Úvod » Ve stopách doby » 1984

Nobelova cena za literaturu byla udělena českému básníkovi Jaroslavu Seifertovi

(1984)

Udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi bylo především velkou ranou pro normalizační kulturní politiku. Básník patřící za první republiky k nejvýraznějším osobnostem levicové kulturní avantgardy (z KSČ byl vyloučen v souvislosti s kritikou bolševizace této strany v roce 1929, později vstoupil do sociální demokracie), byl ostře kritizován v padesátých letech za svou sbírku Píseň o Viktorce. Pak sice následovalo smíření v podobě další sbírky Maminka obsahující kouzelné, ale z hlediska režimu naprosto neškodné návraty k vzpomínkám z dětství. Jenže již na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů patřil Jaroslav Seifert mezi spisovatele, kteří ostře kritizovali poměry. Odvážil se dokonce poukázat na osudy literátů vězněných z politických důvodů. Svými postoji získal Jaroslav Seifert velký respekt mezi spisovateli i ve veřejnosti a v roce 1967 byl jmenován národním umělcem. Jako úřadující předseda Svazu československých spisovatelů patřil mezi výrazné stoupence reformních myšlenek tzv. Pražského jara v roce 1968 a odpůrce okupace. Po nástupu tzv. normalizace se ocitl na samém okraji literárního života a jeho sbírka Morový sloup obsahující verše z let 1968-1970 vyšla nejprve pouze v samizdatu. Koncem roku 1976 se stal jedním ze signatářů Charty 77 v první vlně. Nobelova cena mu byla udělena jako pocta velké generaci českých básníků a spisovatelů meziválečné republiky, mezi jejíž poslední žijící velké příslušníky patřil. Udělení ceny básníkovi vládnoucí režim viditelně zaskočilo, rychle však zavrhl nátlak na J. Seiferta, aby cenu odmítl, a soustředil se na neutralizaci možných dopadů. Využil přitom i básníkův špatný zdravotní stav, který Jaroslavu Seifertovi nedovolil osobně si cenu ve Švédsku převzít. Udělení Nobelovy ceny dokázala oficiální propaganda podat tak, že kritický osten proti současné kulturní politice v Československu byl výrazně oslaben. Seifertovu tvorbu musel režim více respektovat, pochopitelně se však soustředil hlavně na jeho sbírky z první republiky. Upravit Seiferta do podoby režimně konformního básníka se mu však nepodařilo. To si dobře uvědomovaly i tisíce nadšených ctitelů Seifertových veršů, ke kterým nepochybně patřil i Tonda Sova.Televizní noviny, TN-1984-10-12; Televizní noviny, TN-1984-12-10; ČST