšího,
00:39:20 než že ho jenom nechal na těch hradbách.
00:39:26 Já to nechápu. Co by měl bratr otci udělat?
00:39:34 To ne. To ne.
00:39:39 Já vám nevěřím.
00:39:43 Jak můžete? Běžte pryč.
00:39:49 Běžte pryč!
00:39:56 Tak se držte. Tfuj tfuj.
00:39:59 Já bych tam radši nešel.
00:40:01 V tom případě končí naše obchodní partnerství.
00:40:05 No, to abych tam tedy radši šel, ne?
00:40:09 -Kytka!
-Kytka.
00:40:12 Jak poprvé do školy.
00:40:25 Tak kdepak to tenkrát bylo?
00:40:28 No prosím tě, zbláznil ses? Kam dám talíře?
00:40:31 Promiň, Vladěnko, nějak jsem úplně zapomněl na čas.
00:40:34 Jak by se ti líbilo, kdybych já zapomněla na večeři?
00:40:39 Už zase jenom jablíčko?
00:40:42 Ale tatínku, tobě ta uniforma pořád tak krásně sekne!
00:40:49 Dobrou chuť.
00:40:53 To já jsem vždycky chtěl, Béďo. Mít vinici, moře...
00:40:58 -Ty bys chtěl mít moře?
-Moře vína, víš.
00:41:01 Abych ho prodával. Ale neprodával bych nic.
00:41:04 Všechno bych si nechal sám.
00:41:06 -To bys všechno vypil?
-Všechno.
00:41:08 -Sám, ani mně bys nenechal?
-Ani tobě bych nenechal.
00:41:12 No, pokud by mně ho ale neukradla rodina, víš?
00:41:19 -Slyšel jsi?
-Slyšel.
00:41:34 Pojď! Jdeme!
00:41:42 Já pořád vyprávím o sobě a nepustím vás ke slovu.
00:41:46 Řekněte mně něco o sobě.
00:41:47 Já nevím, co bych vám o sobě řekl.
00:41:50 Mně je příjemnější dívat se na vás, poslouchat vaše historky od filmu.
00:41:54 Můj život, to je jen od rána do večera fotoateliér.
00:41:58 -A nic jiného?
-Ne, ne. Nic jiného.
00:42:00 Baví vás to alespoň?
00:42:02 No, někdy mám takový pocit, že mám to nejnudnější povolání na světě.
00:42:09 To víte, lidé přijdou, chtějí vyfotografovat,
00:42:12 co taky jiného od fotografa.
00:42:15 Nejhorší jsou ale takové ty paničky,
00:42:17 co místo hlavy mají hlávku zelí. Chtějí, aby vypadaly jako orchidej.
00:42:24 Tak se mi zdá, že potřebujete změnu.
00:42:27 Povyražení. Co kdybyste si se mnou udělal výlet do Vídně?
00:42:31 -Jaký výlet?
-Prostě výlet. Na pár dní.
00:42:34 To lidé občas dělají. Vzala bych vás do ateliérů,
00:42:38 zašli bychom do opery. Karl, můj asistent ze studia,
00:42:41 nám určitě sežene lístky.
00:42:44 Proč by nám váš přítel sháněl lístky?
00:42:47 Karl je jen můj známý.
00:42:49 -Já nevím, já tady mám moc práce.
-Na pár dní prostě zavřete.
00:42:55 Paničky to vydrží.
00:42:57 -Na Vídeň?
-Na Vídeň.
00:43:00 I když nevím, nevím. Já jsem tam nikdy nebyl.
00:43:05 Jste k zulíbání.
00:43:28 -Podej mi to!
-Neber mi ji, ty jsi teď měl.
00:43:32 -Hele, nevyglgej to všechno!
-Však načneme další.
00:43:37 -Jedna nám dneska stačí.
-Co, ty, co?
00:43:43 Na nějakou dobu se tady nebudeme scházet.
00:43:46 Já sem budu chodit, jak budu chtít. Jestli se bojíš.
00:43:49 Abyste se ale nemuseli klepat před těmi četníky.
00:43:52 Takoví strejdové! Já bych před nimi ani brvou nehnul.
00:43:59 Já mu dám strejdové. Zapískám a jdeme tam.
00:44:05 Píšťalka.
00:44:09 Stůjte!
00:44:11 -Jménem zákona!Tak vás máme, lotři.
-Já to říkal. A jsme v loji.
00:44:17 Tak. Který z vás ani nehne brvou? Ty? Nebo ty? Ty snad?
00:44:22 To von. Von nás k tomu navedl. Von nás k tomu donutil.
00:44:26 Co, co to je v tý ruce. Chlastat víno rovnou z lahve.
00:44:31 Že se nestydíte. K tomu vás taky navedl on? Dýchni na mě!
00:44:36 Máš něco s pusou? Normálně na mě dýchni.
00:44:41 Fuj! Ty čuně.
00:44:47 Vy tady ale máte zásobičku. Chlapečkové.
