Dokument o jedné z největších bitev v poušti za II. světové války, do které právě před 80 lety zasáhli českoslovenští vojáci. Režie T. Kaucký
00:00:02 Přišli kluci a řekli, že jdou do Polska
00:00:05 se připojit k armádě, která se tam tvoří,
00:00:08 jak je vyzval prezident Beneš.
00:00:21 14.března, když Němci zabrali Ostravu
00:00:23 a Místek tam dole, tak mi otec telefonoval,
00:00:28 že Němci už jsou tady.
00:00:31 My jsme se vypravili na náměstí v Kroměříži, zpívala se hymna atd.
00:00:35 Po okupaci naši generálové organizovali obranu národa.
00:00:39 Šlo hlavně o organizaci ilegálního odchodu dobrovolníků
00:00:43 do zahraničí. Prvním cílem byla Francie,
00:00:46 kde vstupovali do Cizinecké legie s tím, že po vypuknutí války
00:00:50 budou uvolněni ke službě v Československé armádě.
00:00:55 Mě doprovázel jeden příslušník tajnej jejich
00:01:00 a potom mi ukázal na takovej větší dům,
00:01:04 udělal takhle a šel. Tak já jsem tam koukal
00:01:10 do těch dveří a tam bylo napsáno: Čechoslovačka domovina.
00:01:14 Polsko, Francie, Anglie, Střední východ.
00:01:17 To byly cíle, o nichž dobrovolníci nic nevěděli.
00:01:19 Chtěli však tam, kde se bojuje proti Němcům.
00:01:22 Cesta většiny uprchlíků vedla přes Polsko.
00:01:28 Ta hranice probíhala na beskydských kopcích.
00:01:32 Tak jsem se rozhodl, že tam se pokusím někde přejít.
00:01:36 A ve 12 hodin v noci někdo přišel a řekl:
00:01:40 Musíš okamžitě pryč. Němci prohledávají tady ty domy.
00:01:44 My jsme se domluvili, bylo to v červenci, že půjdeme.
00:01:48 Nějaká paní říkala: Kluci, vy chcete utéct. Nechoďte tam.
00:01:54 Včera tam zastřelili jednoho, povídala.
00:01:57 No ale my jsme byli mladí, šli jsme. Neměli jsme nic.
00:02:00 A najednou na nás: Halt! A jestli nevíme, že se tam nesmí.
00:02:04 My že ne, že tady chodíme na houby, hledáme jestli rostou.
00:02:09 Marš! A ukazoval zpátky.
00:02:11 Ale my už jsme viděli obyčejnej drát nataženej tam.
00:02:15 Viděli jsme ten nataženej drát na těch kolíkách.
00:02:19 Tak jsme je obešli a podlezli
00:02:22 a bylo shodou okolností dobře, že jsme byli v Polsku.
00:02:28 V létě 1939 dosáhl v Polsku generál Prchala
00:02:31 vytvoření československého legionu.
00:02:34 Polsko, v září 1939 napadané Německem, Slovenskem
00:02:38 a Sovětským svazem se ale zhroutilo dříve,
00:02:41 než mohl být legion řádně vystrojen, vyzbrojen
00:02:44 a nasazen na frontě.
00:02:52 Večer jsme byli v Krakově. Vylezli jsme a šli jsme do parku.
00:02:56 Kdepak budeme hledat konzulát? A v tom parku dělali šťáru.
00:03:00 Tak nás zavřeli. A ráno přijel z konzulátu pro nás
00:03:06 a bylo asi deset hodin, už jsme byli v těch Bronovicích
00:03:11 a už jsme byli zaregistrovaní jako dobrovolníci.
00:03:15 To bylo pár kilometrů, nějaký předměstí Krakowa.
00:03:19 No a tam už jsme byli pohromadě
00:03:24 a jeli jsme zase do nějakýho tábora na východě.
00:03:28 Kyvadlo války i osudů se někdy vychýlí až do současnosti.
00:03:32 Během padesáti let přeběhlo od slávy do pohany věznic
00:03:36 a od zlého rozsudku k ohromenému zájmu dětí.
