Zlaté stromy plné motýlů! Japonský dokumentární cyklus

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Mexiko leží poblíž rovníku, zároveň je ale hornatou zemí. Klima, tropické i alpinské, dobře svědčí motýlům, jichž zde žije téměř 2 000 druhů. Těmi nejslavnějšími jsou monarchové stěhovaví s přibližně osmicentimetrovým rozpětím křídel. V zimě pokrývají celé stromy, po zbytek roku absolvují dlouhou okružní cestu, během které se štafetově vystřídá několik generací.

Legenda zlatých stromů

Uprostřed hlubokých jehličnatých lesů pohoří Sierra Madre, vypínajícím se do výše 3 000 metrů nad mořem, tančí nespočet motýlů. Postupně si sedají na stromy a rychle je pokryjí od kmene přes větve až po listy. Na jediném jich odpočívají statisíce, dohromady je jich tady několik stovek milionů. Monarchové jsou jediným druhem motýlů, který se shromažďuje v tak velkých počtech. Ne nadarmo se těmto stromům odpradávna říká zlaté stromy.

Aby tu mohli přezimovat, překonali celý americký kontinent. Pět měsíců tu jen sedí a čekají na příchod jara. I v horkém Mexiku ale klesá teplota v horách k nule. Schopnost přežít se odvíjí od jejich umění sdružit se v útvar, jenž obsadí jehličnany a vytvoří tím tzv. zlaté stromy. Jsou pevně semknutí, takže se jim lépe udržuje tělesná teplota a jen menší část těla je vystavena větru a dešti. Na jediném stromě tak odpočívají statisíce motýlů, souvislý lesní porost najednou okupuje i několik stovek milionů jedinců. Proč nezimují někde, kde je tepleji, zůstává neodkrytým tajemstvím. Podle jedné teorie monarchové před 100 000 lety po dlouhou dobu žili právě v Mexiku a když pak začal ledovec ustupovat a teplota se zvyšovat, jejich životní prostředí se začalo rozšiřovat na sever. Zvyk vracet se do Mexika by tedy mohl být zakódován v jejich DNA.

První cesta na sever

Okolo dubna do hlubokého lesa začínají pronikat teplé sluneční paprsky, které monarchům postupně ohřívají těla. Pak všichni naráz odletí a několik dní budou na cestě, aby se dostali do 500 kilometrů vzdálené americké prérie. Zde kladou vajíčka na klejichu hlíznatou, jejímiž listy se housenky monarchů živí. Využívají přitom toho, že jsou imunní vůči její jinak jedovaté bílé mléčné tekutině. V těle se jim hromadí toxiny, což pro jejich larvy znamená účinnou ochranu; ptáci totiž jedovatou potravu nesežerou.

Jejich rodiče, kteří přežili zimu v Mexiku a doletěli až sem, po nakladení vajíček umírají. Po 4 týdnech se motýl zakuklí, za další týden se začne vynořovat a hned pokračuje dál na sever. Tentokrát letí kvůli potravě: klejichy totiž postupně ztrácejí výživné látky, takže je housenky nemohou dál požírat. Koncem července už jsou v centrální oblasti Spojených států, 2 000 kilometrů od Mexika, kde se výměna generací opakuje. Vnuci motýlů zimujících v Mexiku opět míří dál a v srpnu přilétají do severovýchodní Kanady. A odtud se čtvrtá generace okolo září vydává zpět do Mexika.

Směr nikdy neviděné rodné město

Aby nezmrzli, do Mexika se musejí dostat nejpozději v listopadu. Zatímco na sever jim cesta trvala půl roku, tentokrát budou mít jen 2 měsíce. Denně budou muset uletět přes 100 kilometrů. Poletí ale přímou cestou a navíc si tentokrát nebudou vyměňovat generace.

Řada monarchů dlouhou pouť nepřije. Mnoho jich zahyne na kapotách aut, dokonce i náhlá průtrž mračen pro ně může být smrtelně nebezpečná. Během letní migrace ale zvýšili svůj početní stav a tím si zajistili dostatek potomstva, které nebezpečnou cestu zpět přežije.

Po roce nakonec monarchové opět dospívají k cíli své okružní pouti, dlouhé zhruba 7 000 kilometrů. Vracejí se na stromy, kde jejich předci strávili minulou zimu. Teď je řada na nich, aby na stejných stromech přečkali zimní mrazy a pak se opět vydali na cestu.

Originální názevFateful Journey of the Golden Buttefly - Middle-Mexico
Stopáž25 minut
Rok výroby 2006
 )D( ST
ŽánrDokument