Úvod » Ve stopách doby » 1997

Film Jana Svěráka Kolja získal Oscara

(1997)

Oskara za nejlepší film roku 1996 dostal snímek Anglický pacient režiséra Anthonyho Mingelly. Romantický válečný film odehrávající se v Itálii za druhé světové války zvítězil i v osmi dalších kategoriích. Minghella získal sošku i za režii a svoji nominaci za film Lid versus Larry Flint tak neproměnil Miloš Forman. Ale české zraky se upíraly především na kategorii jinojazyčných filmů. Stejně jako na počátku devadesátých let Obecná škola se do užší nominace dostal další snímek režiséra Jana Svěráka Kolja. Šlo o velmi jímavou komedii s tragikomickými prvky o malém ruském chlapci, který se koncem osmdesátých let dostane na výchovu k staromládeneckému českému hudebníkovi. Toho ztvárnil mistrovsky otec Jana Svěráka a zároveň scénárista filmu Zdeněk Svěrák. Kolja se stal okamžitě obrovským hitem a to nejen v českých zemích. Oblíbili si ho i diváci v zahraničí a někteří uštěpační kritici dokonce tvrdili, že se jedná o story, která především lahodí americkému vkusu. Měli tím na mysli především četné dojemné scény, které podle nich někdy až balancovali na hranici sladkobolného kýče. Zejména vynikající a velmi přirozené herectví hlavních protagonistů filmu však většinou bránilo překročení oné hranice dělící emocemi nabité dílo a kýč. V České republice získal hned šest Českých lvů – za nejlepší film, režii, herečku v hlavní roli (Libuše Šafránková), herce ve vedlejší roli (za roli Kolji ji dostal ruský chlapec Andrej Chalimon), střih a scénář. Nominován byl přitom ještě v dalších šesti kategoriích. Získal také Cenu časopisu Cinema a rovněž Cenu filmových kritiků. V soutěži o Oscara ovšem musel počítat s tradičně tvrdou konkurencí, kterou v 69. ročníku cen Americké filmové akademie představovali snímky z Gruzie, Ruska, Norska a Francie. Nakonec se však úspěch dostavil a 27. března zaznělo jméno Kolja jako názvu vítězného filmu v kategorii nejlepších jinojazyčných snímků. Samozřejmě tento verdikt přijala naprostá většina české veřejnosti s hrdostí a utvrdila se v pocitu, že nejen v šedesátých letech, ale také v současnosti vznikají v českých zemích filmy schopné obstát v nejtvrdší světové konkurenci a sklízet významná ocenění. Bohužel následující léta ukázala, že se jednalo spíše o ojedinělý úspěch a naše kinematografie spíše prožívala určitý ústup ze slávy. Na Oscara za nejlepší cizojazyčný film od roku 1997 čeká dodnes a ani se k němu obvykle v soutěži příliš neblíží. Události, U-1997-03-25; ČT