00:03:40 Ty ze základní školy v Truhlářské ulici v Praze
00:03:43 natočily o Janu Perlovi vlastní filmový dokument.
00:03:49 On na nás působil velmi pozitivně.
00:03:51 Byl takovej veselej. Právě proto jsme si ho vybrali.
00:03:55 Z toho natáčení, kdy pan Perl se tak jako víc rozpovídal,
00:03:58 jsem se dozvídala víc informací.
00:04:04 Bylo vidět, že na začátku je to opravdu pole neorané,
00:04:07 že pro ně je Tobruk jako Stalingrad jako bitva na Marně, úplně cokoliv.
00:04:12 Je to prostě látka z učebnice, kterou se musí naučit,
00:04:15 odříkají ji a zapomenou.
00:04:19 Ta válka se týkala všech zemí. To nešlo mimo nás.
00:04:22 Pro nás to určitě taky něco znamenalo.
00:04:24 Sice ne třeba tolik jako pro Francii nebo pro takový ty země,
00:04:27 který tam byly blíž, ale určitě pro nás to bylo taky důležitý.
00:04:31 Přes konkrétní osud jednoho člověka,
00:04:34 navíc člověka, který do té války šel jenom o trošku starší,
00:04:38 než jsou oni teď, tak najednou vidí,
00:04:41 že ta válka opravdu není jenom nějaká statistika,
00:04:47 že se to týká skutečných lidí.
00:04:50 Já myslím, že to se dá brát jako hrdina, protože i vzhledem k tomu,
00:04:55 co zažil, tak se s tím moc nevychloubá.
00:04:57 A dokáže přiznat, že měl strach.
00:05:05 Přijeli jsme do Hluboček a tam dělali nálety.
00:05:11 A přiletěli... Kluci říkali, to jsou slovenský letadla.
00:05:14 A já byl v takovým tom baráku hliněným a tam byl doktor.
00:05:20 Já jsem vylezl ven, on také a koukali jsme na ty letadla.
00:05:25 A já nevím, jestli říkal on: Ono to má slovenský znaky.
00:05:31 A jak to začalo hvízdat,
00:05:34 tak jedna ta bomba padla za ten barák do zahrady.
00:05:40 A ten tlak vzduchu, jak jsme stáli venku,
00:05:44 vrazil do těch dveří, ty dveře byly přivřený
00:05:49 a ty dveře padly na nás a my jsme jako padali k zemi.
00:05:53 A šli jsme se podívat, na těch stromech nebyl ani lístek.
00:05:58 Ten tlak vzduchu je roztrhal. Jablka tam byly celý.
00:06:02 To jsem viděl ponejprv, co to udělá.
00:06:06 Vyčíhli si nádraží a my jsme se tam motali,
00:06:10 takže jsme tam měli první oběti taky.
00:06:16 Já jsem viděl umírat kamaráda metr a půl ode mě.
00:06:22 A já jsem přišel na tu ošetřovnu, když ho tam přinesli.
00:06:27 A vím, že tam byli kapacity doktoři.
00:06:31 Ale oni neměli nic.
00:06:37 My jsme jako šli, ustupovali na východ.
00:06:42 Tam jsme narazili konečně na ruské tanky,
00:06:47 takže nás víceméně zajali.
00:06:51 Měli jsme jít pěšky víc než týden v bahně v říjnu.
00:06:58 Mezi frontami od západu i od východu
00:07:00 se část legionu dostala přes Rumunsko do Francie.
00:07:03 Většina, včetně podplukovníka Svobody byla zajata Rudou armádou
00:07:07 a internována v Sovětském svazu.
00:07:09 My jsme byli hlídaní. Tavarišči tam chodili.
00:07:12 Byl jsem hlídaní. A když jsme chtěli jít ven,
00:07:18 tak vždycky sorok. To je čtyřicet, že?
00:07:21 Tak nás vždycky odpočítali a zase jsme tak museli přijít zpátky.
00:07:24 Dostali jsme klacky, s kterými jsme cvičili
00:07:27 k noze zbraň, na rámě zbraň.