00:44:55 Prověříme předmět doličný.
00:45:04 Modrý Portugal. 26. ročník.
00:45:11 Tak, panáčkové. Teď máte utrum.
00:45:22 Tak, děkuji za krásný večer.
00:45:24 To já děkuju. Bylo to s vámi moc hezké.
00:45:27 -Co když teprve bude...
-Jste moc milá.
00:45:34 -Milá?
-Myslím tak všeobecně.
00:45:42 -Že děkuji Ludmile za kytku.
-Není zač.
00:45:56 Tak ty sis vzpomněl pro taťku s mým vínem.
00:46:00 Já tě přerazím, že tě máma nepozná.
00:46:04 Počkej. počkej. Nech ho. Já mu domluvím.
00:46:09 Karle, dívej. Ty parchante! Já to z tebe vymlátím.
00:46:15 Nemysli si, že mě utečeš, ty zmetku.
00:46:19 Nemysli si, že tě nechytím. Já tě stejně chytím.
00:46:24 Byla to jenom klukovina, pane Paroulku.
00:46:27 -Pěkně drahá klukovina.
-Většina archivů se vám vrátila.
00:46:30 Ty kluky bych ještě pochopil, taky jsme za mlada popíjeli.
00:46:33 Ale že vy, tato, to budete krýt, tomu bych nevěřil.
00:46:36 Neměli jste mě oddělovat. Jenom Karel měl se mnou slitování.
00:46:41 Teď se budete moct litovat navzájem. Nedostanete ani slzu!
00:46:44 Tak, my jsme tady skončili.
00:46:51 Vy jste neskončili.
00:46:54 To mně trochu připomíná moje dětství. Tenkrát jsme
00:46:57 mýmu tátovi chodili na uzený a jednou jsme se tak přežrali,
00:47:00 že mě z toho chytnul žlučník.
00:47:02 Ty vypadáš, že na to uzený tátovi chodíš dodneška.
00:47:05 Měl bys trochu shodit.
00:47:07 -No. Od tebe to sedí
-Hele, nech toho.
00:47:09 Já můžu, protože po třech dětech už ta figura není, co bývala.
00:47:15 S tím vínem se to vysvětlilo, Béďa to sepíše.
00:47:19 Jo, je to vysvětlený, ale není ten případ zcela uzavřený.
00:47:22 Jak to?
00:47:23 No on ten chudák Paroulek nás zve na takovou ochutnávku.
00:47:29 Posezení k němu do sklepa. Samozřejmě kromě vás.
00:47:32 Nebo včetně vás?
00:47:34 -Zahálka, co jsem říkal.
-Do teď neměl ani kapku, přísahám.
00:47:39 No jo. Takže to chcete dohnat.
00:47:41 Já vím, takový posezení u vína končí. Vleže pod stolem.
00:47:45 -Že by promluvila zkušenost?
-Hele, nech toho.
00:47:48 Pro mě, za mě, klidně jeďte, ale někdo tady musí zůstat.
00:47:51 Tak já si vezmu službu. Potřebuji v neděli volno.
00:47:54 MNě se to hodí, ta neděle.
00:47:56 -A co vy, nepojedete?
-Ne. Mám svých starostí dost.
00:48:01 -Rozchod.
-Cože?
00:48:03 Rozchod. Vy jako rozchod. A nezapomeňte přinést výslužku.
00:48:13 -A pak mě...
-Políbila. A co vy?
00:48:17 Já? Já nic. Ona utekla domů
00:48:23 To je dobře. To se tak dělá. Na prvním rande.
00:48:27 -Myslíte?
-Já to vím.
00:48:31 Proboha!
00:48:35 Slečna Váňová!
00:48:37 Co s tím má co společnýho?
00:48:39 -Ona se chce vdávat.
-Za vás?
00:48:41 -Ne. Chce fotografii. Ještě za svobodna.
00:48:43 Já jsem na to úplně zapomněl. Já to musím zrušit.
00:48:47 -Ne,ne. Co kdybych ji vyfotila já?
-To nezvládnete!
00:48:50 Myslíte?
00:49:10 Takže, Ludmilko. Tohle je objektiv s čočkou.
00:49:13 Ta má určitou ohniskovou vzdálenost.
00:49:16 Pane Líbale, mluvte na mě víc lidsky.
00:49:19 No, to znamená, že každá fotografovaná osoba
00:49:22 musí být ve správné vzdálenosti, aby to všechno bylo ostré.
00:49:26 Čas, světlo jsou nastavené, takže to už stačí
00:49:29 jenom tadyhle zmáčknout.
00:49:32 -A ten obrázek je tady?
-Ne, ten obrázek bude tady.
00:49:36 Tady v té kazetě, ale to se všechno vymění v téhle komoře.
00:49:40 K tomu se ještě dostaneme.
00:49:42 -Zvládnu to?
-To já nevím.
00:49:43 Já jsem vám říkal, že žádný učený z nebe nespadl.
