Úvod » Ve stopách doby » 1986

V jaderné elektrárně Černobyl došlo k explozi a požáru reaktoru

(1986)

Patrně k nejhorší jaderné katastrofě ve spojení s jadernou energetikou došlo 26. dubna v elektrárně v Černobylu na území dnešní Ukrajiny. Při experimentu zde došlo k mohutné explozi, která utrhla víko reaktoru, způsobila požár, sérii dalších výbuchů a nakonec roztavení celého čtvrtého reaktoru černobylské jaderné elektrárny. Za příčiny jsou považovány špatná konstrukce zařízení a hlavně nedostatečné proškolení personálu a jeho špatná vzájemná komunikace. Zdá se také, že se Sovětskému svazu nevyplatila politika stálého utajování všech technických parametrů a technologických postupů. Následky byly v každém případě katastrofické. Bezprostředně po katastrofě bylo 203 lidí hospitalizováno a 31 z nich zemřelo, především na akutní následky z masivního ozáření. Bylo také nutné okamžitě evakuovat více než 100 000 lidí z přilehlých oblastí. K zahájení této operace však došlo až 36 hodin po katastrofě. Z elektrárny se vznesl radioaktivní mrak, který putoval dále nad Evropu. Přesto se Sovětský svaz nejprve pokoušel katastrofu utajit. První informace o havárii sovětského jaderného zařízení pocházely od švédských výzkumníků, kteří zjistili zvýšenou radioaktivitu na svém oblečení. V Československu vydala první čtenou zprávu oficiální Československá tisková kancelář až 29. dubna večer. V ní navíc byly dopady katastrofy a míra ohrožení československých občanů bagatelizovány. Bez jakéhokoliv omezení proběhly tradiční masivní manifestace spojené s 1. májem i start cyklistického Závodu míru, který v roce 1986 probíhal v Kyjevě vzdáleném jen 110 kilometrů od černobylské elektrárny. Oficiální média v SSSR i v Československu se koncentrovala na „zabránění panice“ bez ohledu na nebezpečí hrozící občanům. Obyvatelé Československa tak museli shánět informace ze západních médií nebo z otevřenějších médií v Polsku nebo Maďarsku. Represivní orgány ovšem tvrdě zasáhly proti letákům rakouských Greenpeace, varujícím před dopady černobylské havárie. Přístup oficiálních československých úřadů i médií ještě dále podkopal nedůvěru většiny československých občanů k těmto institucím. Nic na tom nemohla změnit ani šťastná náhoda, že hlavní proud radioaktivního prachu Československo minul a dopady černobylské katastrofy zde nebyly až tak velké. Pochopitelně Dvořákovi patřili k té skupině obyvatelstva, která jen slepě nedůvěřovala oficiálnímu uklidňování, snažila se alespoň omezit svůj pobyt na veřejném prostranství a dávala si pozor na některé druhy potravin.Televizní noviny, TN-1986-04-29; ČST