00:07:32 Po porážce Polska měli uprchlíci složitější cestu přes Slovensko
00:07:35 a Maďarsko do Jugoslávie, odkud pokračovali přes Řecko,
00:07:39 Turecko, Sýrii a libanonský Bejrút do Francie.
00:07:42 Po jejím pádu několik desítek československých uprchlíků
00:07:45 z francouzského území v Sýrii a Libanonu přešlo
00:07:48 do Brity spravované Palestiny,
00:07:51 kde položili základ našim jednotkám na Středním východě.
00:07:54 Další posily přišly z internace v Sovětském svazu.
00:08:00 A tam prostě byl nějakej konzul Kyselka,
00:08:05 kterej měl vždycky seznam toho transportu.
00:08:07 Ten to automaticky předával Němcům,
00:08:11 a tím pádem okamžitě byly ty rodiny zavřený.
00:08:18 Moje matka a dvě sestry byly zavřený ve Svatobořicích.
00:08:24 My jsme byli tam v takovém táboře vojenském,
00:08:29 kde nás začali prověřovat. Chvilku se se mnou hádali,
00:08:34 protože já jsem si jako památku vzal toho...
00:08:38 My jsme tam neměli žádné jiné možnosti.
00:08:40 To, co nám rozdali, byly dějiny VKSB v ruštině.
00:08:45 A já jsem si to vezl s sebou.
00:08:48 Do tý době prakticky Anglie stála sama ve válce ještě pořád.
00:08:53 Tam potřebovali každýho vojáka.
00:08:56 Už jsme byli jako ucelená jednotka a byli jsme už vyzbrojený potom.
00:09:03 Tak nás použili i v tý Západní poušti v Egyptě.
00:09:07 Československý pěší prapor, tak byl v květnu 1941
00:09:11 bojově nasazen v Západní poušti v Egyptě.
00:09:15 V západní poušti, to bylo blízko Ras El Medauur.
00:09:20 Jeli jsme pár hodin vlakem
00:09:25 a pak jsme s plnou polní šli několik hodin pěšky
00:09:31 v pravý poledne,
00:09:33 padesát stupňů nebo pětačtyřicet stupňů horka.
00:09:40 Já jsem myslel, že umřu. Nebyl jsem jedinej, ale zvládli jsme to.
00:09:45 To byly hranice libyjsko-egyptské. Tam jsme se směli zakopat.
00:09:50 Čekali jsme na vodu. Vodní cisterna najela na minu,
00:09:58 tak voda nepřišla. Dozvěděli se to Australané,
00:10:02 to byli naši spolubojovníci. Byli pár kilometrů od nás.
00:10:06 Tak nám poslali nákladní auto
00:10:09 plný australskýho osmnáctistupňovýho piva.
00:10:16 Tam existovaly stany pro jednoho, pro jednu osobu.
00:10:22 My jsme si vyhloubili díru a ten stan postavili na tu díru,
00:10:28 kdyby něco střílelo, abychom byli trochu chráněný.
00:10:33 Britům přibyl v dubnu 1941 další nepřítel na východě.
00:10:38 V Iráku se chopila moci skupina zlatého čtverce.
00:10:41 Přerušila ropovod do Hajfy a požádala Německo o vojenskou pomoc.
00:10:46 Ti neměli letadla s tak dlouhým doletem.
00:10:48 Požádali proto francouzskou vládu ve Vichy
00:10:51 ke svolení s mezipřistáním svých letadel v Sýrii a Libanonu.
00:10:54 Britské velení nemohlo riskovat,
00:10:56 že se Němci v Sýrii a Libanonu uchytí.
00:11:01 Tam infiltrovali německé špiony a diverzanty
00:11:08 do té francouzské části, a proto také Angličané se rozhodli,
00:11:13 že to budou okupovat.
00:11:19 V dnešní době si to asi málokdo z nás dokáže představit,
00:11:23 že by v šestnácti letech narukoval do armády.
00:11:29 Opustil přátele, opustil rodinu a rodnou zem
00:11:33 a šel do ciziny, neznajíce třeba ani jazyk té země,
00:11:38 bojovat na frontu.
00:11:40 Já bych se asi bál, že mě tam zabijou hned první den.