00:49:47 Pojďte. Takhle se vejdeme pod tu plachtičku a...
00:49:50 -Dobrý den, pane strážmistře!
-Pane Líbale, vy si zase koledujete.
00:50:24 Nejdůležitější je světlo. Musíte, s dovolením,
00:50:28 obličej nastavit tak, aby na něj světlo dopadalo
00:50:31 pod tím správným úhlem.
00:50:34 Tak. To je ono. Teď ta poloha těla vyjadřuje určitou osobnost.
00:50:39 Na poloze těla nejvíc závisí efekt fotografie. A samozřejmě na očích.
00:50:45 Nejdu nevhod? Jestli překážím, tak přijdu jindy.
00:50:48 Ne, ne, Karle. Pan Líbal odjíždí a já se tady učím.
00:50:55 A já jsem zase přišel za svojí ženou.
00:50:58 Která údajně má prodávat vedle v květinářství.
00:51:01 Ale není tam. Tak poklona.
00:51:04 Miláčku! Miláčku. On mně to snad dělá schválně.
00:51:07 Ale ne. Za všechno můžu já. Já to tady zavřu a bude klid.
00:51:13 Ne, to ne. Pěkně se to naučím.
00:51:17 Nebudu přece ustupovat žárlivému manželovi.
00:51:21 A tu poličku zase neodnesl.
00:51:56 Tož vítám vás! Jste všichni?
00:51:59 -Je nás tady dost, na tu vizitu.
-Tak správně. Vizita.
00:52:02 Však už se na vás těšíme. A sklípek je jak vymydlený.
00:52:06 Praporčík Ambrož. Pane Paroulku, musím vám říct,
00:52:09 že my, správci zákona, jsme abstinenti.
00:52:11 -To je dobře. Tak pojďte dál.
-Abstinenti!
00:52:14 -Zvláště pak někteří.
-Správně.
00:52:16 A o tom, kteří, rozhoduju já.
00:52:18 -Já nesloužím.
-Já taky ne.
00:52:20 Já taky ne.
00:52:21 Proč mně to říkáte, já nejsem ve službě.
00:52:27 Tak pánové, tady je ten ráj.
00:52:30 Jauuuu!
00:52:32 Jauuu, au, au.
00:53:17 -Tak tohle bude Vavřinec.
-To je ale nádhera.
00:53:20 -To krásně vypadá.
-Vavřineček.
00:53:23 -Kde máš kozí sýr, Dorka?
-Já ho ještě donesu.
00:53:26 -Slaninka, uzené.
-Pozor, oheň.
00:53:35 -Jé, výborně.
-Pánové!
00:53:39 Světlo do očí proniká, když v zahradách rozkvetlých
00:53:44 réva slzy roní.
00:53:51 -Slyšíte to?
-Béďo, to je prožitek.
00:53:55 -Ty ses minul povoláním.
-Ano, minul.
00:53:57 Ale musím být tady s vámi. To mě tady napadlo, když vidím
00:54:01 ty vaše mlsné jazýčky, jak se na to těší.
00:54:04 -Takže na zdraví.
-Nezahálet.
00:54:07 -Na zdraví.
-Ano, ano.
00:54:42 Ježišikriste! Ta krysa.
00:54:48 To je starej Krejza.
00:54:53 Vražda. Já vůl.
00:55:00 Halóóóó
00:55:05 Halóóóó
00:55:08 Dobrý den. Vlastně skoro večer.
00:55:10 -Vždyť říkám.
-Dobrý den.
00:55:14 -To je pan Brázda, soused.
-Jarý
00:55:17 -A to je Venca.
-Jarý.
00:55:21 -Harmonika.
-Těším se.
00:55:24 Tak a teď dáme...
00:55:27 Teď dáme...
00:55:31 -Ne.
-Co ne?
00:55:34 -Modrý Portugal!
-Modrý Portugal.
00:55:39 Pánové...
00:56:12 Au. Doprčic.
00:56:19 Doprčic!
00:56:35 Tak, Ludmilko, já teda jedu. Opravdu si tady se vším poradíte?
00:56:40 Nemějte strach. Všechno to zvládnu.
00:56:42 Hlavně už běžte, nebo vám ujede vlak i s Eli.
00:56:46 -Já se vrátím co nejdřív.
-Tak hlavu vzhůru a užijte si to.
00:56:50 -A co?
-Všechno!
00:57:02 Ach jo.
00:57:04 Vinohrady, dobré vínko dáváte.
00:57:13 -Ale tohle vypadá hodně zajímavě.
-To je moc drahé.
00:57:17 -To je škoda. A co tady?
-Moc dobré. R. 1926.
00:57:26 -Každý 4. rok od války byl dobrý.
-Takže bych si mohl tuhletu?
00:57:30 Tak to jste hodnej. Tak to já si vezmu.
00:57:32 Víte, já bych potřeboval ještě jednu lahvičku pro velitele.
