Šelmy v centru Tokia. Japonský dokumentární cyklus

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Příběh se odehrává v hlavním městě Japonska Tokiu a názorně ukázuje, že i ve velkoměstech se mohou asimilovat zvířata, která jinak žijí v horské přírodě. V Tokiu žije 13 milionů obyvatel a je zde velké množství mrakodrapů, až se zdá, že je město zcela izolováno od přírody. Přesto se tu v posledních letech stále častěji objevují divoká zvířata – třeba psíci mývalovití. Žijí dokonce přímo v centru Tokia, skoro každé místo jim může posloužit jako skrýš.

Jak se ocitli v Tokiu

Psíci mývalovití dříve žili po celé oblasti, na níž dnes Tokio leží. Jak se sem stěhovali další a další lidé, město se rozrůstalo a postupně zabíralo psíkům jejich přirozené prostředí. Někteří ale zůstali v parcích a v oblastech, kde je více zeleně. A další se zde začali stahovat z okolí a rozmnožovat až na dnešní počet – nejméně tisíc. Přírodovědci se domnívají, že psíci dokážou přežít v okolí 100 čtverečních metrů od zeleně, jakou je třeba park nebo velká zahrada.

Kde žijí

Z mapy, kde byli viděni, vyplývá, že žijí v celé centrální oblasti, včetně čtvrtí, kde jsou mrakodrapy. K jejich oblíbeným čtvrtím patří Šinžuku nebo rezidenční oblast v Setagaye poblíž čtvrti Šibuja, která udává tokijské módní trendy.

Tokijští psíci mývalovití žijí spokojeně ve všech tmavých zákoutích. Díky přizpůsobivému chování se mohou skrývat i na neobvyklých místech: ve skladištích dřeva, prostorách pod podlahami nebo v kanálech, které představují vynikající nory: jsou z betonu, dostatečně velké a především jsou pevné. Pokud zde navíc pravidelně projíždějí vlakové soupravy i automobily, ani se sem neodvažují přiblížit nepřátelé jako vrány a kočky.

Když na mapku výskytu psíků mývalovitých položíme mapku tokijských vlakových tratí, vidíme, že všechna místa jejich výskytu jsou podél kolejiště. Je tedy možné, že psíci mývalovití se po celém Tokiu rozšířili právě díky kolejím, které tu vytvářejí hustou síť. Pokud nevedou vysoko nad zemí, jsou u nich příkopy a také volná prostranství, takže se tu psíkům dobře chodí. V nočních časech je navíc bezpečně: nejezdí tudy vlaky, ani tudy nejezdí auta a nechodí lidé. Psíci to dobře vědí, takže v určitou dobu se z kolejí dokonce stávají jakési jejich stezky, které jim nahrazují zvířecí pěšinky z hor.

Jak se stravují

Matka psíka mývalovitého měří asi 60 cm. Každou noc se v tradiční hodinu vydává po kolejích za potravou, kterou hledá zejména v přilehlých rezidenčních čtvrtích. Cílem je místo, kde se odkládají pytle s odpadky; dokonce je možné si při bližším prozkoumání všimnout na popelnicích škrábanců. Vypozorováno bylo, že matka mláďatům přináší potravu asi třikrát za noc.

Psíci mývalovití požírají vše, co se naskytne. Zatímco ale v horách je to hmyz, menší zvířata, rostliny nebo oříšky, ve městě jedí vše, co jíme my: nepohrdnou karbanátky, smaženým kuřetem, housek, koblihami, kroketami. Většinou jsou to všechno zbytky, které lidé vyhazují.

Ve srovnání s jejich přirozeným jídelníčkem je naše strava nesmírně kalorická. Díky tomu se také změnila jejich fyziologie. Psíci mývalovití, žijící v horách, obvykle mívají jen 4 až 5 mláďat, ovšem ti, kteří žijí ve městech, mají mnohem početnější potomstvo, klidně i okolo 10 mláďat. Je jasné, že vydatná strava vede ke zplození početnějšího potomstva, a tak se jejich populace ve velkých městech rozrostla.

Originální názevSearch For the Big-City Raccoon Dogs - Japan: Raccoon Dogs
Stopáž25 minut
Rok výroby 2006
 )D( ST
ŽánrDokument