Sochař, architekt moderních světových měst, rodák ze Staré Huti u Prachatic (2000). Připravili: A. Wagnerová, V. Damborský a R. Tesáček

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Otto Herbert Hajek (1927) pochází ze Staré Huti u Prachatic. Šumavské město silně zasáhlo do jeho života. Tady chodil na gymnázium, tady si poprvé uvědomil, že se chce stát umělcem, když v barokním kostele uviděl oltář s nádhernou výzdobou. V roce 1946 byl s maminkou odsunut do Wüttenberska. Na akademii ve Stuttgartu začal studovat sochařství a naučil se všechny techniky, protože si přál, aby materiál mu vždy vybrala jeho umělecká imaginace. Autostopem jezdil po Evropě a navštěvoval opravdu velké umělce. Jejich příkladem se řídil. Tvořil velké plastiky nebo dával podobu celým městským krajinám. Minerální lázně Leuze patří k nejhezčím v Německu, výrazné a radostně barevné je prostředí Menzy v Saarbrückenu stejně jako náměstí v australském městě Adelhaide. O. H. Hajek má za sebou přes dvě stovky výstav, jeho Kristus z kmene visí v pražské Národní galerii, v Berlíně zaujme Křížová cesta. Ačkoli se Stuttgart stal Hajkovým druhým domovem, nikdy tu nezdomácněl a dodnes tu nebyl zcela přijat. Byl zesměšňován a karikován přesto, že už pracoval na všech kontinentech. Jeho práce se nelíbí všem, někdy bývá považován za blázna. „Myslím si, že to tak má být. Když se něco líbí všem, pak člověk dělá jen prostřední věci.“ Pokud si ho ale některý architekt vybral, vložil do díla veškerou sílu a naději. „Viděl jsem v životě tolik utrpení a také ho zakusil, že ho ve svém umění nezobrazuji. Chci znázornit, že člověk vnímá radost a v radosti je silnější než v bolesti.“ Otto Herbert Hajek zemřel v roce 2005.

Stopáž57 minut
Rok výroby 2000
 ST 4:3
ŽánrDokument