Úvod » Ve stopách doby » 1972

Jugoslávské letadlo na pravidelné lince z Kodaně do Záhřebu se zřítilo u Srbské Kamenice. Pád přežila jedině letuška Vesna Vulović

(1972)

Osud letadla DC-9 společnosti JAT (Jugoslovenski Aerotransport), které letělo na lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad a 26. ledna 1972 se zřítilo u Srbské Kamenice na Děčínsku zůstává dodnes záhadou. Podle oficiální verze se letadlo stalo obětí teroristů, snad bývalých ustašovců – pronacistické chorvatské skupiny z období 2. světové války. Jenže stále znovu se vynořují spekulace, že ve skutečnosti letadlo sestřelila vojska československé protiletecké obrany. V kritické odpoledne 26. ledna totiž končila v Praze porada Varšavské smlouvy a do svých zemích se vraceli v letadlech i německý šéf Erich Honecker a polský Edward Gierek. Protiletecká obrana měla pochopitelně pohotovost a nelze vyloučit, že jugoslávský stroj, který se možná dostal do nějakých obtíží a pohyboval se v nízké letové výšce a v neplánované lokalitě byl prostě sestřelen. Tato varianta by mohla vysvětlit jednu z dosud nevyjasněných okolností pádu. Při něm sice zahynulo 23 pasažérů a 4 členové posádky, ale jeden člověk přece jen přežil – tehdy dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovićová. Podle oficiální verze přežila pád z výšky 10 160 metrů, což je výkon zapsaný v Guinessově knize rekordů. Její spása je vysvětlována tím, že se patrně nacházela někde na zádi letadla, která se odlomila. Skutečnost, že nezemřela na dekompresi, je pak obvykle vysvětlována jejím mimořádně nízkým krevním tlakem. V případě, že by platila verze o sestřelení stroje, který se už nacházel v nízké letové hladině, jevila by se záchrana letušky podstatně méně zázračná. Jasné důkazy však prozatím chybí a tak příčina neštěstí stále zůstává poněkud zastřena v mlze. V každém případě měla Vesna Vulovićová obrovské štěstí. První dny strávila v kómatu nejbližší nemocnici v České Kamenici, později se léčila ve střešovické nemocnici v Praze a v Bělehradě. Vedle četných tržných ran utrpěla zlomeninu spodiny lebeční, otok mozku, zlomeniny dvou obratlů, bérce, předloktí a žebra, měla pohmožděná játra a ledviny. Trpěla také amnézií a nevybavovala si nic od odletu z Kodaně a první zážitek, který si pamatuje, pochází až z doby měsíc vzdálené od osudného pádu. Sama se však přiklání k verzi ustašovského útoku. Veřejnost v Československu boj zázračně zachráněné letušky o život sledovala s obrovskou sympatií a Dvořákovi se v tom jistě od ostatních nijak nelišili.Československý filmový týdeník 1972; Krátký film