00:57:36 -Tady ten ryzlink?
-To je Muškát.
00:57:39 Tak to je Muškátek. Tak co?
00:57:41 Já bych řekl výbornej, ale tohle je lepší.
00:57:44 Tahle flaštička? Tak a že bychom ten Muškátek dali velitelovi?
00:57:52 -Velitel je jenom velitel.
-Přesně tak.
00:57:59 ZPĚV Vinohrady, dobré vínko dáváte.
00:58:06 Kamaráde, já tu s tebou nezůstanu. To by bylo moc brzo!
00:58:14 Halóóóó.
00:58:17 Halóóóóó.
00:58:23 Klid.
00:58:29 Klid. Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
00:58:56 -Počkejte. Možu vám něco říct?
-Copak?
00:59:00 Počkejte, já jenom... Vy jste tak. Já už vás dlouho pozoruju.
00:59:07 Opravdu? Něco se vám na mně nelíbí?
00:59:10 Právě, že úplně obráceně. Počkejte.
00:59:13 -Vy máte tak krásný voči, že . .
-Modré.
00:59:18 -Ne, zelený.
-Zelený nejsou.
00:59:21 Počkejte. Já jsem jen chtěl, že...
00:59:24 Moc dobrý, ten Veltlín.
00:59:36 Doprčic. To chce klid. To chce klid.
01:00:02 Nohy v teple.
01:00:09 To chce klid a nohy v teple.
01:00:13 To chce klid. To chce klid.
01:00:18 Tak.
01:00:22 Vím, vím, vím, co asi. Pod Javorinou...
01:00:31 Copak miláčku? Děje se něco?
01:00:33 -Ne, nic.
-Něco jsem proved?
01:00:37 Děláš nesmyslné žárlivé scény.
01:00:39 Urážíš Líbala, který je v tom naprosto nevinně.
01:00:42 Já jsem ho neurážel. Já jsem ho jenom varoval.
01:00:45 Preventivně.
01:00:45 -A jinak děkuji za tu pomoc.
-Není zač.
01:00:48 -Víš co, Karle. Nemluvím s tebou.
-To jsem si všimnul.
01:00:52 -Pozval jsem ho.
-Líbala?
01:00:59 No ano. Hugo Líbala k nám na oběd. V neděli. Pozval jsem ho.
01:01:04 -No...
-Ty nemáš radost?
01:01:07 Rodinný přítel přijde na oběd, no?
01:01:11 TELEFON
01:01:15 -Prosím.
01:01:18 -Jé to jsi ty, Vladěnko?
-Máš doma manžela?
01:01:29 Jak se vám tu líbí?
01:01:31 -Co říkáte?
-Jak se vám tu líbí?
01:01:34 Pane Paroulku, my vám uděláme větší škodu než ten váš synovec.
01:01:39 Ale co, já nejsu žádnej škrťa. Tak co dáme teď? Chcete ryzlink?
01:01:49 Jiskřička by se ještě ujala.
01:02:12 No! Mordyje.
01:02:18 Tak,tak,tak.
01:02:23 Hoř, miláčku. Ohýnku...
01:02:35 Třeba se někde zdržel. Do kolika mají otevřeno ve vinárně?
01:02:38 Ale tam si zašel určitě jen na skleničku, jen tak,
01:02:41 aby se dostal mezi lidi. Ale je to divné, že mě zavolal,
01:02:45 že jde za vámi. Není to kvůli té mapě?
01:02:48 Kvůli jaké mapě? Můžete mi ji ukázat?
01:02:50 Ano, byla tady někde.
01:02:52 Na příborníku, ale asi si ji vzal.
01:02:59 Ještě včera se do ní koukal, celý večer, já jsem ho nechtěla rušit.
01:03:04 -Co to bylo za mapu?
-To byly takové plány nebo nákresy.
01:03:07 To mě mohlo napadnout, že jak se ten starý případ otevře,
01:03:10 on už se toho nepustí. Já mu skočil na špek.
01:03:13 Počkejte, Karle! Nemohlo se mu něco stát?
01:03:16 Třeba jenom někoho potkal a zapovídal se.
01:03:36 Já hodně vydržím.
01:03:40 Najdou mě, dneska, zítra...
01:03:47 Pro kristapána! Sem živá duše nepáchne.
01:03:53 Halóóóó!
01:03:56 -Dědo?
-Ale, pane štábní.
01:03:59 Co vy tak tady sám?
01:04:00 Poslyšte, když tady nikdo není. Nate, šup tam s tím.
01:04:06 Jé, to...
01:04:14 Panečku, to je. Už jsem se bál, že půjdu spát o suchý hubě.
01:04:21 -Děkuju, pane štábní.
-Ale to nic.
01:04:24 Čímpak jsem si to vysloužil?
01:04:26 Vzpomínáte, dědo, jak jsem vám říkal,
01:04:29 že z toho okna je vidět přímo na sklípek.
01:04:31 A vy jste mi na to odpověděl, že už vám zrak nějak neslouží.
