David Vávra: Architektura se musí prožít
Proč jste si vybrali pro další Šumné stopy vzdálené země protinožců?
Vlivem velkých emigračních vln dvacátého století se do Austrálie a na Nový Zéland dostalo mnoho schopných českých architektů, ti za sebou pochopitelně nechali stopy ve svém oboru, po kterých jsme se vydali pátrat.
Která stavba Vás během natáčení nejvíc oslovila?
Dá se říct, že já to mám se stavbami podobně jako s dětmi. Není totiž možné říct, kterou mám nejraději, a rozhodně nemůžu vytvářet nějaké pořadí. Každá stavba má jiný kontext a jiný význam. A když se objeví v Šumných stopách, tak je pro nás každá rovnocenně cenná a významná.
Co Vám přijde na protinožcích nejvíce odlišné od Čechů a v čem jsou jim naopak podobní?
Populace Nového Zélandu a Austrálie vznikla s výjimkou domorodého obyvatelstva emigrací poměrně nedávno. My tu naši Českou kotlinu obýváme už přes tisíc let. Máme to tedy nastavené úplně jinak a těžko se můžeme srovnávat. Samozřejmě to ale znamená, že když tam přijde nějaký architekt, který má velmi dobře zažitou kulturu odjinud a dokáže se vizionářsky dívat dopředu, tak se tam svojí jedinečností může velmi dobře uplatnit.
Dovedete si představit, že byste v Austrálii nebo na Novém Zélandu žil?
Nedovedu. Mám to štěstí, že jsem se narodil v Braníku, který miluju, a v životě bych se odtamtud neodstěhoval. O to více ale rád vyrážím na cesty za světovou architekturou, protože mám to trvalé branické „kotviště,“ kam se vždycky vrátím.
Doporučil byste českým architektům studovat architekturu Nového Zélandu a Austrálie?
Architekt se všude může naučit něco, co ve svém oboru využije. Zároveň se toho ale nedá docílit zprostředkovaně, třeba z knih. K lokální architektuře totiž patří i to, jak na daném místě voní vzduch, jak tam chutná jídlo, jak fouká vítr a mnoho dalšího. Architektura se musí zkrátka prožít. Zároveň příroda v těchto končinách je nesmírně zajímavá a krásná. Jsou tam k vidění takové přírodní útvary, které člověk nikde jinde nenajde, a ty mají rozhodně architektům také co říci.
Co podle Vás bude diváky zajímat nejvíc, na co konkrétně byste je nalákal?
Na silné životní příběhy architektů, kteří byli vyhnáni totalitami dvacátého století a museli obstát v jiné společnosti. A protože si s sebou přinesli takovou tu velkou evropskou zkušenost s historickým vývojem, tak v mnoha případech obstáli a vytvořili jedinečné věci. Například moravský rodák Heinrich Kulka byl jedním z hlavních vizionářů novodobé novozélandské architektury.
Kde byste chtěl zapátrat po stopách českých architektů příště?
Zatím máme naplánované Švýcarsko, Ukrajinu s těžištěm v Podkarpatské Rusi, která byla v minulosti součástí naší republiky, a Slovensko.