Úvod » Ve stopách doby » 1996

Z několika hospodářských deliktů byl obviněn šéf kladenského hutní společnosti Poldi Vladimír Stehlík i jeho syn Marko

(1996)

Druhá polovina devadesátých let přinesla mj. také doslova spektakulární pády některých kapitánů privatizovaného průmyslu, kteří ještě pár let předtím patřili mezi nejužší ekonomickou elitu. Nyní po nich zůstávali zpustošené obří podniky zoufale čekající na nějakého silného strategického partnera z ciziny schopného provést restrukturalizaci podniku a zachránit, co se ještě zachránit dalo. Bohužel v některých případech už toho zrovna mnoho nezbylo. Jedním ze symbolů této éry se stal případ šéfa kladenských oceláren Poldi Vladimíra Stehlíka a jeho syna Marca. Vladimír Stehlík jako architekt působil prostřednictvím podniků Polytechna a Art Centrum v druhé polovině osmdesátých let v Itálii a Spolkové republice Německo. Později v roce 1990 založil společnost Bohemia Art, které se podařilo zprivatizovat několik menších podniků jako například zbrojovku v Březnici, Agrostroj v Rožmitále pod Třemšínem nebo pilu ve Věšíně. Hvězdná hodina Vladimíra Stehlíka ovšem přišla o tři roky později, když se zúčastnil veřejné soutěže o koupi dvoutřetinového podílu v obřím kladenském podniku Poldi Ocel. Všechny soupeře překonal nabízenou cenou – 1,75 miliardy korun. Tím převýšil druhou nejlepší nabídku o plnou miliardu. Není div, že v soutěži uspěl a stal se generálním ředitelem Poldi. Nastupoval se spoustou smělých nápadů a zároveň vycházel velkoryse vstříc i zaměstnancům hutnického podniku, například poskytováním svačin takřka zdarma. Počítal také s rozsáhlými investicemi, například v Lidicích. Extrovertní Stehlík byl ve veřejném prostoru hodně vidět. V roce 1995 navíc koupil dříve odborářský deník Práce, který zápasil o přežití. Tehdy se však již jeho impérium začalo potácet v problémech. Stehlík nebyl odborníkem na hutnictví a nedisponoval ani zkušenostmi z řízení velkého průmyslového podniku. Navíc nedokázal provést jeho restrukturalizaci a potřebné technologické inovace. Velkolepé projekty a expanze uvrhly Poldi do obrovských dluhů. Několik let neodváděla odvody z daní a nemocenské pojištění zdravotním pojišťovnám. Navíc se čím dál častěji objevovalo podezření, že Vladimír Stehlík kladenský podnik prostřednictvím firmy Bohemia Art tuneluje. Již od počátku roku 1996 Poldi vyplácela opožděně mzdy, což samozřejmě dále urychlilo odchody zaměstnanců do perspektivnějších firem. Vladimír Stehlík se se svým synem Marcem snažili vyvést prostředky Poldi do nově zřízené firmy Poldi Steel. Již dříve z kladenské Poldi zmizely vysoce hodnotné ochranné známky s obrovskou tradicí. Nad ambiciózním architektem se již stahovala nejčernější mračna, a tak se pokusil získat imunitu senátora – kandidoval v obvodě Kladno jako nezávislý. Se ziskem něco přes 17 procent však skončil až na čtvrtém místě a nepronikl ani do druhého kola. V listopadu 1996 tak došlo k tomu, čeho se obával – byla na něj i na Marca Stehlíka uvalena vazba. Ve vazbě Vladimír Stehlík zůstal čtyři měsíce. Kladenská Poldi stejně jako další firmy z jeho impéria roku 1997 upadla do konkurzu. Trestní stíhání V. Stehlíka pokračovalo ještě řadu dalších let, i když bylo v roce 2008 přerušeno kvůli jeho vážné chorobě. V interview v lednu 2011 ale vyjádřil přesvědčení, že se do kladenských hutí ještě vrátí a dokáže obnovit jejich činnost a bývalou slávu. Události, U-1996-06-04, U-1996-11-27; ČT