01:04:36 Tak promiňte, já jsem to jenom tak.
01:04:39 Nic. Ono by to bylo stejně jedno.
01:04:42 Protože na parapetu byly zaschlé skvrny od vína.
01:04:45 Asi když tudy někdo to víno podával, tak tam ucmrndl.
01:04:49 Sakra, toho jsem si nevšiml. Ale ono to možný je.
01:04:54 Von mě Karel podával červený ve flašce od okurek
01:04:58 a ta byla vždycky plná až po okraj. Já už si příště dám pozor, pane.
01:05:06 Ale to je krásný večer. Hvězdy svítí.
01:05:10 A ten Velkej vůz je velkej jako Brno.
01:05:13 Já nechcu bejt vlezlej, pane štábní, nebyla by tam
01:05:17 ještě jedna sklenička?
01:05:21 Dědo, to víte, že jo.
01:05:26 Tak to bude horší. Právě přijel velitel.
01:05:39 Můžu vám říct, krásná Doris, že vy jste..., vy máte krásný voči.
01:05:46 -Nejkrásnější na světě.
-Už mně nic neříkejte.
01:05:50 -Na mě se podívejte.
-Karabelo!
01:05:55 -Veliteli. To už jsme v Brně?
-Jo a budeme vystupovat.
01:05:59 A všichni vožralí jak Dánové.
01:06:01 Končit! Vztyk! Jarý, Zahálka se mnou. Jedeme!
01:06:05 -Co se stalo?
-Šiktanc se ztratil!
01:06:08 Počkejte, my jedem taky
01:06:09 V tomhle stavu vás nemůžu potřebovat. Jedem!
01:06:12 -Na motorce.
-Tý se ani nedotknete!
01:06:15 Nebo byste se vybourali na prvním rohu.
01:06:18 -Tož já vás tam odvezu.
-Vy? Vždyť jste taky pil.
01:06:21 Jo pil, ale já su zvyklej.
01:06:23 Pane Paroulku, pojďte, vezmete nás.
01:06:35 Jak to tak vypadá, milej pane Krejzo,
01:06:37 tak tu budeme spolu.
01:06:45 Vy nedobrovolně.
01:06:50 Já dobrovolně.
01:06:59 Chudák Vladěnka.
01:07:06 Ta půjde do hospody, kdepak by ji napadlo...
01:07:13 A co.
01:07:25 Slušnej život to byl.
01:07:32 PLÁČ
01:07:55 To ten váš starej bude někde s babou, za to dám krk.
01:07:58 To ne. To ho neznáte.
01:08:04 -Ježišikriste!
-Co se stalo?
01:08:07 Já jsem tam nechal tu výslužku pro vás, otče.
01:08:09 Ale to je jedno, to vezmeš až potom, až pojedete pro motorku.
01:08:13 Hlavně aby se Šiktancovi něco nestalo.
01:08:15 -Musíme se stavit pro baterky.
-Co?
01:08:18 -Pro baterky.
-Jo.
01:08:21 A dejchej na druhou stranu, jo?
01:08:24 Laskavě.
01:08:28 My si tak krásně jedem. Že ani nevím kam.
01:08:32 -To je nádhera.
-Pojď si zazpívat.
01:08:35 Dej pokoj.
01:08:38 Když jstě ma naháňali, ještě ma nědostali...
01:08:43 -Neřvi!
01:08:49 Když budeš řvát, tak tě dostanou.
01:09:00 Udělejte dvojice. Opilej Němec půjde se mnou.
01:09:03 To je v pořádku. Ten luft mě probral.
01:09:06 Zahálk? ? Jarý.
01:09:07 Jiroušek - Ambrož.
01:09:08 Dávejte pozor. Kdybyste nic neobjevili,
01:09:11 tak za hodinu je sraz tady, kdybyste náhodou něco našli,
01:09:14 tak budete pískat. Třikrát dlouze - takhle.
01:09:17 Vyzkoušet!
01:09:21 Pořádně! Prst semhle.
01:09:26 Dávejte pozor, kam šlapete. Neznáme to tady.
01:09:29 Karabela bude hlídat u auta. Jdeme!
01:09:32 Karabela bude u auta, jo.
01:09:34 Jo svítím, svítím, Slávo. Jdu, jdu.
01:09:39 -Jo baterku mám.
-My tudy...
01:09:54 -Zahálko, já tě vidím.
-Béďo, já musím.
01:09:58 Vydrž, Zahálko.
01:10:16 Čendo! Cítíš to taky?
01:10:20 Jako když se tady něco pálí.
01:10:23 Béďo, já už to nevydržím.
01:10:28 Promiňte, pane vrchní, já vážně musím.
01:10:30 -Nezlobte...
-Zahálka!!!
01:10:35 -Béďo!!
-Proboha...
01:10:38 -Halóóó. Haló!
01:10:41 Je tam. Pane vrchní, je vám něco?