00:11:44 Asi bych zůstal radši doma.
00:11:46 Teď je to vybavení jako že už lepší a těch tanků je přece jenom víc.
00:11:52 Podle mě teď je ta válka mnohem jakože horší.
00:12:02 To bylo ošklivé místo - Aleppo.
00:12:07 Tam bylo plno malárie.
00:12:11 Tam ti vichisti dovolili přistávat německým letadlům,
00:12:17 které potom přelétávaly až do Iráku.
00:12:21 Po levé straně tam je to pohoří,
00:12:24 které se jmenuje podle té hlavní hory Herbon.
00:12:27 U této hory, u toho kopce byly právě ty první přestřelky.
00:12:32 Tam jsme měli první ztráty.
00:12:35 No ale my jsme se celkem dost tam odtud dostali lehce
00:12:39 zase zpátky, ale jedna skupina, která tam byla n průzkumu,
00:12:45 tak ti měli velké problémy,
00:12:47 poněvadž oni měli ještě pořád zbraně.
00:12:50 Tam byla většinou cizinecká legie.
00:12:52 Československý prapor byl v Libanonu nasazen na konci června.
00:12:56 Po kapitulaci vichistů byl nasazen
00:12:59 na syrsko-tureckých hranicích u Aleppa.
00:13:02 V Libyi zůstala Britům pouze 9.australská divize,
00:13:05 obklíčení v přístavu Tobruk.
00:13:07 Já jsem předtím prodělal malárii
00:13:11 a vedle mě, kterej ležel na tý ozdravovně,
00:13:14 tak říkal: Vraž do sebe flašku koňaku,
00:13:19 třeba ti to pomůže.
00:13:22 Tak jsem to udělal, jenže už jsem na tu ozdravovnu nedošel.
00:13:26 Australané dokázali udržet obklíčený přístav šest měsíců,
00:13:30 ale i je bylo na podzim 1941 nutné vystřídat.
00:13:35 Do obležené pevnosti se po nebezpečné plavbě
00:13:37 na palubách torpédoborců v říjnu 1941
00:13:41 přesunul také československý pěší prapor 11.východní.
00:13:46 Pamatuju si na jedno italský letadlo,
00:13:48 to bylo nějaký průzkumný, tak to shodilo bomby jen tak,
00:13:52 aby si odlehčilo, a zmizelo.
00:13:55 Tak jsme říkali: To je špatný.
00:13:59 Tam bude hláška a v noci budou bombardovat naše vylodění.
00:14:04 Tam byla výborná anglická snídaně. Tam byli všichni.
00:14:09 Na oběd už nás bylo pár
00:14:11 a na večeři už jsme byli asi čtyři nebo pět.
00:14:14 A já jsem tam byl s jedním mým kamarádem
00:14:17 a když jsme přišli z té večeře, tak on najednou vytáhl sardinky.
00:14:22 Jemu nic nebylo, ale pro mě to bylo takový,
00:14:25 že já jsem musel nakrmit rybičky.
00:14:29 Zpočátku to šlo hezky, všecko bylo v pořádku,
00:14:35 ovšem asi za hodinu, za dvě moře se začalo tak trošku nepokojně vlnit
00:14:39 a osazenstvo začala zachvacovat mořská nemoc.
00:14:44 Ale nejenom ty naše vojáky, ty pěšáčky,
00:14:48 ale i obsluha těch vrhačů torpéd, a to byli australští námořníci.
00:14:54 I ty jsem viděl blinkat.
00:14:57 Velitelem jednotky v Tobruku byl podplukovník Karel Klapálek,
00:15:00 legionář a patrně nejlepší polní velitel
00:15:04 Československé armády druhého odboje.
00:15:06 Bylo to zlý, poněvadž na tom moři a teď to bombardování
00:15:10 a ta střelba u toho, takže to člověk si myslel:
00:15:16 Kdyby náhodou do toho bouchlo něco pořádnýho,
00:15:20 to tolik tý vody by ani nebylo dobrý.
00:15:25 Po odplutí většiny Australanů byl československý prapor
00:15:28 zařazen do polské brigády
00:15:31 a zaujal postavení na západní části obranné linie Tobruku.
