Úvod » Ve stopách doby » 1991

Zanikl Svaz sovětských socialistických republik

(1991)

Sovětský svaz vznikl na počátku dvacátých let původně jako spojení Ruské sovětské federativní republiky (samotné Rusko), Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Později se dále rozšiřoval (např. na přelomu 30. a 40. let o pobaltské státy). I když se formálně jednalo o dobrovolný svazek rovnoprávných partnerů, ve skutečnosti šlo o centrálně spravované impérium, řízené naprosto nedemokratickým způsobem z Moskvy. Hlavně na základě výsledků 2. světové války se ze Sovětského svazu stala jedna ze dvou světových supervelmocí, určujících vývoj ve světě. Vybudoval si i zázemí satelitních států hlavně ve východní Evropě – do sovětského bloku přitom náleželo i Československo. Agresivní, expanzivní politika ovšem neúměrně zatěžovala sovětské hospodářství a její úspěchy byly často dosahovány na úkor životní úrovně značné části obyvatelstva. Stalinův nástupce N. S. Chruščov se pokusil o oživení sovětské ekonomiky a zčásti i o zmírnění mezinárodního napětí, v obou případech ovšem dosáhl jen částečného úspěchu. Jeho smělé plány na překonání severoamerického soupeře v ekonomické oblasti se ukázaly jako nerealistické. Leonid Iljič Brežněv, který Chruščova nahradil, se soustředil na udržování rovnováhy obou bloků. Jeho politika však utrpěla tvrdý úder nástupem Ronalda Reagana na post amerického prezidenta. Reagan naopak spíše věřil na konfrontaci (byť ne v podobě přímého válečného konfliktu) a Sovětský svaz označoval jako Říši zla. Nové kolo zbrojení už sovětské impérium, oslabené navíc mohutnou korupcí a hospodářským rozvratem, nemohlo zvládnout. Když Josef Dvořák z Vyprávěj v roce 1980, v éře pozdního brežněvismu, Sovětský svaz navštívil, mohl pozorovat jasné příznaky každodenního úpadku. Proces nedokázali zastavit ani Brežněvovi nástupci. Potížím nedokázal účinně čelit ani Michail Sergejevič Gorbačov. Hospodářské potíže se prohlubovaly a M. S. Gorbačov prakticky musel jen přihlížet rozpadu sovětského bloku v Evropě. Nedokázal ani udržet celistvost samotné sovětské říše. Nejprve vyhlásily již na počátku roku 1990 nezávislost pobaltské státy, které své začlenění do Sovětského svazu vnímaly jako okupaci. M. S. Gorbačov se sice pokusil jednotu Sovětského svazu zachránit i za cenu vojenského zásahu, ale marně. Jako neúspěšné se také ukázalo Gorbačovovo úsilí o posílení jednotné sovětské státnosti vytvořením funkce prezidenta SSSR, které se sám ujal v březnu 1990. Vztahy mezi jednotlivými svazovými republikami se dále komplikovaly a do vývoje navíc zasáhl v srpnu 1991 protigorbačovský puč konzervativních předáků, kteří se mj. snažili zabránit podpisu nové svazové smlouvy. I když byl pokus o převrat potlačen, Gorbačov na něj doplatil ztrátou značné části svého vlivu a zřetelně prohrával v boji o moc s prezidentem Ruska Borisem Jelcinem. Nakonec Gorbačov na post prezidenta SSSR v závěru roku 1991 rezignoval a samotný Sovětský svaz ke konci roku oficiálně zanikl. Většina dosavadních svazových republik vytvořila Společenství nezávislých států, které už fungovalo na jiných základech. Zánik Sovětského svazu oficiálně ukončil několik desetiletí trvající epochu bipolárního světa, epochu, v níž nemalou část svého života prožili i naši seriáloví hrdinové. Jen málo z nich však po této éře smutnilo. Naopak, někteří možná uvěřili, že unipolární svět vedený USA bude královstvím liberální demokracie a věčné, ničím neohrožované prosperity. Realita se ale ukázala jako mnohem složitější. Deník ČST, D-1991-12-26; ČST