01:10:44 -Halóó. Tady.
-Je tam.
01:10:47 -Stalo se vám něco?
-Já jsem sem spadl.
01:10:51 Spadl tam. Jak jste hluboko?
01:10:54 -Asi 10 metrů.
-Asi 10 metrů.
01:10:59 Hned, hned. Vydržte chvilku.
01:11:02 -Sežeňte provaz.
-Jo, už běžím.
01:11:04 -Vydržte, jde pro vás.
-Ale pro provaz!
01:11:07 -Jde pro provaz!
-Já počkám.
01:11:19 Nemáte nějakej provaz? Ale silnej.
01:11:21 Mám. Protože mě každú chvílu musí někdo roztahovat.
01:11:36 -Už jsme tady.
-Pozor, pozor!
01:11:39 -Jarý, držte ho. Zahálka!
-Moment.
01:11:42 PÍSKÁNÍ
01:11:44 -Co pískáš, Ambrož!
-Já?
01:11:46 Ambrož, Jiroušek. Tady
01:11:48 -No co? Co je?
-Vrchní je dole.
01:11:54 -Tak co, můžu?
-Pane vrchní, házíme lano.
01:11:56 Házej!
01:12:05 Moment. Počkejte.
01:12:07 -Máte?
-Jo.
01:12:10 Můžeme?
01:12:12 Ne, moment.
01:12:14 Ještě okamžik.
01:12:18 Chlapci, můžem!
01:12:21 -Zatáhnout!
-Opatrně.
01:12:24 Opatrně!
01:12:26 Pomalu!
01:12:36 Béďo, podej tam ruku!
01:12:39 Už ho vidím.
01:12:48 Ukažte, rozvažte to.
01:12:53 Já věděl, že mě najdete. Já to věděl.
01:13:00 Postavte se, pane vrchní.
01:13:04 Teď vás fofrem odneseme domů. Vaše paní určitě umírá strachy.
01:13:09 Vladěnce... Vladěnce ani slovo!
01:13:13 Hoši, řeknete, že jsem byl u kamaráda.
01:13:16 Pojďte. No, ona na vás nic nepozná.
01:13:23 Jak jste mě tam???
01:13:25 Pane vrchní, to vám budeme jednou vyprávět.
01:13:28 Až budou delší zimní večery.
01:13:30 Zahálkovi se chtělo na záchod.
01:13:33 To je vůl.
01:13:35 Spíš starej mezek, ten je totiž tvrdohlavější.
01:13:38 -Tak. Je tam ještě jeden.
-Co?
01:13:41 Ale ten počká. Když vydržel 17 let.
01:13:46 -Krejza.
-Jo, Krejza.
01:13:49 -Tak pojďte.
-Já sám.
01:13:52 -Au, noha.
-Pane vrchní...
01:13:59 To muselo být hrozný. Sám s tou kostrou.
01:14:04 Hlavně, že to všechno dobře dopadlo.
01:14:07 Měls strach? Já jsem do teď o tom vůbec neuvažovala.
01:14:12 Šiktanc je bejvalej četník. Ten už viděl jinší věci.
01:14:21 Nemyslím jeho, ale Vladěnku.
01:14:24 Mě napadají ty nejhroznější věci.
01:14:27 Já už jsem taky viděl Šiktance mrtvého.
01:14:31 Že zůstane sama.
01:14:34 Že nebude mít před kým schovávat sladkosti.
01:14:40 Taky na to myslím. Aby se něco nestalo dětem, tobě.
01:14:45 To už tak v životě je.
01:14:51 -Myslíš?
-Já to mám taky.
01:14:55 Nikdy jsi mně o tom neřekl.
01:14:58 O tom se nemluví.
01:15:01 To máš tady někde hluboko, nikdy se toho nezbavíš.
01:15:08 Jenom občas se o něco míň strachuješ.
01:15:14 Máš mě ještě rád?
01:15:20 A budeš celý život?
01:15:26 A pověsíš mně někdy tu poličku?
01:15:35 Hmm..., tak spinkej.
01:15:42 Tak já to řeknu za vás, jak to bylo. Ten den jste měl
01:15:46 v těchto místech, po polední, od sestry převzít vašeho otce.
01:15:50 Ale vy jste se opozdil. Proč? Věděl jste,
01:15:52 že sestra musí do posluhy a nestačí otce odvést domů.
01:15:56 A vy jste potřeboval, aby tu zůstal sám.
01:15:59 Počkal jste, až nebude nikdo v dohledu,
01:16:01 pak jste otce udeřil do hlavy, možná opakovaně,
01:16:04 odtáhl jste ho k té díře a hodil ho tam
01:16:07 Tak to nebylo!
01:16:08 Pak jste musel jít tu hrůzu spláchnout do hospody.
01:16:11 Dost jste se nalil a pak jste šel domů.
01:16:14 A když vaše sestra tady za tmy už otce nenašla,
01:16:16 tak jste na četnictvu oznámil, že otec zmizel.