00:15:35 Tam bylo shromáždiště, takové větší místo, kde jsme zůstali
00:15:40 a ti Australani tam měli polní kuchyni a vařili nám čaj.
00:15:45 No a samozřejmě po tom všem a po tom, co se mi stalo,
00:15:49 tak já měl žízeň, tak s tou miskou, s tím esšálkem jsem šel,
00:15:54 dostal jsem plnou misku čaje
00:15:57 a okamžitě horkého čaje jsem se napil.
00:16:00 A okamžitě jsem to vyplivnul, protože to bylo slaný.
00:16:04 A byli to Australani, kteří měli příští noc odjet
00:16:12 a oni nám měli předat jejich zbraně.
00:16:15 Tak přišel Australan a teď mi dal ten samopal.
00:16:21 Já na něj tak koukám, do hlavně nebylo vidět.
00:16:26 A on říkal: Ale to nic není. Nasadil tam zásobník,
00:16:31 vystřílel to a řekl: A máš to vyčištěný.
00:16:37 Když jsme střídali ty Australany,
00:16:40 těch odtamtud vylezlo možná pětadvacet.
00:16:43 A nás tam šlo čtrnáct nebo třináct jenom do toho bunkru.
00:16:49 No a ráno jsme se rozhlíželi a už jsme byli na frontě.
00:16:55 Jenomže bylo to tak, že my jsme byli obklíčeni.
00:16:59 Stůj při mně, Bože, v temné, chladné noci, tak dlouhá je.
00:17:07 Mne nenech bez pomoci, když plamínek mé odvahy skoro zhas.
00:17:10 Buď se mnou, Bože, dej mi sílu zas.
00:17:14 To opevnění bylo zabudované do skály
00:17:17 nad takovým údolím,
00:17:19 které bylo tak 15-20 metrů hluboké.
00:17:23 Betonový bunkr, takových osm metrů hluboký.
00:17:27 Tam se lezlo takovým poklopem svrchu.
00:17:30 Dole byl prostor, bych řekl,
00:17:33 asi takových osm až deset čtverečních metrů volných.
00:17:38 Tam jsme spali, tam jsme žili.
00:17:40 A z toho prostoru byla střílna směrem do toho údolí.
00:17:46 A ještě takovej komín, schody, vybetonovanej, žebřík.
00:17:53 A tam vždycky po tom žebříku lezl polskej důstojník
00:17:57 a byla tam pozorovatelna dělostřelecká.
00:18:01 A tam se mi stalo také jednou, to mě možná zachránil ten oficír,
00:18:06 poněvadž já byl pod palbou kulometu,
00:18:09 to jsem šel pro vodu, a to bylo...
00:18:13 Prostě najednou jsem slyšel,
00:18:16 jako to přede mnou padalo do písku, tak jsem lehl.
00:18:19 A slyšel jsem, jak ten Polák říká: Proše pana, dva počešsky
00:18:24 na kote 69. A už to bylo slyšet. Chššš!
00:18:30 Dělostřeleckej granát. Tak když tam poslal toto,
00:18:34 tak jsem se zvedl a už bylo po střílení.
00:18:36 My jsme se pohybovali většinou, zejména tam nahoře
00:18:41 tím způsobem, že jsme šli po všech čtyřech.
00:18:44 Rukou jsme ohmatali to místo jedno a tam jsme dali koleno.
00:18:49 A tak jsme postupovali. Takže třeba ten kousek
00:18:53 50 - 60 metrů trval i hodinu a půl, než jsme ho prošli.
00:18:59 Protože tam byly takzvané nášlapné miny,
00:19:03 které byly v zemi. A já jsem zakopl o ten drát.
00:19:07 Zaslechl jsem syčení,
00:19:09 to byla ta zápalka, ale ono to nevybuchlo.
00:19:15 Zásobování bylo mizerný. Voda - to bylo mizerný.
00:19:20 Dokonce i toho water tanku, jak bylo u toho velitelství,
00:19:26 tam musela být stráž, aby tu vodu nekradli.
