Čtyřnohé hvězdy

Četnický pes Argo

Klikněte pro větší obrázek Českého „komisaře Rexe“ si v seriálu Četnické humoresky zahrál statný vlčák Argo. Jeho majitel František Radkovič z Hlohovce na Břeclavsku měl tehdy pouhé tři týdny na to, aby se něco naučil a Argo tak mohl na „place“ hrát četnického psa. Musel totiž rychle nahradit původního dobře herecky vycvičeného psa s téměř šlechtickým jménem Urx z blanenského zámku. Ten se začal koncem roku 1998 chovat divně a nakonec umřel. Jak jeho majitel zjistil, měl rakovinu. Bohužel, ani druhý vlčák Argo v seriálu už nehraje, i když to byl mladý statný pes. Jednoho dne byl s páníčkem na procházce v lese. Vesele běhal a najednou padl k zemi a byl mrtvý. Ranila ho mrtvička. Proto se musel hledat třetí pes – vlčák, který by splňoval požadavky a byl podobný svým předchůdcům. Podařilo se, i když také tato psí televizní hvězda má chybu. Je velmi fixovaný na svého pána, který musel být přítomen při každém jeho natáčení a stát mu nablízku, aby ho viděl a dělal to, co má. Však herec brněnského Městského divadla Jan Apolenář by o tom mohl vykládat své. V roli psovoda služebního psa Arga štábního strážmistra Václava Ryby zažil všechny tři vlčáky. Diváci to ale na televizní obrazovce vůbec nepoznají.

Natáčení se psem však není vůbec nic jednoduchého. Navíc Argo musel dělat i věci, které se příčily normálnímu rozumu. Na četnické stanici například vypukl poplach, pobíhali tam četníci, byla tam auta a motorky, kamery, světla, početný štáb a pes měl přeběhnout k určitému člověku a zaštěkat. Anebo si měl přivonět k velice navoněné dámská kabelce a znechuceně se odvrátit. Nejhorší je, když se záběr musí několikrát opakovat a psa to pomalu přestane bavit. Ale jak to Argo všechno zvládl, mohli posoudit televizní diváci už sami.

Zrzavá lady Kikina

Druhým čtyřnohým hrdinou seriálu Četnické humoresky je zrzavá psí dáma Kikina, rodinný pes režiséra Antonína Moskalyka, později vnuka Honzíka.

Klikněte pro větší obrázek Kikina je kříženec, který má asi nejvíce z jezevčíka. Jak prozradil Antonín Moskalyk, byla zřejmě původním majitelem vyhozená a opuštěná. „Jednoho dne se objevila u nás v Říčanech za vraty, podhrabala se k nám a my jsme si ji nechali. Vrtěla ocáskem a dívala se na nás krásným smutným pohledem.“ A protože nevěděli, jak se vlastně jmenuje, začali ji spontánně říkat KIKINA. Ta hned na nové jméno slyšela. „Byla nejinteligentnějším psem, jakého jsem kdy měl. Měl jsem pocit, že umí snad mluvit. Reagovala na všechno, co jsem jí řekl,“ dodává Moskalyk. Prozradil nám také jednu veselou příhodu. „Ve svém „mladistvém“ věku mám umělý chrup, který na noc vyndávám. Jednoho dne vstanu a marně celé dopoledne zuby hledám. Najednou mě napadlo, že psi rádi koušou kosti. Proto jsem zavolal na Kikinu a zeptal se jí, kde mám zuby. Ona někam odkráčela a během minuty scházela po schodech a zuby měla v tlamě.“

Režisér Antonín Moskalyk před samotným natáčením seriálu hledal psa pro Arazíma. Nechal si předvést celou řadu psů, kterým dával různé povely a nechával je reagovat na různé zvuky. Potřeboval, aby pes byl vstřícný, pohodový, uměl poslouchat a aby vycházel s herci. Žádného takového však mezi nimi nenašel a tak si vzpomněl na Kikinu. „Protože splňovala všechny mé požadavky, rozhodl jsem se, že ji obsadím. Navíc dokázala stejný záběr autenticky zopakovat třikrát čtyřikrát po sobě. Byla hereckým pejskem, který však už není bohužel mezi námi,“ vzpomíná se slzami v očích. Po chvilce se smíchem dodává: „Měla také zásluhu na výsledné podobě seriálu. Když měla natáčecí den, seděla mi na klíně a režírovala se mnou. A když se jí něco nelíbilo, tak to jednoduše přerežírovala.“

Jezevčice Kikina ke konci natáčení druhé série zemřela na rakovinu. Autoři seriálu přemýšleli, jak se s touto situací vypořádat. Kikina byla v seriálu pohřbena na zahrádce četnické pátrací stanice, aby i nadále zůstala její součástí.