01:16:20 Věděl jste o tom obrazu a otec vám ho nechtěl dát.
01:16:24 Vozík zůstal tady. Vy jste ho zabil a hodil ho tam.
01:16:30 Taky je možné, že ještě žil a chcípal v té díře celé dny
01:16:33 jako prašivý pes bez naděje na pomoc. Bez naděje,
01:16:37 že ho někdo najde a že bude moct ukázat prstem
01:16:40 na svého vraha, na svýho syna.
01:16:43 Panebože, já ho nezabil, já to neudělal.
01:16:46 Prokristapána, byl to můj otec. Můj táta.
01:16:52 No tak mluvte! Jak to bylo?
01:16:57 Pohádali jsme se tady kvůli tomu obrazu. Měl jsem na něj vztek.
01:17:02 Proto jsem ho tady nechal a šel jsem pít. To je pravda.
01:17:06 Ale když jsem odcházel, byl ještě naživu. Přísahám!
01:17:10 Doteďka se v noci budím a slyším ho za mnou volat.
01:17:14 Abych ho tady nenechával, jako by měl z něčeho strach.
01:17:22 -Nebo z někoho.
-Z koho?
01:17:28 -Z toho neznámýho.
-Neznámýho?
01:17:32 Nějakého vojáka, se kterým asi byl táta ve válce.
01:17:36 Pár dní před tím, než se to stalo, byl u nás doma.
01:17:40 Hádali se o ten obraz s tátou. Náhodou jsem je slyšel. Víc nevím.
01:17:47 -A tohle nám říkáte až teď?
-Chtěl jsem ten obraz.
01:17:51 -Skončíme to?
01:17:55 Pánové, vozejk.
01:17:57 S Krejzou to sepíšeme u nás na stanici. Pojďme.
01:18:00 -A co s tím knoflíkem?
-Potom.
01:18:11 Ještě je možnost, že mladej Krejza s tím vojákem byli komplicové
01:18:16 a udělali to spolu. Nález toho knoflíku to nevylučuje.
01:18:19 A nebo si toho neznámého vojáka vymyslel.
01:18:22 To si nemyslím. Co je to?
01:18:35 Nezapomeň, na čem jsme se spolu domluvili.
01:18:40 Jinak mě budeš mít na krku i v hrobě.
01:18:45 Budu teď u svojí sestry. Adresa je:
01:18:52 Josef Vosák, toho času u pí Prášilové Praha 12, Vinohrady.
01:19:01 Odesláno z Brna, den před tím, než byl starý Krejza pohřešován.
01:19:05 Dostal to asi to ráno v ten nešťastný den.
01:19:09 Vosák z Brna ještě neodjel, rozmyslel si to,
01:19:12 a jel se s Krejzou ještě jednou dohodnout.
01:19:16 Osobně si myslím, že ho zabil v afektu. Nenapadlo ho prošacovat.
01:19:22 Tohleto jste všechno věděl a nechal jste nás hrát ten tyjátr.
01:19:26 Já vím, já vím. Neříkat víc, než je potřeba.
01:19:29 Za to se omlouvám, ale tím tyátrem jsem si ověřil,
01:19:32 že mladý Krejza a Vosák nebyli komplicové.
01:19:37 Krejza o tom dopisu neměl ponětí. A Vosák by ho ani nenapsal,
01:19:41 kdyby chtěli spolu vraždit.
01:19:45 Buď jak buď, máte vyřešenej případ. A při troše štěstí i vraha.
01:19:49 V těch vojenských záznamech je všechno.
01:19:51 Kdo, kdy, kde s kým sloužil, kdy byl raněnej,
01:19:54 ve kterým špitále ležel a s kým se tam mohl potkat.
01:19:56 -Můžu si to vzít?
-Musíte.
01:19:58 -Tak na vás, pane praporčíku.
-Na vás.
01:20:02 Tak, slečno Váněová. Pustíme se do toho.
01:20:05 Já si vás jenom takhle zaostřím, abych vás dobře viděla...
01:20:14 No vám to ale sluší, vy budete krásná nevěsta.
01:20:17 -Už to bude?
-Momentíček.
01:20:21 Tak máme zaostřeno, teď si vás jenom takhle spravím.
01:20:24 Ano, trošku níž.
01:20:26 A hlavičku takhle naklonit.
01:20:28 Tak, dobrý. Jen tady vyměním kazetku.
01:20:34 Vypadá to, jako byste fotila poprvé.
01:20:37 Ale kdepak, já už udělala fotografií.
01:20:42 Já myslela, že když jsem se domlouvala s panem Líbalem,
01:20:45 tak mě bude fotit on.
01:20:46 Pan Líbal je služebně mimo Brno.
01:20:49 Tak jsem to vzala za něho. My jsme totiž umělečtí partneři.
01:20:54 Tak. Pěkně se uvolněte. Ano.
01:20:59 Vyletí ptáček. Tak a je to.