00:19:29 Ať si nikdo nemyslí, že Afrika je jenom slunce a horko.
00:19:37 Taky se stalo,
00:19:39 že jsem si na noční hlídku vzal kabát.
00:19:44 A vrátili jsme se promrzlí.
00:19:52 Já nechápu, jak se k tomu vůbec mohli odvážit.
00:19:57 Pro mě to je jako nepochopitelný, že někdo o tři roky starší než já
00:20:00 mohl bránit město obklopený Němci, chodit večer na hlídky,
00:20:04 přestřelky v noci a takhle. Já si to nedokážu představit vůbec.
00:20:14 Já jsem byl odvolanej na velitelství.
00:20:17 Začalo lejt, tak se čekalo,
00:20:20 a za chvilku tekly proudy jako obrovský vodopád.
00:20:25 To bylo už večer, noc, byla tma.
00:20:31 Blesk, hrom. Já jsem stál venku před jeskyní
00:20:35 toho velitelství ještě s nějakým vojákem,
00:20:39 kterej tam byl, a najednou přes ten rachot,
00:20:45 kterej to dělalo, jsem slyšel lidský hlas, výkřik.
00:20:49 A vtom byl blesk a já jsem viděl na tom konci toho spádu
00:20:56 nějakou postavu. A bylo po bojování.
00:21:00 Už nemohli dělat ofenzivu.
00:21:03 Bylo vidět, že přes ty dráty,
00:21:08 jak měli natažený Taliáni ty kulatý dráty,
00:21:12 tak dávali deky a sušili to všechno.
00:21:16 O život tam šlo vždycky. Stačilo být venku, vylézt ven
00:21:22 a přišla dělostřelecká nebo minometná palba
00:21:27 a když se tam zrovna strefili, tak lítaly střepiny a...
00:21:35 Pak živote, v němž štěstí řídký host,
00:21:38 přec chci tě žít. To není zbabělost.
00:21:41 Tak těžko loučíme se já i moji milí,
00:21:44 ó, velký neznámý, dej srdci více síly.
00:21:50 Někdy mistr čas umožní získat prožitek starý desetiletí.
00:21:54 Podařilo se to některým členům klubů vojenské historie,
00:21:57 jinak statistům hraného filmu Tobruk.
00:22:00 My jsme všudypřítomně obklopeni pohodlím,
00:22:07 no a právě když člověk vycestuje takhle do té pouště
00:22:12 a žije tam, tak je to veliký rozdíl.
00:22:16 My když jsme tam byli, tak jsme měli dostatek vody a jídla.
00:22:20 Když tam byli tenkrát ti chlapi, tak to byl určitě větší rozdíl.
00:22:23 Takže je těžko porovnat, jak dlouho by tam člověk vydržel,
00:22:26 protože to samozřejmě musela být hodně náročná služba i psychicky.
00:22:34 Písek máte všude.
00:22:36 V uších, v nosu, v očích. To polykáte ten písek.
00:22:43 Všude za krkem a tuhle.
00:22:46 Zvlášť když přijdou chamsiny, ty pouštní větry.
00:22:50 Když byly ty salvy, tak v tý poušti jako když se to rozsvítí.
00:22:58 Tak jsem najednou v drátěných překážkách kus od toho vchodu
00:23:04 doleva jsem viděl takovej nějakej tmavej bod.
00:23:09 A on tam ležel v těch drátech.
00:23:12 Tak jsem ho z toho kabátu vysoukal ven a táhnul jsem ho.
00:23:18 A do toho ty salvy a ty dopady střel.
00:23:22 Jenom jsem vždycky slyšel ty střepiny, jak dělají chsrrr.
00:23:25 Lítalo to okolo nás.
00:23:28 A to musel přes takovej kopeček jako přejít
00:23:32 a to jsme byli moc viditelní těm Němcům.
00:23:35 Když jsme šli tam, tak se nic nedělo, ale když jsme šli zpátky,
00:23:39 tak spustili takovou minometnou palbu do toho,
00:23:42 že já jsem tam byl tak trochu raněnej,
00:23:46 jedna ta střepina v kyčli.
00:23:49 Tam jsem strašně moc poletoval.
00:23:54 Věděli jsme, že se udržet musíme. Zajetí pro nás stejně neexistovalo.
00:23:58 A pomoz mi, až smrt se bude blížit,
00:24:06 bych úsměv svůj moh s jejím šklebem zkřížit.
00:24:08 A skončím-li z Tvé vůle v bezejmenném hrobě,
00:24:11 mou duši vítěznou pak zdvihni z prachu k sobě.
00:24:16 Jednou tam byl nějakej náš s kulometem.
00:24:23 On si zrychtoval kulomet protiletadlovej.
00:24:27 On si tam zrychtoval na to pás a říkal:
00:24:31 Když to přiletí, tak budu střílet.
00:24:34 No a on přiletěl ten Němec a ten náš tam taky kroužil okolo.
00:24:38 No a on střílel, střílel a najednou to letadlo slítlo dolů,
00:24:47 přistálo a normálně vytáhl kolt, byl to Angličan
00:24:52 a chodil a hledal, kdo ho střelil do té zadní,
00:24:58 jak má to kolečko vzadu, do toho. Tak my jsme mu říkali:
00:25:01 Člověče, kdyby tě chytil, tak tě odstřelil.
00:25:06 Já jsem totiž viděl tenkrát ještě v Alexandrii,
00:25:11 když ta loď přijížděla se zraněnejma
00:25:15 a německá ponorka ji torpédovala. A tak jsme si říkali:
00:25:18 Ježišmarjá, celej ten personál,
00:25:22 ty sestřičky a tohle všechno šlo ke dnu.
00:25:27 Tak v nás byl takovej vztek v tom momentě,
00:25:32 že v tom momentě jsme se bavili,
00:25:35 že bychom určitě třeba i ty německý zajatce zastřelili.
00:25:40 Když myslíte takhle zpátky na celý to období,
00:25:45 tak to ovzduší toho Tobruku,
00:25:50 ta skutečnost, že člověk byl vlastně uzavřený,
00:25:54 když jsem viděl tam i tu povodeň a to všechno,
00:25:58 tak to byl takovej dost tísnivej pocit.
00:26:01 Po porážce německých a italských vojsk odpluli v létě 1943
00:26:06 lodí Mauretania do Velké Británie, kde byli zařazeni
00:26:09 do Československé samostatné obrněné brigády.
00:26:13 Tím se zastavilo ono středovýchodní válečné kyvadlo.
00:26:19 Když je člověk mladej, tak o tom nepřemýšlí.
00:26:22 Neví, co to je válka.
00:26:24 Jestli to má nějakou historii, nebo ne,
00:26:28 tak já jsem šel hlavně za tu zem, za tu vlast.
00:26:35 Chodili jsme potom na Olšany a vždycky jsme položili květy,
00:26:40 zazpívali jsme tu jeho písničku Travičku zelenou,
00:26:46 kde se zpívá na konec, že zůstaneme kamarádi až do smrti.
00:26:54 Takže tu jsme mu zazpívali jako, no.
00:26:58 Na co jsem nejvíc vzpomínal?
00:27:03 Na písek. Ty duny a ty písečný závěje,
00:27:08 ty přesypy, to má něco do sebe.
00:27:11 Dneska když si na to vzpomenu,
00:27:14 jak se ten písek převaloval a tohleto....
00:27:38 Skryté titulky: Jaroslav Švagr Česká televize 2009
Dokument o jedné z největších bitev v poušti za II. světové války, které se účastnili čs. vojáci. Československý prapor byl v létě roku 1941 nasazen na syrsko-tureckých hranicích u Allepa. Mezitím však Němci a Italové stanuli na egyptských hranicích. V Libyi zůstala Britům pouze 9. australská divize obklíčená v přístavu Tobruk. Australané drželi přístav šest měsíců, ale i je bylo nutno na podzim 1941 vystřídat. Do obležené pevnosti se po nebezpečné plavbě na palubách torpédoborců přesunul československý pěší prapor pod vedením podplukovníka Karla Klapálka.
Pozoruhodný dokument o bitvě, která se stala legendou.