01:21:02 -Fotografie budou pozítří.
-Děkuji.
01:21:07 Ludmilko, já už jsem tady.
01:21:11 Ale, slečno Váněová, ruku líbám. Ruku líbám.
01:21:14 -Hned se do toho dáme.
-Ale my už jsme hotové.
01:21:17 -Opravdu?
-Zvládly jsme to.
01:21:21 Slečno Vaněová, dovolte, abych vám v našem květinářství uvázal kytku.
01:21:27 Ó, děkuji.
01:21:35 KLEPÁNÍ
01:21:36 Ano.
01:21:39 Tady ti nesu posudek od znalce.
01:21:42 To to mám celý číst? Řekni mně, je ten obraz pravej?
01:21:46 No je si téměř jist, ale doporučuje nezávislé prozkoumání.
01:21:49 Tak to jsme tam, kde jsme byli. Naštěstí to už nebude naše starost.
01:21:53 Dáme to vejš.
01:21:55 Takže Krejza z toho nebude mít nic?
01:21:57 Těžko říct. Ale jsem rád, že jsme mu podle té Šiktancovy zásady
01:22:00 neřekli, jakou to může mít hodnotu.
01:22:03 -Ještě tady mám toho vojáka.
-To si vyřiď sám.
01:22:05 Dobře.
01:22:12 Před 5 lety zemřel. Spadl pod vlak nebo pod něj skočil.
01:22:16 To se nedalo určit.
01:22:19 Děkuji, praporčíku. Konec.
01:22:37 Na co myslíš, Jaroušku?
01:22:41 -Že si dneska nedám moučník.
-Ale, to bys mě tedy naštval.
01:22:45 Proč jsem to pekla?
01:22:50 Já věděl, že mě budeš přemlouvat.
01:22:56 Co Eli?
01:22:58 Dostala nabídku do nějaké historické hry.
01:23:01 Připadá mně to jako Nibelungové, upravené pro děti.
01:23:04 Nejsou tam mordy a láska je tam jenom platonická.
01:23:09 ZVONEK
01:23:11 To bude mít úspěch.
01:23:12 -Děkuji.
-Prosím?
01:23:14 Ovšem to fotografování, to jste zvládla výtečně.
01:23:18 -To byl plukovník Kostroun.
-To proto, že mě to tak bavilo.
01:23:22 Já jsem vám přinesl ukázat ty fotografie, co jste dělala.
01:23:26 No vyšly výborně!
01:23:29 Viďte. Máte talent.
01:23:31 Karle, podívej se na ty fotografie.
01:23:33 Později, později. Jdu se podívat na děti.
01:23:42 Neměl bych radši odejít?
01:23:44 To je v pořádku.
01:23:48 Mohli bychom udělat katalog květinových výzdob.
01:23:51 -Na svatby, na oslavy, co říkáte?
-Ale to je výborný nápad.
01:24:01 Promiňte. Nabídněte si.
01:24:09 -Děje se něco?
-Nic.
01:24:32 No, konečně.
01:24:36 -Děkuji.
-S dovolením.
01:24:39 Díky.
01:24:40 Není zač. Já si to už udělám.
01:24:43 -Kladívečko.
-Odnesu.
01:24:45 Vendulko, prosím vás, hoďte to do komory.
01:25:01 To je nádhera.
01:25:02 Dnes zahájila německá vojska obsazování Rakouska.
01:25:05 Není hlášen žádný odpor, naopak místní obyvatelstvo
01:25:09 je nadšeně vítá, zasypává německé vojáky květinami
01:25:12 a zdraví je hajlováním.
01:25:14 Říšský kancléř Adolf Hitler podniká triumfální jízdu
01:25:19 obsazenými územími. V prvním projevu v Salzburgu řekl,
01:25:24 že Rakousko se konečně vrátilo tam, kam historicky patří:
01:25:28 do náruče většího německého bratra.
01:27:25 Skryté titulky: Martina Vrbská Česká televize 2007
01:27:27 Oprava ST: P. Mašková.
V roce, kdy si připomínáme 90 let od narození známého českého režiséra a scenáristy Antonína Moskalyka (*11. 11. 1930 – †27. 1. 2006), se vrací na televizní obrazovky úspěšný a oblíbený seriál natočený v brněnském studiu v roce 2007. Četníkům se ozve starožitník, který přijal do komise starý obraz od podezřelého prodávajícího. Znalec zkoumající dílo jim potvrdí, že by se mohlo zřejmě jednat o ukradený vzácný obraz od Tiziana. Vypátraný majitel obrazu Krejsa tvrdí, že plátno našel náhodně na půdě. Čenda Němec se rozpomene, že v archivech mají dávný nevyřešený případ z roku 1921, v němž figurovala rodina Krejsových. Tehdy záhadné zmizení starého Krejsy, válečného invalidy, šetřil „jejich“ vrchní strážmistr Šiktanc. Měl podezření na vraždu, ale tělo oběti se nikdy nenašlo…
